VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Nákladní vlak společnosti FCAB pomalu stoupá od hranic Bolívie a Chile do Chilského vnitrozemí. V cestě mu zbývá pokořit nejvýše položenou stanici na trati Ascotán, která leží v nadmořské výšce 3,956 metrů. Přepravy „baněk“ se zinečným koncentrátem, se chopila 17. listopadu 2022 trojice lokomotiv 2009 (EMD/Clyde GL26C-2) + 2406 (EMD GT22CU-3) a 2401 (EMD GT22CU-3).

Díky pracem na trati v místech kde právě tento vlak projíždí, byla rychlost vlaku pomalejší, jak rychlost chůze v této nadmořské výšce a tak došlo na souboj fotograf vs. západ slunce a kde je sakra ten vlak. Čas do příjezdu vlaku jsme si však krátili pozorováním nádherného pozadí v podobě solné pláně „Salar de Ascotán“ a stratovulkánu Ollagüe (na levé straně snímku), který se tyčí do výšky 5870m, ten se nachází na hranicích Bolívie a Chile. Masív této sopky je tvořen andezity a na jejím vrcholu se nachází dacitový lávový dóm. Aktivita této sopky není doložena, avšak je možné pozorovat stoupající sopečné plyny a páry na jižní straně této sopky. Na pravé straně snímku se nachází protáhlá hora Cerro Cañapa s nejvyšší nadmořskou výškou 5882m.

EN -

FCAB's freight train slowly climbs from the border of Bolivia and Chile into the Chilean interior. On the way, he has to conquer the highest station on the Ascotán line, which lies at an altitude of 3,956 meters. On November 17, 2022, a trio of locomotives 2009 (EMD/Clyde GL26C-2) + 2406 (EMD GT22CU-3) and 2401 (EMD GT22CU-3) took over the transport of "flasks" with zinc concentrate.

Thanks to the work on the track in the places where this train passes, the speed of the train was slower than the speed of walking at this altitude, and so there was a fight between the photographer and the photographer. sunset and where the hell is the train. However, we passed the time until the arrival of the train by observing the wonderful background in the form of the "Salar de Ascotán" salt flat and the stratovolcano Ollagüe (on the left side of the picture), which rises to a height of 5870m, which is located on the border of Bolivia and Chile. The massif of this volcano is made up of andesites and on its summit is a dacite lava dome. The activity of this volcano is not documented, but it is possible to observe rising volcanic gases and vapors on the south side of this volcano. On the right side of the picture is the elongated mountain Cerro Cañapa with the highest altitude of 5882m.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Cisternový vlak s trojicí lokomotiv společnosti FCAB (Ferrocarril de Antofagasta a Bolivia) se doslova pere s velkým převýšením, které zdolává na trati z přístavu Mejillones do Chilského vnitrozemí. Vlak se stroji FCAB 1442 a FCAB 1441 (obě EMD GR12) + FCAB 1435 (Clyde Engineering G22CU), projel před pár okamžiky výhybnou Sergio Galván a stoupá dále ke stanici Cumbre. V těchto místech panují poměrně nehostinné podmínky pro "život" - no především pro růst rostlin. Aby ne, jedná se o začátek Atacamské pouště na západním pobřeží Chile, nejsuššího místa na planetě. Počasí Vás tu velmi překvapí, ráno zde panuje hustá mlha, která s východem slunce velmi rychle ustoupí nad oceán a nebe zůstane po celý den jasné téměř bez mráčku. Teploty se v listopadu pohybují v noci kolem nuly či mírně nad nulou a kolem poledne dosáhnou i 20-25 °C. Z počátku dne je klidné i povětří, to se však díky silnému proudění mezi oceánem a pohořím And brzy změní na celodenní silný vítr.

Podívejme se na stroje. První dvě lokomotivy z tohoto snímku byly vyrobeny v roce 1963 lokomotivkou EMD a dodány společnosti FNC (Ferrocarriles Nacionales de Colombia, tedy státním drahám Kolumbie), od této společnosti obě lokomotivy zakoupila FCAB v roce 2005. Lokomotivy byly označeny dle výrobních čísel – Nr.27975 (FNC 414 / FCAB 1441 a Nr.27964 (FNC 403 / FCAB 1442). Třetí lokomotiva pochází z roku 1967 a je tak nejmladší z těchto tří, byla vyrobena lokomotivkou Clyde Engineering pod výrobním číslem Nr.67-537 a dodána společnosti Westrail (Západoaustralská vládní železnice), kde sloužila pod číslem AA1518 až do roku 1998, kdy ji zakoupila FCAB a po transportu do Chile přeznačila na 1435. Všechny tři lokomotivy prošly po zakoupení v dílnách FCAB rekonstrukcí.

Nákladní vlak převáží kyselinu sírovou, která je jednou z nejdůležitějších sloučenin při těžbě mědi v dolech. Její pomocí můžeme uvést směs kovových surovin do roztoku a odtud již snadno elektrolýzou vyloučíme měď, či další kovy např. nikl.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Ještě za hluboké tmy vyráží z Calamy dvojice lokomotiv pro soupravu „boxcars“ do blízkých dolů San Salvador, které sem ještě za hluboké noci přivezl jiný vlak z přístavu Antofagasta. Zde v předávacím nádraží v nadmořské výšce 2500 m n.m. vozy zapřáhnou a vyráží s nimi směrem do Bolívie. Vlak postupně nabírá výšku až do sedla Ascotán 3 996 m n.m.

