Po letech se opět podívala na Vysočinu první Gorila přezdívající se také Aristokratka v čele Vánočního expresu skládajícího se z patnácti vozů z Budapešti do Prahy v mlhavém dopoledni na mostě v Dolních Loučkách

DHT_1889

This is not a pretty picture. This is not a documentary shot! This is a political shot!

The government of the Czech Republic we carry in our country buses Muslims, criminals and terrorists. We do not want them here! We want to fix this old palace. They were built Wallenstein. Its owner died in prison Spielberg in 1623, because he was a Protestant and a patriot. Furthermore, he magnified military genus Colalt from Italy. But they have chased after the war as Mussolini collaborators. Communists in it stored potatoes. Now it is owned by the Russian mafia. We want to fix it! We are not a poor country.

Zámek Brtnice patrně založili rytíři Johanité jako pevnost. Valdštejnové ho dohnali do jeho bývalé krásy. Bohužel majitel se zapletl do Českých stavů a po 3 letech vězení zemřel na Špilberku v r. 1623.

Nebyl to ale konec. Koupili ho italští vojevůdci Colaltové, kteří se podivili, jak pitomé je tu obyvatelstvo. No byla to pravda. Pozvali mnichy, vybudovali klášter a hle, další generace blbců se už nekonala, město začalo tvořit unikátní hodnoty.

Je to hezký městečko a má víc krásy než jen zámek. Po válce to šlo šmahem. Italové, kolaboranti táhněte za Musolinim, ať žije KSČS.

Skladovali tu brambory a ničili práci našich předků. Od revoluce se nic nepohlo a zámek vlastní družstvo nějakýho Olega. Si dovedu představit kam patří. Vyserte se na černý huby a spravte nám zámek, slyšíš Sobotko! Je to tvoje povinnost!

Díky výluce na hlavním nádraží v Brně se letos na trať mezi Brnem a Břeclaví dostaly Panťáky řady 560 do turnusu Plecháčů. Po několika letech se tedy podívaly na trať, kde dříve pravidelně jezdily. Nejlákavější z nich byl s největší pravděpodobností 560 023 a 024 v retro laku, který přijíždí do zastávky Žabčice

Rudý ďábel

Když jsem byl malý tyto nátěry jsem znal již z pohlednic, či při pohledu na stroj 753.187 se svojí zašlou krásou.

Po několika letech se povedlo toto barevné řešení éry ČSD prosadit na stroje v běžné provozu, především pro potěchu oka fotografů.

První vlaštovkou byl stroj pod hlavičkou ČD 754.066. Na začátku letošního roku vyjíždí ze Zvolena stroj na který všichni čekali. 750.338. Jeho domovským depem je SOKV Ústí nad Labem,

Dnes vyrazil jako obvykle na vlaku Mn86121 do Brniště s náloží vápna pro DIAMO. Jako třešničkou na dortu je krásná ucelená souprava žlutých rajek s narušitelem na konci.

Pro dnešní snímek jsem vybral místo kousek za Českou Lípou, před zastávkou Vlčí důl - Dobranov. V úseku zle též najít Vyhýbnu Žíznikov která odklání trat´ směrem Česká Lípa a Srní u České Lípy.

750.338

Mn 86121

Výhybna Žíznikov - Vlčí důl Dobranov

19.06.2021

V době "totální krize" v půlce srpna došlo k unikátní možnosti znovu po letech vyfotit brejlovce s klasikou na trati z Plzně do Žatce. V čele dvou párů rychlíků do Mostu se objevila blesková 754.029, snímek jí zachycuje s R 1185 u Třemošné

11.8.2015

Spěšný vlak "Luna" prošel během let mnoha změnami. V jeho čele bylo možné nejčastěji spatřit lokomotivy řady 742 a 714. Vyjímečně byl nasazen i brejlovec, a v posledních letech se zde ustálily hydry. Na jaře 2024 se i toto stalo minulostí, kdy byly nasazeny na vozbu tohoto vlaku modernizované lokomotivy řady 743.2. Nedlouho poté, v létě, se vozba tohoto vlaku dostala opět pod řadu 714, ovšem ne na dlouho. Proto mnoho fotografů neváhalo, a tuto, dnes již raritu zdokumentovalo, což jde vidět na levé dolní části tohoto snímku.

CZ: Dne 24. srpna 2025 přijíždí elektrická jednotka ER2-988 do stanice Sevan jako osobní vlak 6531 [Jerevan - Šorža].. Jednotka byla vyrobena rižskou vagonkou RVR a dodána v roce 1973 k Moskevské dráze. V letech 1996 až 2008 sloužila u Severní dráhy v depu Jaroslavl. V roce 2008 byla jednotka místo vyřazení poslána za mohutný Kavkaz do daleké Arménie k nově vzniklé Jihokavkazské dráze, která je dceřinou společností ruských drah RŽD. Ty v roce 2008 obdržely na 30 let koncesi k provozování arménských železnic.

Reportáž z Arménie: rail-blog.blogspot.com/2025/11/zakavkazsko-armenie-vylet-...

EN: On August 24, 2025, electric unit ER2-988 arrives at Sevan station as passenger train 6531 [Yerevan - Šorža]. The unit was manufactured by the Riga Carriage Works (RVR) and delivered to the Moscow Railway in 1973. From 1996 to 2008, it served on the Northern Railway in the Yaroslavl depot. In 2008, instead of being decommissioned, the unit was sent beyond the Caucasus to Armenia to the newly established South Caucasus Railway, a subsidiary of Russian Railways (RZD). In 2008, RZD received a 30-year concession to operate the Armenian railways.

Milan noir

Je jaro, příroda se nám probouzí ze zimního spánku, dny se prodlužují a všechno se zdá být zase o něco veselejší. Jak jinak jaro přivítat než nějakou jarní fotkou. Přesně taková by mohla být tahle z loňského dubna, kdy na Osoblažce najíždělo své první kilometry po opravě novotou vonící TÚčko 705.913 a po dvou letech se tak na Osoblažku vrátily pravidelné osobní vlaky. Ty byly něco přes půl roku nahrazovány autobusy a na trať vyjížděly jen v sezóně parní vlaky Slezských zemských drah. Na fotce je zachycen osobní vlak 20603 z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy při průjezdu ikonickými oblouky mezi zastávkami Horní Povelice a Amalín.

