View allAll Photos Tagged LeTech
V krásný podzimní den zalitý sluníčkem, byl u Oldřichova v Hájích zachycen 19. října 2013 nákladní uhelný vlak v čele s dvojicí rekonstruovaných brejlovců 753.761 a 753.760. I tato zastávka již doznala změn a prošla rekonstrukcí. Staré výstražníky nahradily nové, přibylo více betonu a také několik desítek metrů zábradlí, které se v posledních letech stalo dominantou většiny nádraží a zastávek.
Nákladní vozy mizejí v „esíčku“ v kterém je schovaná nejen zastávka, ale také silniční přejezd spojující Mníšek u Liberce a Raspenavu přes Oldřichovské sedlo. Také zde je železniční most překonávající jeden z pramenů říčky Jeřice, která pramení právě pod Stržovým vrchem, který vidíme u Oldřichovských skal na pozadí v bukových lesích.
V pátek 30. července 2010 panovalo poměrně hezké počasí a tak byl jasný plán na zdokumentování zvláštního vlaku z Kladna na Malou Skálu, kde se konal tradiční hudební festival Benátská noc. V čele zvláštního vlaku byla nasazena lokomotiva 753.197, ještě ve starém barevném schématu.
Počasí si však postavilo hlavu, ale na druhou stranu dalo možnost pořídit obrázek, s kterým jsem nepočítal. Malý „rybníček“, na bezejmenném toku u obce Honsob (tok o délce 2,9 km, který se pak vlévá do říčky Nedbalka), dal tu možnost pořídit snímek Brejlovce s odrazem ve vodě. Tehdejší technika si s tím poradila po svém a editu se dočkal obrázek až po téměř 13 letech.
Nákladní vlak společnosti AWT, převážející prázdné vozy od uhlí, projíždí Rychnovem u Jablonce nad Nisou. Vlak na fotografii překonává údolí pomocí kamenného železničního mostu s devíti valeně zaklenutými oblouky o délce 118 metrů a výšce 19,3 metry. Výstavba mostu proběhla v letech 1856 – 1859 a v roce 2004 prošel most generální opravou. Most je nejstarší památkou železničního stavitelství v Libereckém kraji.
Na snímku jsou zachycené stroje 740.686 a 740.685, mimo záběr se pak nachází na konci vlaku ještě lokomotivy 741.504 a 741.501.
Na konci května 2021 byl vypraven zvláštní vlak pro fotografy, který připomněl provoz rychlíků v 80. letech na trati mezi Libercem a Českou Lípou. V čele tohoto devítivozového vlaku stanula dvojice Brejlovců – 753.101 a 750.338.
Na snímku je vlak zachycený v traťovém úseku Mimoň – Božíkov.
Na konci května 2021 byl vypraven zvláštní vlak pro fotografy, který připomněl provoz rychlíků v 80. letech na trati mezi Libercem a Českou Lípou. V čele tohoto devítivozového vlaku stanula dvojice Brejlovců – 753.101 a 750.338.
Na snímku je vlak zachycený na jedné z dominant celé trati na Novinském viadukt.
Šmouha...? Ale kdeže, to jen Štádler se zimou vleče... A neb netradiční pohled na vlastně neviditelný motorový vůz RS1 u ČD řada 840, při průjezdu přes 26,5 metrů vysoký a 123,5 metrů dlouhý Smržovský viadukt (délka je uvedena včetně opěr) s osobním vlakem z Libercem do Desné. Tento viadukt má celkem 9 oblouků a byl vybudován v letech 1893-1894, na trati spojující Liberec s Tanvaldem. Jediným nasvíceným obloukem je právě ten, kde most protíná místní komunikace spojující Smržovku s Horním Tanvaldem. Oranžový proužek, nebo chcete-li šmouha, je infosystém umístěný na čele motorového vozu.
Streak...? But where, it's just Stádler dragging with the winter... And not a traditional view of the actually invisible RS1 motor car at ČD series 840, when passing over the 26.5 meter high and 123.5 meter long Smržovský viaduct (the length is given including supports) with a passenger train from Liberec to Desná. This viaduct has a total of 9 arches and was built in 1893-1894, on the line connecting Liberec with Tanvald. The only illuminated arch is the one where the bridge crosses the local road connecting Smržovka with Horní Tanvald. The orange strip, or smudge if you prefer, is the info system located on the front of the motor car.
Díky rekonstrukci trati u Adamova byl zaveden "nickolejný" provoz, a tak mezinárodní vlaky mezi Prahou a Budapeští byly odkloněny přes Havlíčkův Brod. Po 16 letech to mimo jiné znamenalo, že jsme mohli spatřit "gorily" opět na trati 250, konkrétně na vlacích číslo 284/285. S příchodem GVD 2023 však byl tento obrat nahrazen "Railjetem", a tak snímek z 15. července 2022, který zachycuje EC 284 „Metropolitan Slovenská strela“ za Křižanovem, je již minulostí.
V pátek 13. května se uskutečnila poslední přeprava gigawoodů z Mimoně odklonovou trasou přes Novinu do Liberce, Turnova a pak Nymburka kvůli dlouho přetrvávající výluce na trati mezi Bakovem a Českou Lípou. Až na některé úseky celý vlak z Mimoně až do Nymburka o hmotnosti 1200 tun odtahalo dvojče bizonů, ale již z Mimoně do Křižan jim pomohlo zdolat stoupání v celku zajímavé dvojče 753.301+750.338. S druhou jmenovanou jsme se v této lokalitě mohli setkat před rokem na fotoakci s brejlovci, avšak první jmenovaná 301ka se zde ukázala po několik letech. Po překonání Křižanského sedla vlak sjel do Liberce, kde byl přichystán postrk do Jeřmanic a to v podobě druhého elektronika. Po 16 hodině se celý vlak dává do pohybu a za necelých 15 minut se blíží celkem svižným tempem k Jeřmanicím.
Rychlík z Pardubic do Liberce projíždí malebnou krajinou Staropacka nedaleko Libštátu. V čele rychlíku je nasazen liberecký motorový vůz 843.016.
V obci se nachází velmi starý kostel, o němž jsou první zmíňky v r. 1361, v letech 1787-89 přestavěn. Také se v obci nacházíé Barokní most z roku 1822, který překonává řeku Olešku. Most je tvořen třemi oblouky a je na něm umístěna socha sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století. Dále most zdobí reliéf Panny Marie.
Osobní doprava na trati 163 Protivec - Bochov byla zastavena v roce 1996, kdy zde jezdily pouhé 3 páry vlaků denně. Nákladní vlaky zde jezdí dodnes. Zátěž tvoří výhradně dřevo nakládané na pile v Bochově. 26.11.2020 se 5 ložených vozů ujala mostecká 742.431 a na snímku klesá jako vlak Mn 86651 k bývalé stanici Vahaneč, která byla zrušená již v 30. letech minulého století.
Rychlík 1148, který má namířeno z Prahy Vršovic do Tanvaldu přejíždí přes ocelový most u obce Rakousy nedaleko Malé Skály. V čele tohoto podvečerního rychlíku stanul 7. června 2010 "Miloš" 854.004.
Most přes Jizeru byl postaven v rámci výstavby dnešní trati 030 Pardubice-Liberec v 50. letech 19. století.