Zde na snímku je vlak zachycen mezi výhybnou Polapi a již zmíněným sedlem Ascotán, kde se též nachází výhybna. V čele vlaku je nasazena „stálá“ dvojice lokomotiv FCAB 2004 a 2003, kterou jsme zde potkávali každý den pravidelně. Jedná se o lokomotivy z produkce Clyde Engineering typu GL26C-2 (australská licenční výroba typu EMD G26), oba stroje byly vyrobeny v roce 1971 a společností FCAB byly zakoupeny v roce 2001 od Australské společnosti Queensland Rail.

Na pozadí obrázku se tyčí mohutný vulkanický komplex tvořen dvěma stratovulkány. Na levé straně se jedná o stratovulkán San Pablo s nejvyšším bodem 6 092 m n.m., na pravé straně o něco vyšší a geologicky mladší souputník stratovulkán San Pedro 6 120 m n.m. Komplex stratovulkánů je tvořen převážně andezitem a dacitem. Z předchozích století je evidováno vícero zpráv o aktivitě tohoto komplexu. V případě vulkánu San Pedro se jedná o aktivní sopku, naopak San Pablo je sopka spící.

A jelikož se jedná o moji 300 fotografie, zde v galerii Flickr. Přikládám ke shlédnutí i hodinové video, které zachycuje provoz několika vlaků během výletu v Chile - youtu.be/2vcPOWpUi3s

EN - Even in the deep darkness, a pair of boxcar locomotives set off from Calama for the nearby mines of San Salvador. Here at the transfer station at an altitude of 2500 m above sea level. hitch the wagons and set off with them in the direction of Bolivia. The train gradually gains height up to the Ascotán saddle 3,996 m above sea level.

Here in the image, the train is caught between the Polapi switch and the already mentioned Ascotán saddle, where the switch is also located. At the head of the train is a "permanent" pair of FCAB 2004 and 2003 locomotives, which we met here regularly every day. These are Clyde Engineering type GL26C-2 locomotives (Australian Licensed EMD G26 type), both built in 1971 and purchased by FCAB in 2001 from Queensland Rail of Australia.

In the background of the picture rises a massive volcanic complex consisting of two stratovolcanoes. On the left side is the San Pablo stratovolcano with the highest point of 6,092 m above sea level, on the right side is the slightly higher and geologically younger companion, the San Pedro stratovolcano 6,120 m above sea level. The complex of stratovolcanoes consists mainly of andesite and dacite. Several reports on the activity of this complex are recorded from previous centuries. San Pedro is an active volcano, while San Pablo is a dormant volcano.

And since these are my 300 photos, here in the Flickr gallery. I am also attaching a one-hour video for viewing, which captures the operation of several trains during the trip in Chile - youtu.be/2vcPOWpUi3s

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Snímek nákladního vlaku společnosti FCAB na pozadí se sopkou Cerro Ascotan, která se tyčí do výšky 5473 metrů nad mořem. Tato sopka bývala kdysi vyšší, ale díky silné explozi byl její vrchol roztříštěn a trosky vrženy do okolí na velké vzdálenosti. Vlak který sledujeme na snímku, možná mezi zmíněnými trosky, chcete-li pozůstatky sopky projíždí. Souprava jede z Bolívie, odkud převáží zinečný koncentrát do Chilského přístavu Mejillones. Vlak již klesá z nejvýše položeného místa trati 3,956 metrů nad mořem (stanice Acotán), až do zmíněného přístavu.

ES

Una toma de un tren de carga FCAB de fondo con el volcán Cerro Ascotan elevándose 5.473 metros sobre el nivel del mar. Este volcán solía ser más alto, pero debido a una poderosa explosión, su pico se hizo añicos y los escombros fueron arrojados a grandes distancias en el área circundante. El tren que estamos viendo en la imagen está pasando, quizás entre los escombros antes mencionados, si se quiere, los restos del volcán. La plataforma viaja desde Bolivia, desde donde transportará concentrado de zinc al puerto chileno de Mejillones. El tren ya desciende desde el punto más alto de la línea, 3.956 metros sobre el nivel del mar (estación Acotán), hasta el puerto mencionado.

Let us sunshine. I wish everyone good luck for the New Year 2016 !!!

Do kopce nutí další rok nás jíti , ať nám přitom slunce svítí ! Šťastný Nový rok 2016 !!!

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Skrze solnou pláň „Salar de Ascotán“ v nadmořské výšce 3,730 metrů nad mořem, která v celé své ploše leží na území Chile, projíždí nákladní vlak v čele se stroji FCAB 2406, 2401 a 2011. Snímek se tentokrát zaměřuje především na trojici lokomotiv, kde první v čele je již v novém barevném schématu společnosti FCAB a dvě následující lokomotivy nosí ještě staré barevné provedení.

Na pozadí snímku se nachází sopečné pohoří Cerro Cañapa, které již celou svoji polohou leží na území Bolívie. Cerro Cañapa dosahuje nejvyšší výšky 5,882 metrů nad mořem. Hora tvoří obrovskou kulisu barevným jezerům Cañapa a Hedionda. Hora patří mezi málo známé hory, na které se vydá jen málokdo.

Samotná solná pláň má rozlohu 246 kilometrů čtverečných a lze ji také dohledat pod označením „Salar de Cebollar“, železniční trať prochází západní stranou solné pláně v délce 35 kilometrů. Celé povodí tohoto salaru má rozlohu 1,455 čtverečných kilometrů.

