View allAll Photos Tagged eduction
Nyamat Oactoct from Pagak village in Gambella.
“We need peace. If there is conflict, I cannot follow my education properly and there will be no development,” says Nyamat. Her five year old younger sister and brother are abducted. © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha
WMPTE 501, one of two Ford Dormobile minibuses (501 (NRF712P) & 502 (NRF177P)) purchased by West Midlands PTE in January 1977. The two buses replaced 703 & 704, two 1963 built Martin Walter bodied Thames Trader buses used for the transportation of disabled school children to and from eduction facilities in and around the Wolverhampton borough.
501 and 502 were unusual in carrying 'RF' registrations issued in Staffordshire rather than Birmingham, presumable pre-registered by the dealer supplying the buses to the PTE?
The two buses were initially given standard 6xxx series fleet numbers 6297/8, but this was changed to three-digit 5xx series fleet numbers, numbering them outside of the main fleet. 18 more of the type joined the PTE between 1979 - 1981, numbered 503-520 (AOE503T-AOE508T, EJW 509-13V, HOC 514-20W) and were allocated around the system where required. 503 was allocated to Wolverhampton replacing an ex Wolverhampton Corporation Morris FG ambulance.
In Wolverhampton, these buses tended to be driven by a small group of long-service drivers allocated to the rota that worked these services. I know that Wolverhampton Council now runs a large fleet of specialist minibuses but how many are dedicated to children's transport I don't know, but I would wager quite a number of them?
Returning to the picture, 172 had a relatively short service life being withdrawn by 1986. The picture was taken inside Cleveland Road bus garage on 1st July 1982. It was never easy taking pictures in this garage because of the yellowy overhead sodium lighting.
Yes, we can!
The photograph was a part of an assignment to document girls eduction and a construction of a school building in remote areas of Gilgit-Baltistan.
(F.G Girls High School, Oshkandass, Gilgit-Baltistan, Pakistan)
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student, Pagak village in Gambella.
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student did not go to school for three weeks due to the recent abduction of large numbers of children in the Gambella Region of Ethiopia by Murle pastoralists from South Sudan. He recalls his mother and brother being taken away through the incident. They still haven’t returned.
“I missed class for three weeks. I feel upset and my mind is not focused. If there was a library and varieties of books to read, it might relax my mind but we do not have one in our school. Reading complicated subjects such as biology and chemistry is now helping me to divert my attention from thinking about my mother.” © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha
Mary Hare Grammar School is a residential co-educational community special school for deaf pupils in Newbury, Berkshire, England. It consists of around 230 pupils.
The schoo, is also home to Mary Hare Training Services, for Post Graduate Services training Teachers of the Deaf and Eduction Audiologists.
It was established in 1916 as Dene Hollow School for the Deaf in Burgess Hill. It was renamed after Mary Adelaide Hare. The school bought Arlington Manor and surrounding estates in 1947, and moved from its old site in Burgess Hill to the refurbished premises in 1949.
Thursday, January 25, 2012 - Governor Patrick, MA Secretary of Eduction Paul Reville and Governor Patrick’s assistant Haven Nichols meet with MassBay Community College President John O'Donnell in his office to discuss the Governor's call for reform in the Massachusetts community college system. The Governor emphasized this need in his State of the Commonwealth address two days before. (Photo: Eric Haynes / Governor’s Office)
© 2013 Lélia Valduga, all rights reserved. It is forbidden to read by any reproduction.
Caxias do Sul is a municipality in the state of Rio Grande do Sul, in the South, in Brazil. The city was built where the Plateau Vacaria begins to fragment into several valleys, crossed by small streams, with the result of having a very uneven topography in its southern part. The area was inhabited by Indians Caigangues since time immemorial, but these were forcibly displaced by so-called "bugreiros" 12, making room in the late nineteenth century, for the government of the Empire of Brazil decided to colonize the region with a population of Europe. Thus, thousands of immigrants, mostly Italians from the Veneto region, but some members of other origins as German, French, Spanish and Polish, crossed the sea and up the Serra Gaucha, pioneering an area which is almost entirely blank.
The World of Steampunk - Victorian and Edwardian eras were not really B/W.
This image completes the photographic journey to Kansas City's Union Depot and Union Ave., The image enhancement is my interpretation of possible colors, provided solely for visual and artist appeal.
When my family arrived in KCMo from Croatia, the Union Depot shared their first steps home. Essentially; this is what they actually saw. Sadly, the Union Depot ceased operations on Oct. 31 1914. The building was razed early the following year. Union Ave., quickly declined and was eventually razed.
After digital enhancement, you can see many people in the background (approximating the center of the Depot). One, possibly 2 people, are wearing white porter jackets. There is a freight train traveling along the far right tracks. The individual in the foreground, is right of the Depot, at the end of the Train Shed.
History documented the Yard being heavily congested, causing significant delays and aggravated passengers. The absence of passenger trains is curious. * Estimated @ 169-180 trains scheduled. This photo might be (or suggestive of ) a time in 1903 and/or 1908, after flood restoration completed, but just before restoring rail service. The quiet Yard is deceptively calm. May 31 1903 / June 12 1908.
Intended for eduction, family history and having fun.
How Memphis Water Works Is Planning For Future Needs
Recommended Program of Engineers—How It Is Being Carried Out— Detailed Description of Improvements—Cost Nearly Three Million
THE handling of large and important water works problems, especially when the future of a city hangs upon the proper formulation and carrying out of the program of development of its water supply, is always interesting. The following outline of the system being introduced in the water works of Memphis, Tenn., written by the engineer in charge of these developments, will be found particularly instructive. The experience of Mr. McClintock for the past seventeen years has been entirely identified with the work of George W. Fuller and the late Rudolph Hering. Mr. Fuller and Mr. McClintock have been in partnership since 1912 and from 1915 up to the present time the business has been under the firm name of Fuller & McClintock. For the past three years Mr. McClintock spent the greater portion of his time on the report of the Memphis water works project and that of Kansas City, Mo. Previous to that time he had charge of comprehensive sewer work and the sewage pumping station in the city of Toledo.
In March 1922, the writer’s firm submitted a report on the Water Supply of Memphis following a detailed investigation of the local water problem. The principal recommendations and conclusions of the report were as follows:
Recommended Program for New Supply Works
It is entirely practicable to develop a well water supply at Memphis of 75 million gallons daily or more, and there is no probability of a well designed and adequately developed artesian supply failing to meet all municipal and industrial needs during the next thirty years.
The artesian water is naturally excellent in quality, being clear, cool, soft and practically free from organic matter and bacteria. This ground water, however, contains considerable free carbonic acid, the amount ranging from 90 to 130 parts per million, which makes it highly corrosive of cast iron pipe.
The iron content of the Memphis wells varies from about 0.2 parts per million to a maximum of 6 parts per million and the high carbonic acid causes substantial amounts of iron to be dissolved as the water flows through the iron pipe system. When dissolved iron is present in quantities greater than about 0.4 parts per million it causes unsightly stains upon plumbing fixtures, kitchen utensils, and particularly white goods in the laundry. The removal of iron and carbonic acid is therefore an essential feature for a satisfactory future well supply.
It was recommended that the Auction Avenue development be abandoned as soon as new supply works could be put in service. Most of the present wells arc of such age and condition as to be of doubtful serviceability and are potentially subject to pollution. The fine sands in this vicinity preclude large yields of water being economically secured and there is grave doubt as to the continued integrity of the main tunnel and more particularly the timber lined drifts connecting with the wells. It was also deemed advisable to abandon the Central Avenue plant as soon as practicable, because it is uneconomical to operate and the site is not a good one for the further development of wells because of the distance from the ground surface to the artesian water plane.
The fourteen segregated wells are expensive to operate regularly and at times they discharge troublesome quantities of sand into the pipe system. On starting up these wells, after a shut down, objectionable amounts of rust are delivered into the mains. Some of them should prove serviceable for 8 or 10 years for emergency use during periods of high consumption, and their continued use as a reserve is perhaps advisable.
The Mississippi River has been frequently suggested as a source of water supply for Memphis and it is perfectly feasible to obtain a satisfactory filtered water supply from the river as is done at St. Louis and New Orleans. Such a supply would be much harder than the artesian water and also noticeably warmer in summer although free front iron and excessive free carbonic acid. It would be cheaper to treat the artesian supply by aeration and filtration to remove iron and carbonic acid than to remove the sediment and bacteria from the river water.
A satisfactory intake in the Mississippi River would be relatively difficult and expensive to obtain at Memphis owing to the absence of rock bottom and the shifting character of the river channel.
The investment for a river supply would be nearly twice that necessary for a complete, first class, modern, artesian water development of equal capacity and the total annual costs would be largely in excess of the corresponding annual costs for a well water supply. It was therefore recommended that the Mississippi River be dismissed from consideration as a source of supply.
The probable increase in population has been judged by the past growth of Memphis and compared with the earlier growth of similar cities. The assumed growth for Memphis is similar to that enjoyed by Cincinnati for several decades and a little higher than the growth of Louisville and New Orleans. It is not so rapid, however, as has occured in Indianapolis, Kansas City and St. Louis.
The water consumption estimates were based on the actual per capita consumption at Memphis, but for the future have been increased somewhat, as such a tendency to increase throughout a period of years is generally noted in most cities, notwithstanding all attempts to curtail waste.
The city may be arbitrarily divided into two areas designated the Eastern and Western Districts, respectively.
The plot of land in the northwest portion of the city, already owned by the water department, known as the Dunlap Street site is favorably situated for a new well water development. This site is adjacent to the North Parkway, which is an excellent location for wells, and it is also reasonably near to the more densely built up western portion of the city where the heaviest water consumption occurs. After careful study of other well projects it was determined that the most economical plan would be to develop works at Dunlap Street of sufficient capacity to provide for the full draft in the Western District for a period of 30 years or more. Such a plant would then have sufficient capacity to supply the entire city for a period of 8 or 10 years. Before the capacity of the Dunlap Street station is exceeded by the increasing consumption in the Western District, a new eastern station should be constructed at some location where the length of connecting lines to the distribution system will not be excessive, and a suitable area for sinking wells can be obtained, at which the depths from the surface to the artesian water plane is not too great for economical operation.
The new works should comprise a modern, steamoperated, high lift pumping station; a covered reservoir to equalize peak rates of water consumption and furnish a reserve for fire purposes; suitable aerating arrangements and filters for removing free carbonic acid and iron; and a new system of wells extending eastward along North Parkway for supplying this station through a suitable collecting conduit. Discharge mains should be installed to deliver the water into the present distribution system.
The free carbonic acid content is greatly reduced by the air lift method of pumping water from the wells, about 80 per cent. being removed. This was conclusively proven by experiment and by observation of air lift installations in various parts of the city. To insure against corrosion in street mains and consequent increase in iron content, the carbonic acid should be reduced to 10 parts or less, which result can best be obtained by suitable aeration through coke beds together with the application of small quantities of lime.
The iron can be readily and completely removed by passing the water through rapid sand filters at normal rates for mechanical filters and can be completely removed from fully aerated water by such means only.
The advantages of a highly polished, sparkling product from the city water works fully warrant the relatively small expense of removing the iron and carbonic acid. By carrying out these recommendations the citizens will obtain freedom from iron stains and the unusually high corrosive action of the artesian water. Memphis will then have a city water equaled by few sizeable cities in the world and surpassed by none.
The air lift is the best method for raising water from wells and delivering it to the treatment works at Dunlap Street. Electrically operated deep well pumps would be somewhat more expensive and do not showthe advantage which the air lift possesses in removing the larger part of the free carbonic acid.
As a result of the report the city decide to construct new water supply works in substantial accordance with the recommendations. Work on plans and specifications were commenced in April, 1922, and contracts for machinery let in July 1922. To date, practically all work is under contract and construction of the pumping station, pumping equipment, and other portions of the works is well advanced. It is expected that the new works will be completed and in operation early in 1924. The following is a general description of the work:
Parkway Station Layout
The water of the Parkway Station from the wells enters the equalizing basin which provides for variations between the flow from the wells and the rate of operation of the aerator and iron removal plant. From the equalizing basin the water flows to the secondary pumps in the north end of the pumping station which discharge through a 42-inch cast iron conduit to the aerator. A Venturi meter is provided in this conduit for measuring the flow of water to the aerator. After passing through the aerator the water goes through the filters of the iron removal plant and thence back to the pumping station through another 42-inch cast iron conduit. The purified water will then pass either directly to the high lift pumps for delivery to the city, or if there is a surplus, it is discharged through a concrete conduit into the main storage reservoir.
Finished Grading Plan
In the proposed finished grading about the Parkway Station, a series of drives have been laid out to give convenient access to all portions of the works and a siding from the L. and N. Railroad is provided for the delivery of coal. The station is located in a good residential district and it is proposed to make it as attractive as possible by parking the grounds and making the buildings of pleasing architectural appearance.