Při stavbě železničního mostu byl poprvé použit patent rakouského inženýra Rudolfa Schifkorna z roku 1853. Jedná se o kovovou příhradovou konstrukci kombinující litinu a kujné železo. Most Schifkornova systému měl sedm polí po 26 metrech.
Roku 1892 konstrukce přestala vyhovovat a byla nahrazena poloparabolickými příhradovými nosníky s horní mostovkou, která byla uložena na původní kamenné pilíře. Současná kontrukce je z roku 1975, kdy proběhla výměna celé konstrukce mostu.
V roce 2013 byla pěší část mostu rozšířena a most se stal součástí stezky Greenway Jizera, která je určena i pro cyklisty.
V dubnu 2020 probíhala nepřetržitá výluka na trati 174 u Roztok u Křivoklátu spojená i s obnovou železničního svršku. Štěrk byl dovážen z Mladotic, díky čemuž ožila nákladní doprava na tratích 160 a 161. V pondělí 20.4.2020 se 13 vozové soupravy ložené štěrkem ujala dvojice lokomotiv 742.284 a 742.206. Na snímku přijíždí k bývalé výhybně Pastuchovice, která byla zrušena v 90. letech. Z Blatna u Jesenice do Roztok u Křivoklátu se soupravy ujaly rakovnické 742.083 a 742.094.
VIDEO - YOUTUBE
Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE
Nákladní vlak převážející námi (během našeho pobytu v Chile) pojmenované vozy tzv. „baňky“, které míří k nakládce do dolu San Cristobal v Potosi v Bolívii, z Chilského přístavu v Mejillones na západním pobřeží. Tento vlak musí přejet ze samého západu Chile na východ. Ve vozech se převáží především zinko-stříbrný a olověno-stříbrný koncentrát k exportu do světa.
Více info o dole a provozu:
V povrchovém dole San Cristobal se těží zinko-stříbrný a zinko-olověný koncentrát. Důl vyprodukuje přibližně 1300 metrických tun koncentrátu zinku a stříbra a 300 tun koncentrátu olova a stříbra denně, za rok to dělá přibližně 600 000 vytěžených tun koncentrátů. A i když se nepovažují vytěžené materiály za výrazně kvalitní, jejich těžba probíhá dále. Jedná se tak o jeden z největších dolů Bolívie, celkově na světě se jedná o šestý největší zinečný důl a je třetím největším producentem stříbra. I když se v dole těžilo i dříve, jedná se poměrně o mladý důl, kde se těžba naplno rozjela teprve v posledních letech a s přepravou po železnici do přístavu v Mejillones se začalo v roce 2007 (první vlak 22. září 2007). První zásilka putovala do Japonska a její objem byl 4000 metrických tun bolivijských minerálních koncentrátů.
„Vlečku“ z dolu San Cristobal vybudovala sama firma vlastnící důl. Jedná se o železnici o rozchodu 1 metr, o délce trati 65 km. Na státní trať Uyuni – Ollagüe se napojuje u Río Grande. Pak již po státní trati pokračují vlaky dále na západ k Chilským hranicím přes městečko Julaca, Chiguana a končí v hraniční stanici Avaroa což je přibližně 100 km od výhybny Río Grande. Předání nákladu probíhá až na Chilském území v Ollagüe (cca 4,5km od Avaroa). Ve stanici Avaroa však vlak vyčkává nežli dostane souhlas s vjezdem do Ollagüe a to je povětšinou v době, kdy do Ollagüe dorazil vlak z vnitrozemí Chile.
Mestečko Julaca, jsme měli možnost navštívit, zde krom místního krámku s pivem z kaktusu se doslova zastavil čas. Nás zde zaujala polozbořená stanice a odstavené skříňové vozy. Na závěr překvapila přijíždějící MUVka od Uyuni, kterou jsme zde opravdu nečekali. Nákladních vlaků, které touto stanicí projíždění jsme se nedočkali.
Plná souprava vlaku musí z dolu do přístavu urazit přes 600 kilometrů a vystoupat do nadmořské výšky 4000 metrů nad mořem. Cesta vlaku zabere více než jeden celý den.
Na každém voze jsou naloženy dvě „baňky“ (v překladu kontejnery), ložené 21 tunami koncentrátů stříbra, zinku nebo olova (olověno-stříbrný koncentrát je o něco lehčí a má váhu 17,6 tun v jedné baňce). Tyto kontejnery jsme potkali v dvou barevných kombinacích a to červené nebo bílé. Celkově se za rok převeze více jak 700 tisíc tun koncentrátů.
Po příjezdu vlaku do přístavu Mejillones jsou válcové kontejnery vyloženy v uzavřené budově, odtud jsou koncentráty přepraveny pomocí pásů v uzavřených chodbách do skladovací budovy. Na loď jsou koncentráty transportovány v uzavřeném systému po dopravním pásu dlouhém cca 700metrů, aby se zabránilo znečištění a poškození okolní krajiny a životního prostředí.
ES
Un tren de carga que transportaba lo que (durante nuestra estadía en Chile) llamamos los llamados vagones "frasco" que se dirigía a la carga en la mina San Cristóbal en Potosí, Bolivia desde el puerto chileno de Mejillones en la costa oeste. Este tren debe cruzar desde el extremo oeste de Chile hacia el este. Principalmente, los concentrados de zinc-plata y plomo-plata para exportar al mundo se transportan en vagones.
Más información sobre la mina y la operación:
La mina a cielo abierto San Cristóbal produce concentrados de zinc-plata y zinc-plomo. La mina produce aproximadamente 1,300 toneladas métricas de concentrado de zinc-plata y 300 toneladas métricas de concentrado de plomo-plata por día, lo que hace que se extraigan aproximadamente 600,000 toneladas de concentrado por año. E incluso si los materiales extraídos no se consideran de calidad significativa, su extracción continúa. Por lo tanto, es una de las minas más grandes de Bolivia, en general la sexta mina de zinc más grande del mundo y el tercer productor de plata. Aunque la mina ha sido explotada anteriormente, es una mina relativamente joven, donde la minería ha despegado a pleno rendimiento en los últimos años y el transporte ferroviario al puerto de Mejillones comenzó en 2007 (primer tren el 22 de septiembre de 2007). El primer envío fue a Japón y su volumen fue de 4.000 toneladas métricas de concentrados minerales bolivianos.
La "esclusa" de la mina San Cristóbal fue construida por la propia empresa propietaria de la mina. Se trata de una vía férrea de 1 metro de ancho con una longitud de vía de 65 km. Se conecta con el límite estatal Uyuni-Ollagüe en Río Grande. Luego, ya en la línea estatal, los trenes continúan más hacia el oeste hasta la frontera con Chile por la localidad de Julaca, Chiguana y terminan en la estación fronteriza Avaroa, que se encuentra aproximadamente a 100 km del desvío Río Grande. La entrega de la carga se realiza en el territorio de Chile en Ollagüe (aprox. 4,5 km de Avaroa). En la estación de Avaroa, sin embargo, el tren espera hasta que recibe la aprobación para ingresar a Ollagüe, y esto suele ser en el momento en que un tren del interior de Chile ha llegado a Ollagüe.
