(for English see below)

Je to jako s námi lidmi. Žiješ padesát, sedmdesát, devadesát let, ale historie si tě - pokud vůbec - bude pamatovat třeba jen z pěti roků. Nebo jenom z jednoho. Profesionální hokejisti, fotbalisti nebo atleti by mohli vyprávět. 15 minut slávy.

Mají to tak i mašiny. Kdo si dneska vzpomene na T478.4049 v Chomutově, klasický dobový unifik s úzkým žlutým pruhem? Na devadesátkový nátěr vz. 88? Vsadím se, že až se jednou bude na brejlovce jenom vzpomínat, bude pro lidi "49ka" navždycky taková: červená bleskovka v obměně s černým rámem a střechou.

A tohle jsou ty nejlepší roky její brněnské éry: po dílnách a menších modernizacích, s rychlíky do Jihlavy a občas i někam jinam kolem Brna. Už v době, kdy se velkým mašinám věnuje mnohem víc pozornosti a obecně víc se i fotí. Obletovaná princezna, ne jen jedna z mnoha.

Je sobota 27. února, koryta řek plná vody, sem tam povodňový stupeň a obleva už došla i sem na Vysočinu. Je teplej, krásnej den, snad deset stupňů. Ale než zmizí i poslední sníh téhle báječné zimy, máme ještě chvíli čas. Blbneme s Vandou i se psem ve sněhu, koulujeme se - a přitom je na triko. A pak přijde hlavní bonus dne: těsně před třetí hodinou odpoledne uhání přes zastávku Bítovčice plzeňský rychlík R 665 Jakub Krčín.

Krátké zaburácení ze zářezu, ale tady se moc tahat nemusí, celá trať do Brna tady klesá podél řeky Jihlavy až někam do Číchova. A už je tady: nádherná, ještě pořád sytě barevná a jako nová. 754.049 v nejlepších letech.

********************************

Did you ever hear of 15 Minutes of Fame? I guess you have, because it is somehing that most of us experience at some stage of our life and only thing that vaies is the amount of that fame. But the principle stands: in the memories of the others or public, we all are remembered mostly for just a smaller parts of our lives.

Same goes for trains and this is a perfect example. "Goggles" 754.049. Once she was an ordinary one in depot Chomutov, pulling all kinds of trains to Cheb or Prague; a classic 1980's uniform with dark red body and a narrow yellow "warning" stripe on both ends, in 1990's she had received the upgraded paint of "Type 88" with wider yellow all-around band. But her golden years were still to come.

Somewhere in the late 2000's (2007?) in Brno she had received minor modifications and a new paint, the famous "Flash" one, this time with unique black frame and roof. Adding the fact that all these diesel locomotives are much more closely followed (and documented) these days, this is really her 15 Minutes of Fame. Still freshly and vividly painted, hauling fast trains on one of the most beautiful tracks between Brno and Jihlava.

It is Saturday, the 27th of February 2010 and the snow is almost melting; it is around 10 degrees above zero and you can feel the winter is finally coming to an end. But we still have some time to get this one...

Železniční viadukt Karba, pojmenovaný dle přilehlé obce, vystavěla tehdejší Ústecko-Teplická dráha krátce v letech 1897 až 1898 s respektem na přírodní rezervaci. Trať tedy nebyla vystavěna v místě údolí Robečského potoka s dnešním NPP Peklo, ale naopak ho překonává prostřednictvím kombinovaného viaduktu o délce 260 metrů a výšce až 25 metrů. Viadukt je za prvním mostovým polem od České lípy rozdělen skalním ostrohem, tvořící vlastně přírodní pilíř a trať se na něm stáčí obloukem na další část viaduktu se dvěma poli příhradové konstrukce. V tomto místě je zachycen i průjezd zvláštního nákladního vlaku v čele s „Němkou“.

Leden 2017 se po několika letech ukázal jako měsíc skutečně zimní. Nasněžilo, a k tomu teploty spadly hluboko pod nulu, takže sníh i vydržel. Kombinace pěkného počasí a sněhu samozřejmě lákala na vycházku k trati. Ve středu 11. ledna 2017 svítilo od rána sluníčko. V té době jsem studoval celkem pohodový 2. ročník oboru "Výkonové a trakční systémy" na třebovské průmce, času po odpolednách bylo spousty. K tomu nám odpadly hodiny elektrotechnologie a základů elektrotechniky, neboť vyučující p. Valentová onemocněla, takže plán byl jasnej. I vydali jsme se tedy se spolužákem Rosťou Novákem, vybaveni náhradními akumulátory, tlustými rukavicemi a čajem (teploty se tehdá pohybovaly v intervalu <-15;-10>°C, pocitové ještě níže) na odb. Parník, odkud jsme se posléze přesunuli k dlouhotřebovské estakádě. Den to byl, co se týče produktivity, velmi plodný - vlastně ani nepamatuju, že bych kdy předtím nebo potom během 1 dne vyfotil tolik relativně povedených fotek za pěkného počasí a se sněhem. Fotit jsme vydrželi až do soumraku, navzdory se snižující teplotě. Na snímku projíždí Taurus 1216.230 ÖBB v čele Railjetu 75 "Franz Schubert" a snižuje rychlost k průjezdu třebovským uzlem.

1216.230, Rj 75 Franz Schubert (Praha hl.n.- Graz Hbf)

Dlouhá Třebová - odb. Parník

11.1.2017

Z doby koronavirový se to zdá být tak dávno. Tak nepravděpodobně dávno...

Ano, kdysi se mohli lidi shlukovat. Družit se, slavit. Jezdit na výlety a i jinak než jenom autem.

Je 4. prosinec 2010 a Mikulášská jízda na Moldavu je furt pojem. A pro kluka zpod hor, co tenhle fenomén sledoval s úctou od dětství, dvojnásob silnej. I když tou dobou už slábne, co by to bylo za Mikuláše, kdybych nevyrazil? Kór když jsem po letech zase víc doma?

Byl to punk jak vyšitej. Fůra čerstvýho sněhu, auto klouzající v zatáčkách nad Mikulovem. Zoufalý hledání fleků, protože co jde v létě, začátkem prosince fakt ne. A do toho ta souprava i lidi v ní.. Mikulášská na Moldavu, verze 2010: dvě bangle ČD-C, maďarský Bh přestavěný na vytápění kamnama. Tohle už se fakt nezopakuje. Z těch vozů, pokud vím, nezůstalo vůbec nic.

Nazdár, čo si ma nepamätáš? Išli sme spolu vlakom Nové Zámky - Praha, nevíš?

Taková pohoda ve zkouškovém. Víš, že má jet šedesátka brejlák, tak si ráno vstaneš, nabereš kamaráda a jedete si vyfotit onu 4060. Akorát jaksi nevychytáš úsvit, takže z toho je "jen" stanicovka v České Skalici. Nu což, nevadí, aspoň něco. V Červeném Kostelci nabíráš bejvalýho spolužáka & kolegu, kterej přichází s informací, že není katr a na spěšňáku do Hradce jede brejlák. Začíná to pěkně.

Pokračování je už horší - vzápětí onen kolega zjistil, že mu jeho zrcadlovka v letech vyhazuje error. Brejlák projíždí a zrcadlovka nespolupracuje. Závada se bohůmžel projevila a nepodařilo se ji odstranit do konce focení, což je celkem pešek. Mobilní telefon je chabá náhrada, ale aspoň něco. Na jednu šedesátku dokonce zasvítilo - přilákala i jakési pražské šotouše, kteří kvůli jedné fotce vážili cestu až na Trutnovsko. Nu což, proč ne, jakoby. Po průjezdu odvážím spolužáka z Kostelce domů, aby stihl nástup v Náchodě a se druhým kamarýdem ještě něco málo pofotíme. Následně druhého kamaráda odvážím do Bolehoště za jeho kamarádkou . Mezitím spolužák ze střední a kolega bere katra v Náchodě a míří s ním do Chocně. Za ovládacími prvky katra 854.014-8 sedí trutnovský strojvedoucí Jirka Tomíček a zběsile mává - povšimněte si fešných ČD brejlí, které mu o 5 vteřin později spadnou a které následně najdu, abych mu je nechal v dopravě v Bolehošti - a chystá se brzdit do Bolehoště - na předvěsti volno.