Reservoir and Equalizing Basin
The reservoir and equalizing basin is a reinforced concrete structure with a total capacity of about 10,000,000 gallons, but one corner is walled off, giving 1,000,000 gallons capacity for equalizing the flow from the wells. The roof is of the flat slab type of construction with panels 18 feet square and is designed for a live load of 100 lbs. per square foot in addition to the weight of the earth fill. The reservoir is to be covered with earth and finished as a level terrace on which it is proposed to construct six tennis courts.
The Pumping Station
The exterior of the building is being built of mat-face texture brick with a range of shades from gun-metal to light red laid in Flemish Bond. The corner pylons, base course, cornice and other exterior trim are of buff Bedford limestone. The interior of the pump room will be faced with light buff, Kittanning brick. Steel sash will be used throughout and as far as practicable windows have been provided to light the basement.
As will be seen by the illustration, the placing of the machinery in a double row has necessitated a clear span of about 120 feet for the pump room of the pumping station. The coal bunker is suspended from the boiler room roof trusses, which avoids the obstruction of additional supporting columns. A 15-ton electric travelling crane of 117 foot clear span will serve the pump room. There is a 12-foot basement under the pump and boiler rooms to accommodate condensers, steam piping and other auxiliaries.
(Continued on page 220)
(Continued from page 204)
Crank and Fly Wheel Pumping Engines
There arc two Snow pumping engines of the horizontal, cross compound, crank and fly wheel type with a nominal capacity of 15 m. g. d. but designed to deliver 16.5 m. g. d. continuously when necessary, the total head pumped against being 200 feet. Each unit will have a surface condenser of the water works type in the suction, attached air and condensate pumps, and a vacuum condensate heater. The valve gear is designed for steam at 200 pounds pressure and 200 degrees superheat with poppet valves on the high pressure cylinders. In view of the direct pumpage into the mains it is expected to use the crank and fly wheel units for most of the work as they will maintain good economy over wide ranges in capacity.
Turbo-Centrifugal Pumping Units
There will be two turbo-centrifugal pumping units, each consisting of a 16-inch single stage Worthington pump, gear driven by a General Electric steam turbine. The capacity of each unit is 16.5 m. g. d. against a total head of 200 feet and the turbines are designed for the same steam conditions as the crank and fly wheel pumping engines.
Each unit will have a surface condenser of the water works type in the suction with a condensate heater. The air pumps will be of the Worthington water jet type and the condensate from each unit will be handled by a centrifugal pump direct connected to a small water turbine. Pressure water from the main discharge line will drive the condensate pump turbine and then pass through the water jet air pump and be returned to the suction conduit. The resultant duty guaranteed was 144,000,000 foot pounds.
Air Compressors
The four air compressors, which are of the horizontal, cross compound, crank and fly wheel, two stage type are being built by the Nordberg Manufacturing Company. Each unit will have a capacity of 2,700 cubic feet net, of free air per minute, against a gauge pressure of 100 pounds, but will be designed to operate with maximum economy at 85 pounds pressure. The valve gear is designed for the same steam conditions as the pumping units with poppet valves on the high pressure cylinder.
Each unit will have a surface condenser with condensate heater and attached air and condensate pumps. The circulating water for the condensers will be taken from the discharge of the water turbines operating the secondary pumps. Two of the compressors will be sufficient for the maximum station load and the two other units are for reserve.
Secondary Pumping Units
The secondary pumping units, for delivering water to the aerator, are three in number, and each will consist of a horizontal, centrifugal pump direct connected to a water turbine, driven by pressure water from the high lift pumps. Both pumps and turbines are being built by the Worthington Pump and Machinery Corporation and each unit will have a nominal capacity of 9 m. g. d. against a total head of 26 feet. The overall efficiency of the pumps and turbines will be about 65 per cent, which is equivalent, in combination with the high lift pumping engines, to a duty of 93,000,000 foot pounds per 1,000,000 B. T. U. This method of pumping is therefore much more economical than the use of small steam turbine or engine driven units.
In event of a very severe conflagration it is possible to by-pass the aerator and iron removal plant and shut down these units so that the entire capacity of the high lift pumps would be available.
Boiler Plant
The boiler plant will comprise four 350 horse power, Cascv-Hedges, boilers of the horizontally inclined, water tube type with longitudinal drums built for an operating steam pressure of 225 pounds. Each boiler is to be equipped with a Foster superheater and in order to try out the practical advantage of different degrees of superheat, two units have been designed for 75 degrees superheat and the other two for 200 degrees superheat.
Each boiler will have a Sanford Riley, four retort, underfeed stoker with its own driving engine. Forced draft for each stoker is to be furnished by an electric motor driven fan and there will be a reserve fan, steam turbine driven, with air ducts so arranged that it may serve any boiler. The boilers have steel plate casings to reduce air leakage through the setting. To provide liberal combustion space the boilers have been set 12 feet above the floor. A radial brick stack 225 high with an inside top diameter of 9 feet will provide draft for the boiler plant.
General Plan of Basement
The arrangement of the elaborate header system for controlling the discharge from the high lift pumps. There are eighteen 24-inch hydraulic operated, gate valves so arranged that no single failure of either a valve or section of piping will put out of service more than one pumping unit or one force main. The hydraulic valves are all controlled from an operating table in the entrance hall of the station. Duplicate sources of pressure water are to be provided to insure operation of the valves at all times. Venturi meters arc provided on each pump discharge.
All steam and feed water piping and other important lines have in general been laid out in loops and careful study given to the location of valves and connections so as to secure the greatest reliability of service.
Duplicate 100-K. W. A. C. generators arc to be installed, each driven by a Chuse Unaflow engine to furnish 3-phasc, 60 cycle current at 240 volts for the operation of the stoker fans, coal handling equipment, crane and shop tools as well as for lighting the station.
A complete central oiling system will be installed with the necessary storage tanks, filters and other appurtenances to supply the different grades of oil required to all main units of the station equipment.
An interesting feature of the station equipment are four Thomas thermo-electric meters which will be installed, one on each main air line. These meters will accurately measure the quantity of air delivered under varying conditions of pressure and temperature and will be used to check the total air going to each group of wells as well as to determine the true delivery of the compressors during duty trials.
In order to reduce the lift from the artesian water level to the station and secure a suitable hydraulic gradient for the wells and collecting conduit it was necessary to place the pumping station at a relatively low elevation and construct the reservoir almost wholly in cut. This resulted in a surplus of over 50,000 cubic yards of material which had to be removed from the site.
Iron Removal Plant
The iron removal plant is essentially a rapid sand filter plant with a nominal capacity of 18 m. g. d. On the main floor of the plant the eight 2.25 m. g. d. filter units are arranged on two sides of a central operating gallery. In the north wing of the head-house are provided an office, toilet and locker rooms and liberal laboratory space. The south end of the head-house is occupied by a chemical room which contains duplicate dry feed lime machines and space for the storage of lime.
A reinforced concrete wash water tank, 35 feet in diameter by 10 feet in depth, with a capacity of 70,000 gallons, occupies the upper part of the head-house.
The iron removal plant, will he constructed to correspond with the pumping station. The entrance lobby, laboratory rooms, toilets, and office will have walls of impervious grey brick like the pump room and the filter and chemical rooms will be faced with buff Kittanning brick like the boiler room. The entrance lobby and operating gallery will have red quarry tile floors and the laboratories will have floors of rubber tile.
The filter tanks and pipe gallery, reinforced concrete flumes are to be used for the main influent and effluent conduits and drains. The collecting conduits beneath each filter unit are also of reinforced concrete and of relatively large size to reduce friction losses and give uniform distribution of wash water. Each filter unit is to have a central wash water trough with twelve lateral gutters, all of reinforced concrete.
The net filtering area of each filter is 825 square feet which is equivalent to practically 360 square feet per m. g. d. of rated capacity. Small case iron sleeves are to be set in the top of the main under drains, to receive the tees of the perforated lateral pipes.
The arrangements of the piping connections, valves, and controllers in the pipe gallery are such that the plant will have hydraulic valves throughout, controlled from tables on the filter operating floor and each filter unit will discharge through a Simplex rate controller.
The filter strainer system will consist of 2 1/2-inch galvanized wrought iron pipes, spaced 9 inches on centers, with special cast iron tees at the center with long spigots which will be leaded into the floor sleeves. The lateral pipes will have two 1/4-inch holes spaced every 4 inches, the holes being located 30 degrees from the center line of the bottom of the lateral. The outer ends of each lateral will have special screwed caps provided with lugs for supporting the ends of the lateral and these caps will each be tapped with two 1/4-inch holes to insure satisfactory washing of the outside edges of the filters.
Aerator, Sections, Details, and Superstructure Plan
The aerator substructure is designed in the form of a cross to give large wall area for ventilation. The well water enters through a conduit to a central riser chamber from which it is distributed through four conduits, one for each arm of the cross. The collecting conduits arc arranged to bring aerated water to a trough at the front of the structure where it can be treated with a small dose of lime to remove any residual free carbonic acid. The substructure forms a basin for the aerated water with a capacity of 240,000 gallons through which the water may circulate after the lime is applied.
The aerator units are forty in number, ten being placed in each wing of the structure. The separate units are 2 feet wide by 7 feet long giving a total area of 560 square feet. Each set of ten is arranged on both sides of a central supply conduit at the top and collecting conduit at the bottom and ample space is allowed around each unit to promote free circulation of air. The aerating units have concrete ends, supporting a distribution trough above and with notched sides to support the concrete side boards forming the aerator trays. The outlet from each unit to the collecting conduit is trapped to prevent reabsorption of carbonic acid. On both sides of each wing are provided vents in the floor leading to the outside air to facilitate the removal of the carbonic acid released from the water.
At the top there is a distributing box with concrete sides connecting with the main supply conduit. The bottom of this box is formed of No. 20 corrugated sheet brass or copper, supported on ledges in the concrete sides and also by pieces of brass pipe. This bottom is perforated with 1/8-inch holes spaced 0.8 inch apart in both directions. The aerating troughs are four in number, spaced 9 inches apart one above the other and each trough is about 10 inches in depth. They are formed of concrete side boards supported on notches in the end pieces and held in place by brass bolts. The bottoms of the troughs are constructed of 5/8-inch mesh brass wire cloth which rests on three brass pipe supports at intermediate points and at the ends is clamped to small brass angles bolted to the end pieces. All metal work of the aerator will be brass or copper on account of the corrosive action of carbonic acid. The aerating troughs are to be filled with clean crushed coke which will pass a 2-inch ring and be retained on a 1-inch ring.
Well System
The new well system will comprise 23 wells for the present installation, four of which are located on the Parkway Station site and the balance easterly along North Parkway and the L. & N. Railroad for a distance of almost two miles. The wells are in general placed about 500 feet apart to avoid undue interference. The wells have 12-inch casings and 50 feet of 10-inch brass strainer of the Cook type. It is expected to secure a yield of about one million gallons daily per well with a draw down of 25 feet and the average pumping lift from the wells to the surface is estimated at 75 feet. A larger yield per well can undoubtedly be secured in emergencies but in general it is planned to operate sufficient wells to obtain an economical draw down rather than attempt to secure the maximum capacity.
It was originally intended to place the wells on the mall in the center of the Parkway, but owing to opposition from property owners, a number of lots were bought for well locations and at the easterly end a strip of land paralleling the L. & N. Railroad was purchased. The collecting conduit and air lines are designed so that several additional wells may be added at the easterly end of the system if desired in the future.
The Well Houses
Each well house will be arranged so that a portable derrick may be mounted upon the roof when it may be necessary to work on a well. The wells will be equipped with all necessary gauges, controllers and meters so that the air lifts may be carefully regulated and operated in the most efficient manner. Considerable study is being given to the development of a tapered copper eduction pipe by means of which it is expected to materially improve the efficiency of pumping.
The entire project, which will cost about $2,800,000 is being carried out by the Memphis Artesian Water Commission, Messrs. F. G. Front, chairman; Milton J. Anderson, vicechairman, and Thomas F. Stratton, commissioner. Much credit is due to Mayor J. Rowlett Paine for getting under way this important municipal improvement. James Sheahan is general superintendent and Carl E. Davis, engineer for the commission. The works were designed by Fuller & McClintock, engineers, and are being constructed under their direction with F. G. Cunningham, resident supervising engineer.
(Excerpts from paper read at the Detroit annual convention of the American Water Works Association.)
www.fireengineering.com/articles/print/volume-74/issue-5/...
Nyamat Oactoct from Pagak village in Gambella.
“We need peace. If there is conflict, I cannot follow my education properly and there will be no development,” Nyamat. Her five year old younger sister and brother are abducted to a neighbouring South Sudan by the Murle tribe. © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student, Pagak village in Gambella.
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student did not go to school for three weeks due to the recent abduction of large numbers of children in the Gambella Region of Ethiopia by Murle pastoralists from South Sudan. He recalls his mother and brother being taken away through the incident. They still haven’t returned.
“I missed class for three weeks. I feel upset and my mind is not focused. If there was a library and varieties of books to read, it might relax my mind but we do not have one in our school. Reading complicated subjects such as biology and chemistry is now helping me to divert my attention from thinking about my mother.” © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha
© 2013 Lélia Valduga, all rights reserved. It is forbidden to read by any reproduction.