Tuvimos la oportunidad de visitar el pequeño pueblo de Julaca, aquí, aparte de la tienda local con cerveza de nopal, el tiempo literalmente se detuvo. Aquí nos atrajo la estación medio demolida y los furgones estacionados. Al final, nos sorprendió el MUVka que llegaba de Uyuni, lo que realmente no esperábamos aquí. No vimos los trenes de carga pasando por esta estación.
Un tren completo debe recorrer más de 600 kilómetros desde la mina hasta el puerto y ascender hasta una altitud de 4.000 metros sobre el nivel del mar. El viaje en tren dura más de un día completo.
Cada automóvil está cargado con dos "frascos" (traducidos como contenedores), cargados con 21 toneladas de concentrados de plata, zinc o plomo (el concentrado de plomo y plata es un poco más liviano y pesa 17,6 toneladas en un frasco). Encontramos estos envases en dos combinaciones de colores, rojo o blanco. En total, se transportan anualmente más de 700.000 toneladas de concentrados.
Una vez que el tren llega al puerto de Mejillones, los contenedores cilíndricos se descargan en un edificio cerrado, desde donde se transportan los concentrados mediante fajas en pasillos cerrados hasta el edificio de almacenamiento. Los concentrados se transportan al barco en un sistema cerrado a lo largo de una cinta transportadora de aproximadamente 700 metros de largo para evitar daños al paisaje y al medio ambiente.
EN
A freight train carrying what we (during our stay in Chile) named the so-called "flask" cars heading for loading at the San Cristobal mine in Potosi, Bolivia from the Chilean port of Mejillones on the west coast. This train must cross from the very west of Chile to the east. Mainly zinc-silver and lead-silver concentrate for export to the world are transported in wagons.
More info about the mine and operations:
The San Cristobal open pit mine produces zinc-silver and zinc-lead concentrate. The mine produces approximately 1,300 metric tons of zinc-silver concentrate and 300 metric tons of lead-silver concentrate per day, making it approximately 600,000 tons of concentrate mined per year. And even if the extracted materials are not considered to be of significant quality, their extraction continues. It is thus one of the largest mines in Bolivia, overall the sixth largest zinc mine in the world and the third largest producer of silver. Although the mine has been mined before, it is a relatively young mine, where mining has only taken off in full swing in recent years and rail transport to the port of Mejillones began in 2007 (first train on 22 September 2007). The first shipment went to Japan and its volume was 4,000 metric tons of Bolivian mineral concentrates.
The "sluice" from the San Cristobal mine was built by the company owning the mine itself. It is a 1 meter gauge railway with a track length of 65 km. It connects to the Uyuni-Ollagüe state line at Río Grande. Then, already on the state line, the trains continue further west to the Chilean border through the town of Julaca, Chiguana and end at the border station Avaroa, which is approximately 100 km from the Río Grande turnout. The delivery of cargo takes place on the territory of Chile in Ollagüe (approx. 4.5 km from Avaroa). At Avaroa station, however, the train waits until it receives approval to enter Ollagüe, and this is usually at the time when a train from the interior of Chile has arrived at Ollagüe.
We had the opportunity to visit the small town of Julaca, here, apart from the local shop with cactus beer, time literally stopped. Here we were attracted by the half-demolished station and parked boxcars. At the end, the arriving MUVka from Uyuni surprised us, which we really did not expect here. We did not see the freight trains passing through this station.
A full train set must travel over 600 kilometers from the mine to the port and climb to an altitude of 4,000 meters above sea level. The train journey takes more than one full day.
Each car is loaded with two "flasks" (translated as containers), loaded with 21 tons of silver, zinc or lead concentrates (lead-silver concentrate is slightly lighter and weighs 17.6 tons in one flask). We found these containers in two color combinations, red or white. In total, more than 700,000 tons of concentrates are transported annually.
After the train arrives at the port of Mejillones, the cylindrical containers are unloaded in a closed building, from where the concentrates are transported by means of belts in closed corridors to the storage building. The concentrates are transported to the ship in a closed system along a conveyor belt approximately 700 meters long to prevent damage to the landscape and the environment.
V pondělí 5.9.2022 se uskutečnila přeprava prázdné soupravy 22 vozů z Pačejova do Chebu v režii dopravce MBM Rail. V čele vlaku se ukázala dvojice Žehliček 210.044 a 061 ve slušivém retro nátěru patřící společnosti JUMA. V posledních vteřinách před západem slunce projíždí vlak známým obloukem před zastávkou Zdemyslice na trati 190, kterou čeká v následujících letech rozsáhlá rekonstrukce. Konkrétně v těchto místech bude trať přeložena do nové stopy nahrazující dva protisměrné oblouky.
Každoročně obvykle v květnu začíná vozba manipulačních vlaků z Liberce do Josefova Dolu. Tento vlak je vedený některým ze čtyř libereckých elektroniků. Vlak vyráží z Liberce pod číslem 84060 chvíli před západem slunce, a proto je jeho dokumentace téměř nemožná. I v době nejdelších dnů na trati přes Jablonec nad Nisou a Smržovku jsou vhodná místa pro zvěčnění tohoto vlaku spočítatelná na prstech jedné ruky. Jedním z nich je místo vedle zahrádkářské kolonie před Jabloneckými Pasekami, kde na záběru projíždí pro Liberecko staronová, podílnová 743.008, která teprve před týdnem dorazila do Liberce. Ta se na tuto trať podívala opět po několika letech. Ta byla vyměněna za 743.001, se kterou se teď můžeme setkat pod SOKV České Budějovice na výkonech na jihu Čech.
Přestože optikou osobní dopravy trať 131 můžeme řadit mezi ty méně významné, pro nákladní dopravu se jedná o stěžejní spojku mezi Mosteckem a zbytkem železniční sítě. Oproti sklonově náročnější trati přes Teplice, umožňuje "Úpořinka" provézt těžké nákladní vlaky bez stoupání ostrými oblouky údolím říčky Bíliny směrem k Ústí nad Labem a dále do vnitra republiky. Tradiční komoditou, která tudy proudí, je hnědé uhlí ze severočeských dolů do elektráren v celé republice. Dodnes většinu elektrárenských přeprav zajišťuje dopravce ČD Cargo, ale po dlouhá léta už jsme zvyklí mimo jiné také na náležitosti dopravce SD-KD, který jimi zajišťuje uhelnou vozbu do elektráren v regionu. Tradiční přepravou je přetah z ledvické úpravny do Trmic pro místní teplárnu. Zpáteční vyrovnávkový vlak Pn 54958 [Trmice – Doly Bílina – úpravna uhlí Ledvice] zachycuje snímek v pravé poledne dne 22.3.2022 mezi zastávkami Brozánky a Rtyně nad Bílinou, v čele s lokomotivou 184.503. Dopravce disponuje čtyřmi stroji této zajímavé řady, které se na síti SŽ objevují v poslední době více, než tomu bylo v předchozích letech, kdy jejich dominantním působištěm byla Kadaňsko-tušimická dráha.
DHV_0335
I have a theory: Every lonely tree in the countryside is a picture of the dead man or woman whom we loved. This tree is my Aunt Sylvia, who died at age 54.
Mám takovou teorii. Osamocené stromy v krajině mě vždy připadají jako obrazy někoho blízkého, kterého jsme ztratili. Toto je teta Sylva. Sama neměla co do huby, ale neustále jsem od ní dostával dary. Ten první byl kniha Julese Vernea Hvězda Jihu. Zemřela v 54 letech na rakovinu. Znám zasraný zkurvence, co se dožijou devadesáti. Proč?