854.014-8, Sp 1879 (Náchod - Choceň)

Opočno pod Orl. horami - Bolehošť

9.1.2021

(for English see below)

Sníh? Tady v Polabí? Nevěřil jsem tomu a z lidí kolem asi taky nikdo. Den za dnem, deset, dvacet, třicet. S Vandiným tátou jsme se střídali během dne u hrabla a lopaty...

A pak jsem na něm vyžebral odměnu: prehistorickej stativ po nějakým dědečkovi, železnej, zlobil, ale hlavně byl - zatímco ten můj se válel 150 kiláků daleko. Čas na noční lov.

Je pozdní večer, 10. leden 2010 a trutnovský depo má s hydrama evidentní problém. Tehdy to byla celkem novinka: vlak jel z Trutnova do Kolína a pak přecházel na Rumburky. No a když se nedařilo... Tentokrát tenhle záskok chytila 750.285. Rudej ďábel. Mimořádně fotogenická mašina.

Po deseti letech - s teplotou kolem deseti nad nulou za oknem a modrou drážní realitou to vypadá jak fotka z jinýho světa.

******************

Such a snowfall? Here in Central Bohemian lowlands, perhaps the least probable place? Well, even the dad of my GF couldn't belive that. As it was necessary for his business I was trying to help him cleaning his backyard a bit. Well, a bit... actually I have never before nor after that worked so much with a shovel. And as a reward, he gave me an old tripod, a rugged, heavy and obsolete one, but at least I had some as my own had stayed some 100 miles away. And in the evening I tried to use my chance.

It is a late evening, January 10th 2010, the snow still keeps on falling and I finally get her. One of those more rarely seen: east-bohemian "Red Devil" of Goggles-class, 750.285 as a replacement for a disabled 854-Class.

In just ten years it can not be more ironic as there is hardly any temperature below zero, we have still not seen any snow this season and all those cars depicted are either heavily modified or do not exist any more. Well, maybe that tripod can be found somewhere...

A zase ta barevná plzeňská esa... Vlastně to byla božská doba. Přes den zalézt domů, do chládku prvorepublikovýho činžáku, a až k večeru si celkem s minimální námahou pár kiláků za městem počkat na takovou parádu. Komfort, kterýho si člověk za ty roky na ne zrovna vábné 130ce moc neužil.

Tak tady je esový hattrick, třetí večer v řadě s povedenou fotka večerního rychlíku z Chebu do Prahy, opět R 607 . Tentokrát se ho ujala 363.078, což je jedna z těch vyhlášených kraslic. V nultých letech nosila "olympijský" nátěr, který pak vystřídal polep "Vlakem do ZOO", dneska jezdí v retro unifiku vz. 88.

Je krásný úterní večer, 19. červen 2012, Visím si na tom opuštěným stožáru bez drátů a uculuju se. Bez nervů, tohle bude dobrý, dobrý! A taky že jo... :)

V šedesátých letech ještě rutinní křižování dvou vlaků tažených párou. Cestující v soupravě osmidveřek, pravděpodobně po náročném dni, se za krátko dají do pohybu s výkonným papouškem z Krupé do Chomutova. Než sem ale vlak dorazí, slunce se ukryje za horizont a ve vlaku zavládne ukolébaná, ospalá nálada. Pokaždé když topič přiloží a strojvedoucí pobídne lokomotivu otevřeným regulátorem, vychrlí se z dvojité dyšny jiskry, tříštící se o střechy čtyřosáků… Píše se sice rok 2021 a lze si představit jeden z mnoha scénářů tehdejšího cestování.

www.flickr.com/photos/158390625@N08/51691415388/in/dateta...

Dnes již neprovozní lokomotiva 123.026, která se objevila na seznamu prodeji lokomotiv je zachycena dne 04.09.2024 společně s prázdnými autovozy směřující do Mladé Boleslavi, na nakládku nově vyrobených aut společnosti Škoda. Zajímavostí dvacátéšesté uhelky je bývalý typický zelený kabát. Do nedávna byl zelený kabát nedílnou součástí řady 123, avšak to se v posledních letech začlo měnit, páč všechny úhelky krom zmiňované šli do korporátního laku společnosti ČD Cargo. Na fotografii je zachycena poblíž Olomouce u vesnice Štěpánov na vlaku NEx 47201 [Jaworzno Szczakowa - Mladá Boleslav město]

V Řeži se dne 20. 12. 2024 objevila lokomotiva 151.016 v čele vlaku Labe R20. Od nového grafikonu jsou tyto lokomotivy po třech letech znovu pravidelně nasazovány na zmíněnou linku R20, a to společně s lokomotivami řady 371. Na lince R20 lokomotivy řady 151 dokončí svůj provozní cyklus a poté budou vyřazeny a odeslány do šrotu.

Podzim je melancholickej. A tenhle podzim před deseti lety tak působí po deseti letech ještě čím dál víc...

Je neděle, 31. říjen 2010. Vracíme se s Vandou z víkendovýho výletu do Krkonoš a samozřejmě že nejedeme po dálnici, ale touhle trasou, na který si můžeš ruce ukroutit. Kocháme se barevným listím v údolích a svět je melancholicky nádhernej.

Taky trochu tlačím mraky očima, aby mi dopřály aspoň krátkou zastávku na ikonickejch místech. Do změny jízdního řádu už zbývá jenom něco přes měsíc a zase je ve vzduchu otázka, jestli už ta éra severočeských brejlovců nekončí nadobro.

Tři čtvrtě na dvě a údolím už slabě slyšíš ten nezaměnitelnej hukot dvanáctiválce, střídavě se ozývá a utichá, jak vlak projíždí tou rozeklanou krajinou. Až pak zaburácí opravdu jasně a víš, že za vteřinu je tam. Na Novině, nejikoničtějším mostě, nejkouzelnějším místě týhle bohovský tratě.

O tuhle fotku jsem se ten podzim nesnažil poprvý, ale až teď to do sebe všechno zapadlo.

Po těch letech si fakt nevybavím, jakou muziku jsem měl tehdy puštěnou v autě. Kdybych si to mohl vybrat zpětně, bude to Tiersen, soundtrack k Good Bye, Lenin. Melancholie za tou ztracenou dobou, která vlastně nebyla tak super, jak se může zdát, ale něco do sebe měla.

Když už nic, tak to mládí. Roky, který ti nikdo nemůže vzít.

A přitom ti je už dávno vzal.

(750.160, R 1162, Novina, 31. 10. 2010)

To místo je magický. Šotoušky vzato, vlastně jediná odpolední šance na vlaky z Děčína, ale v tom to není. Údolí Ploučnice už se pomalu rozestupuje, je znát, že Děčín už je za rohem, ale pořád je neskutečně malebný a umí vykouzlit parádní pozadí za jakoukoli fotku i od kolejí. Ale tenhle pohled, ten je prostě jenom jeden. A ani po těch letech nevím jestli ještě vůbec jde.

Jít až sem nahoru do stráně byl vždycky svátek a chtělo to důvod a záměr; vlak je trochu ztracený v krajině a někdy se vyplatí radši zůstat dole. Ale ne teď.