Caxias do Sul is a municipality in the state of Rio Grande do Sul, in the South, in Brazil. The city was built where the Plateau Vacaria begins to fragment into several valleys, crossed by small streams, with the result of having a very uneven topography in its southern part. The area was inhabited by Indians Caigangues since time immemorial, but these were forcibly displaced by so-called "bugreiros" 12, making room in the late nineteenth century, for the government of the Empire of Brazil decided to colonize the region with a population of Europe. Thus, thousands of immigrants, mostly Italians from the Veneto region, but some members of other origins as German, French, Spanish and Polish, crossed the sea and up the Serra Gaucha, pioneering an area which is almost entirely blank.
© 2013 Lélia Valduga, all rights reserved. It is forbidden to read by any reproduction.
Caxias do Sul is a municipality in the state of Rio Grande do Sul, in the South, in Brazil. The city was built where the Plateau Vacaria begins to fragment into several valleys, crossed by small streams, with the result of having a very uneven topography in its southern part. The area was inhabited by Indians Caigangues since time immemorial, but these were forcibly displaced by so-called "bugreiros" 12, making room in the late nineteenth century, for the government of the Empire of Brazil decided to colonize the region with a population of Europe. Thus, thousands of immigrants, mostly Italians from the Veneto region, but some members of other origins as German, French, Spanish and Polish, crossed the sea and up the Serra Gaucha, pioneering an area which is almost entirely blank.
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student, Pagak village in Gambella.
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student did not go to school for three weeks due to the recent abduction of large numbers of children in the Gambella Region of Ethiopia by Murle pastoralists from South Sudan. He recalls his mother and brother being taken away through the incident. They still haven’t returned.
“I missed class for three weeks. I feel upset and my mind is not focused. If there was a library and varieties of books to read, it might relax my mind but we do not have one in our school. Reading complicated subjects such as biology and chemistry is now helping me to divert my attention from thinking about my mother.” © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha
The Bande de Kvar (www.flickr.com/groups/2472126@N24/ ) held one of the irregular non-meetings at a local coffee shop (Conversations) in Beamsville, Ontario and proceeded to expound on all things photographic. Bando Matt (www.flickr.com/photos/taggartjm/ ) proceeded to go off-topic to demonstrate a valuable skill learned years ago while earning his baccalaureate. Now well established in his profession, these periodic demonstrations of life skills picked up in earlier days show that all those years of higher eduction have not been wasted. - JW
Date Taken: 2017-04-21
Tech Details:
Taken using a hand-held Nikon D7100 fitted with a Nikkor 18-105mm VR lense set to 28mm, ISO1600 (Auto ISO at preset limit), Aperture priority mode, f/6.3, 1/30 sec. PP in free Open Source RAWTherapee from Nikon RAW/NEF source File: reduce exposure by about ½ stop darker than as-shot, increase contrast and Chromaticity in L-A-B mode, convert to black-and-white, enable shadows-highlights and signficantly boost highlight recover, boost black level, sharpen, save. PP in free Open Source GIMP: adjust tone curve to boost brightness of top 2/3 of the curve slightly and then darken the bottom 20% (approx), sharpen, save, add fine black-and-white frame, add bar and text on left, save, scale image to 1800 high for posting, sharpen slightly, save.
© 2013 Lélia Valduga, all rights reserved. It is forbidden to read by any reproduction.
Caxias do Sul is a municipality in the state of Rio Grande do Sul, in the South, in Brazil. The city was built where the Plateau Vacaria begins to fragment into several valleys, crossed by small streams, with the result of having a very uneven topography in its southern part. The area was inhabited by Indians Caigangues since time immemorial, but these were forcibly displaced by so-called "bugreiros" 12, making room in the late nineteenth century, for the government of the Empire of Brazil decided to colonize the region with a population of Europe. Thus, thousands of immigrants, mostly Italians from the Veneto region, but some members of other origins as German, French, Spanish and Polish, crossed the sea and up the Serra Gaucha, pioneering an area which is almost entirely blank.
On a cool autumn Saturday in September 1992, I took the only bus heading for Burlington, Vermont from Montreal. The Green Mountain state deserves its moniker, its rolling hills pulling me away from my book, offering me a tempting visual spectacle.
As it was my first trip to the US, my anxiety rose to my throat as we approached the border crossing. Our line-up at US Customs was annoying, especially to the woman behind me. After I heard her mumbling in frustration, I chanced to say, "It's like a police-state isn't it?" She laughed and we began chatting about the cultural implications of being American and Canadian. She was a Boston native now living in Montreal and loving it.
I thought about these things with some purpose. I was going to meet Murray Bookchin in person and spend the weekend with him. Bookchin's theoretical works have profoundly shaped my political beliefs and the thought of meeting my intellectual mentor made me feel like a groupie in search of a guru.
Bookchin's influence has only recently made an impact within the North American Green movement although he's been active in ecology movements for over 40 years, publishing a book-length essay on the problems of chemicals in the food supply almost a decade before Rachel Carson's Silent Spring.
He has spent most of his life educating himself and others. His intellectual roots were in Marxism and Trotskyism but by the 1950s he had abandoned these positions in favour of an ecological formulation of his ideas. By the mid 1960s he realized an affinity of his ideas with those of the classical anarchists such as Kropotkin. His essays and books in the 1970s and 1980s acknowledge a debt to the Enlightenment, the French Revolution, the American democracy of the eighteenth-century, Hegel and Marx.
He is what you might call a social ecologist:
'Social ecology is a fairly integrated and coherent viewpoint that encompasses a philosophy of natural evolution and of humanity's place in that evolutionary process; a reformulation of dialectics along ecological lines, an account of the emergence of hierarchy; a historical examination of the dialectic between legacies and epistemologies of domination and freedom; an evaluation of technology from a historical, ethical and philosophical standpoint; a wide-ranging critique of Marxism, the Frankfurt School, justice, rationalism, scientism, and instrumentalism; and finally an eduction of a vision of a utopian, decentralized, confederal, and aesthetically grounded future society based on an objective ethics of complementarity.'
On my way home to Montreal, I began reading his book, The Spanish Anarchists. This book is now out of print but he gave me one of his copies. I realized that this was my connection to the nineteenth-century, and maybe, just maybe, I'll be somebody's link to the twentieth-century.
Secondary general education school (1957-1976)
Školu vyprojektoval v roce 1954 významný představitel československého funkcionalismu Akad. arch. Čeněk Mužík (*15. 12. 1906 Morašice – †5. 3. 1988 Choceň). Výrazně se podepsal na podobě meziválečné Chocně a celého východočeského regionu. Navrhoval vily, školní, divadelní, církevní a správní budovy.
_________________________________________________
PROBLÉMY POSLÁNÍ A OBSAHU STŘEDNÍ VŠEOBECNĚ VZDĚLÁVACÍ ŠKOLY
Výzkumný ústav pedagogický, Praha, Dr. Stanislav Mařan, 1960
V usnesení XI. sjezdu KSČ je vyjádřena perspektiva úplného středoškolského vzdélání pro většinu mládeže. Tato perspektiva odpovídá rostoucím potřebám vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků v národním hospodářství a kultuře a požadavkům rozvoje socialistické demokracie v období dovršení výstavby socialismu a přechodu ke komunismu. Ve vztahu k prudkému rozvoji techniky a výroby nelze otálet s realizací tohoto požadavku a usneseni sjezdu dává nám lhůtu 10 let, to je do roku 1970, kdy má většina mládeže získávat plné středoškolské vzdělání.
Obsah a charakter tohoto vzdělání a úkoly i struktura škol, které je mají dávat, stanovilo usnesení ÚV KSČ i 23. dubna 1959. Usnesení upozorňuje, že musíme překonat nesprávné názory na vzdělání, které vyvěrají z podceňování tělesné práce a vidí v něm pouze cestu k práci duševní. Při hodnocení významu středního vzdělání „nesmíme vycházet jen ze současného stavu a potřeb, nýbrž musíme zaměřovat své úsilí do budoucnosti, se zřetelem k bouřlivému rozvoji techniky a kultury“.
Proto „vzdělaný člověk, který se má účastnit budování socialismu a komunismu, musí znát nejen základy věd, ale i vědecké základy výroby, její technologii a organizaci, musí znát základní výrobní odvětví, získat určité pracovní dovednosti a současně musí mít základní odbornou přípravu pro práci v některém odvětví národního hospodářství a kultury. Všeobecné a polytechnické vzdělání bude i nadále tvořit základ, avšak na vyšším stupni bude spojeno s odborným vzděláním různého zaměření a rozsahu“.
V novém výchovně vzdělávacím systému se mají absolventi základní devítileté školy různými způsoby podle svých zájmů a schopností a v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství zapojit do výrobní práce, při čemž se mohou dále vzdělávat na školách II. cyklu a dosahovat stále vyššího vzdělání. Mohou vstoupit do odborných a učňovských škol, středních škol pro pracující, středních všeobecně vzdělávacích škol (SVVŠ) a odborných škol. Usnesení v souhlase s názory klasiků marxismuleninismu a se sovětskou pedagogikou činí tedy účast veškeré mládeže starší 15 let ve výrobní práci základním principem její výchovy a vzdělávání na školách II. cyklu.
V rozsáhlém komplexu problémů, které vyvolává pedagogické rozpracování a ztvárnění zásadních myšlenek stranických dokumentů, zvlášť složité a obtížné je řešení úkolu, obsahu á organizace střední všeobecně vzdělávací školy. Působí zde především staré tradice a zakořeněné představy o postavení střední školy v soustavě škol i o jejím poslání a obsahu spolu se všemi problémy, které za dlouhou dobu jejich existence buržoasní společnost nevyřešila. Rovněž zdrojem obtíží je dosud nedostatečné rozpracování otázek poměru všeobecného a polytechnického vzdělání ke vzdělání odbornému, jejich obsahu, metod práce při uskutečňování zásady spojení školy se životem atd. Odrazem těchto nevyřešených pedagogických problémů je skutečnost, že naše veřejnost dnes někdy ztrácí představu o pravém významu a poslání těchto škol. Svědčí o tom např. mnohem větší zájem absolventů základní povinné školy o odborné školy než' o střední školu všeobecné vzdělávací.
Proto je dnes zvl. důležité ujasnit základní otázky poslání a obsahu střední všeobecně vzdělávací školy, zvi. ve vztahu k ostatním školám II. cyklu i ke školám vysokým. Kompasem pro toto rozpracování jsou zásady výchovy a vzdělání vyslovené ve stranických dokumentech, podávajících řešení pro etapu dovršení socialismu a přechodu ke komunismu.
Problémy střední všeobecně vzdělávací školy poutaly pozornost pedagogů již po celou existenci střední školy, zvláště pak od té doby, kdy přestaly existovat latinské střední školy. V 19. stol. vedle klasického gymnasia — dědice latinských škol, s výhradně klasickým humanitním základem a s přípravou pro universitu, vznikla sedmitřídní reálka, která vedle obecného vzdělání bez klasických řečí měla poskytnout přípravu pro další technické studium. Tak byl vytvořen dualismus středního vzdělání, k jehož překonání mělo sloužit reálné a reformní reálné gymnasium s moderními jazyky, ale i zachováním latinského jazyka, byť i v omezené míře, s důrazem, na matematicko-přírodovědných předmětech. Klasické gymnasium postupné mizelo, ještě r. 1918/19 bylo jich v CSR 111, v r. 1937 již jen 29 ze 311 středních škol, to je necelých 10 %. Naproti tomu reálná gymnasia převládla a v r. 1937 jejich počet činil téměř dvě třetiny všech středních škol v (CSR (204 reál. gymn.). V posledních dvou třídách mohli žáci volit mezi deskriptivní geometrií a moderním cizím jazykem. Také počet reálek v buržoasní ČSR klesal, z 85 v r. l918 na 40 v r. 1937. Kromě toho se v kapitalistické ČSR postupně sbližovaly nižší ročníky, přičemž trval rozdíl mezi střední školou a měšťanskou, který spočíval na třídním základě. Střední všeobecně vzdělávací školy byly stále hlavní cestou přípravy k vysokoškolskému studiu. Jejich úkolem bylo vychovávat inteligenci oddanou buržoazii a tento úkol plnily poskytováním všeobecného vzdělání pokud možno odtrženého od současného života a za naprostého podceňování fyzické práce. Studovalo v nich poměrně malé procento mládeže, kdežto převážné většině mládeže sloužila povinná škola a měšťanská škola.
Vývoj střední školy byl předmětem četných teoretických úvah i rozmanitých anket v Rakousko-Uhersku i v ČSR (1908, 1919, 1927). V teorii byly sledovány hlavně myšlenky sblížení různých typů středních škol. V tom směru byly konány u nás i četné pokusy. Reformní ruch buržoasní pedagogiky se však středních škol dotýkal velmi nepatrně.