V neděli 20.8.2023 zasáhl do osobní dopravy po mnoha letech lokomotivní řada 753. Na pravidelném vlaku Sp 1967 z Rumburku do Děčína je stroj 753.301 zachycen za stanicí Rybniště.

Dne 13. 9. 2025 se objevila po skoro 3 letech na obrataňské úzkokolejce lokomotiva s vozy, které tak vytvořily Os 98296, kterým se mohly svést jen vybrané skupiny lidí. Do čela vlaku se postavila růžová 705.919, která o rok dříve jezdila i mezi Hůrkama a Novou Bystřicí. Ale teď to vypadá, že se bude jezdit alespoň na části Obrataňky. Na snímku je tento vlak zachycen při vjezdu do dopravny Horní Skrýchov.

Z důvodu mimořádné výluky v úseku Valašská Polanka – Horní Lideč, kde byl od ledna do konce března 2022 zpevňován nestabilní svah v Lidečku, byly v úseku Vsetín–Púchov nahrazeny "Valašské expresy" autobusy. Díky tomu se otevřela možnost turnusového nasazení stejnosměrných lokomotiv řady 150.2. Po pěti letech, kdy na konci roku 2016 skončilo jejich pravidelné nasazení na rychlících Matalík a Portáš, tak bylo možné opět pravidelně spatřit tuto řadu na Valašsku. Vzhledem k tomu, že České dráhy s lokomotivami do budoucna již nepočítají, jedná se pravděpodobně o jejich poslední pravidelné nasazení na trati Hranice na Moravě – Vsetín. Na snímku pořízeném dne 26. března 2022 projíždí stroj 150.209 v čele vlaku EC 121 úsekem Bystřička–Jablůnka.

A dominant feature in the form of a Dutch-style brick windmill has risen above the small village of Kunkovice since 1875. It served its original purpose until 1944. Then it fell into disrepair for many years, but in 2010-18 it underwent reconstruction and currently has a new use - as an accommodation facility with a capacity of up to 8 people.

***

Nad malou vesnicí Kunkovice se již od roku 1875 tyčí dominanta v podobě cihlového větrného mlýna holandského typu 🇳🇱. Svému původnímu účelu sloužil až do roku 1944. Poté dlouhá léta chátral, v letech 2010-18 však prošel rekonstrukcí a současnosti má nové využití – jako ubytovací zařízení s kapacitou až 8 osob.

V pozadí goticko-renesanční římskokatolický chrám Povýšení svatého Kříže .Postaven v Letech 1535 - 1537

Labutí písní by se dala nazvat tato fotka. Po dnešní noci hlomoz vlaků po více jak šedesáti letech na tomto úseku mezi Nosicemi a Milochovem utichne. Provoz se přesune na opačný břeh Váhu po nové, v pořadí čtvrté přeložce, která se svým trasováním přibližuje původní poloze. Bratislavský stroj 350 016 v čele posilového vlaku R 17716 před několika sekundami minul zastávku Milochov a pokračuje směrem k Púchovu. Je 15. září 2020 a na Slovensku je státní svátek připomínající patronku Slovenska Pannu Márii Sedmibolestnou. Vládne slunečné letní počasí ikdyž se podzim blíží velkými kroky. / We could say that is "Swan song" for this picture. Tonight this track become a silent after more than 60 years. New line is located on the other side of Vah river. Bratislava's engine 350 016 in front of express train R 17716 just left station Milochov and going to Púchov. It's 15th of September and in Slovakia is a state holiday. Sunny day like in summer but still autumn is comming soon...

Z nejdelšího tunelu na ozubnicové trati z Tanvaldu do Harrachova právě vyjíždí Elektronik 743.010. Portál tohoto tunelu byl v letech 1958-1962 opravován a tunel byl o 8 metrů prodloužen na současných 940 metrů. Stalo se tak z důvodu rozšíření hlavní silnice I/10 (E65) vedoucí nad tunelem.

Mezi stanicí Jasper a Hinton na trase z Vancouveru do Edmontonu odbočuje ve výhybně Swan Landing (labutí přistání) trať zvaná Savage Alberta railway (SAR), též známá jako Alberta RailNet. Tato trať byla otevřena v 60. letech jako Alberta Resources Railway a vede již ze zmíněné odbočky Swan Landing do města Grande Prairie. CN tuto trať zakoupila od SAR 1.prosince 2006 za 25 milionů dolarů a hned ve stejný den na trati začala provozovat svoji dopravu. Ve stanici Grande Prairie se trať dělí na další odbočky a též směřuje i do několika závodů.

Na snímku z 14. června 2018 pozorujeme dvojici lokomotiv CN 2844 a CN 2195 při posunu s vozy u výhybny Swan Landing. Vlak bylo nutné před odjezdem teprve sestavit, což trvalo na místní poměry přibližně hodinu. Až následně se vlak rozjel směrem Grande Prairie a jelikož se zde vlak rozjížděl do táhlého stoupání jeho rychlost, nebyla nikterak závratná a přes blízký přejezd projížděl přibližně 11 minut. Inu vlak měl celkem 146 nákladních vozů a to převážně vozy na obilí.

Dříve všudypřítomné lokomotivy Re 4/4 II v posledních letech přicházejí napříč Švýcarskem o své výkony v osobní dopravě z důvodu dodávek nových jednotek pro regionální i dálkovou dopravu. V letošním grafikonu jsou turnusově nasazovány už pouze na denní pár vlaků EuroCity Transalpin a několik párů vlaků Nightjet / EuroNight do pohraničních stanic Basel a Buchs SG. Na těchto výkonech jsou k vidění stále i dvojice čtyřkoláků a kromě tradičně červených se zde objevují i poslední dvě barevně odlišné lokomotivy v osobní dopravě - 11161 v původním zeleném provedení a 11109 v nátěru Swiss Express. Na zpožděném vlaku EN 40414 (EN 464) se v pondělí 28.10.2024 objevila dvojice červených lokomotiv 420.156 a 420.191, které díky změně času během předchozího víkendu a také díky půlhodinovému zpoždění mohly být zdokumentovány krátce poté, co si sluneční paprsky našly přes horizont cestu do údolí Rýnu u Sevelenu.