Je 18. duben 2010 a jaro je v úplně tom nejlepším. Ostrá zelená trávy, čerstvě žlutozelená rašících stromů, sem tam bílý kvítí. A do toho ještě spousta hnědých holých větví. Tohle na jaru miluju ze všeho nejvíc. A právě tady na Březinách umí být ještě o kousek malebnější. Prostě obraz.

Do čtvrté odpoledne už chybí jen pár minut a trochu nervózně sleduju mraky i postupující stín; tenhle flek dává i v ty delší dny jenom krátký čas na dobrou fotku. Ale pak to údolí zaplní ten vznešený hukot dvanáctiválce, odráží se od stěn chatek i toho kopce vzadu. I tři vagony tady umí mašinu pěkně protáhnout. A je to tady. Slečna 750,258, ta nejhezčí liberecká brejle.

Pasuje tam parádně. Navěky.

Brněnské první eso s retro označením ES499.1001 které se v roce 2018 dožilo třiceti osmi let a bylo základem pro 182 stejných typových sourozenců ukrajuje dnem i nocí další a další kilometry v čele vlaků osobní přepravy. Dne 13.10.2018 mu připadla čest vést vlak ten nejprestižnější a to VSOE pro něj v netradiční trase z Prahy do Plzně. V čele vlaku VSOE se neobjevilo poprvé, vždy to ale bylo v trase z Břeclavi do Prahy. Retrovka se tak podívala po dlouhých letech do míst, kde v roce 1980 vyjela z výrobní linky. Na snímku se představuje u zastávky Všenory v čele vlaku R 13450 VSOE dne 13.8.2018

Focení kolem kolejí je fascinující škola toho, co umí čas. A jak mění naše perspektivy...

Je nádherný sobotní ráno, 16. duben 2011 a já zase musím na Pacifik. Asi mi to přišlo ze všech trávení víkendu jako nejlepší možnost. Tenhle flek před Jarovským tunelem jsem objevil tak nějak náhodou a hrozně se mi zalíbil, jsem tu druhý víkend po sobě. A protože jsme tu trochu dřív, dáme si na rozehřátí tu veselou krávu, jen tak na kompoziční nástřel...

Po deseti letech je to možná vzácnější fotka než všechny ty baruny z onoho dne, a že jich v šuplíku je.

Bafíky totiž prakticky vymřely a veselé krávy víceméně taky.

Dvě liazky nakrátko zabzučí, celá ta reklama na jízdní komfort pro všechny nabere celkem svižně rychlost a za vteřinku zahučí do Tunelu. A dál na Dobříš... 714.020, Os 19053, 16. duben 2011.

Jak je to všechno relativní...

Sv 98238 (Dolní Lipka - Praha-Vršovice)

Po pěti letech se "Ušatá" 464.102 znovu vrátila na koleje. Tak dlouho trvalo, než se podařilo najít renovátora, který se nelehkého úkolu zhostí a následná realizace. Nakonec se renovace ujala společnost 1. Kolínská lokomotivní a v květnu 2022, v prostorách letohradského depa, započala renovace, která skončila letos v říjnu. Náklady se vyšplhaly na 27 milionů korun.

Stroj byl vyroben v ČKD v roce 1940 jako jeden ze dvou kusů a na Silvestra téhož roku byl dodán ČSD do Prahy Masarykova nádraží. Svou provozní kariéru zakončil v roce 1977 v Letohradě. Po té sloužil jako vytápěcí kotel a v roce 1980 byl převeden do sbírek NTM.

Mně se lokomotivu podařilo zachytit při její první jízdě po renovaci. Namířeno měla do Prahy, kde se druhý den představila veřejnosti.

Včera 10.8.2018 byla poslední možnost kdy jste mohli vidět na příměstské lince S41 Elektrickou jednotku zvanou "Žabotlam". Ku příležitosti byla žába ozdobena smutečním věncem a nápisem "Loučíme se s Žabáky, 1964 - 2018". Dnes 11.8.2018 byla jednotka předána NTM v Chomutově, kde bude stát venku na dešti... Aneb jak odešla po 54 letech legenda české železnice. Na snímku žába vyjela z Holešovického tunelu a vjíždí na most před stanicí Praha Holešovice jako osobní vlak číslo 12126 Praha Libeň - Praha Podbaba.

V posledních letech můžeme na našich kolejích vídat stále větší množství moderních elektrických lokomotiv. Ačkoliv ty na dlouhou dobu zajížděly pouze do našich pohraničních přechodových stanic, dnes již nepůsobí jako zjevení z jiného světa ani hluboko ve vnitrozemí. Protikladem proti tomu je snaha některých dopravců uvádět do původní podoby některé starší lokomotivy, které jsou zpravidla využívány na méně náročné výkony. Na této retro vlně se "svezla" také "hrbatá" 130.027 společnosti ČD Cargo. Tu se podařilo dne 3. 6. 2020 zachytit před zastávkou Týnec nad Labem.

Ta doba Švejkovská, plná drážních švejkovin...

Je 24. duben 2010 a zase řádíme s Pavlem. Jako hodněkrát před tím a mockrát potom... Ale neptejte se mě, jestli jsme o tom dvojspřeží věděli - po letech to fakt neumím říct. Každopádně první sobotní rychlík číslo 1244 z Prahy do Budějic byl tehdy zase docela vypečený. Vlakovou 749.107, z dálky rozpoznatelnou podle oranžovějšího odstínu barvy, doplnila tehdy celkem čerstvě obnovená (a ještě ne tak docela soukromá ) 749.240.

A co čert nechtěl, chvíli za tím proletí analogický "pantograf" složený z 830 a rybáků.

Tenhle strom u rovinky pod Zdicemi by mohl vůbec vyprávět. Podobných úletů z něj mám vyfocených za ty roky nezvykle hodně.

V krásný slunečný červencový den projíždí "kapesní" Bobinka přes obloukový most, který byl postaven v letech 1926 až 1928 a svojí délkou 190,5 metrů, překonává údolí řeky Lužnice. Zajímavostí je i sdružený železniční a silniční provoz. Než vlak vjede na most, silnice se uzavře PZZ a poté co je vlak na mostě, mohou auta jet v těsném závěsu za posledním vozem soupravy. :)

V neděli 18. července se uskutečnily rozlučkové jízdy na poslední úzkorozchodné tramvajové trati v republice. Tím se po 66. letech ukončuje kapitola úzkorozchodného provozu tramvají z Liberce do Jablonce a po 126. letech konec pravidelných úzkorozchodek v republice vůbec. Na snímku je zachycena souprava "TéTrojek" kousek za zastávkou Proseč nad Nisou pošta, která se v průběhu rekonstrukce posune na úroveň železniční tratě z Tanvaldu do Liberce.

T3R.PLF (#47) + T3R.PV (#78)

Proseč nad Nisou

18.7.2021

753.770 a 753.613 stroje společnosti ČD Cargo se mi podařilo zachytit na manipulačním vlaku Mn 84082 na trati 086 v úseku mezi Novinou a Křižany. Sestava převážející železný šrot na snímku projíždí poblíž nedaleko ikonického železničního viaduktu v Kryštofově Údolí.

Historický Novinský viadukt vybudovaný v letech 1898 - 1900, je zde jednou z vyhledáváních oblastí mezi turisty.

Za lesnatým kopcem se ukrývá nedaleko město Liberec.

› 753.770 + 753.613

› Novina - Křižany

› Mn 84082 (Liberec-Horní Růžodol - Jablonné v Podještědí)

› 1.8.2024 14:41

Ten den byl jak z jinýho světa. Ozvěna dávný minulosti, která tu už dlouho nebude. Ale právě proto si ji užiješ naposledy a naplno.

Na rychlíkách do Jeseníku se objevila "traktorová" barča 749.265. Baruna, sníh, sluníčko... Ozvěny těch předchozích sedmi let, kdy byla trať přes Ramzovou tím možná nejvíc vyhledávaným cílem fotičů.