Zásadní změna nastala v lidově demokratické ČSR,. Reformou v r. 1949 byla vytvořena jednotná všeobecně vzdělávací škola pro všechnu mládež do 15 let. Jediným typem vyšší střední školy se stalo 4třídní gymnasium (I.—IV. roč.), v němž diferenciace provedena volitelnými předměty (latina a deskriptivní geometrie po 11 hodinách týdně za 4 roky). Jinak byly stejné počty hodin ostatních učebních předmětů.
Naprosto nové řešení střední školy znamená vznik jedenáctileté střední školy z r. 1953, určené perspektivně pro všechnu mládež. Přechod mezi nižším a vyšším stupněm tím ztratil na rozhodujícím významu a mohl být posunut zpět do 14 let, poněvadž všechna mládež měla pokračovat ve vzdělání. Poslední tři ročníky JSŠ (9.—11.) zůstaly ještě výběrové a měly jednotný učební plán bez diferenciace. Vznik JSŠ neobyčejně přispěl k demokratisaci vzdélání a v několika letech počet JSŠ se zdvojnásobil. Tato JSŠ však ještě neřešila otázku účasti žáků ve výrobní práci. Proto dajší zásadně novou etapu ve vývoji střední školy znamená po XI, sjezdu KSČ zavedení výrobní práce do jejího obsahu. Stalo se tak nejprve na 15 pokusných dvanáctiletkách v r. 1958/59, rok nato na desítkách dalších škol, které zavedly pokusný učební plán, v němž byl zaveden 1 den práce ve výrobě a k tomu 4 hodiny odborné teorie. Pokusný učební plán je jednotný se dvěma volitelnými předměty (deskriptivní geometrií a konversací). Také otázka jednotnosti byla na XI. sjezdu a v usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 nově vyřešena v pojetí škol II. cyklu v tom smyslu, že byly odstraněny slepé uličky ve vzdělání a organizačně i obsahově zajištěno veškeré mládeži další studium. V tomto systému je střední všeobecně vzdělávací škola pouze jednou z cest k dosažení úplného středoškolského vzdělání. V systému škol II. cyklu má vedle střední všeobecně vzdělávací školy, navazující bezprostředně na základní devítiletou školu, významné místo střední škola pro pracující. Problémy střední školy se řeší nyní ve všech socialistických státech. Spolu s rozvojem socialistického hospodářství a kultury rok od roku roste a upevňuje se socialistická škola a je vytyčován cíl zavedení všeobecného středoškolského vzdělání pro většinu mládeže. Přestavba obsahu a i metod se děje realisací zásady spojení školy se životem a výrobou. V řešení nejdále pokročil SSSR, kde, již od r, 1959 byly zavedeny v 1.—5. ročř. nové učební plány a osnovy střední školy s výrobním vyučováním. V SSSR jedenáctiletá střední škola podržuje jednotný učební plán. Diferencované učební plány (viz stať N. K. Gončarova v Sovětské pedagogice, č. 6 z r. 1958) se pokusně realizují na několika školách. V plánu vědeckovýzkumných prací APN zkoumá tuto otázku ústav teorie a dějin pedagogiky (5. téma: Diferencované vyučování na vyšším stupni všeobecně vzdělávací školy) za vedení akademika M. A. Mělnikova.
V Bulharsku mají jednotný učební plán, ale uvažuje se o návrzích diferencovaných učebních plánů, V Polsku existují tři větve lyceí, humanitní (latina a jazyky), matematicko-přírodovědná a klasická (s latinou a řečtinou). Jsou návrhy na čtyři větve obdobné návrhu N, K, Gončarova, V Rumunsku byla od r, 1957/58 zřízena jedenáctiletá škola, jejíž vyšší stupeň (4-letý) se dělí v posledních dvou třídách na větev reálnou a humanitní. NDR má osobité řešení. Vedle jednotné desetileté střední školy pro mládež má ještě tzv. prodlouženou střední školu, jejíž čtyři ročníky jsou diferencovány na 3 větve:
A s moderními jazyky (ruština a ještě 2 cizí jazyky, matematika po 3, fyzika po 2 hod., biologie po 2 hod. atd.)
B matematicko-přírodovědná (matematika 5 ,4 ,6 ,5 hod., fyzika po 3 hod., chemie 2, 3, 3, 3 hod., biologie 2, 2, 3, 3 hod.)
C s klasickými jazyky (latina a řetina jsou 2. a 3. cizí jazyk, jinak je učební plán téměř shodný s větví A).
V kapitalistických zemích zůstává nejen vysokoškolské, ale i střední vzdělání výhradně monopolem majetných tříd. Reformy, prováděné např. ve Francii, Itálii a jinde, neřeší demokratizaci středního školství ani obohacení jeho obsahu zavedením účasti na práci. Pro kapitalistické státy jsou příznačné bohatě diferencované učební plány středních škol. Zvláště výrazně je princip diferenciace uplatněn v učebních plánech středních škol v USA. V učebních plánech jsou povinné předměty, základní volitelné předměty a doplňkové volitelné předměty. Žáci si vyberou určitý počet předmětů, aby dosáhli určitého počtu hodin. V poslední době je tento systém spolu s obsahem i metodami střední školy velmi vážně kritizován. Vztah střední školy k základní devítileté škole bude těsnější než vztah ostatních škol II. cyklu, neboť je také školou všeobecně vzdělávací, polytechnickou a pracovní.
V sovětském pojetí se rozumí střední Školou 1.—11. eventuálně 5.—11. ročník. Vedle toho se mluví o neúplné a úplné střední škole, V našem pojetí střední školu tvoří tři vyšší ročníky (1,—3. nebo 10,—12. ročník), tedy to, co bylo nazýváno vyšším stupněm střední školy. Dřívější dvoj stupňovitost střední školy se mění tak, že první tzv. nižší stupeň patří do povinné nediferencované základní školy pro všechnu mládež. V obsahu střední školy většina předmětů pokračuje, ovšem na vyšší úrovni. Organisačně mohou tvořit obě školy jeden celek. Základní devítiletá škola prodloužením o jeden rok znamená lepší přípravu a starší věk žactva, než tomu bylo v osmiletce.
Úkoly střední všeobecně vzdělávací školy
_________________________________
Podle usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 má střední všeobecně vzdělávací škola poskytnout žákům plné středoškolské vzdělání všeobecné a polytechnické a základní odbornou přípravu k práci v některém odvětví národního hospodářství a kultury.
Absolventi střední všeobecně vzdělávací školy mají tedy před sebou otevřeny tři cesty, vstoupit na vysokou školu, získat odbornou kvalifikaci středních technických a jiných pracovníků zkráceným studiem na odborných školách nebo získat kvalifikaci pro dělnické povolání (počínajíc třetí třídou tarifního kvalifikačního katalogu).
Ať se absolvent střední všeobecně vzdělávací školy stane vysokoškolsky vzdělaným odborníkem nebo středním technikem či kvalifikovaným dělníkem, vzdělání podávané na střední škole má mu umožnit spolu s dalším studiem, aby se stal pracovníkem nového typu se znalostí vědeckých základů výroby, se širokým rozhledem a aby mohl dosáhnout vysoké kvalifikace. Je třeba pamatovat při stanovení úkolu a obsahu školy také na to, že absolvent střední všeobecně vzdělávací školy bude plnit funkce ve správě společnosti, v účasti na řízení výrobních a jiných podniků a institucí, že se bude ve svém volném čase tvořivě účastnit kulturního života. Kromě toho všichni občané socialistické společnosti mají výchovné úkoly jak ve vlastní rodině, tak i v účasti na veřejné výchově.
Příprava pro vysokoškolské studium
Střední všeobecně vzdělávací škola měla vždy hlavní úkol připravovat pro studium na vysokých školách s různým zaměřením. V kapitalistické ČSR žáci různých typů středních škol se připravovali ke vstupu jen na určité vysoké školy. Absolventi klasického gymnasia mohli bez zkoušek vstoupit na fakulty imiversitní, na vysokou školu obchodní, báňskou, zvěrolékařskou a zemědělskou. Když chtěli vstoupit, na vysoké školy technické museli vykonat přijímací zkoušku z kreslení a rýsování.
Absolventi reálných gymnasií mohli vstoupit bez zkoušky na světské fakulty imyersitý, na vysokou školu technickou, obchodní, báňskou, zemědělskou, zvěrolékařskou.
Absolventi reformních reálných gymnasií při vstupu na techniku museli konat zkoušku z rýsování, při vstupu na universitu z latiny. Absolventi reálek mohli být zapsáni na vysoké školy technické, báňské, zemědělské, zvěrolékařské, kdežto na universitu museli doplnit zkoušku z latiny.
Absolventi dnešní JSŠ mohou být přijati po přijímacím pohovoru na kteroukoliv vysokou školu. Tvoří dosud hlavní zdroj uchazečů na vysoké školy, neboť z jedenáctiletek se např. letos hlásí do 1. ročníků vysokých škol tři čtvrtiny uchazečů, kdežto na odborné školy a pracoviště připadá jen jedna čtvrtina počtu přihlášených.
Také v usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 se pokládá příprava pro vysokou školu za jeden z hlavních úkolů střední všeobecně vzdělávací školy. V blízké budoucnosti se rozvine studium na středních školách pro pracující, v nichž vyučení dělníci a rolníci dosáhnou úplného středního vzdělání a možnosti postoupit na vysokou školu. Ale i pak zůstane patrně především úkolem střední všeobecně vzdělávací školy připravovat pro vysokou školu. Rozhodně to bude nejkratší cesta pro přístup na vysokou školu. Proto potřeby této přípravy budou mít vždy silný vliv na obsah střední všeobecně vzdělávací školy. Otázky střední školy úzce souvisejí s obsahem vysokých škol, které také jsou nyní v přestavbě. Jde o vysoké školy universitní, technické, pedagogické instituty a umělecké školy. University připravují vysokoškolsky vzdělané odborníky v oborech společenských a přírodních věd a v jejich aplikacích. Zahrnují studium filosofie, filologie, historie, práv, lékařství, přírodních věd, matematiky, tělesné výchovy, politické ekonomie aj. Vysoké školy technické připravují v řadě fakult inženýrské kádry pro průmysl, stavebnictví, dopravu, zemědělství a jiná odvětví národního hospodářství. Na většině vysokých škol technických procházejí študenti v prvních třech letech základním studiem teoretických a průpravných předmětů, v dalších letech je studium členěno na specialisace. Ve většině škol se již realizuje spojení vyučování s výrobní praxí. V prvých dvou letech projdou studenti výrobní prací v různých oborech národního hospodářství a ve vyšších ročnících odbornou praxí.
Nároky těchto vysokých škol na středoškolské vzdělání jsou jistě rozmanité podle zaměření školy. Ukazatelem pro směr požadavků jednotlivých vysokých škol mohou být předměty, na které se soustřeďují přijímací pohovory. Vcelku jsou patrné 2—3 skupiny předmětů, a to matematika a fyzika, chemie a biologie, čeština a dějepis. Matematika a fyzika na fakultě matematicko-fyzikální na universitě, matematika, fyzika, chemie na fakultách přírodovědeckých, na fakultách
technických oborů, stavebních, strojních atd., matematika chemie na vysokých školách chemicko technologických, chemie, fyzika, biologie na lékařských, chemie, biologie na zemědělských, čeština, dějepis, matematika na vysokých školách ekonomických, čeština, dějepis na filosofických, právnických fakultách a na uměleckých školách. Na pedagogických institutech se při pohovorech též zjišťují schopnosti k hudební, výtvarné a tělesné výchově. Na uměleckých školách musí uchazeči při přijímacích zkouškách prokázat nesporné nadání.
Srovnáme-li číselné poměry uchazečů např. v r. 1959/60, vidíme, že přes 40 % (nečítáme pedagogické instituty) vysokoškoláků bylo přijato do 1. roč. technických škol s požadavky na matematiku a fyziku, na matematicko-fyzikální a přírodovědecké fakulty university asi 10 %, (popř. na chemii), asi 15 % na lékařské studium a 15 % na vysoké školy zemědělské a lesnické, a na ostatní, tj. filosofické, právnické, umělecké. Institut tělesné výchovy a sportu připadl zbytek, asi 20 %. Z tohoto přehledu vysvítá jasná početní převaha uchazečů do oborů technických s požadavky matematicko-přírodovědnými.
Vysokoškolští profesoři většinou celkem nepříznivě hodnotili v minulosti výsledky práce středních škol, jak se o tom můžeme přesvědčit v materiálech různých anket pořádaných o středních školách. Zvláště však se ozývají kritické hlasy o malé připravenosti absolventů jedenáctiletých škol, ač ovšem nutno konstatovat, že v posledních letech se také objevují názory o jejich stoupající úrovni. Jistě působí příznivě rozšíření počtu jedenáctiletých škol a tím i mnohem širší základna pro výběr na vysoké školy.
Nová střední škola spolu se základní devítiletou školou musí dát žákům lepší úplné středoškolské vzdělání, než dávala jedenáctiletá střední škola. Z průběhu pohovorů je patrné, že často nejde o rozsah vědomostí, jako spíše o stupeň rozvoje rozumových schopností. Požadavky vysokých škol jen zřídka, např. v matematice, jsou vyšší, než byl obsah v JSŠ, avšak přitom pracovníci vysokých škol často kritizovali obsah vzdělání JSŠ jako nedostatečný pro přípravu na vysokou školu. Požadavky vysokých škol nesoustřeďují se jen na předmět, který bude základem dalšího studia, nýbrž také na předměty pomocné, které se žák na vysoké škole již nemůže plně věnovat, a to zvi. na matematiku a cizí jazyky.