La cathédrale Sainte-Julie-et-Sainte-Eulalie d'Elne était le siège de l'évêque d'Elne dont le diocèse recouvrait les comarques catalanes du Roussillon, du Vallespir et du Conflent à sa création en 571. Elle domine la ville et ses environs depuis l'éminence sur laquelle elle est bâtie, aujourd'hui « ville haute ». Construite aux xie et xiie siècles, monument majeur de l'art roman catalan, elle fut le siège de l'évêché de cette partie septentrionale de la Catalogne du vie siècle jusqu'en 1602, lorsqu'il fut transféré à Perpignan. Elle est dédiée à sainte Julie et à sainte Eulalie de Mérida.

L'actuel édifice fut vraisemblablement commencé au début du XIe siècle. En 1042 une donation d'un particulier est attestée (d'un montant de 10 mancusi), puis une autre de la comtesse de Barcelone Ermessinde de Barcelone quelques années plus tard (en 1057).

La cathédrale actuelle, orientée à l'est, est le fruit de plusieurs campagnes de construction s'étalant du XIe siècle au XIVe siècle.

Za zádama se mi objevil medvěd. Plyšovej, ale mluvil a objal mě.

"Tak teda ráno pojedem," brumlal jejím podmanivým holčičím hlasem.

Jsou zážitky, který ti vyvolají chvění v koutkách i po tolika letech, i když každá cesta nakonec vedla jinam.

Sobotní ráno v Jeseníkách, už zase? Mraky až po sedlo, jen nad Lipovou svítí. Ani není moc co nadhánět, místní brejláci se zmátořili a umírající baruny do oběhu tentokrát nepustili. Ale nějak to nevadí.

Sedíme u vleku, kousek pod nádražím pana Aloise. Ona, já a ta její boží psice. Blbnem, válíme se v trávě a mraky každou chvíli hrozí, že tu díru nad náma vygumujou. Bezstarostná radost ze života na třetí, utopená v časoprostoru.

"Jak se to nad náma zavře, tak půjdem," slibuju výlet, aby se neřeklo. Ale vlastně nikomu se nechce, ani těm mrakům. Tam dole pod náma mezitím defilujou všichni místní brejláci. První tenhle, samozřejmě ten nejhezčí: modrá bleskovka 754.028 s prvním brněnským rychlíkem, víkendovou R 1403. Vzadu masiv Lví hory (1040 mnm).

Čas běží, ale nějak to nevnímám. Hodina, dvě, tři... Až mi to už je fakt blbý - ale to já nic, to přece ten vítr, mraky a vůbec!

Vzpomínky jsou tak cenný...

Vinohradské železniční tunely jsou souběžné tunely o délce asi 1150 metrů, které vedou z jižního zhlaví stanice Praha hlavní nádraží (původně nádraží Františka Josefa) do jižní části Vinohrad, kde v blízkosti Nuselských schodů vyúsťují, přičemž jedna trať (někdejší Pražská spojovací dráha) pak pokračuje západním směrem Nuselským údolím přes výhybnu Praha-Vyšehrad ke stanici Praha-Smíchov, druhá trať vede na jihovýchod a vyúsťuje do nádraží Praha-Vršovice. První tunel je dlouhý 1146 metrů, vznikl ruční ražbou jako součást jednokolejné dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Prahy přes Gmünd do Vídně v letech 1869–1871 a slavnostně zprovozněn 19. září 1871. Protože již brzy po otevření tunel vykazoval závažné závady, deformace, průsaky atd., uvažovalo se již v roce 1903 o rekonstrukci. K té došlo až v letech 1945–1948, tunel získal místo dosavadního pískovcového nové žulové ostění. Tunel I. vede zhruba pod západním okrajem Vinohrad, na jehož konci po pravé straně směrem na Vyšehrad stojí dodnes původní staniční budova Praha-Královské Vinohrady (nádraží), kterou využívá v současné době ČD, jako sídlo Technické ústředny Českých drah. Zastávka Královské Vinohrady (Königliche Weinberge), společná pro obě tratě, byla uvedena do provozu 1. října 1888 v den zahájení osobní dopravy na Pražské spojovací dráze. V souvislosti se stavbou druhého a třetího vinohradského tunelu byla stanice v roce 1944 při otevření druhého tunelu zrušena. Vlaky zde přestaly zastavovat 1. června, 3. července 1944 pak byla stanice zrušena. Na tomto snímku z 16. února 2020 vyčkává na návěst dovolují jízdu 628.234 coby vlak R 1168.

V noci na středu 29.01.2020 opustil Matěj po mnoha letech Valašské Meziříčí, na večerním focení se naposledy před depem ukázala lokomotiva 433.002 spolu s EP1000. Jako náhradou za Matěje se stala lokomotiva 423.041

28.1.2020, Valašské Meziříčí

Jsou dny, u kdy mě nad těma fotkama udiví, co všechno si pamatuju i po těch letech.

A pak jsou sady, u kterých si pamatuju jenom mlhu. Že jsem tam asi teda byl, něco vyfotil a že to bylo celkem fajn. Až nad těma fotkama se trochu rozpomenu, že jsem támhle lezl, onde... A tím to končí. Jak jsem se tam dostal, proč a s kým... Vůbec.

Asi to bude i tím, že na Pacifiku jsem byl tolikrát. A tehdy v roce 2011 mi začínalo další období. Konec barun začínal nepříjemně viset ve vzduchu, no a s otazníkem byla i 749.121.