Ještě jednou utíkám na stará známá místa, nadjíždím, cestou do údolí stíhám fotky co čtyři pět minut...

Pro mě osobně derniéra, nikdy potom už tady tyhle bejkárny vyvádět nebudu. Ale ten pocit naprostý euforie mi vyskakuje i teď, po deseti letech. Dopočetl jsem se 17 různých fotek, snad až na dvě nasvícených. Jo, tohle bývala Ramzová.

Počítáte se mnou? Ta zima začala na plný grády 8. ledna. A je 23. a sněhu pořád mraky a do toho šílený mráz. Budu se opakovat: srovnej s dneškem a běž brečet do kouta. Fakt se s klimatem nic neděje?

Ale tehdy před deseti lety to naše mladší já neřeší. Sejr, Brbla, Efi. Východočeská parta říznutá Brnem. Po letech už vidím jenom výjevy: námrazou úplně obalený stěrače. Mínus jánevímkolik nahoře na Červenohorským. To prosluněný ráno, když se vyloupl první rychlík odspoda a měla ho červená 754.021.

Bezstarostná paráda na fleku, šílená dřina se na něj přes ty závěje dostat. Doteď vidím, jak se v tom sněhu škrábeme do toho vysokánskýho náspu pod Ostružnou, nohy ujíždějí, ale prostě chceš tu fotku mít stůj co stůj. Povedenej den. Vůbec se mi nechtělo domů. No, domů, do Kolína.

A teď, teď je skoro půl druhý a už to pomalu končí. Odspodu se začíná pomalu dělat oblačnost, ale tohle ještě stihneme. Z Ostružné sjíždí lehounce zpožděný R 902, tentokrát vedený jednou z tehdejších jesenických držáků, 749.259. Kdo jsou ti lidi dole? Fotiči? Turisti, co se přišli kochat? Těžko říct. K těm horám patří vlaky tak neodmyslitelně, že bych se nedivil ani jednomu.

Po čtyřech letech se trochu rozsáhleji znovu konala akce Slavnosti Pernštejnského panství. V roce 2016 na trati 251 jezdily dva parní vlaky v čele s Rosničkou 464.202 a Bulíkem 464.008. Na posilovém oběhu byla nasazena Bardotka 751.002, kterou ale brzy vystřídal Brejlovec 754.059 kvůli poruše. Na fotce zachycena 464.202 v úseku Olešná - Rovné-Divišov. 2.7.2016.

Tenhle paradox mě baví i teď po deseti letech. Pokud mi tehdy vůbec docházel. Schválně, co je na fotce? Nějaká pěkná retrovka? Nebo ještě originální "oranžový pruh vz. 82"?

Kolem roku 2010 na to nebyla jednoznačná odpověď. V provozu se mohlo teoreticky potkat oboje. A tohle je ten druhý případ. "Ústeckej čtyřkolák" 123.007 byl dlouho jedna z těch mašin, ve které člověk doufal, když šel jen tak na blind k některé trati podél Labe nebo Bíliny. A tentokrát přijel.

Je to vlastně druhej paradox. Je krásná sobota, 26. září 2009 a s kamarády jsme tu kvůli jiným věcem. Po zarostlý a opuštěný Švestkovce se prohání 753.7 Unipetrolu s jedním zeleným Bt-k (když budete trochu prosit, dneska vytáhnu ještě jednu fotku). Někam na Prahu projela německá čouda Flügelradtouristik. Ale jsou tam prostoje, a tak zabíjíme čas i na koridoru u Dolních Zálezlů. A bum, hned takový pěkný překvapení. Stromy už se barví, "sedmička" zase šisuje čím dál víc, oranžová už je spíš žlutá. Brzo se celá mašina svlékne do základovky, aby dostala dva odstíny modři.

Jo, deset let udělá svoje.

Život je roztomilej i v tom, jak nás umí vracet na stejný místa v jiných rolích. Že jsem vyrostl pod Krušnýma horama, to asi víte. Ale že jsem odkojenej Sázavou, to ví jenom pár lidí. A ne ledajakou Sázavou; Sázavou nad Sázavou.

Táta tu pár let dělal technologa ve sklárně. S trochou představivosti jeho osud poznávám ve Vieweghových Báječných létech pod psa. Nejspíš je to jenom náhoda, nebo taky, že kovaní soudruzi v tomhle městečku u sklárny uměli zatopit ledaskomu. Pro mě to každopádně znamenalo první dva roky života strávený v paneláčku u fabriky.

Vždycky, když sem zavítám, mám zvláštní pocit. Zvláštně povědomý, ale ne, nepoznávám z toho nic. Ale vždycky se cítím trochu provinile.

A bylo to tak i tady: nejspíš je to moje první fotka v pra-domovině. Na místě, na který jsem přišel tak trochu omylem a z nouze, protože vršovická bára 749.256 uhání v tom nedělním dopoledni se svým Os 9207 nepříjemně načas. Starej nátěr, nezrekonstruovaný patráky, omšelá zastávka.

Sotva kilák od domu, kde jsem bydlel.

Ty paradoxy.

Malá laminátka 230.036 je jedna z těch, které byly v posledních letech nejprve vyřazeny jako nepotřebné, aby se následně po několika měsících opět uváděly do provozního stavu. Na snímku je zachycena v čele Pn 57591, vyrovnávkového vlaku od vápence pro elektrárnu Tisová do Berouna za zastávkou Plzeň-Zadní Skvrňany

6.6.2015

Mechaniky, ta zvláštní fotičská posedlost... Nikdy jsem na ně zas tak moc netrpěl, ale tohle návěstidlo se vymyká. Dá se totiž celkem pěkně zrekonstruovat jeho osud. Poslyšte: instalováno v roce 1924, v roce 1966 osazeno elektrickou svítilnou. Ale tady už musí samo tušit, že se jeho osud po 85 letech naplní.

Stanice Vráž u Písku, poledne 30. prosince 2008. U staniční budovy už stojí návěstidla a kopou se kabelovody, dálkovina je za dveřmi. Ale na téhle fotce vypadá všechno ještě úplně v pořádku. A z toho malýho stromku sleduju podívanou, která by se mohla odehrát klidně o třicet let dřív.

Rameno letí nahoru a za chvíli se od Čimelic ozve netlumený šestiválec. Ale jenom si tak přichrochtává, co taky s těmi dvěma vozy, že jo. R 1246 s 749.039 jede načas - a taky poloprázdný. A já budu za chvíli muset všeho nechat a pelášit do Písku na povinný rodinný výlet s tou slečnou. Se kterou se, mimochodem, rozejdeme ještě dřív, než tyhle mechaniky definitivně sundají. :-)

(Zdroj dat o návěstidle: keška na nádraží via Geocaching.com)

************************************************************************

Classical railway semaphores, what a topic! This one is really exceptional. Built in 1924 and re-equipped with lightning bulbs in 1966, exactly ten years ago was counting down the last days in service. Czech Republic, station Vráž u Písku.

All out of sudden you can hear a metal bump, that's the semaphore arm going up. And in a while, you can hear the barking engine in distance, that massive six-cylinder K6S310. Not on a full-throttle definitely, who would use it with just two cars. And the scene that you could see well over 30 years ago repeats once again.

It is 30th of December 2008. The original equipment of the station has just a few weeks remaining.

*************************************************************************

Die klassische Signale, was für ein Thema für den Eisenbahnfotografen! Diese Aufnahme ist bestimmt außergewöhnlich. Gebaut in 1924 und im 1966 mit den Glüghbirnen ausgerüstet, damals im 2008 hat dises Signal nur wenige Wochen vor sich.