Vysoké školy žádají na studentech, aby byli schopni samostatné práce, aby uměli samostatně si osvojovat poznatky, dovedli pracovat s knihou, konat rozmanité práce, aplikovat získané poznatky a aby měli hlavně vypěstované některé charakterové vlastnosti, především volní, aby byli ukáznění a vytrvalí. Proto v realizaci úkolů střední školy má velký význam zřetel k rozvoji myšlení žáků i k rozvoji jejich citových a volních vlastností. Tyto zřetele ještě více se budou uplatňovat u žáků studujících vysokou školu při zaměstnání. Pro studium na vysokých školách bude prospěšná také výrobní práce žáků.
Získáni střední odborné kvalifikace
Abiturienti dnešní JSŠ mohou získat odbornou kvalifikaci středních techniků a odborných pracovníků studiem na středních odborných školách. Studium trvá dva roky. Vyučuje se převážně odborným předmětům a absolventi obdrží závěrečné vysvědčení čtyřleté odborné školy. Uchazeči se podrobují přijímacímu pohovoru, při němž se zjišťují studijní předpoklady a zájem. Toto studium v r. 1960/61 není na všech odborných školách, např. není na jaderné technice, energetice, hutnictví.' V brožuře Výběrové školy, informace o řádném studiu 1960/61 (SPN 1959) je toto studium uvedeno celkem na 26 druzích odborných škol s převážně technickým charakterem. Proto jsou požadovány na absolventech střední školy především vědomosti matematicko-přírodovědné.
Podle statistické ročenky ČSR 1959-(s. 414-415) asi 3000 absolventů JSŠ přešlo v r. 1957/58 do těchto kursů, to je asi 13 % absolventů střední všeobecně vzdělávací školy. Perspektiva rozvoje tohoto studia záleží na pojetí odborných škol. V SSSR dávají přednost studiu na všeobecně vzdělávací škole a mistrovským kursům na odborných školách „technikumech“, u nás při dobré tradici odborných škol se zdá potřebné udržovat nynější stav. Další rozšiřování počtu abiturientů středních všeobecně vzdělávacích škol v těchto nástavbových kursech záleží také na úpravě středního odborného školství. Je zřejmé, že v některých oborech bude nabývat nástavbové studium převahy nad čtyřletým studiem, navazujícím na základní devítiletou školu.
Získáni dělnické kvalifikace
Zásadní obrat v pojetí střední školy spočívá v tom, že úplné středoškolské vzdělání získané ve středili škole má pomáhat vytvářet kvalitní dělnické kádry. Absolventi středních škol, kteří se nedostanou na vysoké školy, nemají se uchylovat jen do úřednických povolání, jak tomu bylo dříve, ani usilovat pouze ó kvalifikaci středních techniků, pokud nepřejdou na vysokou školu, ale mají odejít přímo do výrobního procesu nebo i do služeb a doplnit si kvalifikaci dělnickou. V etapě dovršení socialismu a přechodu ke komunismu, pro niž vychováváme, bude rozvoj techniky a výroby vyžadovat pracovníky nového typu se širokým rozhledem a vysokou kvalifikací. S. G. Strumilin takto charakterisuje požadavky na našeho dělníka: „Zde se již vychovává nový typ dělníka, dělníka širokého profilu, který ovládá funkce fyzické i duševní práce, přičemž duševní práce jasně převládají.
Podobně jako práce inženýrů a vědců, tak ani práce těchto dělníků nevylučuje širokou specialisaci a dělbu funkcí. Avšak tyto funkce již nejsou omezeny rámcem uzavřených povolání. Dnes vykonává dělník jednu funkci, zítra jinou.
A všechny tyto funkce se skládají do zobecňujícího pojmu vědce organisujícího práci, inženýra nebo dělníka-seřizovače automatických soustav, přičemž se stále nepostižitelněji přechází od jedné funkce k jiné.“ (S. G, Strumiliň, Cesty ke komunismu, Praha 1959; str. 14). Je proto přirozené, že lidé, kteří si osvojili íiplné středoškolské vzdělání všeobecné a polytechnické spolu se základní odbornou přípravou, zvládnou nové funkce nebo obory, a to v krátké době a podle potřeb výroby. Je pravda, že pro mnohé pracovní obory v dnešním pojetí, nápř. soustružníka, mechanika, se v očích veřejnosti nezdá absolvování střední školy potřebným. Avšak již třetí pětiletka přinese obrat v posuzování přípravy pro kvalifikované obory. Za dnešních poměrů je možné doplnit si dělnickou kvalifikaci v učebním poměru na učňovské škole nebo odborném učilišti. Doba učebního poměru pro absolventy JSŠ je většinou zkrácena na 1 až 1,5 roku. Vyhláška M sK z 28. II. 1959 o učebních oborech uvádí 15 skupin učebních oborů. Celkem existuje nyní 276 učebních oborů. Dívky mají přístup do 167 učebních oborů. Z toho je několik. oborů vyhrazeno jen pro absolventy JSŠ, např. zkoušeč kovů, laborant pro hutě, laborant pro rudné doly a prodavač knih. U ostatních učebních oborů jsou uvedeni jednak absolventi základní školy (8letky), s průměrně 2—3 letou učební dobou, jednak absolventi JSŠ se zkrácenou učební dobou. Většinu všeobecně vzdělávacích předmětů měli absolventi již ve střední škole (Čj, Ov, M, Fy, Tv, Co), nové pro ně jsou odborné předměty, např. v učebním oboru zámečníka technické kreslení, nauka o materiálu, technologie, organizace a plánování. Hlavně však jim chybí odborný výcvik, který zabírá více času, např. u zámečníka 3472 hodin. Situace absolventů nové střední školy s výrobním vyučováním bude již jiná, poněvadž i v tomto směru budou již aspoň částečně připraveni.
Všeobecné a polytechnické vzdělání
_____________________________
Úplné středoškolské vzdělání, které si mají žáci střední všeobecně vzdělávací školy osvojit, dostává ve školách připravujících pro Život v socialistické společnosti nový charakter a obsah. Hlavním rysem tohoto nového pojetí středoškolského vzdělání je, že se pojem všeobecného vzdělání podstatně rozšiřuje, že má dojít k organickému spojení všeobecného a polytechnického vzdělání a že se vytváří nový vztah mezi nimi a vzděláním odborným. Rozpracování problému spojení všeobecného a polytechnického vzdělání se vzděláním odborným je základním předpokladem pro správné vyřešení cíle, obsahu i metod práce střední školy. Svou podstatou se dotýká otázek spojení vyučování s prací ve výrobě, poměru duševní a tělesné práce a otázek i spojení teorie a praxe.
Všeobecné vzdělání je kategorií historickou a jeho obsah se měnil a mění podle potřeb rozvoje společnosti. V historii naší střední školy za posledních sto let vidíme, jak v něm převládalo vzdělání jazykové a postupně získávalo půdu vzdělání přírodovědné. V buržoasní pedagogice jednostranné chápání všeobecného vzdělání a hluboký rozpor mezi všeobecným a odborným vzděláním má třídní základ a vyvěrá z podceňování tělesné práce. Nedoceňování jednoty všeobecného a odborného vzdělání je také jednou z hlavních příčin nedostatků naší střední školy po r. 1945. Ani gynmasium z r. 1949, ani jedenáctiletá škola z r. 1953 neřešily ještě nově poměr všeobecného a odborného vzdělání. Otázky objektivního vztahu mezi všeobecným, polytechnickým a odborným vzděláním jsou dosud nejlépe propracovány v sovětské pedagogice, poněvadž sovětská společnost pokročila nejdále ve vývoji ekonomickém i politickém. S růstem výroby a s rozvojem jejího technického vybavení se stává tento vzájemný vztah stále těsnější a organičtější a musí nalézt svůj odraz i ve škole, a proto „pouze škola, která poskytuje současně^všeobecné, polytechnické a odborné vzděláni je s to vychovat lidi vzdělané V různých směrech, kteří dobře znají základy věd a zároveň ovládají určité povolání a jsou schopní soustavné práce.“ (J. A. Kairov, Sovětská pedagogika, 1960, č. 2, s. 27—28). Všeobecné a polytechnické vzdělání se uskutečňuje ve střední škole systémem učebních předmětů, jejichž obsahem jsou základy všeho, co lidstvo vytvořilo, tj. základy věd, umění a kultury i techniky a výroby. V tomto systému navazuje střední škola na všeobecné a polytechnické vzdělání základní devítileté školy, které dále rozvíjí a podává na vyšší úrovni.
Didaktickým problémem školy je výběr věd, umění, oborů techniky a výroby, které mají být základem vyučování ve střední škole. Vycházíme-li z třídění věd, které navrhuje B. M. Kedrov („O klasifikaci věd“, Voprosy filosofii, 1955, č. 2, I s. 49—68), rozeznáváme vědy filosofické, matematické, přírodní a technické a společenské. Srovnáme-li učební plány jednotlivých typů střední školy (vyšších tříd) po r. 1945, objeví se nám toto uspořádání: Z oblasti filosofických věd byla pouze v gymnasiu od r. 1949 do 1953 zavedena filosofie, která obsahovala také psychologii, logiku a dialektický materialismus s dějinami filosofie. Na jedenáctileté střední škole tyto předměty postupně zmizely. V matematice a přírodních a technických vědách se ustáleně vyučuje matematice, fyzice, chemii a biologii. K matematice se druží rýsování a deskriptivní geometrie. Z fyziky byla v r. 1953 vydělena astronomie jako samostatný předmět. Jazykové předměty trvale zahrnují jazyk mateřský, ruský a další živý jazyk. Latina postupně ustupovala z volitelného předmětu v r. 1949 na předmět nepovinný. V oblasti společenských věd zůstává trvale dějepis a zeměpis, hlavně hospodářský. V oblasti technické nebylo žádných předmětů. Z oblasti umění byla na IIL stupni pouze v letech 1949—1953 v gymnasiu zavedena hudební výchova v 1. a 2. ročníku a výtvarná výchova ve 3. a 4. ročníku. Tělesná výchova je zastoupena ve všech učebních plánech, v r. 1957 byl připojen předmět civilní obrana.
Vzdělání v oblasti společenských véd
Do oblasti společenských věd se zahrnuje podle B. M. Kedrova historie, archeologie, etnografie, ekonomická geografie, sociálně ekonomická statistika, vědy o základně a nadstavbě, tj.' politická ekonomie, věda o státu a právu, historie umění a literatury atd. Patří sem jazykověda, psychologie, pedagogika aj. V didaktickém systému se tradičně udržuje jazyk mateřský a dva cizí jazyky, dějepis a zeměpis hospodářský, které také jsou uvedeny v pokusném učebním plánu dvanáctiletky. V jejich obsahu jsou zahrnuty také některé prvky jiných věd, např. v dějepisu je poučení o dějinách mnění, v hospodářském zeměpisu mohou se objevovat prvky politické ekonomie. Historie literatury je spojena s vyučováním mateřskému jazyku.
Nynější střední škola nemá ve svém obsahu soustředěné poučení, které by čerpalo z věd oblasti filosofie, etiky, ekonomie, psychologie. Často se v kritice její práce poukazuje právě na nedostatek školy, že neukazuje mládeži cestu k ovládnutí zákonitostí společenského rozvoje a že ve škole, odtržené od života se neobjasňují nejpalčivější otázky "běžného života, V přípravě pro účast žáků ve výrobě a pro zesílení ideologické výchovy má významný úkol předmět „občanská výchova“ na základní devítileté škole. Avšak i na střední škole zůstává potřeba soustředit naukový základ pro ideologickou výchovu do určitého předmětu. Je přirozené, že vzhledem k účasti žáků ve výrobě a jejich vyspělosti na střední škole by měl dostat jinou podobu a obsah a že by se měl opírat o základy některých věd, především filosofie, etiky a ekonomie. V definici obsahu všeobecného vzdělání jsou zahrnuty vedle znalostí o přírodě a společnosti také základy znalostí o myšlení.
Nynější učební plán neposkytuje těmto znalostem samostatný předmět. Zvláště otázka psychologie je vážná, protože absolventi střední školy budou dále studovat, velmi často samostatně při zaměstnání a znalost základů psychologie má pro ně velký význam. Studium logiky bývá navrhováno do obsahu střední školy. Studium politické ekonomie by mělo mít své místo v teoretické části základů výroby a kromě toho by se prvky měly objevit v aplikacích v předmětech.