Koho by napadlo, že i po deseti letech bude jezdit a že to vlastně bude furt rutina. Jedno z mála míst, kde si člověk říká, že tady byl čas milosrdnej...

Je sobota, 5. března 2011 a fotím už třetí fotku toho dne, s poledním obratem do Prahy na Žampachu. Do konce dne jich ještě pět přibude... Druhá lokomotiva toho dne byla, mimochodem, 749.256.

Cisterny ze závodu Oleo Chemical v libereckých Rochlicích tentokrát nesměřovaly do italského Janova, ale do Rotterdamu v Nizozemsku. Bylo tak možné využít severnější trasu z Liberce na Děčín. Zajímavostí bylo nasazení děčínského dvojčete brejlovců 753.301+750.061, kterému do České Lípy pomáhalo na postrku dvojče bizonů 753.617+618. Ačkoli se na trati 086 nachází kultovní viadukt u zastávky Novina, dalším nezaměnitelným prvkem jsou drážní stavby z pálených cihel. Pro legendární třistajedničku to byl návrat do své původní domoviny v Liberci po více jak deseti letech.

Plzeňské eso v korporátním nátěru Najbrt 2 se soupravou pěti vozů projíždí oblouk nad vodní nádrží Klabava před stejnojmennou zastávkou. V pozadí na kopci Vršíček (462 m.n.m.) se tyčí barokní Kaple Navštívení P. Marie postavená v letech 1744-1747 rokycanskými občany jako poděkování za ochranu Panny Marie při morových epidemiích, které v té době pravidelně zasahovaly české země, přičemž městu Rokycany se tři epidemie zcela vyhnuly. Až v roce 1741 po průchodu vojsk se mor rozšířil znovu a tentokrát zasáhl i Rokycany.

/

/

/

/

/

362.076 (ČD / OCÚ Západ)

R 766 Berounka [Praha hl.n.-Železná Ruda-Alžbětín]

Rokycany-Klabava (CZ-170)

13.2.2021

V základu :) Zetor Z-50 Super výraběný v letech 1960–1968. Jarní orba nad Lačnovem.

Lokomotivní řada 460, vyráběná v letech 1991 - 1996 pro SBB v počtu celkem 119 vozidel, stále patří k neodmyslitelným vozidlům v dálkové dopravě ve Švýcarsku, stejně jako patrové vratné soupravy IC 2000, které byly na přelomu tisíciletí dodány pro provoz vnitrostátních vlaků InterCity s maximální rychlostí 200 km/h. Tyto soupravy mohou dosahovat délky až 10 vozů, které nabízejí kapacitu až 1000 míst k sezení. Na snímku je zachycena až nezvykle krátká souprava šesti vozů v čele s lokomotivou 460.022 na spoji IC 1337 [Bern - Domodossola], během průjezdu nad vesničkou Einigen na břehu Thunersee

Náhoda tomu chtěla, aby byla odhalena historie, která by mohla jednoho dne skončit v zapomnění. A dnes 04. 03. 2022 po více jak 16 letech, co vznikl lak alá Rákosníček 751.335 roku 1996 v depu Šumperk strojové stanice Lipová Lázně se dozvídám pravdu. Autorem tohoto výjimečného nátěru je její bývalý turnusový strojvedoucí Václav Strupek, můj kolega v současné práci. Pořád jako strojvedoucí. Skončila doba socialismu, kdy vše muselo být v unifikaci barev červená se žlutým 60 centimetrovým pruhem. Ale lokomotiva 752.035 i v tomto ohledu měla různé odlišnosti, kdy žlutý pruh měl různá přerušení. A jak už to bývá, v každé době se najde rebel, který jde proti systému a tak se tento strojvedoucí snažil lak 752.035, později po přečíslování na 751.335 nechat obnovit, ale v jiné barevné kombinaci. Ovšem vyznívá otázka, v jaké? A tak ho napadlo, nechat vybrat dvě barvy ze vzorníku barev, které budou k sobě ladit, krásné ženy z fitcentra Mastrstudia, jenž v té době provozoval jako jeho majitel, které toto studio navštěvovaly. A zde ženy jasně zvolily kombinaci zeleno-modré. Hráškově zelený rám si domyslel Václav, aby to k té k té barevné kombinaci pasovalo. Červený pluh s bílým olemováním pouze dokresloval barevnou vizualizaci tehdejších šumperských "Bert", jenž zde jezdily v různých pestrobarevných kombinací. Lak byl proveden v depu Šumperk a Rákosníček ihned vzbuzoval obrovské pozdvižení, hlavně u tehdejšího vedení depa, které o tomto překvapení nemělo žádné tušení. Byla tam menší odlišnost v provedení tvaru modrého pruhu. Ten měl původně vypadat jako žlutý na "Bertě" 752.035 z roku 1990 (www.zelpage.cz/fotogalerie/big/752sk004.jpg), ovšem lakýrník si ho přesně nepamatoval, tak byl proveden tak, jak ho všichni dobře známe. Lokomotiva jezdila v strojové stanici Lipová Lázně, kde se o ní vzorně staral nejen Venca, ale i další dva turnusový strojvedoucí Miroslav Pospíšil a Zdeněk Smilek. Jsem rád, že se nakonec podařilo objasnit záhadu tohoto výjimečného laku, jenž jako zelená perla zářil mezi turnusovými kolegyněmi 751.041, 751.067, 752.009, 752.014 a 752.065 strojové stanice Lipová Lázně. A jak se říká: "Za vším hledej ženu".

CZ: Dne 20. 11. 2022 byl v obci Hershey zachycen elektrický vůz 703, který míjí výhybkářské stanoviště nedaleko zastávky Paradero Chucho 3 a směřuje do cílové stanice Talleres Calle 7.

Železnice "Hershey", vedoucí z Havany do Matanzasu, je jedinou elektrickou železnicí na Kubě spolu s odbočkou do města Jaruco. Byla vystavěna v letech 1917 a 1918 pro dopravu cukrové třtiny a produktů do cukrovaru v Hershey, který se jmenoval po svém zakladateli. Cukrovar byl uzavřen v roce 2002 po nevydařené restrukturalizaci kubánského cukrovarnictví, železnice však fungovala dál. V roce 2017 bylo trakční vedení poničeno hurikánem Irma a provoz již nebyl obnoven. Jediný provozní úsek, který se dožil roku 2022, je Hershey–Jaruco.