Tschechische Republik, Vráž u Písku, KBS 200 Zdice - Protivín. Man kann nur einen lauten Schlag hören, das war der Signalarm, wie es ging oben. Und dann, da hinter der Kurve kann man Brummen der grandiosen K6S310 Motor hören. Bestimmt nicht Volldampf, warum so, mit bloß zwei Wagen. Und so wiederholt sich die Szene die man vor 30 Jahren sehen kann. Aber wie lange so?

Es ist den 30. Dezember 2008, genau vor zehn Jahre.

(for English see below)

To je tak. Máš v práci po letech nezvykle hodně volného času. Nemáš za zády dítě a slečna je pořád slečna, ne manželka. A ještě pořád jsou místa, kterým můžeš říkat "stará dobrá dráha". Co uděláš? Strávíš tam celej den. Fotíš jako vzteklej a na konci napočítáš jenom těch pěknejch fotek brejlovců 16. Ale co uděláš, když nakonec vybíráš tu, která tě nejvíc baví? Samozřejmě, vybereš úplně něco jinýho, co vzniklo v podstatě náhodou.

Je 7. duben 2010, půl sedné večer a začíná zlatá hodinka. Proti proudu řeky Jihlavy už odfrčel odpolední osobák s dvěma patráky a dvěma hytláky, ale v Lukách po sobě ještě nechal jednu věc, kterou se vyplatí zkusit. Předjížděný náklad s dřevem. Nikdy jsem neměl login do žádného dispečerského systému, takže na čísla a pravidelnost nákladní dopravy mě moc neužije, jenom mlhavě si pamatuju, že to jezdilo od Znojma a že to někdy jelo a někdy vůbec.

Čert to vem, už jedou. Dvojče banglí, které vede správně olezlá 742.429, za to bere, černé bago letí k nebi a jenom pozorný divák si všimne toho malého okřídleného kola na mašině; malý symbol dráhy dávno minulé v celém tom echt ajznboňáckém obraze. Ratata... a šup, mazej z toho náspu, ať se fíra nemusí bát.

Nádherná doba.

***************

You might call it a Goggles-paradox. Of course, there is no such locomotive in there, but this area between Jihlava and Brno used to be their paradise (and to some extent still is, but this a bit different story). Having spent the whole day there, which is something you definitely can not repeat in your mid-thirties, I took astonishing 16 quite decent pictures of Goggles - but all of them seem bit overwhelmed by this one.

It is half past seven PM, the golden has just started and normally I would be already leaving after the last possible train, but hey, there is something still on! In station Luka nad Jihlavou still waits the freight train, a long rake full of wood and pulled by two Bangles, a Class that stood always in shade of cuter ones. But this time, they are to show me how good old railway looked like....

A pair of robust six valve engines start to roar and here it comes...

(Zakarpatská oblast/Закарпатська область)

vlak 6404 (Rachov - Ivano-Frankovsk)

„Maška”, neboli lokomotiva řady M62 s pořadovým číslem 1457 v čele dvouvozového osobního vlaku projíždí zástavbou vesnice Lazešina, která je nejvýchodnější obcí dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Toto prvenství si však nesla už i za časů první Československé republiky, jejíž součástí v rámci Podkarpatské Rusi byla v letech 1919 - 1939. Trať strmě stoupající k vrcholovému tunelu u Voronienky na někdejší československo - polskou hranici (dnes hranici Zakarpatské a Ivanofrankovské oblasti) zde překonává stejnojmennou říčku až v místě, kde se boční údolí značně zužuje a je tak nucena vykonat velikou podkovovitou smyčku protínající téměř celou Lazešinu. Aby těch železničních zajímavostí zde nebylo málo, tak prašná cesta v popředí už dnes téměř nepřipomíná fakt, že se jedná o těleso někdejší lesní železnice vedoucí od dodnes existující pily u zastávky a nákladiště Zimir (po roce 1945 přejmenované na Lazešinu) k hájovně Kozmešček ležící téměř pod nejvyšší horou Ukrajiny Hoverlou s odbočkou pod horu Kukul. Dráha o rozchodu 760 mm o celkové délce 15 km byla uvedena do provozu Československou lesní správou v létě roku 1929 a byla provozována až do 60. let 20. století.

Přesně si pamatuju ten moment, kdy mi došlo, že jsem už přece jenom trochu starej.

"Z Liberce do Pardubic prej jezdí červená rakev s červenou soupravou!"

No... a? Koukal jsem na ty dva ani ne dvacetiletý kluky, se kterýma jsem čekal na fleku a musel jsem se štípnout, že se mi to nezdá. Vždyť to je přece normální, že motoráky byly v nultých letech skoro všechny červený. Oh wait...

Původně jsem vám chtěl ukázat jeden ukázkovej šotokýč, brejláka s nákladem ze stromu, pěkně v oblouku a večerním světle. Ale tohle mě vlastně v kontextu dneška baví ještě o něco víc.

Je 18. duben 2010, krátce po čtvrtý odpoledne a Březinama uhání do Děčína odpolední R 1164 z Liberce. Dneska ho veze celkem barevná 843.018, zítra pěkně vyšisovaná 843.025. Nikoho to neohromuje, samozřejmě jsem tady sám, co taky tady, když mechanický závory odsud vzali před pár lety...

Jo, časy se mění.

Aby bylo jasno: na masový akce nejezdím zrovna často a podobně to mám i s placenými fotoakcemi. Ne že vůbec, ale "jednou za pár let" je asi nepřesnější, co o tom dovedu říct. Ale taky nemám rád takový ten vymlouvací mód "já tam náhodou stál u tratě a zrovna to jelo kolem..."

Je to totiž sakra velká náhoda a mně se to stalo vlastně jenom jednou v životě. Právě tehdy, o Slavnostech Pernštejnského panství.

Tehdy to byla fakt velká věc. Zvláštní vlaky a k tomu ještě muzejní vozidla na těch pravidelných. Takže stálo za to přijet. Přijíždím dopoledne k tomu přejezdu před Bystřicí, že si počkám na to hlavní lákadlo, sladěnou "Vindobonu z polomáčených 854. Čeká tu dost lidí, přitom ještě tak dvacet minut do příjezdu... No a šup. Dvojice pilštyků na mimořádném vlaku. Ne, fakt jsem to nevěděl.

Bohužel to byla jedna z těch akcí, po kterých se toho i dost napovídá a těžko říct, kde je pravda. Je fakt, že takový provoz, jako v těch letech kolem roku 2010, už se tam nikdy zopakovat nepodařilo. A že je to škoda...

(for English see below)

“Nu, jednou přijde jaro a léto a to také ovšem má svůj čas; jenže teď ve vzpomínce se zdá jaro i léto tak krátké, jako by to nebyly mnohem víc než dva dny. A i v ty dny, i v ten nejkrásnější den padá ještě někdy sníh.”

"Nun, einmal kommt auch das Frühjahr und der Sommer und es hat wohl auch seine Zeit, aber in der Erinnerung, jetzt, scheint Frühjahr und Sommer so kurz, als wären es nicht viel mehr als Zwei Tage. Und selbst auch an diesen Tagen, auch durch den allerschönsten Tag, fällt dann noch manchmal Schnee."

(Franz Kafka: Zámek / Das Schloss.)

Pokud vás němčina pobuřuje, omlouvám se, ale sem prostě patří. Obzvlášť sem, do tohohle kraje. Je 10. březen 2010 a tady u Svoru to furt na jaro nevypadá. Ale už je to spíš vizuální dojem; jakmile seskočíš z toho kolíku, na kterým stojíš, spadneš do sněhový břečky. Nedá se svítit, rekordní zima téhle doby už fakt končí. Přesně dva měsíce po tom, co sníh zasypal české hory i nížiny. Nikdy před tím ani potom jsem něco takového nezažil, nebo aspoň ne v době, kdy jsem z toho měl rozum a mohl si to užívat.