Taková ta pohoda, když máte motoráček pro sebe... :-)
Motorový vůz M 21.004 byl vyroben v pořadí jako čtvrtý z devíti kusů v Tatře Kopřivnici v roce 1939 a dodán do depa v Jindřichově Hradci.
Úzký Hurvínek jak se těmto vozům také přezdívá byl v roce 1964 prodán na prešovskou pionýrskou železnici, poté v se ukázal také v Nitře. V letech 2002–2004 byl vůz renovován a byl do něj dosazen motor John Deer s hydrostatickým přenosem výkonu. Nyní je vůz provozní a je možné jej potkat na Čiernohronské železnici (ČHŽ).
Snímek zachycuje zmíněný vůz v úseku Cierny Balog - Vydrovo.
Zvláštní parní vlak muzejního spolku Norsk Jernbaneklubb - Gamle Vossebanen, který vyrazil v rámci Norsko-Českého přátelství spolků Gamle Vossebanen a Železniční společnost Tanvald (Zubačka), projíždí mezi obcemi Espeland a Haukeland, západně od města Bergen, v čele s parní lokomotivou řady 18.
Vlak je veden po části bývalé dráhy Oslo – Bergen, tato krátká část sloužila až do roku 1964, dokud nebyla nahrazena ze stanice Arna do Bergenu 7,5km dlouhým tunelem. Ten výrazně ušetřil čas jízdy vlaku. Nyní patří již nepoužívaná část tratě (18km) z Garnes do Bergenu zmíněnému spolku a je na ní provozován sezóní muzejní provoz.
Na snímku je zachycena parní lokomotivy 18.255 z roku 1913, ta sloužila na místní dráze až do roku 1969, v letech 1981 až 1993 byla znovu opravena a nasazena do provozu na nostalgické vlaky. Soupravu tvoří osobní teakové vozy z let 1921 až 1938.
Na sklonku května 2021 byl na trati z České Lípy do Liberce vypraven zvláštní vlak pro fotografy, který připomněl zdejší provoz rychlíků v 80. letech. V čele devítivozové soupravy složené z vozů Bai spolu s ypsilony ze soupravy Ostravan se ukázala přípřež červených Brejlovců 753.101 a 750.338. Na snímku je vlak zachycen již při zpáteční jízdě do České Lípy za zastávkou Lvová.
Součástí oslav 120 let trati Kořenov-Szklarska Poreba Górna byly i jízdy čtyř párů vlaků právě z Kořenova až do Polska, kam se zvláštní vlaky podívali po deseti letech. Kromě posledního páru vlaků byla na tři páry vlaků byla nasazena Olomoucká rosnička společně i se zamračenou 749.250. Po překonání táhlého stoupání až do vrcholové zastávky Jakuszyce celý vlak složený z rybáků klesá ke Szklarské Porebě za doprovodu i stínového divadla.
Již nějakou dobu je díky změnám v jízdních řádek v depu Klatovy turnusován pouze jediný stroj řady 754 na dvou obratech rychlíků do šumavských kopců. Kvůli absenci vysílačky s podporou režimu GSM-R se stálicí klatovského depa znovu stala lokomotiva 754.024, která se tak po letech plácání prakticky po celé ČR vrátila tam, kde jsme byli zvyklí se s ní setkávat nejčastěji. Při dlouhodobé neschopnosti elitního klatovského stroje 754.006 se "čtyřiadvacítka" objevuje v čele turnusových vlaků do Rudy určitě častěji, než druhý zdejší provozní Brejlovec 754.027. Na snímku z dnešního rána již sjíždí z vrcholové stanice Špičák a blíží se do zastávky Železná Ruda město v čele ranního rychlíku 776
20.1.2021
V posledních letech jsou v depu Klatovy dislokovány Brejlovce 754 s provedenou rekonstrukcí a řízením MSV. Proto je dnes již vzácností zachytit na trati na Železnou Rudu dříve typické bleskovky. Na počátku letošního roku zde však zaskakovala lokomotiva 754.029 při nedostatku provozních rekobrejlí. Na snímku se pod kulisou Jezerní hory a Špičáku blíží do Železné Rudy se sezonním osobním vlakem 7504, který je z důvodu příznivých lyžařských podmínek tvořen šesti vozy
Nákladní vlak Pn54726 vypravený pro fotografy v čele s Elektronikem 743.007 přejíždí přes 123 a půl metru dlouhý Smržovský viadukt, který byl vystavěn v letech 1893-94. Viadukt má celkem 9 oblouků a je 26,5 metrů vysoký, jeho stavebním materiálem je žula, která zajistila, že jeho první větší oprava proběhla až v roce 2008.
VIDEO - YOUTUBE
Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE
Dne 7. listopadu 2022 byl mezi stanicemi Ascotán (3 956 m n. m.) a Cebollar (3 729 m n. m.) zachycen prázdný nákladní vlak společnosti FCAB, mířící z chilského přístavu Mejillones zpět do Bolívie. Soupravu tvoří typické vozy s válcovými kontejnery – mezi zaměstnanci i fanoušky přezdívané „baňky“ – které směřují do obrovského bolivijského dolu San Cristóbal. Právě zde se nakládá zinko-stříbrný a zinko-olověný koncentrát. Každý ložený vůz nese dvě baňky o hmotnosti až 21 tun (u lehčího olověno-stříbrného koncentrátu 17,6 tun), takže plně ložený vlak dosahuje přibližně 2 300 tun. Denně je vypravena jedna souprava, která musí absolvovat více než 600 km dlouhou trasu a vystoupat do nadmořských výšek přesahujících 4 000 metrů. Samotná jízda trvá více než jeden den.
Po příjezdu do Mejillones jsou kontejnery vykládány v uzavřených halách a koncentráty postupují do skladů a následně do lodí prostřednictvím zcela uzavřeného pásového systému dlouhého zhruba 700 metrů. Tento systém umožňuje maximálně kontrolovanou, ekologicky šetrnou manipulaci, což je zásadní pro citlivé pouštní prostředí severního Chile.
V čele soupravy byla zachycena trojice lokomotiv č. 2406, 2401 a 2011. První dvě, 2406 a 2401, jsou typu GT22CU-3 – jde o výkonné šestinápravové stroje americké konstrukce EMD, určené pro náročné horské tratě a těžkou nákladní dopravu. Třetí stroj, lokomotiva 2011, představuje řadu G26C vyráběnou firmou Clyde-EMD v Austrálii. Tento typ je známý svou robustností, jednoduchou údržbou a spolehlivostí při provozu v extrémních podmínkách, zejména ve vysokých nadmořských výškách, kde FCAB běžně operuje. Podrobnosti o jednotlivých řadách lze nalézt v technických přehledech zabývajících se lokomotivami FCAB nebo v historických zdrojích věnovaných typům G26 a A-Class.