Matematicko-přírodovědné vzdělání
V oblasti matematických a přírodních a technických věd uvádí B. M. Kedrov tyto vědy: matematická logika, matematika, mechanika, astronomie, astrofyzika, fyzika, chemická fyzika, fyzická chemie, chemie, geochemie, geologie, geografie, biochemie, biologie, fyziologie člověka, antropologie aj. Ve školách tradiční didaktický systém za matematiku, fyziku, chemii, biologii, popř. geologii. K matematice se druží rýsování a deskriptivní geometrie. Rozvíjením techniky nesmírně vzrostl význam matematického vzdělání, které tvoří významnou část všeobecného a polytechnického vzdělání, neboť matematika je účinný nástroj pro poznání skutečnosti a má bohaté užití ve výrobě. Znalosti fyzikálních, chemických a biologických jevů a zákonitostí jsou důležitou částí vědecko-teoretického základu průmyslové a zemědělské výroby a mají proto významné postavení ve všeobecném a polytechnickém vzdělání. Prudký rozvoj techniky, perspektivy uplatnění mechanizace a automatizace, chemizace ve výrobě, zvyšování výsledků zemědělské výroby, klade stále větší nároky na znalosti základů přírodních věd a schopnost jejich aplikace v socialistické výrobě. Do tohoto přírodovědného vzdělání patří i záJkladní polytechnické dovednosti v zacházení s nejrozšířenějšími pracovními nástroji. Poznání základů fyziky, chemie, biologie má význam pro vytvoření vědeckého světového názoru.
Zvláště důležitá je otázka, zda astronomie má být samostatným předmětem či začleněna do fyziky. V době zvýšeného zájmu o problémy astrofyziky a astronautiky se zdá oprávněné věnovat jí samostatný předmět, i když souvislost s fyzikou je velmi těsná. Do základů přírodovědného vzdělání patří ještě fyzická geografie a geologie s mineralogií. Vážný didaktický problém představuje vyučování geologie s mineralogií, která v posledních učebních plánech střední školy nemá samostatný předmět tohoto druhu. Příslušné vědecké instituce upozorňují na to, že základní vědomosti a dovednosti z mineralogie a geologie jsou nutnou součástí obecného vzdělání a že by měly být zastoupeny na střední škole samostatným předmětem. Je to otázka velmi složitá, kterou nelze řešit jen z hlediska zavedení samostatného předmětu.
Dosavadní stav je takový, že se žáci jedenáctiletých škol seznamují s anorganickou přírodou již na národní škole a později v chemii a zeměpise. Určitým doplněním geologických vědomostí slouží řad paleontologických poznatků probíraných v biologii. V novém učebním plánu základní devítileté školy bude učivo z geologie, petrografie a mineralogie zavedeno v přírodopise do 9. ročníku. Toto řešení by mohlo zajistit příslušné poučení pro celou všeobecně vzdělávací školu.
Esteticko-výchovné předměty
V didaktickém obsahu všeobecně vzdělávací školy úkoly estetické výchovy plní především předměty výtvarné a hudební výchovy, které mají významné místo v učebním plánu základní povinné školy. Kromě nich důležitou úlohu má literární výchova a do jisté míry i učební předměty, v nichž se žáci seznamují s uměleckými díly, např. dějepis.
Při hodnocení vyššího všeobecného vzdělání je nutno řešit otázku, zda i střední škola má výrazněji přispívat k rozvíjení estetické výchovy, než činí dosud, především, zda by v ní neměly dále pokračovat jako povinné předměty kreslení a hudební výchova. V zásadě je nutno odpovědět, že ano a že zvláště věk žáků a jejich problémy rozvíjení citového života vyžadoval podporu, kterou člověku dává umění.
Avšak řešení této otázky je složitější. Dnes převládá názor, že za dosavadního stavu metodiky vyučování je třeba upnout pozornost hlavně na ovládnutí základů věd. Na druhé straně nelze se spokojit s převodem estetickovýchovné práce do zájmové mimotřídní a mimoškolní činnosti. Zavedení nepovinných předmětů výtvarné a hudební výchovy řeší problém jen částečně, protože zaměstnání žáků školní prací poskytuje málo možností pro účast v těchto nepovinných předmětech. Jde především o výtvarnou výchovu, která má velký význam i pro odborné vzdělání mládeže a bylo by proto prospěšné aspoň v menší míře zavést do obsahu střední všeobecně vzdělávací školy.
Tělesná výchova
Spojení školy se životem a zavedení výrobní práce žáků staví do nového světla také úkoly péče o tělesný rozvoj žáků a staví do popředí posilovací, rekreační a vyrovnávací význam tělesné výchovy. Výrobní práce žáků v závodech klade značné nároky na fyzickou připravenost žáků. Škola má přispět k jejich všestranné tělesné vyspělosti, odolnosti a hbitosti, ale také má plnit některé speciální úkoly, např. zesilovat u žáků pracovní zručnost, rychlost a hbitost pohybů, správné držení těla, zachovávat rytmus při práci apod. Jde tedy především o to, aby tělesná výchova byla chápána v těsném sepětí s fyzickou prací žactva i s celým výchovně vzdělávacím procesem. Nelze souhlasit s názorem, že výrobní práce žáků nahrazuje soustavnou tělesnou výchovu. Naopak tělesná výchova se má stát určitou protiváhou tělesné práce a učení a má tvořit s nimi organickou jednotu. Obsah, metody i formy tělesné výchovy žáků střední školy musí směřovat k tělesné a morální přípravě pro fyzickou práci a pro obranu vlasti, nikoliv k samoúčelné tělesné výchově.
Základy odborného vzdělání
______________________
Druhým základním úkolem střední všeobecně vzdělávací školy je poskytovat žákům základy odborného vzdělání a tím jim dát základní odbornou přípravu pro práci v některém odvětví národního hospodářství a kultury. Hlavní výrobní úseky našeho národního hospodářství jsou průmysl., zemědělství, stavebnictví a doprava. V průmyslu jsou odvětví těžkého průmyslu, tj. těžba rud a paliv, energetika, hutnictví, strojírenství, chemický průmysl, průmysl stavebních hmot, a odvětví lehkého průmyslu, tj. průmysl textilní a oděvní, sklářský, keramický, dřevařský, potravinářský, polygrafický, filmový atd. V zemědělství rozeznáváme výrobu rostlinnou a živočišnou. Odvětví kultury jsou velmi rozmanitá a nelze je tak zřetelně roztřídit. Kromě toho je třeba ujasnit, která odvětví kultury by byla vhodná pro splnění úkolu dát žákům základní odbornou přípravu.
Výběr odvětví, ve kterém by žáci získali základní odborné vzdělání, se může především říoit místními podmínkami tak, aby žáci v nich skutečně mohli pracovat produktivně. Kromě toho je nutno brát v úvahu nejdůležitější výrobní odvětví, na nichž by bylo možno objasnit obecné principy výroby a která by byla přiměřená tělesným i duševním silám žactva.
Vědecké základy výroby představují složitý komplex poznatků z přírodních a matematických věd, z technických věd, tj. z techniky a technologie různých výrobních odvětví a jejich organizace. Předpokládají znalosti o složení, vlastnostech, úpravě norem a výrobků. Technika obsahuje poučení o strojích, technických zařízeních a přístrojích a o jejich činnosti, o technických počtech. Technologie výroby zahrnuje poučení o materiálu a o jeho zpracování. Základy zemědělské výroby znamenají poučení o rostlinné a živočišné výrobě. Základní odborná příprava znamená jednak základní teoretické poznatky z příslušné oblasti výroby, jednak základní odborný výcvik.
Odborné vzdělání na všeobecně vzdělávací střední škole musí mít širší zaměření a lišit se menší hloubkou učiva i rozsahem odborné teorie a výcviku od odborné vzdělání, které je obsahem odborných škol a učilišť. Na střední škole mohou žáci získat pouze základy odborného vzdělání. Žáci mají získat základní teoretické odborné vědomosti z oblasti výroby, jako je technologie, nauka o materiálu, o strojích apod. Kromě toho mají získat také odborné dovednosti a návyky a mají se naučit pracovat. Tyto úkoly odborného vzdělání nemohou být splněny v tradičních předmětech střední školy, nýbrž do jejího učebního plánu musí být zavedeny nové odborné předměty a výcvik spolu s produktivní prací žactva. Žáci pracují ve výrobě (nebo se zabývají jinou výrobní prací) a současně studují ve škole. Mezi prací žáků a jejich studiem musí být účelný vztah, aby práce byla ve shodě s obsahem studia. Práce, která by se nezakládala na výsledcích studia by se stala samoúčelnou a nesplnila by výchovně vzdělávací úkoly.
Hloubka základní odborné přípravy a její místo v obsahu střední všeobecně vzdělávací školy je vážným problémem. Záleží na cíli, který základní odborné přípravě žactva na této škole dáváme. Základní odborná příprava má význam výchovný, vzdělávací a praktický. Při výrobní práci se žáci začleňují do života socialistického závodu, kde při práci s dospělými poznávají radost z tvořivé práce, seznamují se s organizací práce, učí se pračovní kázni a uvědomují si své povinnosti ke kolektivu a společnosti. Vyučování základům výrobní práce žáků vede k hlubšímu osvojení všeobecného a polytechnického vzdělání. Praktický ekonomický význam základní odborné přípravy spočívá v tom, že umožňuje absolventům školy urychleně získat vyšší, dělnickou kvalifikaci a tím se brzy zapojit do kvalifikované práce.
Sovětská pedagogika došla na základě výzkumných škol k závěru, že výrobnímu vyučování s produktivní prací žáků má být věnována ve střední škole s výrobním vyučováním jedna třetina vyučovací doby, to je 12 hodin týdně. Na našich pokusných školách je počet hodin něco málo menší (10, 10,12), avšak zřetel k všeobecnému a polytechnickému vzdělání vede k závěru, aby byl ještě poněkud snížen.
Je nutné zachovat pravidelně po celý rok jeden den výrobní práce týdně (po 6 hod.) a k tomu ještě asi 2 hod. na odbornou teorii. Z 35 hodin týdně to tedy znamená věnovat 8 hodin výrobnímu vyučování a 27 hodin předmětům všeobecného a polytechnického vzdělání. Celkem tedy mohou mít žáci střední všeobecně vzdělávací školy asi 600 hodin výrobní práce a asi 200 hodin odborné teorie. Zkušenosti z dvanáctiletých středních škol ukazují, že při dosavadním rozsahu výrobní práce mohou žáci střední všeobecně vzdělávací školy'vykonat zkoušku z požadavků třetí třídy popř. i vyšší tarifního kvalifikačního katalogu. Tento rozsah by vyhovoval také ve srovnání s provozní praxí odborných škol a postačoval pro základy odborné přípravy pro vysoké školy.
Návrh učebních osnov je uspořádán tak, aby žáci získali nejdříve znalosti i dovednosti širšího charakteru. V 10. a 11. (v 1. a 2.) ročníku se seznamují s nejdůležitějšími pracemi závodu a teprve ve 12. (ve 3.),ročníku se mají věnovat zvolenému pracovnímu oboru. Za přednost tohoto uspořádání se pokládá to, že žáci poznají základy určitého výrobního odvětví a pak teprve na. těchto základech mohou vytvářet speciální znalosti a dovednosti. Ozývají se však také hlasy, že by žáci měli již dříve se zaměřit na užší obor a tak v kratší době přejít na skutečnou produktivní práci. To je velmi vážný problém, který mohou řešit především závody na základě ekonomických výsledků.
Diferenciace učebního plánu
______________________
Střední všeobecně vzdělávací škola navazuje na důkladnější přípravu v devítileté škole, která je o rok delší než byla v osmileté škole a má dát hlubší a širší středoškolské vzdělání, než dávala jedenáctiletka. Má tak učinit ve stejně dlouhé učební době, to je ve třech letech, z čehož jedna třetina připadne odborné přípravě. Vzniká otázka, zda střední škola může úkol ve třech letech splnit. Na tuto otázku bude možno naprosto spolehlivě dát odpověď až po určitých zkušenostech. Objevují se obavy o úroveň všeobecného vzdělání v pracovní a polytechnické škole. Zkušenosti sovětské školy i našich výzkumných škol ukazují celkem přesvědčivě, že není třeba mít tyto obavy, neboť zapojení mládeže do společensky užitečné práce zvyšuje její zájem o učení, vytváří odpovědnější vztah ke studiu a tak vede k intensivnějšímu rozumovému vývoji. Spojení vyučování s výrobní prací za podmínek jednoty všeobecného, polytechnického a odborného vzdělání vytváří předpoklady k tomu, dosáhnout zlepšení úrovně všeobecného a polytechnického vzdělání žáků střední školy. Nebylo by správné, aby se střední škola všeobecně vzdělávací stala školou úzce odbornou. Záruka je právě v tom, že v jednotlivých předmětech budou zaváděny vědecké základy výroby a konkrétní poučení o výrobním odvětví a oboru a výrobní práce v nich budou zaměřeny k tomu, aby seznámily žáky se základními principy moderní výroby. Střední škola musí se vyvarovat úzce intelektuálního i úzce profesionálního charakteru. Na druhé straně však kritika výsledků práce střední školy nutí hledat účinnější cesty její práce. Jednou z těchto cest je diferenciace učebního plánu.