EN - A freight train led by FCAB engines 2406, 2401 and 2011 passes through the salt flat "Salar de Ascotán" at an altitude of 3,730 meters above sea level, which lies entirely on the territory of Chile. the first one in the lead is already in the new color scheme of the FCAB company and the two following locomotives still wear the old color scheme.

In the background of the picture is the Cerro Cañapa volcanic mountain range, which already lies entirely on the territory of Bolivia. Cerro Cañapa reaches the highest altitude of 5,882 meters above sea level. The mountain forms a huge backdrop to the colorful Cañapa and Hedionda lakes. The mountain is one of the little-known mountains that few people go to.

The salt flat itself has an area of 246 square kilometers and can also be traced under the name "Salar de Cebollar", the railway line runs along the western side of the salt flat for 35 kilometres. The entire basin of this salar has an area of 1,455 square kilometers.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Po dosednutí našeho letadla na letišti Calama a následného zapůjčení automobilu, jsme vyzbrojeni základními informacemi vyrazili neprodleně za dobrodružstvím Chilské železnice. Po ujetí 175 kilometrů směrem k Bolivijské hranici jsme se dostali k solné pláni – Salar de Carcote, kde jsme si všimli prvního vlaku, který směřoval z vnitrozemí do Bolívie. Po jeho zastavení ve výhybně San Martin, jsme usoudili, že jede vlak proti. Neváhali jsme a zdokumentovali jsme tento stojící vlak v čele se stroji FCAB 2005 + 2407 a 2405. Po nějakém čase, se v dáli solné pláně objevil vlak z Bolívie v čele se stroji FCAB 2003 + 2004. Oba nákladní vlaky převážely tzv. Box-Cary. My jsme se rozhodli o odfocení obou vlaků ve výhybně a následovat tento vlak do vnitrozemí.

Pláň Salar de Carcote (nebo také Saler de San Martín) se nachází v nadmořské výšce 3 690 m n.m., rozkládá se na ploše 108 km2. Salar je pozůstatkem starověkého jezera, dnes se v salaru nachází pouze několik malých jezírek. Jeho krajině dominují sopky Ollagüe na východě a Aucanquilcha na severu. Právě stratovulkán Ollagüe s nadmořskou výškou 5 868 m n.m. se nachází na snímku v pravé části, sopka se nachází na hranicích Chile a Bolívie. Z historie však není doložena její aktivita, ale je nadále vedena jako aktivní.

V čele vlaku jedoucí již zmíněné stroje FCAB 2003 a 2004, jsme následně potkávali den co den. Jedná se o lokomotivy z produkce Clyde Engineering typu GL26C-2 (australská licenční výroba typu EMD G26), oba stroje byly vyrobeny v roce 1971 a společností FCAB byly zakoupeny v roce 2001 od Australské společnosti Queensland Rail.

Na snímku z 6. listopadu 2022, který jsem se rozhodl publikovat, jsou do sebe oba vlaky takřka „zaklesnuty“ a konec vlaku stojícího na vzdálenější koleji končí v dýmu lokomotiv FCAB 2003 + 2004. V pozadí na levé straně se nachází také již zmíněná trojice lokomotiv FCAB a částečně zabraný Salar de Carcote.

EN

After landing our plane at the Calama airport and subsequently renting a car, armed with basic information we set off immediately for the adventure of the Chilean railway. After driving 175 kilometers towards the Bolivian border, we reached the salt flat – Salar de Carcote, where we noticed the first train heading inland to Bolivia. After it stopped at the San Martin switch, we assumed that the train was going against it. We didn't hesitate and documented this stationary train led by FCAB 2005 + 2407 and 2405. After some time, a train from Bolivia appeared in the far salt plain led by FCAB 2003 + 2004. Both freight trains carried so-called Box-Cary . We decided to take pictures of both trains in the switchyard and follow this train inland.

The Salar de Carcote plain (or Saler de San Martín) is located at an altitude of 3,690 m above sea level, and covers an area of 108 km2. The Salar is a remnant of an ancient lake, today only a few small lakes are found in the Salar. Its landscape is dominated by the volcanoes Ollagüe in the east and Aucanquilcha in the north. It is the Ollagüe stratovolcano with an altitude of 5,868 m above sea level. is located in the right part of the picture, the volcano is located on the border of Chile and Bolivia. However, its activity is not documented in history, but it is still listed as active.

At the head of the train, the already mentioned FCAB 2003 and 2004 machines, we subsequently met every day. These are Clyde Engineering type GL26C-2 locomotives (Australian Licensed EMD G26 type), both built in 1971 and purchased by FCAB in 2001 from Queensland Rail of Australia. In the picture from November 6, 2022, which I decided to publish, the two trains are almost "sunk" into each other, and the end of the train standing on the further track ends in the smoke of the locomotives FCAB 2003 + 2004. In the background on the left side, there is also the already mentioned trio FCAB locomotives and the partially occupied Salar de Carcote.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Železniční společnost FCAB přepraví až 6 miliónu nákladů během roku (statistika r.2021), z čehož 1/2 dělá kyselina sírová, která míří do dolů, nejčastěji se jedné o důl Chuquicamata, který se nachází severně od Calamy. Cisterny jsou plněné ve speciálním terminálu v přístavu Mejillones.

EN

The railway company FCAB transports up to 6 million loads during the year (2021 statistics), of which 1/2 is sulfuric acid, which goes to mines, most often the Chuquicamata mine, which is located north of Calama. The tanks are filled in a special terminal in the port of Mejillones.