FCAB (Ferrocarril de Antofagasta a Bolivia) je klíčovým železničním dopravcem severního Chile. Ročně přepravuje přes 7 milionů tun nákladu (v roce 2022 dosáhla 7,1 milionu) a do budoucna míří až k 10 milionům. Přibližně polovinu tvoří přeprava kyseliny sírové, druhou polovinu pak měď ve formě anod, katod a koncentrátů z tak významných dolů, jako jsou Escondida, El Abra či Chuquicamata. Samotná trať Calama – Ollagüe vznikla už v letech 1886–1888, do Uyuni byla dovedena roku 1889 a v roce 1928 byla přerozchodována na dnešních 1 000 mm.
Vlak je zachycen těsně před stanicí Cebolar kdy vyjíždí ze stejnojmenných solných plání „Cebolar“, na pozadí snímku pozorujeme Cerro Cañapa (5 870 m n. m.) což je výrazná sopka ležící v oblasti jihozápadní Bolívie, nedaleko hranic s Chile. Patří do vulkanického pásma Západní Kordillery a je součástí rozsáhlé sopečné provincie, která formovala dnešní krajinu náhorní plošiny Altiplano. Hora je tvořena především andezitovými a dacitovými horninami a její svahy jsou typické pestrými barvami vzniklými zvětráváním minerálů v extrémně suchém, pouštním klimatu.
Cerro Cañapa je známá především díky své poloze v blízkosti solných pánví a vysokohorských lagun, které tvoří jedny z nejfotogeničtějších scenérií celého Altiplana. V okolí žijí vzácné druhy fauny, například plameňáci andští a chilští. Přestože sopka není aktivní, představuje významný orientační bod v jinak pusté krajině.
VIDEO - YOUTUBE
Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE
Na snímku z Cumbre pass pozorujeme postrk nákladního vlaku z přístavu Mejillones do smyčky Prat, kde se postrk odpojí a vypomůže přes sedlo Cumbre opět jinému vlaku zpět do přístavu. Přední část vlaku bude pokračovat na sever do jednoho z dolů, kam odveze svůj náklad.
V roce 2023 přepravila společnost FCAB po železnici 7,1 milionů tun nákladu, z toho přibližně polovinu tvořila přeprava kyseliny sírové (tedy více jak 3 miliony tun této komodity). Kyselina se přepravuje do dolů na severovýchodě Chile a většina jí míří do dolu Chuquicamata (ten leží severně nad městem Calama, v nadmořské výšce 2770 metrů nad mořem). V tom to dole se vyprodukuje přibližně 650 000 tun mědi ročně.
V čele tohoto 28 vozů dlouhého vlaku s kyselinou je nasazena trojice lokomotiv 1422, 1403 a 2404. Všechny z produkce EMD jen s tím rozdílem, že každá z lokomotiv je jiného typu. Lokomotiva FCAB 1422 je typu GR12UM a byla vyrobena v roce 1960, společnost FCAB tuto lokomotivu zakoupila v roce 1988 od bývalé národní Kanadské železnice – Newfoundland (ta byla v provozu na ostrově Newfoundland v letech 1898 až 1988 a měřila 1458 km). Lokomotiva FCAB 1403 je typu GR12U a pochází z roku 1961, vyrobena byla přímo pro tohoto dopravce. Stroj FCAB 2404 je z této trojice nejmladší, pochází z roku 1964 a jedná se o typ GT22CU-3 (přestavěna z GR12) a zakoupena byla od drah z Kolumbie v roce 2005. Na postrku (pro nás na snímku lokomotiva nejblíže) zdatně vypomáhá Progress 3202 (typ GT42AC). Tato lokomotiva je zánovní, vyrobena byla v roce 2018 společností Progress rail a společnost FCAB má k dispozici hned 14 těchto lokomotiv (lokomotivy mají 12 válcový motor s označením 12-710, lokomotiva je 20,3 metrů dlouhá, její maximální rychlost je 100 km/h, a pojme 5000 litrů paliva, její váha je 120 tun, výkon lokomotivy se uvádí 3 207 kW).
EN
In the picture from the Cumbre pass, we can see the push of a freight train from the port of Mejillones to the Prat loop, where the push is disconnected and helps another train back to the port via the Cumbre pass. The front of the train will continue north to one of the mines where it will take its cargo.
In 2023, FCAB transported 7.1 million tons of cargo by rail, approximately half of which was transportation of sulfuric acid (that is, more than 3 million tons of this commodity). The acid is transported to mines in northeastern Chile, and most of it goes to the Chuquicamata mine (which is located north of the city of Calama, at an altitude of 2,770 meters above sea level). Around 650,000 tons of copper are produced annually in that mine.
At the head of this 28-car long acid train is a trio of locomotives 1422, 1403 and 2404. All EMD production, with the only difference being that each of the locomotives is of a different type. Locomotive FCAB 1422 is a GR12UM type and was built in 1960, FCAB purchased this locomotive in 1988 from the former Canadian National Railway - Newfoundland (which operated on the island of Newfoundland from 1898 to 1988 and measured 1458 km). The locomotive FCAB 1403 is of the GR12U type and dates from 1961, it was produced directly for this carrier. FCAB 2404 is the youngest of the trio, it dates from 1964 and is a GT22CU-3 type (converted from a GR12) and was purchased from the railways of Colombia in 2005. locomotive closest to the picture) is ably assisted by Progress 3202 (type GT42AC). This locomotive is brand new, it was manufactured in 2018 by Progress rail and FCAB has 14 of these locomotives at its disposal (the locomotives have a 12-cylinder engine with the designation 12-710, the locomotive is 20.3 meters long, its maximum speed is 100 km/h h, and holds 5,000 liters of fuel, its weight is 120 tons, the traction power of the locomotive is stated to be 3,207 kW).
Malebná lokálka, označovaná jako 513C a známější pod číslem 023 nebo názvem "Orlickohorský Semmering", zaznamenala v posledních 3 letech nárůst objemu nákladní dopravy a přepravy. Je tomu tak díky nebo snad kvůli kůrovcové kalamitě, která má za důsledek zvýšenou těžbu dřeva. Orlickým horám a Kolowratským lesům se tento trend také nevyhnul. Proto jsme mohli zaznamenat, krom tradičního Carga, na této lokálce i lokomotivy jiných dopravců - zejména IDS Cargo, resp. Junior Market (coby výkon právě pro IDS Cargo). Z flotily JUMA se zde nejčastěji objevuje Zamráča 752.069-5, původně od slovenského Carga, nebo jejich Bertovec či Hektor. Pokud si výkon veze samo IDS Cargo, zpravidla je to v režii dvojčete Kocourů. Ne tak tomu bylo před rokem, kdy se ve dnech 11. a 12. června 2020 svozu kalamitního dřeva ujal dopravce Cargo Motion, a to v čele s pronajatým Brejlovcem TLC 750.111-7. Ten toho času působil ve východních Čechách a v rámci svozu dřeva se krom jiných zapadlých koutů podíval právě i na rokytnickou lokálku. V tyto 2 dny se pod vedením strojvůdce Honzy Kužílka 2x otočil do Rokytnice v Orlických horách. Na snímku je u kultovního Drážního buku zachycen poslední svoz z hor v pátek 12.6.2020. Měl jsem 3 dny po zkouškách na VŠ a s kolegou jsme tehdy zrealizovali >naháněčku< tohoto brejláka - a dobře jsme udělali, během pár týdnů tento Brejlák přešel přes otáčky a nyní stojí odstaven (snad v Pardubicích?) a čeká na svůj další osud...