V sovětské pedagogice i v referátu na dubnovém zasedání naší strany v r. 1959 se poukazuje, že diferenciace učebního plánu ve střední škole (nikoliv v základní povinné) není nesprávné řešení. Rozhodující jsou výhody diferencovaného učebního plánu a způsob jeho realizace. Již zavedení výrobní práce v různých oborech výroby představuje určitou diferenciaci středoškolského vzdělání ve složce odborné přípravy. Zatím co předměty všeobecného a polytechnického vzdělání jsou pro všechny žáky stejné, ve výrobní práci si žáci mohou volit výrobní odvětví ovšem podle podmínek školy a ve 12. ročníku opět mohou volit užší pracovní obor. Tato diferenciace neomezuje výběr dalšího studia nebo povolání, např. žák s výrobní praxí ve stavebnictví může jít na universitu, techniku nebo do abiturientského zdravotnického kursu atd.
Obtížnější je problém diferenciace neboli větvení v předmětech všeobecného a polytechnického vzdělání. Je možno nastoupit tyto cesty: jednotný nediferencovaný učební plán ve všech ročnících, nebo učební plán s volitelnými předměty nebo diferencovaný učební plán na větve bud ve všech ročnících nebo ve vyšších ročnících. Při použití diferencovaného učebního plánu je nutno stanovit počet a zaměření větví. Diferenciace učebního plánu musí být posuzována jak z hlediska společenského, tak z hlediska psychologického a biologického, tj. z hlediska žáka. Uplatnění společenského hlediska vede k tomu, že nám jde o výchovu člověka všestranně rozvitého, s širokým rozhledem, nikoliv člověka úzce specialisovaného, přitom však dobře připraveného pro další studium. Střední škola musí zajistit hlubší a solidnější přípravu pro vysokou školu, zajistit vysokou úroveň přípravy ve třech letech studia.
Uplatněni hlediska žáka vede k úsilí odstranit přetěžování žáků a zajistit příznivé zdravotní podmínky pro jejich rozvoj, a dále ke snaze vyhovět jejich rozdílným zájmům a sklonům, zřetel k žákům ovšem nemůže být určující pro školu, nýbrž řešení musí nalézt soulad mezi společenskými potřebami a zájmy žactva. Při tom musíme vzít v úvahu jak perspektivu rozvoje společnosti, tak i současné podmínky, zvl. obtíže, které vzniknou z přechodu na nový systém školství a z nedostatečné realizace vůdčích zásad přestavby, zvl. zásady spojení školy se životem. Diferenciaci učebního plánu lze provést buď ve skupinách jedné třídy, v celé třídě nebo v celé škole. Ve skupinách jedné třídy lze provést diferenciaci pomocí volitelných předmětů, diferenciace v celé třídě umožňuje větší rozlišení v některých předmětech. Uskutečnění diferenciace záleží také na velikosti školy a na konkrétních podmínkách v síti škol. Jestliže jedním z hlavních úkolů střední všeobecně vzdělávací školy je příprava na vysokoškolské studium, pak také otázku diferenciace plánu musíme řešit především ze stanoviska potřeb vysokých škol. Rozbor požadavků vysokých škol různého zaměření ukázal, že při různorodosti požadavků je možno nalézt skupiny předmětů, na které se soustřeďuje jejich zájem. Jsou to na prvním místě matematika a fyzika, dále chemie a biologie, český jazyk s literaturou a dějepis. Zvláště pak je možno nalézt rozdíly v nárocích na matematické vzdělání, které jsou vysoké na fakultách technických a strojních, stavebních, jaderné fyziky aj., kdežto zase na jiných fakultách technických např. chemické technologie a universitních např. filosofické, lékařské jsou mnohem nižší. Je jisté, že souhrn vědomostí, které se dnes považují za základy věd, je velmi obsáhlý a že nemohou všichni žáci ve všech vědních oborech získat stejně hluboké vědomosti. Přílišný rozsah vede k povrchnosti a k encyklopedismu. Vysoké školy si stěžují, že musí v prvních ročnících doplňovat vzdělání, které si žáci nepřinesli ze střední školy. Naproti tomu nelze opustit požadavek, aby střední všeobecně vzdělávací škola dávala žákům všestranné vzdělání. Tento požadavek neplní např. diferencovaná americká škola, která nezajišťuje, aby žáci ovládli základy věd. Je však možné zajistit v učebním plánu základní předměty a diferenciaci soustředit na posílení některých předmětů. Hlubší vzdělání v jednom oboru není pak překážkou všestranného rozvoje žákovy osobnosti.
Zástupci vysokých škol se většinou vyslovují pro diferenciaci. Učinili tak na aktivu o otázkách střední školy ve VÚP dne 11. března 1960. Zvláště promyšlené návrhy na diferenciaci učebního plánu podává Jednota čs. matematiků a fyziků. Při stanovení diferencovaných učebních plánů je možno vycházet z těchto zásad:
1. O zaměření a hloubce diferencovaných učebních plánů rozhodují požadavky přípravy pro vysokoškolské studium.
2. V diferencovaném učebním plánu jsou ve všech větvích zastoupeny učební předměty tak, aby byla zajištěna všestrannost vzdělání.
3. Výrobní práce je povinná pro všechny žáky střední všeobecně vzdělávací školy,
Vzniká otázka, na které větve a podle jakých kritérií máme střední školu diferencovat. Při rozhodování nutno uplatnit také zřetel k síti středních všeobecně vzdělávacích škol tak, aby diferencované učební plány byly uskutečněny i na menších školách.
Subkomise pro otázky střední všeobecně vzdělávací školy při ministerstvu školství a kultury zvážila všechny tyto zřetele a vypracovala návrh na diferenciaci učebního plánu ve dvě větve:
A — matematicko-fyzikální a B — společensko-přírodovědnou. Nedostatkem tohoto řešení bylo, že nepřihlíželo dostatečně k síti středních všeobecně vzdělávacích škol. V českých krajích máme nyní přibližně 135 jedenáctiletých a dvanáctiletých středních škol s jedinou třídou v 9. roč., 130 škol se dvěma a asi 30 škol s více než třemi třídami. To znamená, že není možné v každé škole zavést všechny větve učebního plánu. Je pravda, že se počet žactva středních všeobecně vzdělávacích škol poněkud zvýší, ale i tak bude dosti škol bez poboček. Řešení, které by vedlo ke zrušení malých škol a k vytváření velkých škol, by nebylo na prospěch rozšiřování středního vzdělání. Dále byly vyslovovány námitky proti větvi společensko-přírodovědné, které se vytýkalo, že má dvě nesourodé dominanty předmětů. Proto v dalším jednání při přípravě materiálu o pojetí škol II. cyklu byla dána přednost řešení, které zavádělo větev všeobecnou s volitelnými předměty jako větev zaváděnou ve všech školách a vedle ní ještě větve matematicko-fyzikální a chemicko-biologickou. V navrhovaných větvích střední všeobecně vzdělávací školy je všeobecně vzdělávací charakter zajišťován tím, že jsou na nich zastoupeny v zásadě všechny všeobecně vzdělávací předměty, přičemž obsah a rozsah studia českého jazyka a literatury, ruského jazyka, dalšího živého jazyka, občanské výchovy a tělesné výchovy je na všech typech týž. Navrhovaná větev všeobecná má v podstatě upravený učební plán pokusných dvanáctiletých středních škol s volitelnými předměty. Je to tedy částečná diferenciace, která umožňuje i v rámci povinných předmětů vytvořit podmínky pro uspokojování individuálních zájmů a schopností žactva. Výběr volitelných předmětů se navrhuje širší, než byl na pokusné dvanáctileté škole a nestaví se v něm proti sobě deskriptivní geometrie a studium jazyků, neboť zástupci technických vysokých škol důrazně žádají, aby střední škola dala žákům dobré základy dalšího živého jazyka. Toto řešení volitelnými předměty má své didaktické nedostatky. Zkušenosti výzkumných dvanáctiletých škol vykazují obtíže při vyučování některým předmětům, plynoucí z nestejné přípravy žactva třídy získané ve volitelných předmětech, např. v matematice je nestejná úroveň žáků, kteří si volí deskriptivní geometrii a žáků s konverzací. Systém volitelných předmětů neumožňuje výraznější diferenciaci a tím ani hlubší přípravu v některém směru, např. v matematickém vzdělání. Na větvi matematicko-fyzikální se navrhuje posílit vyučování matematice a fyzice, na větvi chemicko-biologické zase studium chemie a biologie. Diferenciace se může prohloubit ještě volbou nepovinného předmětu. Jak je zřejmé z toho návrhu, neuvažuje se o samostatné větvi humanitní, poněvadž jednak se zřetelem k potřebám počtu studentů na příslušných vysokých školách by mohly být zřizovány v malém počtu, jednak se předměty jazykové a společensko-vědné nepokládají za rozlišující předměty.
Celkový počet vyučovacích hodin věnovaných předmětům všeobecného a polytechnického vzdělání v tříleté střední škole je poněkud nižší než byl v učebním plánu jedenáctileté střední školy z r. 1957. Tento nižší počet hodin může být vyvážen rozšířením základního vzdělání o 9. ročník, takže do střední školy přicházejí žáci lépe připraveni a o rok starší. Kromě toho ke zvýšení účinnosti výchovně vzdělávací práce střední školy přispívá zavedení základní odborné přípravy a posílení studia některých předmětů v diferencovaném učebním plánu. Naše socialistická společnost vytváří cílevědomě za vedení KSČ příznivé podmínky pro trvalé zlepšování výchovy a vzdělání mládeže. Uplatnění zásady spojení šk9ly se životem, s výrobou, s praxí socialistické a komunistické výstavby vede k tomu, že se práce školy neuzavírá mezi stěny školy. Široká veřejnost, dělníci, družstevní rolníci, rodiče, zájmové organizace atd. cílevědomě spolupracují s učiteli a vychovateli. Proto i složité otázky poslání a obsahu střední všeobecně vzdělávací školy mohou být správně řešeny jen za tvořivé účasti jak učitelů škol, tak celé naší veřejnosti. Tento postup se osvědčil již při řešení pojetí obsahu základní devítileté školy. Proto v květnu t. r. byl předložen veřejnosti k projednání návrh pojetí škol II. cyklu a podle výsledků bude upraven a postupně realizován ve školách.
SUMMARY
________
Problems Concerning the Tasks and Content of the General Eduction Secondary School
Czecholovakia is now realizing a new system of education and instruction. Under this system the majority of the youth are to acquire, within the next few years, complete secondary education at schools of the second grade (stage). One type of these schools is the Three-Year General Education Secondary School, following the Basic Nine-Year School. This is to give the youth general and polytechnical secondary education and the rudiments of vocational instruction. It prepares for studies at universities, vocational schools or for the acquisition of a skilled worker’s qualification. The article deals with the consequences of these tasks for the school curriculum. It analyses the requirements of universities, vocational studies and the requirements for the acquisition of a skilled worker’s qualification. It deals with the proportion between general and polytechnical education on the hand and vocational instruction on the other hand. It discusses the possibility of differentiating the curriculum. It comes to the conclusion that from the viewpoint of university-level studies it is most suitable for the Czechoslovak secondary school to be differentiated into branches. There should be a general branch with eligible subjects, another branch schould stress instruction in mathematics and physics, and the third one schould stress subjects of social sciences (literature and history) and natural sciences (chemistry, biology). A public discussion on these questions is now going on in Czechoslovakia.
Stanislav Mařan, 1960
There are bad ideas and then there's Bad Ideas.
Today's shoot fell into the latter category.
I set it up because I needed the basic layout for a few other shots for another group and thought it would be cute here, too.
Toby wasn't too bad but Riley kept running off with the props/costumes.
Oh well - clearly I missed a step in his Model Eduction and will have to revisit it.
5 October is World Teachers' Day! On this day across the globe, groups celebrate the role of teachers and teachers' organisations, mobilise support for teachers, and ensure that the needs of future generations will continue to be met by teachers. As UNESCO notes, World Teachers' Day is a way to show appreciation for the vital contribution that teachers make to education and development.
One organisation that has done just this for over 130 years is the New Zealand Educational Institute (NZEI). The NZEI was formed in Christchurch in 1883, after a meeting was called to promote the interests of teachers, to take joint action should a teacher be unfairly dealt with, and to promote a higher standard of education. The Institute has been an effective voice for teachers and for education ever since. You can find out more about the history of the NZEI at their website: www.nzei.org.nz/NZEI/About-Us/Aboutus.aspx?About_Us=1. They also have a digital heritage collection of photography, posters and journals online here: heritage.nzei.org.nz/
This is the cover of the Feb/March 1988 edition of 'National Education', the NZEI journal published between 1919 to 1989. It comes from the personal papers of ex-Prime Minister Robert Muldoon.
Archives Reference: AAXO 22539 W4246 Box 41
archway.archives.govt.nz/ViewFullItem.do?code=18491629
More on World Teachers' Day events can be found at www.worldteachersday.org
For updates on our On This Day series and news from Archives New Zealand, follow us on Twitter twitter.com/ArchivesNZ
Material from Archives New Zealand
Recent USC Gould School of Law graduates who passed the July 2019 California Bar Exam swear into the California State Bar and the federal courts.