ES

La empresa ferroviaria FCAB transporta hasta 6 millones de cargas durante el año (estadísticas 2021), de las cuales la mitad es ácido sulfúrico, que va a minas, la mayoría a la mina Chuquicamata, que se encuentra al norte de Calama. Los tanques se llenan en una terminal especial en el puerto de Mejillones.

Je již nepsaným pravidlem, že se tu a tam při zvláštních akcích Zubačky v Kořenově, ukáže nějaké to netradiční vozidlo, které doplňuje jízdy ozubnicových vlaků mezi Tanvaldem a Kořenovem o další vlaky a to v úseku z Kořenova do Harrachova (v úseku z Kořenova do Harrachova se v případě použití jednoho hnacího vozidla vlaky sunou).

V roce 2021 se na Zubačku podívala lokomotiva 751.149 "Rudý říjen", která v sobotu 21. srpna odvezla několik párů zvláštních osobních vlaků ve zmíněném úseku. V neděli 22. srpna pak vyrazila na dopoledním obratu do Harrachova pro potěchu několika fotografů a to zcela netradičně v čele vlaku. Zde je zmíněný vlak zachycen na Jizerském mostě u Kořenova.

Rychlík 662 z Brna do Plzně v čele s lokomotivou 754.018 ještě v části tratě s nezávislou trakcí, uhání nedaleko Kralic nad Oslavou směrem k Jihlavě, kde bude čekat na tento vlak lokomotiva řady 242. Dalšího přepřehu a druhé úvratě v trasese dočká vlak ve stanici České Budějovice, odkud bude s další lokomotivou ř.242 pokračovat až do Plzně.

Dnes sa konala zaujímavá a oku lahodiaca preprava vozňov radu Uacns, ktoré využívala hlinikáreň Slovalco v Žiari nad Hronom na prepravu oxidu hlinitého, do svojho závodu.

Prepravu mal na starosti štátny dopravca ZSSKC a ročne do závodu doviezol viac než 300 tisíc ton oxidu hlinitého, vo väčšine išlo o prepravy z prístavov Rotterdam a Koper. Avšak po vľaňajšom avizovanom zastavení výroby v žiarskej hlinikárni firma Slovalco prepustila väčšinu zamestnancov a štátny dopravca ZSSKC prišiel o významnú vozbu rovnako ako aj o veľké ročné miliónové tržby.

Dnes, 20.03.2023 sa v skorých ranných hodinách pobrali dva čmeliaky HBP zo Zemianskych Kostolian do Žiaru nad Hronom po súpravu prázdnych 23 vozňov, ktoré smerovali do areálu vlečky bane Cígel na vyčistenie a následne poputujú na ďaľší prenájom do zahraničia. Trasa vlaku viedla zo Žiaru nad Hronom, s úvraťou v Hronskej Dúbrave, cez malebné Kremnické vrchy, Hornú Štubňu až do Prievidze. V čele sa ukázal čmeliak 771.514-7 a na postrku mu po Kremnické Bane asistoval 770.613-8.

Pn 1.nsl. 63820 // 20.03.2023 // Remäta

S foťákem na krku jsem navštívil Šumavu pouze jednou, ano v této oblasti mám pořád nějaké mezery, ale to se již nedá nic dělat. V parném létu v roce 2013, to byl spíše takový výlet kolem kolejí s tím, že se vyfotilo pár vlaků jedoucích kolem, no ono při vysokém slunci se sice fotit nedalo a tak mám pár brejláků s tmavým čelem a naopak když už bylo slunce níž na obloze překazil ten správný obrázek mrak… štěstí naopak přálo na motorové vozy a soupravy složené z vozů 842 + dvou vložených vozů Bdtn a motoráku 842 na postrku, to mi nijak nevadilo.

Na snímku z 6. srpna 2013 je osobní vlak z Českých Budějovic do Nového údolí, ten je v sezóně navíc posílen o další jeden vložený a motorový vůz 842 (v čele). Nedaleko vrcholové stanice v Novém Údolí se v čele tohoto vlaku ukázal motorový vůz 842.012, následují ho vozy 842.006 a 842.007.

Another Crested tit

Oravská magistrála žije nákladnou dopravou aj v sobotu. Dôkazom toho je pravidelný manipulačný vlak z Trstenej do Liskovej, vedený pod číslom 86550. Na fotografii kocúr 742.368 v čele 11 vozňovej ucelenky dreva míňa obec Krívá a pozdĺž rieky Oravy sa plazí k Dlhej nad Oravou, kde priberie ďaľší náklad. Drevo z oravských lesov zväčša končí v Rumunskej stanici Stupini, neďaleko mesta Brasov, kde sídli nemecká firma Kronospan, ktorá sa zaoberá výrobou nábytku.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Poslední paprsky slunečního svitu, nasvicují nákladní vlak z Bolívie do vnitrozemských dolů v Chile. Že se jednalo o doslova posledních pár vteřin slunečního svitu, jasně hovoří zážitek projíždějícího vlaku, kdy v tomto úseku jel velmi pomalou jízdou. A tak nežli se lokomotiva přiblížila k fotografovi, bylo sluníčko dávno schované za pohořím.

Nákladní vlak převážející tzv. Box-Cary z Bolívie, na snímku pomalu klesá ze sedla Acotán (3,996 m n.m.), ke Calamě. V těchto místech přibližně 3,500 m n.m., nedaleko San Pedra mu však do cíle (100km) schází ještě několik hodin jízdy, kterou absolvuje za tmy, která se zde v poušti Atacama dostaví velmi rychle, stejně jako rychlí pokles teplot.