Vůz číslo 703 byl vyroben v roce 1964 a dodán španělské společnosti Ferrocarriles de Cataluña S.A. (FCC) v Katalánsku. V roce 1989 byl přestavěn na vložený vůz bez stanovišť strojvedoucího. V roce 1998 bylo celkem 27 vozů dopraveno ze Španělska na Kubu, aby zajistily provoz právě na elektrické železnici Hershey z Havany do Matanzasu. Vůz opět obdržel stanoviště strojvedoucího, což obnášelo zaslepení čelních dveří vozu.

Dne 8. června 2023 postihla vůz nehoda, kdy se na něj zřítil dřevěný sloup trakčního vedení. Po nehodě vůz již není provozní.

EN: On November 20, 2022, electric car 703 was photographed near the Paradero Chucho 3 stop in the village of Hershey on the way to final stop Talleres Calle 7.

The "Hershey" railway from Havana to Matanzas is the only electric railway in Cuba. It was built in 1917 and 1918 to transport sugar cane and products to the sugar refinery in Hershey, named after its founder. The sugar mill closed in 2002 after the failed restructuring of the Cuban sugar industry, but the railway continued to operate. In 2017, the catenary was damaged by Hurricane Irma and operations were not restored. The only operating section that survived to 2022 is the Hershey-Jaruco.

Car number 703 was built in 1964 and delivered to Ferrocarriles de Cataluña S.A. (FCC) in Catalonia, Spain. In 1998, a total of 27 cars were transported from Spain to Cuba to operate on the Hershey electric railway from Havana to Matanzas.

On June 8, 2023, the car had an accident when a wooden power line pole collapsed on it. After the accident, the car is no longer operational.

Jojo. Ranní Vamberk, vůně rosy a kolem zvuky probouzejícího se dne. Tak nějak by se dala specifikovat atmosféra toho rána. Třetí ročník střední školy, doba maturit, a tím pádem pro mě odborných praxí na stanovišti strojvedoucího. To ale neplatí pro tento den - byla to sobota. Z té fotky na mě vyloženě dýchá atmosféra toho času. Prosluněné dny, bezstarostné časy a vědomí, že za chvíli končí školní rok a začínají prázdniny - a mně ještě o týden dřív kvůli výletu na Ukrajinu. Ale k fotce. Den předtím, v pátek, jsem končil praxe na stanovišti strojvedoucího rychlíkem č. 935 "Kyšperk", kterého se toho dne ujala čerstvě opět trutnovská 754.048-7 pod vedením zkušeného strojvedoucího T. B. z PJ Trutnov. Věděl jsem, že tedy ráno nutně tento brejlák pojede na ranním Kyšperku. Proto jsem si ten den přivstal - hádám tak kolem páte - a jel nabrat kamaráda. Vyrazili jsme na brejláka k Potštejnu. Přesně, jak jsme očekávali - na provařeném fleku s hradem bylo vyprodáno. Aby ne - byl to po několika letech návrat 754.048-7 na toto rameno. Spousta místních šotoušů si nenechala tuto zajímavost ujít; tuším, že se nás tam sešlo kolem sedmi. Fotka brejláka se relativně povedla. Měla jen 2 chyby na kráse - chybějící tabulky, které byly zcizeny při provozním ošetření v PJ Trutnov po návratu z Liberce, a menší ostrost soupravy, zapříčiněná hokusy pokusy s pevným sklem. Co už. Věděl jsem, že pojedou ranní "plechovky" do Vamberka, rozhodli jsme se tedy počkat i na tento manipulák. Evergreen těchto ranních fotovaček byla návštěva pekárny na vambereckém náměstí, kde pekli tak výborné rohlíky, že se daly jíst naprosto bez ničeho - suché - a přesto byly velmi výtečné. Cítím tu vůni čerstvého pečiva, jen když si na to vzpomenu. Po menším čekání, kdy z rokytnické lokálky sjel šuplík, na nějž navazoval osobák v podání hradeckého "Helmuta", který křižoval právě s očekávaným manipulákem v Kostelci nad Orlicí, se konečně ozval zvuk burácení motoru K 6 S 230 DR a z oblouku vyjela poněkud oprýskaná lokomotiva 742.219-9, vedená strojvůdcem PP Týniště nad Orlicí. Toho dne se obsluhoval pouze Vamberk, tudíž po odvěšení soupravy ve stanici lokomotiva odjela strojně zpět do Týniště. Cestou možná dobírala zátěž v Kostelci nad Orlicí, to nevím. Je to možné. Z Vamberka však jistě odjela strojě.

Na snímku právě strojvedoucí pomalu sjíždí ze výkonových stupňů na kontroléru - ještě před chvílí tomu dával kotelnu, aby držel rychlost - a vjíždí do Vamberka rychlostí 40 km/h.

742.219-9

Mn 83041 (Týniště nad Orlicí - Vamberk)