750.111-7
Rokytnice v Orlických horách - Pěčín
12.6.2020
Nákladní vlak společnosti CN (Canadian National Railway) projíždí kanadským vnitrozemím podél řeky Athabasca na západ, pravděpodobně směrem k přístavu ve Vancouveru. Snímek pochází z malebného úseku mezi výhybnou Swan Landing (oblast Brulé) a městem Jasper v provincii Alberta.
V čele vlaku je nasazena dvojice lokomotiv – CN 5676, typ EMD SD75I, a CN 9411, typ GE C40-8W (v barvách leasingové společnosti GECX). První z nich byla vyrobena společností General Motors (EMD) a patří do série 175 kusů dodaných kanadským železnicím v letech 1996–1999. V posledních letech byly některé tyto stroje vyřazeny kvůli nehodám či technickým problémům, zatímco přibližně 50 lokomotiv prošlo v letech 2023–2024 modernizací na typ SD75IACC. Druhá lokomotiva pochází od General Electric a CN provozuje celkem 67 strojů tohoto typu, vyznačujících se vysokým výkonem a spolehlivostí v těžkých podmínkách kanadské železniční sítě.
Na pozadí snímku se kromě širokého toku řeky Athabasca rýsuje v dálce východní okraj Skalistých hor v oblasti národního parku Jasper. Masivní hřebeny zde dosahují výšek až 2600 metrů a tvoří poslední horskou překážku před přechodem tratě do rovinaté krajiny směrem k Edmontonu. Celá trasa patří mezi nejfotogeničtější části kanadské železniční sítě díky kombinaci divoké přírody, technické náročnosti a husté železniční dopravy.
EN
A freight train operated by CN (Canadian National Railway) is seen traveling west through the Canadian interior, running along the scenic Athabasca River—likely en route to the port of Vancouver. The photo was taken along the picturesque stretch between Swan Landing siding (near Brulé) and Jasper, Alberta.
Leading the train is a pair of locomotives: CN 5676, an EMD SD75I, and CN 9411, a GE C40-8W (leased from GECX). The first locomotive was manufactured by General Motors (EMD) and is one of 175 units delivered to CN between 1996 and 1999. Several of these units have since been retired due to mechanical failures or accidents, while about 50 were upgraded to the SD75IACC standard during a rebuilding program in 2023–2024. The second locomotive, built by General Electric, is one of 67 C40-8W units operated by CN, known for their reliability and performance in demanding terrain.
In the background, beyond the wide Athabasca River, the eastern edge of the Canadian Rockies rises within Jasper National Park. These rugged peaks, reaching elevations of up to 2,600 meters, mark the final mountainous barrier before the landscape flattens out toward Edmonton. This route is one of the most photogenic in the Canadian rail network, celebrated for its dramatic scenery, engineering feats, and heavy rail traffic.
Fotografie zachycuje elektrickou jednotku 460.060/059 jako vlak Os 3866 v zasněžené krajině za zastávkou Rokytnice u Přerova dne 12. prosince 2022. Jednotky byly vyráběny v letech 1974 –1978 v závodě Vagónka Tatra Studénka a z celkem 43 vyrobených souprav je v České republice možné několik posledních potkat v pravidelném provozu na tratích v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Jejich konec se ale již nezadržitelně blíží a to nejen z důvodu brzkého příchodu nových elektrických jednotek RegioPanter.
VIDEO - YOUTUBE
Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE
Jeden z mála vlaků, který jsme potkali na cestě ze směru Prat do přístavu Mejillones (stanice Prat leží mezi Calamou a Antofagastou, kde odbočuje trať do zmíněného přístavu Mejillones a kde se seřaďují vlaky k další cestě), byl prázdný cisternový vlak z dolů k nové nakládce kyseliny sírové. Nakládka probíhá v přístavu ve speciálním terminálu v nákladišti přístavu Mejillones. Společnost FCAB přepraví více jak 3 miliony tun kyseliny sírové do dolů na severovýchodě Chile a většina kyseliny se přepravuje do dolu Chuquicamata, kde se vyprodukuje přibližně 630 000 tun mědi ročně.
Trať z přístavu Mejillones do uzlu Prat byla vystavěná jako úzkokolejná o rozchodu 762 mm a to již na počátku dvacátého století (1906), ale již v roce 1919 byla uzavřena. A pro jízdu vlaku z přístavu se používala pobřežní trať do Antofagasty, tedy Mejillones – Pampa – Antofagasta (o tom zase pod jinou fotkou). O 70 let později v devadesátých letech ji (trať Mejillones – Pampa – Prat) postupně zrekonstruovali a přestavěli na rozchod 1000 mm, hlavním důvodem bylo obejít město Anafagasta (z důvodu přepravy velkého množství kyseliny sírové v hustě osídleném městě) a také přiblížit se četným dolům v poušti Atacama. Ve vrcholové stanici (výhybně) Cumbre na této spojovací trati, je ještě vidět železniční trojúhelník k otáčení lokomotivy, kde je stále rozchod 762mm, ale koleje jsou již sneseny.
V čele vlaku na zachyceném obrázku jsou nasazeny stroje 1432 + 1418. Lokomotiva 1432 pochází od společnosti Westrail a byla vyrobena v roce 1967 (Clyde-EMD typ G22CU). Jedná se o lokomotivu takzvané třídy WAGR třídy AA. Společnost FCAB lokomotivu zakoupila v roce 1998. Druhá lokomotiva v soupravě s označením 1418 pochází z roku 1960 a jedná se o jednu z nejstarších ve vozovém parku společnosti (starší jsou již jen z let 1956), nasazována na traťovou službu. Jedná se o lokomotivu typu EMD GR12UM (NF-210 - GMD), která byl původně dodána Kanadským národním železnicím (Newfoundland Railway), odkud byla v roce 1988 zakoupena společně s dalšími stroji právě dopravcem FCAB.
DHV_0696 NIKKOR
Komentář v angličtině by zase nikdo nepochopil. Jedu si takle vlakem, jsem vysoko a na krajinu vidím. Vokýnka lze otevřít, protože vagon je z r. 1965. Je jich zatraceně málo. Komunisti nám v 50.letech rozorali meze a našim dědům vše sebrali. Způsobili tím lavinu povodní. Tím nechci říct to, že ti hajzlové co vládnou nyní jsou o něco lepší. Či chytřejší! Komunisti něco ale nezorali. Proč? Traktor Zetor to neuměl? Jiřina Švorcová nebyla dobrá traktoristka? A o tom je tato prostá fotka.
VIDEO - YOUTUBE
Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE
Skrze solnou pláň „Salar de Ascotán“ projíždí nákladní vlak č.209. V čele tohoto „vyrovnávkového“ vlaku (ano kontejnery jsou prázdné) je nasazena trojice lokomotiv FCAB 2405, 2501 a 2704.