V čele vlaku je nasazena „stálá“ dvojice lokomotiv FCAB 2003 a 2004, kterou jsme zde potkávali každý den pravidelně. Jedná se o lokomotivy z produkce Clyde Engineering typu GL26C-2 (australská licenční výroba typu EMD G26), oba stroje byly vyrobeny v roce 1971 a společností FCAB byly zakoupeny v roce 2001 od Australské společnosti Queensland Rail.

ES

Los últimos rayos de sol iluminan un tren de carga de Bolivia a las minas interiores de Chile. La experiencia del tren que pasaba, que viajaba a una velocidad muy lenta en esta sección, muestra claramente que fueron literalmente los últimos segundos de sol. Y así, antes de que la locomotora se acercara al fotógrafo, el sol se ocultó durante mucho tiempo detrás de la cordillera.

Un tren de carga que transporta el llamado Box-Cary desde Bolivia, en la imagen, desciende lentamente desde el paso de Acotán (3.996 m sobre el nivel del mar) hacia Calama. En estos lugares, aproximadamente a 3.500 m sobre el nivel del mar, no lejos de San Pedro, todavía le quedan unas horas para llegar a su destino (100 km), que completa en la oscuridad, que aquí en el desierto de Atacama se le da muy rápido. , así como el rápido descenso de las temperaturas.

A la cabeza del tren hay un par "permanente" de locomotoras FCAB 2003 y 2004, que nos encontramos aquí regularmente todos los días. Se trata de locomotoras Clyde Engineering tipo GL26C-2 (tipo EMD G26 con licencia australiana), ambas construidas en 1971 y compradas por FCAB en 2001 a Queensland Rail of Australia.

EN

The last rays of sunshine illuminate a freight train from Bolivia to the inland mines of Chile. That it was literally the last few seconds of sunshine is clearly shown by the experience of the passing train, which was traveling at a very slow speed in this section. And so, before the locomotive approached the photographer, the sun was long hidden behind the mountain range.

A freight train carrying the so-called Box-Cary from Bolivia, in the picture, slowly descends from the Acotán pass (3,996 m above sea level) towards Calama. In these places, approximately 3,500 m above sea level, near San Pedro, however, he still has a few hours to go to his destination (100 km), which he completes in the dark, which here in the Atacama desert comes on very quickly, as does the rapid drop in temperatures.

At the head of the train is a "permanent" pair of FCAB 2003 and 2004 locomotives, which we met here regularly every day. These are Clyde Engineering type GL26C-2 locomotives (Australian Licensed EMD G26 type), both built in 1971 and purchased by FCAB in 2001 from Queensland Rail of Australia.

Dnes sa uskutočnila prvá preprava trosky v réžii súkromného dopravcu LTE.

Najväčším lákadlom tejto prepravy bola práve jej trasa, kedy sa dopravca rozhodol využiť práve "zabudnutú" trať z Margecian do Banskej Bystrice.

Východiskovým bodom bola Haniska pri Košiciach U.S.Steel, cieľovým je vlečka Knauf Insulation v Novej Bani.

Postupne by malo ísť takýchto vlakov viac, trasovanie ďalších je však smerované cez trať Haniska - Plešivec - Zvolen, a pravdepodobne sa už po tejto trati nezopakuje.

Napriek nepriaznivej predpovedi počasia ma čarovná zimná krajinka Telgártu vytiahla práve sem, a nakoniec aj keď bez Slnka, to nedopadlo najhoršie...

Každopádne ďalší nákladný vlak na tejto trase bol veľmi pekným spestrením, aj napriek nie fotogenickej súprave vozňov.

Nákladní vlak 66263 vezoucí 20 vozů se sklářským pískem o hmotnosti 1600 tun z Jestřebí do Kyjovských skláren Vetropack Moravia Glass. V čele vlaku je nasazena dvojice lokomotiv 750.163 a 750.277, kterým na postrku vypomáha další nulkový brejlovec 750.333. Vlak se pomalu blíží do cíle své cesty a na snímku projel před pár vteřinama zastávkou Nevojice.

Video z jízdy rychlíků ke zhlédnutí –

Video of the speedbout ride for viewing –

VIDEO ZDE

Provoz rychlíků z Prahy do Harrachova s motorovými vozy 854 netrval nijak dlouhou dobu. Za rok a půl provozu těchto vlaků se zde vystřídalo několik motorových vozů, které však museli být do Prahy převedeny z jiné služebny (Trutnov). Jednalo se o výměnu vozů 854.0 za vozy 854.2, jelikož motoráky 854.2 jsou na ozubnicové trati z Tanvaldu do Kořenova schváleny. Vozy byly vybaveny informačním systémem dle požadavku Libereckého kraje, který rychlíky mezi Tanvaldem a Harrachovem platil. Také zde bylo pravidlo, že rychlík musel do stanice Tanvald dorazit s menším jak desetiminutovým zpožděním, aby tento vlak neopozdil další jedoucí vlaky ve směru do Harrachova, a tak se i mnohokrát stalo, že vlak byl dále zrušen.

Na snímku z 13. května 2018 přejíždí motorový vůz 854.213 „TOM“, přes Jizerský viadukt mezi Harrachovem a Kořenovem při své cestě s rychlíkem 1151 zpět do Prahy. Poté co zvládne vůz klesání do Tanvaldu, připojí si vagóny řady Bdtn a bude pokračovat dále ku Praze.