Doudleby nad Orlicí - Vamberk

26.5.2020

Včerejším dnem byl definitivně ukončen provoz řady 810 z opavského depa a tím i v celém Moravskoslezském kraji. Tyto motorové vozy byly spjaty s železničním provozem v okolí Opavy a Krnova v podstatě od doby, kdy opouštěly brány Moravskoslezské vagónky ve Studénce a v minulosti je bylo možné potkat na všech tratích, které se v této oblasti nacházejí. Mezi nejvzdálenější destinace, kam opavské 810 zajížděly patří například Jeseník či Olomouc. Postupný konec těchto motoráků zde započal rokem 2021, kdy je nahrazovaly modernizované 811. V následujících letech se počet výkonů zredukoval natolik, že v roce 2025 se již pravidelně objevovaly pouze na posilových školních vlacích z Opavy do Krnova. Největší vyřazování pak probíhalo pak zhruba v posledním roce. Postupně tak byly odstaveny vozy 810.199 po zatopení během povodní, 810.055 kvůli nehodě na přejezdu v Bystrovanech, 810.394 kvůli požáru u Lomnice u Rýmařova a 810.070 kvůli najetí do stromu u Břidličné. Ke konci jejich provozu tak zůstaly pouze tři kusy, a to 810.479, 810.533 a 810.572 s tím, že 533 a 572 zajišťovaly provoz v Opavě a 479 zajišťovala provoz mezi Bruntálem a Rýmařovem během výluky a často byla doplňována nějakou z olomouckých 810. Jako vzpomínku na provoz těchto motoráků jsem vybral fotografii 810.394, ve které stále vrněl původní motor Liaz, kterak dne 11.8.2025 v čele výlukového Os 3517 [Rýmařov - Opava východ] projíždí úsekem mezi Jamarticema a Velkou Štáhlí a pokračuje do Bruntálu, kde si cestující pokračující dále do Krnova a Opavy přesedli do autobusu NAD kvůli výluky mezi Bruntálem a Krnovem. V pozadí na fotce se nachází vrcholy Hrubého Jeseníku, zpoza kterých vyčnívá vysílač nacházející se na Pradědu, jehož špička je považována za nejvyšší (umělý) bod České republiky.

V pondělí 28. 9. 2015 poprvé po sedmi letech zavítala olomoucká Rosnička na trať z Kojetína do Tovačova. Zde je zachycena v úseku mezi Lobodicemi a Uhřičicemi s posledním vlakem z Tovačova.

Dalo by se říct, že téměř po 15 letech se na Kozí dráhu, tedy na její zprovozněný úsek z Děčína do Telnice, vrátí provoz vlaků. Slavnostní zahájení připadlo na sobotu 26.března 2022 a na 4 párech plánované linky Podkrušnohorského motoráčku T11 se objevila vlaková souprava KŽC.

Das ist die Barockkirche "Himmelfahrt der Heiligen Maria“ aus den Jahren 1694-1700 in meinen Heimatort Horní Jiřetín ( Obergeorgenthal) , sie ist wie die ganze Stadt bedroht der Braunkohlenföderung zu weichen. Wir können nur hoffen den Kampf um unseren Heimatort samt Kirche zu gewinnen.

Barokní kostel Nanebevzetí P. Marie od J.B.Matheye vystavěný v letech 1694-1700. Kostelu stejně jako obci Horní Jiřetín hrozí stejný konec jako obcím Albrechtice, Čepirohy, Dolní Jiřetín, Dolní Litvínov, Ervěnice, Holešice, Hořany, Jezeří, Kopisty, Libkovice, Lipětín Pařidla, Růžodol, Rudolice nad Bílinou, Skyřice Slatinice, Vršany a dalších. Nesmím samozřejmě zapomenout na starý Most. Důvodem je těžba hnědého úhlí. Já už nebudu žít dlouho, a tak doufám, že se tohoto smutného konce nedočkám.

Z Loun do Liberce proběhla přeprava dvou Štádlerů 841.218 a 841.201 na opravu. Přetah zajistila lokomotiva 714.227. Zajímavostí byla jízda po tratích, kde panuje celkem všední provoz, tedy i přes trať 087. Na záběru přijíždí soupravový vlak do Úštěku. Odbočná kolej vlevo náleží hornímu nádraží v Úštěku, která patří k postupně obnovované trati přes Lovečkovice do Zubrnic. Při rozsáhlých výlukách minulý rok, kdy došlo k modernizaci zabezpečovacího zařízení a kolejového svršku, opravy propustků v úseku Žalhostice – Úštěk, došlo i po letech k vložení výhybky odbočné koleje v Úštěku.

ČSA A330-300 OK-YBA, Praha Letiště Václava Havla (PRG/LKPR)

Po 101 letech ukončily činnost páté nejstarší aerolinky, kterými byly tuzemské ČSA. Po několika letech úpadu, především kvůli prodeji ze státního vlastnictví a následnému odkupu současným majitelem (Smartwings). Nadále budou existovat uniformy i letadla avšak fakticky skončily CŠA k 26.10.2024. Pro připomínku fotka asi nejdelší přímé linky, kterou bylo partnerství s KoreanAir na lince Praha - Soul. Pro tento účel byl pronajat Airbus A330-300, který měl registraci OK-YBA.

After 101 years has come end to an era. Fifth oldest airlines of the world landed their last flight under OK callsign on 26th of October 2024. It was a long downfall after they were sold from state ownership later to private company Smartwings which will continue to operate from Praha. Planes and uniforms of ČSA will remain but it will never be the same.

One of the biggest success was line from Prague to Seoul in partnership with KoreanAir with Airbus A330-300 registration OK-YBA.

Nákladní doprava pod stejnosměrnou pavučinou se ještě dlouhá léta po vzniku dopravce ČD Cargo nesla ve znamení barevných lokomotiv řad 122, 123 a 130. Kromě poslední jmenované měly tyto řady svá léta již za sebou a tak se do jejich oprav a tím pádem i nových laků příliš neinvestovalo. V posledních letech ovšem s převedením zbytných lokomotiv 163 z rychlíkové do nákladní dopravy toto tvrzení zcela přestalo platit, papírově nepotřebné a už značně zašlé lokomotivy řad 122 a 123 byly z části vyřazeny a zbylé provozní kusy prošly hlavními opravami, během kterých obdržely povětšinou korporátní modrý kabát. To znamenalo výrazně méně příležitostí na vyfotografování atraktivních nákladních vlaků v čele s barevnou lokomotivou. V současné době jedinou běžnou výjimku mezi nepřeberným množstvím modré nudy tvoří poslední tradičně zeleno-krémový stroj 123.026 a pak dvě lokomotivy 122.001 a 130.027, které během opravy dostaly slušivé retro nátěry, jimž dominuje typická zelená barva, plus samozřejmě šestikolák 182.168, který se už retro lakem honosí podstatně déle, ovšem povětšinou je nasazován jen na Ostravsku. Hrbatá 027 bývá často nasazována v uhelné vozbě mezi severočeskými doly a elektrárnami ve středních Čechách. Tak tomu bylo i prvního apríla loňského roku, kdy se v časných ranních hodinách vydala z pánve s další z mnoha zásilek uhlí pro elektrárnu Opatovice. Odpoledne pak odvezla zpáteční vyrovnávku Pn 66402 relace EOp - Počerady, v jejímž čele byla po vystřídání strojvedoucích v Ústí nad Labem vyfotografována u obce Dolánky v mezistaničním úseku Úpořiny - Ohníč. Tato trať, vedoucí podél řeky Bíliny, nabízí poměrně pestrý provoz a spoustu pěkných pohledů, přesto je z tradičních uhelných tepen zdaleka nejméně vyhledávaná fotografy.