Solná pláň „Salar de Ascotán“ se nachází na severovýchodě Chile, poblíž hranic s Bolívií. Tato solná pláň je také známá jako Salar de Cebollar. Její rozloha činí 1455 kilometrů čtverečných a nachází v nadmořské výšce 3 716 metrů nad mořem. Těžba nerostu na této solné pláni je již velmi omezena a těží se na dvou místech, celý proces těžby je bedlivě sledována místními úřady, jelikož se jedná o dávné dědictví předků Ascotán. V roce 2022 byla dokonce těžba jedné z firem ukončena, jelikož se dopustili přestupku ohledně těžby a převozu nerostu. Fauna i Flóra je zde zastoupena jen několika druhy rostlin a zvířat. Ze zvířat zde žije pouze pár druhů, jedná se hlavně o plameňáky a Vikuně (lama vikuňa), ve vodě lze narazit na vzácný druh ryb známých jako Orestias Acotanensis. Ti všichni vydrží zdejší drsné a nehostinné podmínky. Železniční trať společnosti FCAB vede na západní straně této solné pláně a to v délce více než 35 kilometrů. Chilské solné pláně nejsou tak veliké jako v nedaleké Bolívii, kde leží největší solná pláň na světě - Salar de Uyuni.
Železniční trať z Calamy do Ollagüe byla postavena v letech 1886 – 1888 a prodloužení do Uyuni v Bolívii se pak dočkala o rok později 25. listopadu 1889. Celá trať byla vystavěna na rozchodu 76,2 cm, a její rozšíření na 1 metr se uskutečnilo v roce 1928. Trať z Calamy (2 265 m n m.) postupně stoupá až do sedla Ascotán (3 956 m n m.), aby pak postupně klesala k hranicím s Bolívií, kde je předávací nádraží Ollagüe (3 696 m n m.). Vzdušnou čarou z Calamy do Ollagüe to je 154 kilometrů, po železnici 202 kilometrů a vlak tuto vzdálenost urazí přibližně za 6-8 hodin (někdy i více). Zmínit můžeme ještě to, že výchozí stanicí tohoto „prázdného“ vlaku je přístav Mejillones, který je po železnici od hranic s Bolívií vzdálen 510,5 kilometrů a vlak jej urazí přibližně za 22-24 hodin. Cílovou stanicí kde dojde k opětovné nakládce je důl San Cristobal v Bolívii.
EN
Freight train No. 209 passes through the "Salar de Ascotán" salt flat. A trio of FCAB locomotives 2405, 2501 and 2704 is deployed at the head of this "balancing" train (yes, the containers are empty).
The "Salar de Ascotán" salt flat is located in northeastern Chile, near the border with Bolivia. This salt flat is also known as Salar de Cebollar. Its area is 1,455 square kilometers and it is located at an altitude of 3,716 meters above sea level. Mining of the mineral on this salt flat is already very limited and is mined in two places, the whole mining process is closely monitored by the local authorities, as it is an ancient heritage of the Ascotán ancestors. In 2022, the mining of one of the companies was even terminated, because they committed an offense regarding the mining and transportation of the mineral. Fauna and Flora are represented here by only a few species of plants and animals. Only a few species of animals live here, mainly flamingos and vicuña (llama vicuña), in the water you can come across a rare species of fish known as Orestias Acotanensis. All of them can withstand the harsh and inhospitable conditions here. The FCAB railway line runs on the western side of this salt flat for more than 35 kilometers. The Chilean salt flats are not as big as in nearby Bolivia, where the largest salt flat in the world - Salar de Uyuni - is located.
The railway line from Calama to Ollagüe was built between 1886 and 1888 and was extended to Uyuni in Bolivia a year later on November 25, 1889. The entire line was built on a 76.2 cm gauge, and its extension to 1 meter took place in in 1928. The track from Calama (2,265 masl) gradually rises to the Ascotán saddle (3,956 masl) and then gradually descends to the border with Bolivia, where there is the transfer station Ollagüe (3,696 masl). It is 154 kilometers as the crow flies from Calama to Ollagüe, 202 kilometers by rail, and the train covers this distance in approximately 6-8 hours (sometimes more). We can also mention that the starting station of this "empty" train is the port of Mejillones, which is 510.5 kilometers from the border with Bolivia by rail, and the train takes approximately 22-24 hours to reach it. The destination station for reloading is the San Cristobal mine in Bolivia.
Je po osmé hodině ráno a mraky se již rozestoupily, aby posvítilo na sedmého elektronika s manipulačním vlakem z Nového Města p.S. do Liberce. V pozadí vyčnívá mezi stromy neobarokní Kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v letech 1906-07.
Asi po pěti letech se na Mirošovku vrátila 810.368 v dnes již jedinečném barevném provedení. Na trati byla k vidění od soboty 23.1. do pátku 29.1.2021 na osobních vlacích v úseku Nezvěstice - Příkosice. Na snímku je zvěčněna na jednom z nejhezčích úseků trati za zastávkou Kornatice-rybník.
Na konci roku 2024 se mezi liberecké Elektroniky (743.002, 004, 007, 008 a 010), vrátil z Českých Budějovic i stroj 743.003, který byl ihned nasazen do provozu. Lokomotiva byla nasazena na výkony kolem Liberce a Turnova.
Až dne 7. března 2025 došlo k jeho nasazení na ozubnicovou trať z Tanvaldu do Kořenova, tedy přesněji pouze do Desné na vlečku Preciosa Ornela. Lokomotiva se na svoji domovskou trať vrátila po 15 letech. (V roce 2010 odjela z Liberce do Mostu odkud v roce 2013 putovala a do Českých Budějovic). Kromě návratu 743.003 na Zubačku, se také po mnoha letech projel na trati z Tanvaldu do Desné nákladní vlak ČD-Cargo za denního světla.
Během zimního období jsou nákladní vlaky z Turnova vedeny pouze do Tanvaldu (letošní zimu takřka žádný náklad nejel).Až nyní z důvodu plánované výluky mezi Turnovem - Železným Brodem a Tanvaldem a následně také celé ozubnicové trati z Tanvaldu do Kořenova, se potřebují Desenské sklárny zásobit sklářským pískem na téměř půlroční období, kdy sem žádný vlak nezavítá.
K velkým změnám v provozu došlo v posledních letech v Allgäu na jihu Bavorska. Ještě v loňském roce byly velké dieslové lokomotivy zastoupeny kromě tradičních dvojčat 218 DB na vlacích EuroCity München - Zurich také lokomotivami v čele vlaků společnosti Alex. Ta kromě svých Herkulesů řady 223 často využívala i vypujčených lokomotiv od různých vlastníků na trati Immenstadt - Oberstdorf. Tam se v posledních letech provozu nejčastěji objevovaly stroje řady 218 od společnosti Railsystem, v letech 2018-2019 pak pozornost poutala zejména lokomotiva 218.447 v barevném provedení Blau-Beige. Ta byla zachycena v horkém letním dni v čele spoje ALX 84158 ze stanice München Hbf. Vlak právě opustil staničku Altstädten a pod kulisou zdejšího kostela a horského masivu, jemuž dominuje 1737 metrů vysoký vrchol Grünten ukrajuje poslední kilometry na cestě vlaku do alpského střediska Oberstdorf.
Toho času byl zdejší provoz ještě velmi atraktivní. Namísto vlaků ALX však v prosinci 2020 vyrazil dopravce DB Regio s motorovými vozy a tak se v Allgäu s velkými diesly setkáme již spíše sporadicky.
Lokomotivy řady 122 společnosti ČD Cargo, které bylo v posledních letech běžné potkat na většině stejnosměrných tratí v Česku, se začaly v roce 2019 postupně vytrácet z provozu. Koncem prázdnin byly všechny lokomotivy, které nenesly firemní modrý nátěr odstaveny. Jedinou výjimkou zůstala 122.001, která v létě obdržela zelený retro nátěr. Na snímku z 23.listopadu 2019 projíždí s ucelenou soupravou "plynových kotlů" plněných butadienem zastávkou Černotín.