Železničný klub Tatran, sídliaci v Liptovskom Mikuláši, v spolupráci so Železničnou spoločnosťou Cargo Slovakia, ČD Cargo a ČD Nostalgia zorganizovali v uplynulý víkend výnimočné podujatie "S Dvojičkou do Prahy". Jednalo sa o 3 dňový výletný vlak zo Spišskej Novej Vsi do hlavného mesta Českej Republiky - Prahy a späť. Vlak bol ťahaný netradične dvojdielnym rušňom - E479.1001/002 oslavujúcim 43 rokov spoľahlivej služby.

Mimoriadny vlak vyrazil zo Spišskej Novej Vsi v piatok ráno. V úseku Choceň - Poříčany trasa viedla mimo koridoru cez Týniště nad Orlici, Hradec Králové a Nymburk. V sobotu si organizátori pripravili okrem výstavy nákladných lokomotív v retro vzhľade na Masarykovom nádraží aj ďaľši mimoriadny expres z Prahy na Karlštejn. V poobedných hodinách nasledoval za spolupráce ČD Cargo nákladný fotovlak na trase Praha-Libeň – Praha-Krč – Zadní-Třebaň – Beroun. V nedeľu opustila dvojička brány českého hlavného mesta po 10. hodine rannej a vydala sa na dlhú, vyše 600 kilometrovú cestu späť domov, do Spišskej Novej Vsi.

Dvojičky radu 131 (E479.1) boli toho času naše najsilnejšie a najvýkonnejšie lokomotívy, vyrábané v rokoch 1980-1982 v závode Škoda Plzeň a boli určené pre ťažkú nákladnú vozbu na sklonovo náročnom ramene Čierna nad Tisou - Ostrava cez Štrbskú rampu, kde dodnes zabezpečujú vozbu uhoľných a rudných vlakov. Medzi železničiarmi i nadšencami si dodnes zachovávajú svoje výnimočné postavenie. Podčiarkuje to ich niekoľko ďaľších jedinečností, predstavujú jediný rad rušňov, ktorý bol sústredený do jedného depa v Spišskej Novej Vsi, kde sa okrem prevádzkovania realizovala aj všetka údržba a opravy najväčšieho rozsahu vrátane modernizácií. Ďaľšou zaujímavosťou je, že do dnešného dňa sa aj napriek neobchádzajucím násilným poškodeniam zachovalo všetkých 50 vyrobených dvojíc, ktoré ďalej spoľahlivo slúžia. Viackrát sa však výnimočne objavili aj v čele vlakov osobnej dopravy.

R 10033 / 09.07.2023 / Bocanovice [ČR]

Hektor T 435.0111 se chopil přepravy "historických vozů", které postupně přepravuje do Turnovského depa k záchraně před šrotací s cílem budoucí renovace.

Na snímku je vlak zachycen nedaleko Boskovic, na své cestě z Velkých Opatovic do České Třebové.

Ve Velkých Opatovicích bylo do soupravy vlaku zařezano torzo kotlového vozu, které je řazeno za služebním vozem Ds. Na plošinovém voze je naložen, další plošinový vůz (úzký), který pochází z Kamenice nad Lipou.

MRCE/RegioJet 193 627, R 1118, Hranice na Moravě

Lokomotiva 193 627 z lokpoolu firmy Mitsui Rail Capital Europe byla původně půjčena dopravci Rail Force One, který je z Nizozemí. Z důvodu další vozby si RegioJet pronajmu další stroj od MRCE a RFO dostalo jednu z lokomotiv řady 189, která tohoto vínově červeného Vectrona nahradila na dobu cca dvou měsíců. Pro RegioJet je dlouhodobě problém nahradit výpadky lokomotiv TRAXX MS2e a chybějící, zatím neschválené lokomotivy TRAXX MS3.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Nákladní vlak převážející námi (během našeho pobytu v Chile) pojmenované vozy tzv. „baňky“, které míří k nakládce do dolu San Cristobal v Potosi v Bolívii, z Chilského přístavu v Mejillones na západním pobřeží. Tento vlak musí přejet ze samého západu Chile na východ. Ve vozech se převáží především zinko-stříbrný a olověno-stříbrný koncentrát k exportu do světa.

Více info o dole a provozu:

V povrchovém dole San Cristobal se těží zinko-stříbrný a zinko-olověný koncentrát. Důl vyprodukuje přibližně 1300 metrických tun koncentrátu zinku a stříbra a 300 tun koncentrátu olova a stříbra denně, za rok to dělá přibližně 600 000 vytěžených tun koncentrátů. A i když se nepovažují vytěžené materiály za výrazně kvalitní, jejich těžba probíhá dále. Jedná se tak o jeden z největších dolů Bolívie, celkově na světě se jedná o šestý největší zinečný důl a je třetím největším producentem stříbra. I když se v dole těžilo i dříve, jedná se poměrně o mladý důl, kde se těžba naplno rozjela teprve v posledních letech a s přepravou po železnici do přístavu v Mejillones se začalo v roce 2007 (první vlak 22. září 2007). První zásilka putovala do Japonska a její objem byl 4000 metrických tun bolivijských minerálních koncentrátů.