Vlak Horehronec se stal fenoménem. V šedesátých letech vyrážel až z Prahy přímo do Košic, v současnosti z Banské Bystrice a pouze do Margecan, navíc často v třívozové podobě. V roce 2012 ho bylo možné spatřit ještě v důstojné „šestivozovce“ a byl to jediný rychlík, který z Banské Bystrice do Košic a zpět projel a cestující si jízdu mnohdy až neskutečnou přírodou opravdu užili. I proto se tento vlak tak vryl do paměti a dalo to vzniku několikadenní akci s lokomotivou 750.300, která na skutečném Horehronci jezdila před i pravidelně. „Brejlovec“ v péči Klubu železničných historických vozidiel Poprad se v pátek 14.8.2020 vydal se čtyřmi vozy z domovské stanice do Dobšinské Ľadové Jaskyně. O den později pokračoval do Hronce a při této jízdě se vlak podařilo zachytit v bývalé stanici Vernár. V neděli již pak následovala cesta domů, do Popradu, skrz Harmanecké tunely.

V roce 1964 byl vyroben prototyp lokomotiv úspěšné řady T478.1, dnes řada 751. Tehdejší konstruktéři z ČKD udělali jednu z nejlepších lokomotiv, která kdy z bran ČKD vyjela. Do dnešních dnů se na území České republiky zachovalo několik těchto oblíbených lokomotiv. Mezi ně patří i původní lokomotiva T478.1121, dnešní 749.121-0, která prošla v devadesátých letech minulého století rekonstrukcí na elektrické vytápění souprav. Lokomotiva T478.1121 vyjela na podzim roku 1968 a v dnešních dnech se dožívá neuvěřitelných padesáti let v pravidelném provozu. Za svůj život prošla depy Jihlava, Opava/Krnov, Olomouc a poslední jejím domovem se stala služebna pod Bohdalcem. V rámci depa Praha se přestěhovala snad naposledy do motorového depa Libeň, kde se našla parta nadšenců kteří se o mašinku starají. Dne 4.11.2018 se podívala opět do míst, kde prožila část svého života a to na krásnou trať vedoucí ze Zábřehu na Moravě do Jeseníku a to v čele pravidelných spěšných vlaků. Na fotografii je zachycena na vlaku Sp 1708 v traťovém úseku Bludov lázně - Postřelmov

Po opravě v lednu roku 2023 se do provozu po více jak 3 letech vrací čmelák 771.099. Ten je téměř pravidelně vysílán z Ostravy do závodu Biocel Paskov na manipulačních vlacích 80030, 31, 32 a 33.

Cubist Archytecture Style

Dům U Černé Matky Boží je vrcholné dílo české kubistické architektury. Vystavěn byl v letech 1911–1912

Litevské železnice provozují celkem 13 dvoupodlažních jednotek řady EJ 575, vyrobených v letech 2008 - 2014 ostravskou vagonkou ŠKODA. Odvozené jsou z nám dobře známých "CityElefantů" Českých drah. Liší se však napájecí soustavou 25 kV, 50 Hz a rozchodem 1520 mm. Tři jednotky jsou navíc provozovány pouze jako dvouvozové. Na snímku ze 16. 7. 2014 se podařilo na předměstí hlavního litevského města Vilnius, zachytit setkání dvou třívozových jednotek, přičemž se podařilo identifikovat pouze bližší 575.004.

Akce "Festival parních lokomotiv" od Steam Story Agency, přinesl ve svém čtvrtém ročníku i parní jízdu s rakouským Hrbounem na počest 120 let od založení úseku tratě Kácov - Světlá nad Sázavou.

Již v posledních letech na horní části Pacifiku jezdí pára pouze do Sázavy či Ledečka.

Proto po dlouhé době se ukázala parní lokomotiva až do vzdálenějšího města Zruče nad Sázavou.

Tato událost přilákala mnoho místních obyvatel, a na konečné stanici proběhlo slavnostní sešlost s hudebním doprovodem.

Zároveň se jednalo o poslední veřejnou jízdu Hrbouna, kvůli končící platnosti revize kotle.

Minulost této lokomotivy je velice pestrá.

Lokomotiva 310.23 byla dodána květnu 1911.

V provozu sloužila do prosince roku 1952.

Po přeměně na vytápěcí kotel topila ještě několik let.

V roce 1962 byla lokomotiva poprvé vystavována v rámci oslav 125 let železnic na území Rakouska a 11.10.1974 se stala výstavním exponátem Technického muzea ve Vídni, kde byla vystavena ve venkovních prostorách muzea.

Z tohoto lokomotivně nehostinného místa byla vysvobozena 17.12.1985 kdy byla, po přemístění zpět na koleje, přepravena do železničních dílen ÖBB Knittelfeld s cílem zprovoznění lokomotivy a její účast na oslavách 150 let železnice na území Rakouska. 31.3.1987 vykonala lokomotiva zkušební jízdu po svém oživení a od té doby slouží pro vedení zvláštních vlaků při různých příležitostech.

Od roku 1999 sídlí, ale snad pouze dočasně končí v železničním muzeu Strasshof.