A tak si ještě jednu pořádnou zimní dáme, ne? Trávím tady v Lužických horách už druhý den v řadě. Ne a ne se od nich odtrhnout. A nová práce, kde jsem zatím spíš formálně a na výplatní pásce, mi to po letech veřejnoprávní dřiny umožňuje.

Je krátce po druhé odpoledne a dočkal jsem se. Od Svoru sjíždí do Nového Boru odpolední Pnko, tentokrát vedené ošuntělou 750.252. Ra-ta-ta-ta, hřmí závěrka.

A hotovo. Úplně poslední fakt zimní fotka, dál sice ještě sníh potkáme, ale už to bude spíš předjaří. Díky za ty dary.

******************************

When I wrote the Czech version of this caption, I felt a kind of necessary to start with a quotation from Franz Kafka's masterpiece Der Schloss/Zámek, both in Czech and in German as I truly feel that both languages simply do belong to this country. This (and the previous) picture is taken in Lusatian Mountains (Lužické hory/Lausitzer Gebirge), a small, yet very interesting mountain range at the northern border of the Czech Republic. A little side note here: in Czechia it is felt somewhat natural that the border comes on the mountains when travelling across it, in most cases, you have to go up the hill, cross the line and then down the hill. Here it is a lot different as there is a significant bulge of Czech territory behind it. But German language has historically the same legitimate place in here, as for most of the modern history

And this train was to serve that bulge with cargo. It is 10th March 2010 and the snow shroud keeps covering significant parts of the country for unbelievable two months now. However, the end is near and you could feel it immediately when you stepped into the soft and wet snow. The Sun is simply too strong already.

This is the last chance for a real winter picuture and I tried pretty hard to make use of it. After 2 PM she comes: good old, chippy "Goggles" 750.252. Taka-taka-taka...

What a winter this was!

Je to trochu klišé z dob klasiků: dobrá fotka má říct všechno sama. Nemám to moc rád: když vidíte celou sérii, víte a prožijete z toho mnohem víc. A je to i tenhle případ.

Jediný, co si pořádně pamatuju, je totiž tohle: jak se mi tu sobotu ke štrece ani moc nechtělo. Sednul jsem do auta jen tak ze zvyku, prostě jsem nevěděl, co lepšího s časem. Úplně prvoplánově k Sázavě, rozkrámovat věci u motokrosový tratě v Poříčí a počkat na to defilé. V devět přijela 749.011, v deset 749.181, v jedenáct 749.039 a ve dvanáct 751.004. A pak jsem se zvednul a jel po obědě na druhou stranu Prahy, bratru padesát kiláků. Třeba mě ta modrá 749.260 na rychlíku od Tanvaldu chytne víc.

Neskutečnej ráj. Neskutečnej nezájem. Ještě pořád ve mně dozníval ten divnej pocit marnosti a otrávenosti ze setkání se slovenskými zloději. Ty fotky jsem poprvý od tý doby viděl až teď, po deseti letech. Prostě mi přišly nezajímavý.

Jako kdybych teď našel poklad. Je 19. září 2009 a i ted ve dvě odpoledne je už sluníčko takový unavený a zaprášený. Od Všetat už je slyšet tlumený lomoz šestiválce a zpívající trakčáky, to uhání ku Praze tanvaldský rychlík R 1148, sobotní výspa velkých vršovických mašin. Tradice, která deset let pomalu vadne, až letos v zimě umře docela. Ostatně, co z vozidel na fotce už taky není po smrti?

Současně s rekonstrukcí svršku bylo okolí tratě u Mořkova směrem k Hostašovicím důsledně zbaveno dřevin. Lesním úsekem projíždí 754.013 se spěšným vlakem do Valašského Meziříčí. Po dlouhých letech se "třináctka" opět pyšní svojí sytě modrou střechou. V dáli je patrný vrch Skalka (934 m.n.m.).

So this is the new year

And I don't feel any different

Stejně je to se mnou sranda. Nejsem nějakej kulturní nábob, ve spoustě věcí se považuju spíš trochu za buránka, ale na hudební vkus, ten si zpochybnit nenechám. A i po deseti patnácti letech si občas pamatuju, co jsem zrovna poslouchal v přehrávači při čekání na fleku, nebo aspoň obecně, co jsem tou dobou poslouchal nejvíc.

Tohle jsou Death Cab for Cutie, taková milá, nekomplikovaná indie kytarovka, která je mnohem známější na druhý straně Atlantiku. Začátek roku 2010 mě zachytnul v takovým zvláštním rozpoložení. Škola skoro hotová, jenom pobrat posledních pár kreditů a napsat první diplomku, ale nějak se mi do ničeho nechtělo. V četce pořád bez plnýho úvazku, za krize o ně byla velká nouze... Házel jsem si korunou, kudy dál, rozhodl se odejít. Ale o tom až příště.

A do toho přišel první příslib zimy. Začíná pořádně mrznout, krajina je zase trochu poprášená a já poslední dny hodně pendluju mezi Kolínem a Teplicemi. Čas si aspoň na chvilku odskočit po cestě. Je čtvrtek, 7. ledna 2010 a z Ústí vyráží na svojí cestu z Ústí do Kolína odpolední rychlík R 751. Ta klasika devadesátých a nultých let: zelený peršing, AB, BDs, 2x Bdt279. Zvlněné koleje, rozházené sloupy, nádherný i znásilněný kopce okolo. Pravobřežka mýho mládí.

"I wish the world was flat like the old days

Then I could travel just by folding a map

No more airplanes, or speed trains, or freeways

There would be no distance that can hold us back."

www.youtube.com/watch?v=NSgHGFuPNus

Ale nostalgii stranou: neměnil bych.

Ten den jsem to s prací moc nepřeháněl, to se dá i po těch letech dohledat. Dopoledne jedna zpráva z insolvenčního rejstříku o vykutálencích, co provozovali skládku pneumatik někde u Chomutova, druhá zpráva do denního minima až večer.

No, tady vidíte proč. Je středa 2. března 2011 a konečně je zase hezky. Celej konec února bylo na severu hnusně, kouřmo, smog. Takže když se to zlepšilo, byla to jasná voba.

To jaro už bylo zjevný, že nulkoví brejlovci končí. Liberecká parta se sice ještě starala o rychlíky do Ústí celkem svědomitě, děčínská parta "prototypů" už to ale měla fakt za pár. Odfotil jsem odpolední rychlík s proužkatou 750.258 pod zámkem, zase trochu jinak, a ještě se vyrazil podívat do depa.

Těch stop po končící éře... Ještě odstavená jedna 830, u točny zase oba prototypy i ve společnosti banglí, šukafonů. Jo, taky si pamatuju, že mi z toho bylo tak nějak divně smutno.

Ty velké mašiny zleva: 742.074, 750.410, 750.409.

CZ: Dne 11. srpna 2024 byla mezi stanicemi Rrogozhinë a Dushk zachycena lokomotiva T669.1059 v čele osobního vlaku číslo 4 [Rrogozhinë–Lushnjë]. Lokomotiva byla vyrobena podnikem ČKD Praha a dodána albánským železnicím HSH v rámci 14. série v roce 1989. V roce 1990 následovalo dodání posledních tří lokomotiv, čímž se dodávky této lokomotivní řady do Albánie po 22 letech uzavřely. Osobní doprava na úseku Rrogozhinë–Lushnjë byla naposled provozována v létě 2018. Od 5. července 2024 tak došlo k obnovení osobní dopravy po šesti letech. Osobní vlaky do jihoalbánského města Vlorë, které tímto úsekem rovněž projížděly, byly zrušeny již v roce 2016.

Reportáž z Albánie: rail-blog.blogspot.com/2024/09/za-cmelaky-do-albanie-2024...