„Vlečku“ z dolu San Cristobal vybudovala sama firma vlastnící důl. Jedná se o železnici o rozchodu 1 metr, o délce trati 65 km. Na státní trať Uyuni – Ollagüe se napojuje u Río Grande. Pak již po státní trati pokračují vlaky dále na západ k Chilským hranicím přes městečko Julaca, Chiguana a končí v hraniční stanici Avaroa což je přibližně 100 km od výhybny Río Grande. Předání nákladu probíhá až na Chilském území v Ollagüe (cca 4,5km od Avaroa). Ve stanici Avaroa však vlak vyčkává nežli dostane souhlas s vjezdem do Ollagüe a to je povětšinou v době, kdy do Ollagüe dorazil vlak z vnitrozemí Chile.

Mestečko Julaca, jsme měli možnost navštívit, zde krom místního krámku s pivem z kaktusu se doslova zastavil čas. Nás zde zaujala polozbořená stanice a odstavené skříňové vozy. Na závěr překvapila přijíždějící MUVka od Uyuni, kterou jsme zde opravdu nečekali. Nákladních vlaků, které touto stanicí projíždění jsme se nedočkali.

Plná souprava vlaku musí z dolu do přístavu urazit přes 600 kilometrů a vystoupat do nadmořské výšky 4000 metrů nad mořem. Cesta vlaku zabere více než jeden celý den.

Na každém voze jsou naloženy dvě „baňky“ (v překladu kontejnery), ložené 21 tunami koncentrátů stříbra, zinku nebo olova (olověno-stříbrný koncentrát je o něco lehčí a má váhu 17,6 tun v jedné baňce). Tyto kontejnery jsme potkali v dvou barevných kombinacích a to červené nebo bílé. Celkově se za rok převeze více jak 700 tisíc tun koncentrátů.

Po příjezdu vlaku do přístavu Mejillones jsou válcové kontejnery vyloženy v uzavřené budově, odtud jsou koncentráty přepraveny pomocí pásů v uzavřených chodbách do skladovací budovy. Na loď jsou koncentráty transportovány v uzavřeném systému po dopravním pásu dlouhém cca 700metrů, aby se zabránilo znečištění a poškození okolní krajiny a životního prostředí.

ES

Un tren de carga que transportaba lo que (durante nuestra estadía en Chile) llamamos los llamados vagones "frasco" que se dirigía a la carga en la mina San Cristóbal en Potosí, Bolivia desde el puerto chileno de Mejillones en la costa oeste. Este tren debe cruzar desde el extremo oeste de Chile hacia el este. Principalmente, los concentrados de zinc-plata y plomo-plata para exportar al mundo se transportan en vagones.

Más información sobre la mina y la operación:

La mina a cielo abierto San Cristóbal produce concentrados de zinc-plata y zinc-plomo. La mina produce aproximadamente 1,300 toneladas métricas de concentrado de zinc-plata y 300 toneladas métricas de concentrado de plomo-plata por día, lo que hace que se extraigan aproximadamente 600,000 toneladas de concentrado por año. E incluso si los materiales extraídos no se consideran de calidad significativa, su extracción continúa. Por lo tanto, es una de las minas más grandes de Bolivia, en general la sexta mina de zinc más grande del mundo y el tercer productor de plata. Aunque la mina ha sido explotada anteriormente, es una mina relativamente joven, donde la minería ha despegado a pleno rendimiento en los últimos años y el transporte ferroviario al puerto de Mejillones comenzó en 2007 (primer tren el 22 de septiembre de 2007). El primer envío fue a Japón y su volumen fue de 4.000 toneladas métricas de concentrados minerales bolivianos.

La "esclusa" de la mina San Cristóbal fue construida por la propia empresa propietaria de la mina. Se trata de una vía férrea de 1 metro de ancho con una longitud de vía de 65 km. Se conecta con el límite estatal Uyuni-Ollagüe en Río Grande. Luego, ya en la línea estatal, los trenes continúan más hacia el oeste hasta la frontera con Chile por la localidad de Julaca, Chiguana y terminan en la estación fronteriza Avaroa, que se encuentra aproximadamente a 100 km del desvío Río Grande. La entrega de la carga se realiza en el territorio de Chile en Ollagüe (aprox. 4,5 km de Avaroa). En la estación de Avaroa, sin embargo, el tren espera hasta que recibe la aprobación para ingresar a Ollagüe, y esto suele ser en el momento en que un tren del interior de Chile ha llegado a Ollagüe.

Tuvimos la oportunidad de visitar el pequeño pueblo de Julaca, aquí, aparte de la tienda local con cerveza de nopal, el tiempo literalmente se detuvo. Aquí nos atrajo la estación medio demolida y los furgones estacionados. Al final, nos sorprendió el MUVka que llegaba de Uyuni, lo que realmente no esperábamos aquí. No vimos los trenes de carga pasando por esta estación.

Un tren completo debe recorrer más de 600 kilómetros desde la mina hasta el puerto y ascender hasta una altitud de 4.000 metros sobre el nivel del mar. El viaje en tren dura más de un día completo.

Cada automóvil está cargado con dos "frascos" (traducidos como contenedores), cargados con 21 toneladas de concentrados de plata, zinc o plomo (el concentrado de plomo y plata es un poco más liviano y pesa 17,6 toneladas en un frasco). Encontramos estos envases en dos combinaciones de colores, rojo o blanco. En total, se transportan anualmente más de 700.000 toneladas de concentrados.

Una vez que el tren llega al puerto de Mejillones, los contenedores cilíndricos se descargan en un edificio cerrado, desde donde se transportan los concentrados mediante fajas en pasillos cerrados hasta el edificio de almacenamiento. Los concentrados se transportan al barco en un sistema cerrado a lo largo de una cinta transportadora de aproximadamente 700 metros de largo para evitar daños al paisaje y al medio ambiente.