Technická památka na trati 124. Příhradový most nad obcí Železná byl původně dvoukolejný. Původně byla tato trať z Lužné do Chomutova v úseku Milostín - Trnovany dvoukolejná. Před lety ujelo ze Sádku několik vozů a v oblouku před tímto mostem vykolejily a popadaly dolů ze stráně do Blšanky. Nejdéle vydržel dvoukolejný úsek z Měcholup do Trnovan, kolej zde byla snesena až v roce 2007, nicméně pozůstatky druhé koleje jsou na mnoha místech k vidění dodnes. A proč byla vlastně druhá kolej mezi Milostínem a Trnovanami, tedy v celé své délce vyloučena/zrušena? Někdy v 80. letech zde došlo u nákladního vlaku k vykolejení údajně posledního vozu, který kolej silně poničil.

(for English see below)

Divnej název, co? Radiohead vs. cenzoři ŽelPage, zhádali jsme se o to už tehdy. Ok, boomer. V tomhle se doba naštěstí změnila. Ale od začátku...

GVD se chýlil ke konci, kromě jiného mělo skončit i nocování libereckých brejlovců v Üstí. Dobrej důvod to zkusit s panoramatem Spolchemie, tak jsem tak trochu zbloudil z cesty z Prahy do Teplic. Odfoceno, už zase sedím v autě.

Tovární, ta ulice, co vede mezi chemičkou a nádražím, spojuje Bronx s městem bez centra a už navždycky po ní uvidím jet tu škodovku s Bolkem Polívkou ze Zapomenutého světla. Čistokrevnej sever. Noir.

Unavený oči najednou něco zatahá za koutek. Levej koutek. Chvíli trvá, než mi to dojde. Jo, stojí tam vedle sebe a kolem nikdo, jenom stejně unavenej fíra na té druhé bobině. Přitom to vypadá jako totální šotoušskej kýč; taková ta scéna, co se chystá pro platící padesátníky na šotoakcích. Jenom reflektory chybí, ale s tím si poradíme.

Je vůbec možný, že tohle byla fakt jenom náhoda?

Zůstal jsem tam dobrých pětadvacet minut, zkoušel různé úhly... Jeden z těch momentů, kdy ti spadne do klína poklad, ty ani nevíš jak nebo za co a ještě k tomu dostaneš tolik času, že se tím můžeš kochat a nevěřícně se pochechtávat.

Je 6. prosince, dvě hodiny v noci a na ústeckém západním nádraží se to sešlo. Jedny z posledních provozních bobin u drah. 141.012 tou dobou pomáhala s osobáky a tady ji zřejmě na chvíli odstavili, zato 121.083 za chvíli poletí s prázdnou soupravou Wapů dál do pánve.

Jako když se potkají staří kamarádi ze školy po padesáti letech a chlapi-nechlapi, padnou si kolem krku. Mimořádnej moment...

(A k tomu názvu: v roce 2009 jsem měl jedno z těch svých období, kdy jsem hodně poslouchal Radiohead, tu zřejmě nejinspirativnější skupinu posledních tří dekád. Na konci srpna jsem se dočkal jejich koncertu v Praze a od té doby mě nějak nepustili. 2+2=5 je název jedné ze skladeb, odkaz na Orwellovo 1984. No a do šablony, podle které se může fotka jmenovat v podstatě jen podle čísla mašinky, to tehdy nějak nezapadalo... Druhou fotku ze série (a inspiraci k názvu) najdete tady:

www.zelpage.cz/fotogalerie/elektricke-lokomotivy/121/1210...)

*************************

Well, this kind of...happens. Of course there is a story behind. As the timetable change was approaching we all focused on things that should become a history. One of those was the end of over-night stays of "Goggles"-Class 750 in Ústí, as they were to be partially replaced by DMUs on those fast trains to Liberec.

It is half past one AM, December 6th 2009 and I am taking picures of that Goggle. Quite happy with the result I am already sitting back in my car.

That street, called Tovární, literally the Factory street. One of the darkest, dirtiest ones in Ústí. Driving along, something suddenly caught my tired eye. What the heck?

One of the very few remaining "Class one Bobinas" have met each other in something that is very humane. Like two old friends who have known each other for fifty years and have met in the street, spontaneously hugging each other... And you know that next year one of those will be gone and the other one seriously ill.

I still can not belive that the setup was just an odd one, but there were no other photographs.... What a memory, what a picture.

(In case you wonder what the title stands for: inspired by Radiohead's 2+2=5 from the album Hail to the Thief, which is a link to George Orwell. In fall 2009 I used to listen to Radiohead a lot.)

Druhý prototypový stroj řady 350, se vrátil téměř po 15 letech ke svému prvnímu, tzv. veletržnímu nátěru. Červenobílé schéma lokomotivní skříně si lokomotiva obhájila za svůj život celkem čtyřikrát. Poprvé to bylo v roce 1974, přímo z výrobního závodu v Plzni. Podruhé v listopadu roku 1991. Potřetí se vrátila po čtyřleté odmlce v roce 2001, kdy lokomotiva prošla tzv. modernizací II., kde mimo jiné došlo k otočení polopantografů. A nyní v roce 2020 v ŽOS Vrútky.

Za zmínku stojí i jiné barevné kombinace. Jeden z nich byl například v roce 1989. Při opravě EG ve Vrútkách to byl unifikovaný nátěr vícesystémových lokomotiv, tedy modrý se žlutým pruhem.

Na snímku již v plném nasazení na vlaku 124, projíždí zastávkou Černotín.

Na jaře roku 2020 se na trati ukazovaly stroje řady 184.5 pravidelněji, než v předchozích letech. Zřejmě s ukončením přechodného ustanovení o provozu lokomotiv v režimu GSM-R se od začátku tohoto roku často objevovaly tyto stroje v čele uhelných vlaků z Března u Chomutova pro elektrárnu Mělník v trase Chomutov - Hněvice (vlečka EMě) . Na snímku je lokomotiva 184.502 zachycena v čele prázdných wapů po vyložení v EMě jako Pn 69050 před odbočkou České Zlatníky