EN: On 11 August 2024, between Rrogozhinë and Dushk stations, locomotive T669.1059 was photographed at the head of passenger train number 4 [Rrogozhinë-Lushnjë]. The locomotive was manufactured by ČKD Praha and delivered to Albanian Railways HSH as part of the 14th series in 1989. In 1990 the last three locomotives were delivered, thus the deliveries of this locomotive series to Albania ended after 22 years. Passenger service on the Rrogozhinë-Lushnjë section was last operated in the summer of 2018. As of 5 July 2024, passenger service resumed after six years. Passenger trains to the southern Albanian town of Vlorë, which also used to run through this section, were cancelled in 2016.

Elektrické vozy řady ABe 4/4 třetí generace byly pro Rhätische bahn vyrobeny a dodány v letech 1988 - 1990 v počtu 6 kusů. Po vyřazení starší generace zůstalo těchto šest vozů jedinými vozidly starší generace provozovaných na Berninabahn spolu s jednotkami ABe 8/12 Allegra, v letních měsících se hojně objevují ve dvojicích v čele slavných panoramatických spojů Bernina Express. Zde se vozy 51 + 54 v čele vlaku D 973 proplétají malebnou krajinou v úseku Punt Muragl staz - Pontresina. Zde vlak ještě projíždí relativně rovnou krajinou, ale zanedlouho jej již čeká náročné stoupání na vrcholovou stanici Ospizio Bernina (2253 m.n.m.)

Six electric railcars ABe 4/4 III (numbers 51-56) was built in 1988-1990 for RhB as third generation of ABe 4/4's. In 2019 the cars still goes daily over Berninapass with panoramatic trains Bernina Expres. Here is D 973 from St.Moritz to Tirano near Pontresina, where the train goes between meadows for now. In few minutes it will start to climbing over Berninapass to the highest point of the track - station Ospizio Bernina in 2253 meters above the sea

V neděli 7. 1. jsem se vydal s kamarádem zachytit v posledních letech vcelku netypickou zasněženou krajinu Posázaví. Ne že by zde nikdy nesněžilo, ale většinou docela málo a jen na chvíli, ne na celé 3 týdny a v takových kvantech.. Krom toho, že nás v ten den docela překvapila Veselá kráva 714.219, kterou máme vyfocenou v Lukách pod Medníkem a v Poříčí nad Sázavou, jsem pochopitelně také fotili i posázavskou stálici aka 749.107. Zde jsem jí zachytil na Os 9065 před zastávkou Poříčí nad Sázavou-Svárov.

17. 1. 2021 I Pecerady - Poříčí nad Sázavou-Svárov

(for English see below)

Máloco vystihuje Podkrušnohoří tolik jako tyhle končiny. Přeložka, kterou postavili v 80. letech, aby se uhelný důl mohl posunout zase o kus dál a sežrat další kus krajiny. Nenávratně. Masivní betonové stavby, tehdy asi moderna. Jenže to za tu dobu stihlo obrůst a zpustnout tak moc, že to vlastně vypadá skoro idylicky.

Koupaliště v Chabařovicích, na půli cesty mezi Teplicemi a Ústím. Zajímavý, ale strašně blbě fotitelný motiv; oficiálně se tam nedá moc dostat a je potřeba mít buď vyřídilku, nebo schopnost obejít plot jinudy. A když už tam člověk je, stejně je to trochu oříšek. Za odměnu dostane člověk neotřelou fotku a v jiným úhlu i výhled na Krušný hory za vlakem. Doba dronová to samozřejmě staví do výrazně jinýho světla...

Je 20. únor 2010 a i tady ještě pořád leží sníh. Od Ústí duní další náklad, prázdné Wapy zpátky do pánve. Kus vyrvané krajiny odjel vydělávat jinam a je čas jet pro další. Mašině nejde přečíst číslo, ale to v týhle době zas tak nevadí. Patina, praskliny na laku a detaily jasně prozrazují 122.018.

***********************************

This area seems to be pure essence of the North Bohemia. Let me explain it: in the 1970s and 1980s the communist regime still heavily relied upon thw low quality coal, or even lignite. And that need resulted in further expansion of the mines. Well, mines... here in the northwest of Czechia it is nothing like classic mines with guys in a black suit and a lantern on a helmet. No. It is rather a huge hole in the landscape, dotted with big machinery.

In the mid 1980s amongst those in need of expansion was also the mine west of Ústí nad Labem and a railway track from Teplice to Ústí was really no hurdle for it. So they have built another one, a lot longer and a typical example of the engineering of that era. A huge amount of concrete, no level crossings... However since then, all that brutality had quite merged with surrounding nature. Pretty challenging environment for a railway photographer.

This picture is taken from an open air pool that runs only during summer, you may find it in the western part of a little town called Chabařovice, just between those two bigger ones mentioned above.

It is early afternoon, 20th of February 2010 and here she comes. One of two or three locos of Class-122 from the late 1960s. We, locals, gave them a nicknme Uhelka or Čtyřkolák (literally - "The Coal One" and "The Cart"). Those unambitious but very distunguished locos that have been pulling all those trains fully laden with coal from the region, at first building socialism and later earning money to all those corporations and their owners. They may easily be the most profitable locomotions in Czechoslovakia. And as of 2020 still in regular service. More specifficaly it is 122.018, you could tell that very easily as there were just three of them in this paint and some spots on her surface were pretty disctinctive.

An empty train going for another few thousand tons of coal, brutally taken from the landscape - in a place created just for the same purpose. How ironic is that?

Společnost ČD a.s. vypravila dne 18. 08. 2021 vlak, kdy do konvoje byly zařazeny všechny vraky z DKV České Budějovice určeny pro plzeňský kovošrot Czech Metal Steel a.s. PLZEŇ. Konečně se po padesáti letech začalo s obnovou vozidlového parku Českých drah. :-))))))).

Začátkem roku jsem vám ukazoval 810 "táhnoucí" Btnko. Tehdy to byla jen šťastná iluze, tentokrát to ale byl fakt.

Je 4. března 2010, kousek po půlnoci a relativní nudu kolínského nádraží zpestřilo tohle: 810.311 s nákladním vozem řady Es. Nikdy jsem nezjistil, o co mělo jít. Zjistíme to teď po deseti letech?

CZ: Dne 23. srpna 2025 byla na břehu jezera Sevan zachycena "električka" ER2-988 jako osobní vlak 6532 [Šorža–Jerevan], rusky [Шоржа–Ереван]. Jedná se o sezónní spoj jezdící každý rok od poloviny června do konce letních prázdnin. Celoroční pravidelná osobní doprava zde byla zastavena v roce 1997. V pozadí se nachází poloostrov, který vznikl z původního ostrova během dob Sovětského svazu, kdy hladina jezera poklesla o 19 m, což způsobilo ekologickou katastrofu. Na vrcholu původního ostrova se nachází starobylý klášter Sevanavank z 9. století našeho letopočtu.

Jednotka byla vyrobena rižskou vagonkou RVR a dodána v roce 1973 k Moskevské dráze. V letech 1996 až 2008 sloužila u Severní dráhy v depu Jaroslavl. V roce 2008 byla jednotka místo vyřazení poslána za mohutný Kavkaz do daleké Arménie k nově vzniklé Jihokavkazské dráze, která je dceřinou společností ruských drah RŽD. Ty v roce 2008 obdržely na 30 let koncesi k provozování arménských železnic.

Reportáž z Arménie: rail-blog.blogspot.com/2025/11/zakavkazsko-armenie-vylet-...