Odpolední vlak společnosti POLREGIO z Helu do Gdyně právě opustil obvod stanice Kuźnica a pokračuje dále po Helské kose do města Władysławowo. V čele vlaku se ukázala přes 50 let stará lokomotiva SM42-349. Tyto stroje vyráběla firma FABLOK v letech 1967-1992 a bylo jich vyrobeno pře 1 800 kusů. Konkrétně tento stroj je z roku 1970.
Třicejednička byla v letech 2014 a 2015 asi mnou nejčastěji focenou mašinou. Ať jsem jel kamkoliv, tam jsem ji potkal. O to bylo zajímavější, že každou chvílí měnila vzhled. Tu strojvedoucí olemovali nárazníky, tu vyměnili velká loga na čelech za malá, pak zase vyčistili a namalovali podvozky.
V říjnové úpravě roku 2014 stoupá k Peceradům s osobákem.
Tradiční jízdy Orient Expressu v západních Čechách probíhaly v posledních letech s dvojící brejlovců DKV Plzeň trasou přes Domažlice. Letos v květnu však vlivem výlukové činnosti nebylo možné tuto trasu využít a tak byl VSOE odkloněn trasou přes Cheb, kam jej z Prahy dovezl Vectron 193.289, na snímku projíždějící nejhezčím úsekem trati v úseku Ošelín - Pavlovice
Traditional drives of Venice Simplon-Orient-Express in West Bohemian region were over Domažlice with pair of Pilsner locs 754 . But this May, due the construction works, the Orient Express went over Cheb with Vectron 193. Here is in the most beautiful part of track between Prague and Cheb, near station Pavlovice
Vlivem koronavirových opatření začalo dne 17.12.2020 na Valašských expresech 121, 128, 129 a 120, zkrácených z Olomouce hl.n. do Horní Lidče, turnusové nasazení lokomotiv řady 163. V úseku Vsetín - Horní Lideč se tak po 5 letech dočasně vrátily do pravidelného provozu v osobní dopravě. Vzhledem k tomu, že regionální doprava je zde zajišťována dopravcem Arriva a Valašské expresy za normálních okolností zajíždí alespoň do Púchova, který je od roku 2015 pod střídavým napětím, jedná se v tomto úseku trati již o vzácný úkaz, který bude se skončením opatření prakticky neopakovatelný. O to víc potěší, když se v turnusu zabydlel Peršing 163.062, který nese ještě původní zelenožlutý kabát a do listopadu spadal pod SÚ Děčín. Následně měsíc vypomáhal v nákladní dopravě společnosti ČD Cargo. Na snímku ze dne 25.12.2020, kdy se i přes dlouhodobě ponuré počasí těchto dní na chvíli ukázaly sluneční paprsky, je zachycen na vjezdu do Žst Horní Lideč v čele Ex 121.
Na úzkorozchodné železnici Rhätische Bahn (rozchod 1000mm) v srdci švýcarských Alp probíhá kromě osobní dopravy i obsluha regionálních podniků manipulačními nákladními vlaky. Pro tyto účely využívají Rhétské dráhy zejména šestiosé lokomotivy Ge 6/6 II vyrobené v letech 1958-1965. Na snímku lokomotiva čísla 703 v čele vlaku 5336 ze Samedanu do Landquart ukrajuje první kilometry své cesty u městečka Bever, kde se dělí tratě na Albulu a směrem na Zernez.
In Graubnden¨there is net of narrow gauge tracks Rheatien railway. The RhB operates in freight with trains for regional companies. On freigth trains usually goes locs Ge 6/6 II (made in 1958-1965). Here is number 703 with train 5336 from Samedan to Landquart in first kilometers of the route, near Bever
Dne 9. května 2021 byl mezi Horními Řepčicemi a Ploskovicemi, nedaleko Litoměřic, zachycen zvláštní nákladní vlak vedený lokomotivou T 466.0286, která však pro tuto příležitost nesla označení T 466.0236. Stroj byl navíc doplněn o úzký žlutý proužek, čímž byl vzhledově upraven do jiné epoch provozu těchto strojů.
Lokomotivy řady T 466.0 (dnes označované jako řada 735) byly vyráběny v letech 1971–1979 v Turčianských strojárnách Martin. Jsou vybaveny dvanáctiválcovým motorem Pielstick 12 PA 4-185 o výkonu 926 kW a mají dieselelektrický přenos výkonu. Tyto stroje byly určeny především pro traťovou službu i posun, a díky své spolehlivosti a robustní konstrukci se rozšířily po celém tehdejším Československu.
Fotografovaný vlak na litoměřické lokálce připomněl dobu, kdy tyto „Pielsticky“ pravidelně zajišťovaly provoz osobních i manipulačních vlaků v malebném prostředí Českého středohoří.
V konečně zimním počasí projíždí plzeňský rudý ďábel 754.066 v čele první odpolední klasiky Os 7412 do Domažlic známou rovinkou za stanicí Vejprnice. Ačkoliv teploměr ukazoval -10°C, šance pořídit po letech nasvícenou fotku se sněhem na Plzeňsku mě i tak vyhnala k trati.
22.1.2016
Po několika letech sena trati 292 opět objevil veřejný parní vlak. Veden byl ku příležitosti 170. zahájení lázeňské sezóny v Jeseníku.
Nákladní vlak G 5152 [Samedan - Landquart] před malou chvílí projel stanicí Filisur a na snímku překonává údolí stejnojmenné říčky přes viadukt Landwasser, který byl vystavěn již v letech 1901 - 1903 a je světoznámým symbolem Rhétské dráhy. Zdejší trať Albulabahn, od roku 2008 zapsaná na seznamu světového dědictví Unesco, je důležitou tepnou kantonu Graubünden, jejíž význam tkví mimo osobní dopravu také v zásobování regionu. Několik párů nákladních vlaků spojuje v pracovní dny městskou oblast kolem Churu s údolím Engadin a přepravují nejrůznější komodity, od stavebních materiálů po zboží potravinářského průmyslu pro lokální supermarkety. Tentokrát je vlak tvořen čtyřmi vozy, z nichž první dva směřují na sever s materiálem ze stavby nového vrcholového tunelu u stanice Preda a dva kryté vozy jedou pravděpodobně prázdné k další nakládce zboží pro lyžařská střediska v jižní části sítě. Vlak byl toho dne veden lokomotivou ev.č. 646, propagující sdružení dopravců BÜGA a stejnojmenné síťové jízdenky v tomto krásném kantonu.
Na fotografii z 13. května 2013 projíždí nákladní vlak Mn 84083 vedený lokomotivami 743.003 a 743.002 po kamenném viaduktu v Novině u Kryštofova Údolí. Souprava prázdných cisternových vozů směřuje do Liberce.
Novinský viadukt vznikl v letech 1898–1900, má 14 oblouků, délku 230 metrů a výšku až 30 metrů. Řadí se k nejvýznamnějším železničním stavbám severních Čech. V pozadí se zvedá hora Ještěd se svou televizní věží, která dotváří charakteristickou tvář zdejší krajiny.