Photo: Chris Flynn
🎥 BTS video from Aniya @samore_closet photoshoot for Maelle Kids Magazine Issue #9. Her father is her photographer. Look out for her exclusive photos and interview.
📚She also appeard on Maelle Kids Issue #2 magazine cover smarturl.it/aniya
❤️ Please save, comment, share and like.
✉️Submit to Maelle Kids at maellekids.myportfolio.com/s (100% Free).
📚Buy our magazines at smarturl.it/maellekids
📻Podcast: smarturl.it/maellekidshd
Android App: smarturl.it/maellekidsapp
CREDIT
📷Photo by: @footz_photographer
📚Magazine: @maellekids
These are the measurements on a basic metric ruler. It is easiest to see if you click on the photo to see it a little larger.
The distance between the smallest lines are typically mm (millimeters). (Sometimes you will find a metric ruler that does not have markings smaller than 1cm or .5cm)
The next largest line is usually at 5mm, which I have not marked.
The largest lines on this ruler are the cm marks (centimeters).
Note that there are 10mm in 1cm. So the medium sized lines are half the way between centimeter marks, or .5cm = 5mm
As a science teacher in both middle and high school levels, over 16 years, one very frustrating obstacle I ran into was the inability of my students to use a ruler, or to distinguish between the metric and imperial systems. Personally I believe that basic measurement of length, weight, temperature, time, and volume should be learned and mastered in the elementary school grades. (The concept of mass could probably wait until middle school)
** I hope you use this for eduction purposes. But if you copy and use this, please be sure to include a link back to this picture!!!
*** Oh, and please leave a comment, and tell me where you visited from!!
How to read a ruler
This photo shows the measurements on a basic metric ruler. It is easiest to see if you look at it large .
The distance between the smallest lines are typically mm (millimeters). (Sometimes you will find a metric ruler that does not have markings smaller than 1cm or .5cm)
The next largest line is usually at 5mm, which I have not marked.
The largest lines on this ruler are the cm marks (centimeters).
Note that there are 10mm in 1cm. So the medium sized lines are half the way between centimeter marks, or .5cm = 5mm
As a science teacher in both middle and high school levels, over 16 years, one very frustrating obstacle I ran into was the inability of my students to use a ruler, or to distinguish between the metric and imperial systems. Personally I believe that basic measurement of length, weight, temperature, time, and volume should be learned and mastered in the elementary school grades. (The concept of mass could probably wait until middle school)
** I hope you use this for eduction purposes. But if you copy and use this, please be sure to include a link back to this picture, and give credit to Biking Nikon SFO !!!
*** Oh, and please leave a comment, and tell me where you visited from!!
How to read a ruler
In most slums in Bangladesh, access to education is limited. For those children who do attend school, repetition and drop-out rates are a challenge. Early childhood education is important for the holistic development of a child. The holistic development includes emotional, intellectual, moral, social, physical and spiritual development. I wish that all children came to school with a smile.. had the smile all day and left the school with a smile.
It's amazing the wonders that a smile from a child does to one's soul.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
All rights reserved. Do not use any of the images in this stream without my permission.
Tuesday, January 24, 2012 - Governor Deval Patrick, Boston Mayor Tom Menino, MA Secretary of Eduction Paul Reville, The Boston Foundation's Paul Grogan and Suffolk Construction’s John Fish joined legislators, and business and civic leaders for a press conference, at Suffolk Construcion in Roxbury, announcing the creation of a coalition dedicated to the Governor's call for reform in the Massachusetts community college system. The Governor emphasized this need in his State of the Commonwealth address the day before. (Photo: Eric Haynes / Governor’s Office)
Coming Soon: Maelle Kids Magazine Issue #7 "Kids In America"
Photographer: Erick Laamar
Graphic Designer: Renaldo Creative
Marc Chun, a specialist in transformational education, will facilitate a two-day workshop designed for faculty to use their course content to expand critical thinking and problem solving in undergraduate courses
Counter clock from the bottom: Gist Hall, Jenkins Hall, Science D, Forestry, Behavioral & Social Sciences, Natural Resources, Harry Griffith Hall and Student Business Services.
أبوظبي في 12 مارس 2018
ترأس سمو الشيخ عبدالله بن زايد آل نهيان وزير الخارجية والتعاون الدولي رئيس مجلس التعليم والموارد البشرية الاجتماع الـ / 22/ للمجلس الذي عقد في ديوان عام الوزارة بأبوظبي.
ورحب سموه في بداية الاجتماع بأعضاء المجلس فيما تم بعد ذلك اعتماد محضر الاجتماع الـ /21 / لمجلس التعليم والموارد البشرية.
وتطرقت معالي حصة بنت عيسى بوحميد إلى مختبر الابتكار لأصحاب الهمم من فئة الصم الذي تم تنظيمه من قبل وزارة تنمية المجتمع، بهدف تطوير الخدمات المقدمة للصم في الدولة وإيصال رسالة الأشخاص الصم إلى صانعي القرار من خلال التعبير عن التحديات التي يواجهونها، واقتراح الحلول المجدية التي تساعدهم على ممارسة حياتهم بأقصى قدر من الاستقلالية أسوة بالآخرين.
حيث استعرض المختبر الأول من نوعه أهم التحديات التي يواجهها الصم في المجالات التعليمية والتوظيف والحياة العامة، وأهمية إصدار قاموس إماراتي موحد للغة الاشارة الخاصة بالصم مما يرفع من مستوى تعاملهم مع أقرانهم وتفهمهم لاحتياجاتهم وبالتالي اندماجهم التعليمي والمجتمعي.
كما أشارت معالي حصة بنت عيسى بوحميد خلال الاجتماع إلى استعداد اللجنة العليا لاستضافة الألعاب الإقليمية للأولمبياد الخاص في إمارة أبوظبي، بالإضافة إلى بدء استقبال الوفود المشاركة في المدن المضيفة بالتعاون مع المجالس التنفيذية في الحكومات المحلية، التي ستنفذ سلسلة من البرامج والزيارات على مدى ثلاثة أيام في جميع إمارات الدولة، إبتداءاً من 12 إلى 15 مارس 2018 للتعرف على تراث وتاريخ الدولة والتبادل الثقافي والمعرفي حول شتى المجالات، ودورها في دعم وتمكين أصحاب الهمم، وإبراز أهم الأحداث الرياضية الإنسانية المنظمة في دولة الإمارات بتكاتف كافة فئات المجتمع داعمين ومشاركين في إنجاحه.
وناقشت معاليها مشروع كود الإمارات للبيئة المؤهلة الذي يتضمن مجموعة من المواصفات والمعايير والاشتراطات الواجب توفيرها في المباني والمرافق والخدمات لتلائم أصحاب الهمم في دولة الإمارات، بشكل يضمن وصولهم إليها وتلقيهم الخدمات بسهولة ويسر أسوة بالآخرين من أفراد المجتمع.
وأكدت معاليها على دور كود الامارات في إدماج أصحاب الهمم في مدارس التعليم العام والتعليم العالي، حيث يتيح لهم فرصة الوصول إلى المؤسسات التعليمية والتنقل فيها باستقلالية مع توفير المرافق الخدمية التي تناسب احتياجاتهم، حيث يحتوي الكود على مواصفات البناء سهل الوصول والتنقل لأصحاب الهمم من مختلف الإعاقة، الأمر الذي يدعم تلقيهم للتعليم في بيئات مؤهلة مرحبة بهم، وأضافت معاليها أن كود الامارات سيمنح أصحاب الهمم الفرص المتساوية في الوصول إلى بيئات العمل والتنقل في مرافقها أسوة بأقرانهم، كونه يحتوي على مواصفات البناء والمرافق الواجب توفيرها في بيئات العمل لتمكين أصحاب الهمم من الوفاء بمتطلبات أعمالهم الموكلة إليهم بيسر، وبالتالي تحقيق التوظيف الدامج لهم ومشاركتهم الاجتماعية والاقتصادية في بناء الوطن. الأمر الذي يقود إلى إدماجهم المجتمعي كأعضاء فاعلين ومشاركين في عجلة التنمية الاجتماعية.
حيث تم تطوير كود الإمارات للبية المؤهلة بالتعاون مع وزارة تطوير البنية التحتية وبالإطلاع على أفضل الممارسات العالمية في هذا المجال، وأيضاً يخدم كود الإمارات كافة فئات المجتمع من كبار السن والأطفال وغيرهم بضمان وصولهم للخدمات الأساسية.
وأشارت معالي حصة بنت عيسى بوحميد إلى برنامج تبنى دولة الذي يهدف إلى تعزيز الإدماج الاجتماعي لأصحاب الهمم بين الشباب، وتعزيز التواصل بين الثقافات من خلال المشاركة والانخراط مع الوفود الرياضية المشاركة في الألعاب الإقليمية للأولمبياد الخاص، من خلال إلى مشاركة مدارس أبوظبي في الألعاب الإقليمية للأولمبياد الخاص بهدف زيادة الوعي بأصحاب الهمم وبأوضاعهم وظروفهم ومن أجل تعزيز الإدماج الاجتماعي لهم ضمن النظام المدرسي، حيث ستستضيف 18 مدرسة خاصة و15 مدرسة حكومية (من جميع المراحل الدراسية) الدول المشاركة في الألعاب الإقليمية للأولمبياد الخاص لمنطقة الشرق الأوسط وشمال أفريقيا، وستقدم حزمة من الفعاليات والأنشطة المصاحبة للحدث.
واطلع سموه خلال الاجتماع على مبادرات هيئة المعرفة والتنمية البشرية بدبي والجهود المستمرة لتوفير تعليم ذو جودة أفضل للطلبة الإماراتيين الملتحقين بالمدارس الخاصة في إمارة دبي.
واستعرض سعادة الدكتور/ عبد الله محمد الكرم خلال الاجتماع نتائج تنفيذ برنامج محمد بن راشد للطلبة المتميزين في عامه الأول والذي أطلقه صاحب السمو الشيخ محمد بن راشد آل مكتوم نائب رئيس الدولة رئيس مجلس الوزراء حاكم دبي "رعاه الله" كأحد برامج خطة دبي 2021 بهدف إعداد جيل إماراتي متميز دراسياً قادر على أداء دوره بفاعلية في التنمية المستقبلية لدولة الإمارات بمؤهلات وكفاءات متميزة وذلك من خلال ما يوفره البرنامج من منح دراسية للطلبة الإماراتيين لضمان إلتحاقهم بأفضل المدارس الخاصة في إمارة دبي.
كما استعرض سعادته خلال الإجتماع رحلة 9 أعوام من تنفيذ أعمال الرقابة المدرسية في المدارس الخاصة بدبي ودورها في الإرتقاء بجودة التعليم الذي يتلقاه الطلبة الإماراتيين فيها بالإضافة إلى الجهود المبذولة نحو ضمان إلتحاق 100% من الطلبة الإماراتيين في المدارس الخاصة بمدارس خاصة ضمن فئة " جيد" وما فوق وما يرتبط بذلك من مبادرات قائمة ومستقبلية لبلوغ المستهدفات الوطنية لدولة الإمارات.
حضر الاجتماع معالي حسين بن إبراهيم الحمادي وزير التربية والتعليم ومعالي نورة بنت محمد الكعبي وزيرة الثقافة وتنمية المعرفة ومعالي ناصر بن ثاني الهاملي وزير الموارد البشرية والتوطين ومعالي حصة بنت عيسى بو حميد وزيرة تنمية المجتمع ومعالي جميلة بنت سالم المهيري وزيرة الدولة لشؤون التعليم العام ومعالي الدكتور أحمد بن عبدالله بالهول الفلاسي وزير الدولة لشؤون التعليم العالي والمهارات المتقدمة، أمين عام المجلس ومعالي شما بنت سهيل المزروعي وزيرة الدولة لشؤون الشباب ومعالي سارة بنت يوسف الأميري وزيرة دولة وسعادة الدكتور عبد الله محمد الكرم مدير عام هيئة المعرفة والتنمية البشرية في دبي، والسيد محمد النعيمي مدير مكتب شؤون التعليم في ديوان ولي عهد أبوظبي.
in Archeon this weekend: people from Archeon and European parcs like Archeon talk about adult eduction in these parcs
Marc Chun, a specialist in transformational education, will facilitate a two-day workshop designed for faculty to use their course content to expand critical thinking and problem solving in undergraduate courses
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student, Pagak village in Gambella.
Ruey Tut Rue, 15, and 7th grade student did not go to school for three weeks due to the recent abduction of large numbers of children in the Gambella Region of Ethiopia by Murle pastoralists from South Sudan. He recalls his mother and brother being taken away through the incident. They still haven’t returned.
“I missed class for three weeks. I feel upset and my mind is not focused. If there was a library and varieties of books to read, it might relax my mind but we do not have one in our school. Reading complicated subjects such as biology and chemistry is now helping me to divert my attention from thinking about my mother.” © UNICEF Ethiopia/2016/Meklit Mersha