EN: On August 23, 2025, the ER2-988 electric unit was photographed on the shore of Lake Sevan as passenger train 6532 [Shorža–Yerevan]. It is a seasonal connection running every year from mid-June to the end of the summer holidays. Regular passenger transport was discontinued here in 1997. In the background is a peninsula that was formed from the original island during the Soviet era, when the lake level dropped by 19 m. This caused an ecological disaster. At the top of the original island is the ancient Sevanavank Monastery from the 9th century AD. The unit was manufactured by the Riga Carriage Works (RVR) and delivered to the Moscow Railway in 1973. From 1996 to 2008, it served on the Northern Railway in the Yaroslavl depot. In 2008, instead of being decommissioned, the unit was sent beyond the Caucasus to distant Armenia to the newly established South Caucasus Railway, a subsidiary of Russian Railways (RZD). In 2008, RZD received a 30-year concession to operate the Armenian railways.

(Ivanofrankovská oblast/Івано-Франківська область)

vlak 6441 (Kolomyja - Rachov)

Ačkoliv má Lvovská dráha v depu Kolomyja dislokováno ještě devět provozních „Ganzů”, neboli motorových jednotek řady D1 (čísel 552, 566, 607, 620, 628, 629, 715, 799 a 801) na vozbě osobních vlaků dvou párů osobních vlaků 6403/6404 a 6441/6442 jedoucí denně do a z Rachova, je už nespatříme. Nejsou sem nahrazovány zřejmě z důvodů velkých a táhlých stoupání, které poruchovým „Ganzům” už příliš nesvědčí. Místo nich je na pár osobních vlaků jedoucí do a z Ivano-Frankovska nasazována lokomotiva M62 s dvěma až třemi klasickými „obšij” vozy. Na pár osobních vlaků jedoucí do a z Kolomyje je pak nasazována zajímavá souprava tzv. Push-Pull. Soupravou, která má na jedné straně řídící vůz (řady DPL1) a na druhé straně klasickou lokomotivu (v tomto případě „a” díl dvoudílné lokomotivy 2M62-1001) se Ukrajinská železnice (UŽ) snažila řešit častou poruchovost, špatný technický stav a z toho vyplívající nedostatek motorových jednotek D1 už v letech 2000 - 2001, kdy v lokomotivce v Luhansku bylo vyrobeno takových souprav celkem šest. Dále se však ve výrobě nepokračovalo a tak se s „Ganzy”, byť se počet provozních jejich jednotek neustále snižuje, na Ukrajině můžeme střetávat i nadále.

Někdy se to tak sejde. Tenhle popisek píšu den po návratu z dovolené na Železnorudsku. A hádejte, co jsem dělal přesně před deseti lety? (Ne, takhle jsem to neplánoval, celý se to prostě tak sešlo.)

Ono to vlastně bylo podobný i tenkrát. Říjen se totiž šotoušsky nějak moc nepoved'. Mraky, deka, inverze... Tehdy už byly předpovědní modely docela spolehlivý a Aladin ukazoval, že by z tý deky měly vyčuhovat hřebeny hor. Do toho napadnul sníh. Sníh na žlutozeleným listí. Jeden z nejbizarnějších momentů, který příroda umí vyklouzlit.

Je 20. říjen 2009, přesně 11:11. Hranice mraků je těsně nad námi, z kopce nad námi je ta obří poklička nad českou kotlinou vidět krásně shora, jako na dlani. Snad se to probere. Ale to už nám jede ten obří bonus. 831.043, už dávno muzejní, přesto pořád pravidelný host v provozu. Tentokrát na ni vyšel dopolední Os 7547 z Alžbětína do Klatov. Podle jízdního řádu dva kufříky a kolo. Úplně vidím, jak by to do toho loďáku někdo cpal...

Teď po deseti letech je to úplně jiná Šumava. Stanice přišly o koleje, provoz je modro-žlutý, nasadit nepředpisový vozidlo si nikdo už zdaleka tak snadno nedovolí... Kus kouzla to ztratilo. A zarostlý je to pořád příšerně. Ale vlaky jezdí. To je důležitý.

Lokomotiva byla vyrobena firmou Škoda v roce 1943 pod výrobním číslem 1523. Byla předána DRB a zde označena 52.7447. Do Čech se krátce vrátila po konci války jako kořistní stroj, záhy ale byla předána ÖBB. Do Čech se natrvalo vrátila až v roce 1951. Roku 1952 jí bylo přiděleno označení 555.008 a jejímu tendru 930.2020. V rozmezí 31.10. až 17.12.1964 byla lokomotiva i tendr přestavěny na vytápění mazutem v dílnách Ivano-Frankovsk. Rekonstruovaný stroj Československé státní dráhy převzaly 17.12.1964, číslo lokomotivy bylo změněno na 555.3008 a tendr přeznačen na 930.3020. Lokomotiva sloužila v depu Bratislava východ až do svého zrušení 16.8.1972, následně pak byla změněna na vytápěcí kotel K 549.

Dne 1.11.1983 se dostala do muzejních sbírek Muzejně dokumentačního centra Bratislava (MDC), do roku 1999 se nacházela v depozitáři MDC v Kútech, odkud byla přepravena do depa Bratislava východ. V letech 1999 až 2011 prošla náročnou opravou do provozního stavu (včetně použití některých dílů z mazutky 555.3254). 29.10.2011 vykonala technicko-bezpečnostní zkoušku (TBZ) a stala se tak jedinou provozní parní lokomotivou na kapalná paliva na Slovensku (je stále nazývána Mazutkou, ale z technických důvodů se v ní topí topným olejem).

Je to již nějaký pátek, co se „štika“ neboli jaroměřský „bejček“ 423.0145, vydal s nákladní soupravou ze své domoviny do podhůří Krkonoš. Za podmračeného prosincového dne na chvíli zastavil ve stanici Roztoky u Jilemnice, aby vykřižoval s protijedoucím vlakem. Signál „volno“ dává zvláštnímu vlaku pro fotografy ještě mechanické návěstidlo. Ty zde tehdy plně sloužily i na vjezdu a v roce 2012 byly nahrazeny modernějšími, světelnými. Fotografii jsem objevil téměř po 12 letech, tehdy díky horším světelným podmínkám fotografované na ISO 1600, což bylo na Canon 400D prostě moc a fotografie získala výrazný šum. Kdo ví, možná to byl úděl a lépe to sdílí náladu z období, kdy byla pára na této trati ještě pravidlem.

Jízdní řád pro rok 2022 přinesl řadu novinek. Jednou z nich jsou zbrusu nové jednotky typu push-pull, nasazované Českými drahami na vybrané spoje v Moravskoslezském kraji. Na snímku ze dne 13. 2. 2022 můžeme vidět jednotku s pořadovým číslem 003, společně s lokomotivou 750.719 na vlaku Os 3114 u předvěsti železniční stanice Kunčice pod Ondřejníkem. Po dvaceti letech od ukončení provozu jednotek Bpjo, tak došlo k návratu patrových souprav pod Beskydy.

Po 40. letech se v jižních Čechách ukázala "laminátka" 240.061, která dnes slouží společnosti ZSSKC. Tento stroj byl z výroby dodán 24. října 1968 do plzeňského depa, kde střídavě v budějovickém depu působil až do roku 1975, kdy byl redislokován do Bratislavy. Zde působil do roku 1981, kdy byl na krátkou dobu v období od února do listopadu navrácen zpět do Budějovic. Poté se už navždy vrátil do Bratislavy. Současná krize, kdy slovenský národní nákladní dopravce nemá dostatek práce pro svá vozidla, vyústila k velkému půjčování vozidel malým českým dopravcům. To je i případ právě této "laminátky", která v březnu začala sloužit dopravci CityRail, a.s. . Na jednom z prvních výkonů se představila dne 20. března 2020, kdy stanula na přípřeži vlaku Pn 69409, jedoucího z Ražic přes PPS Horní Dvořiště do zahraničí. Na fotografii byl vlak s vlakovou 740.741 (Železnice Peštál s.r.o.) zvěčněn mezi stanicemi Zliv - Hluboká nad Vltavou.