EN

A freight train carrying what we (during our stay in Chile) named the so-called "flask" cars heading for loading at the San Cristobal mine in Potosi, Bolivia from the Chilean port of Mejillones on the west coast. This train must cross from the very west of Chile to the east. Mainly zinc-silver and lead-silver concentrate for export to the world are transported in wagons.

More info about the mine and operations:

The San Cristobal open pit mine produces zinc-silver and zinc-lead concentrate. The mine produces approximately 1,300 metric tons of zinc-silver concentrate and 300 metric tons of lead-silver concentrate per day, making it approximately 600,000 tons of concentrate mined per year. And even if the extracted materials are not considered to be of significant quality, their extraction continues. It is thus one of the largest mines in Bolivia, overall the sixth largest zinc mine in the world and the third largest producer of silver. Although the mine has been mined before, it is a relatively young mine, where mining has only taken off in full swing in recent years and rail transport to the port of Mejillones began in 2007 (first train on 22 September 2007). The first shipment went to Japan and its volume was 4,000 metric tons of Bolivian mineral concentrates.

The "sluice" from the San Cristobal mine was built by the company owning the mine itself. It is a 1 meter gauge railway with a track length of 65 km. It connects to the Uyuni-Ollagüe state line at Río Grande. Then, already on the state line, the trains continue further west to the Chilean border through the town of Julaca, Chiguana and end at the border station Avaroa, which is approximately 100 km from the Río Grande turnout. The delivery of cargo takes place on the territory of Chile in Ollagüe (approx. 4.5 km from Avaroa). At Avaroa station, however, the train waits until it receives approval to enter Ollagüe, and this is usually at the time when a train from the interior of Chile has arrived at Ollagüe.

We had the opportunity to visit the small town of Julaca, here, apart from the local shop with cactus beer, time literally stopped. Here we were attracted by the half-demolished station and parked boxcars. At the end, the arriving MUVka from Uyuni surprised us, which we really did not expect here. We did not see the freight trains passing through this station.

A full train set must travel over 600 kilometers from the mine to the port and climb to an altitude of 4,000 meters above sea level. The train journey takes more than one full day.

Each car is loaded with two "flasks" (translated as containers), loaded with 21 tons of silver, zinc or lead concentrates (lead-silver concentrate is slightly lighter and weighs 17.6 tons in one flask). We found these containers in two color combinations, red or white. In total, more than 700,000 tons of concentrates are transported annually.

After the train arrives at the port of Mejillones, the cylindrical containers are unloaded in a closed building, from where the concentrates are transported by means of belts in closed corridors to the storage building. The concentrates are transported to the ship in a closed system along a conveyor belt approximately 700 meters long to prevent damage to the landscape and the environment.

V sobotu 7. srpna 2021 se uskutečnila na Zubačce zvláštní jízda s oběma Rakušankama T 426.0 (ano ty ozubnicové).

Na této jízdě oslavily obě lokomotivy krásné výročí 60 let od své výroby. A tak pro tuto příležitost byly obě lokomotivy vyzdobeny věnci s šedesátkou na čele. My jim přejeme další krásná léta v čele zvláštní vlaků ať dělají všem jen radost.

Setkání obou lokomotiv ve stanici Kořenov.

Další zajímavé vozidlo, tentokrát prototypová lokomotiva T475.1502 nazývaná Motýlek se o víkendu 20. a 21. října 2018 předvedla na zvláštních vlacích z Kojetína do Tovačova, kde se konal Výlov Hradeckého rybníku.

Vectron 193.820 dopravcu Prvá Slovenská železničná, a.s. smeruje s ucelenkou 32 prázdnych vozňov Uagpps z poľských Chalupiek na nakládku obilia do Sečoviec.

Spomínaný rušeň vlak doviezol len do stanice Slanec, odkiaľ už pokračoval ako Rv pre ďalší vlak do Maďarska cez PPS Hidasnémeti.

Jedna z mála reklamních Slovinských lokomotiv byla zachycena nedaleko výhybny Črnotiče s nákladním vlakem (prázdné kontejnery z přístavu Koper), kterak míří do Slovinského vnitrozemí.

Na snímku pod horou Marčev hrib (426 m n.m.) se představuje "Živa" 541.016 s polepem "Albert Einstein", na postrku vypomáhá stroj 541.014, který se však již do záběru nevešel, ale kdo ví tak se jedná o stroj s další malou reklamou na šachový pohár Slovinských železnic, kterého se účastní zaměstnanci.

Železničný klub Tatran pred pár dňami dosiahol ďalší dôležitý milník. Práve na výročie 65 rokov od spustenia elektrickej prevádzky v úseku Žilina - Spišská Nová Ves, ktorý bol prvým normálne rozchodným elektrifikovaným úsekom na Slovensku a prevádzku na ňom zahajovali práve rušne radu E499.0, úspešne absolvovala naša Bobina E499.062 skúšobnú jazdu v úseku Spišská Nová Ves - Liptovský Mikuláš. Klub sa tak opäť posunul o významný krok vpred a snáď už čoskoro, keď to situácia dovolí, bude môcť odprezentovať svoju perlu aj v čele prvého mimoriadneho vlaku pre verejnosť.

Klub započal práce na tomto krásnom stroji ešte v roku 2019. Po približne 7 mesiacoch venovaných rozsiahlym opravám, historizujúcim úpravám skrine rušňa až po prevedenie základného náteru, bola Bobina prepravená do spišskonovoveského depa, kde boli s pomocou miestnych zamestnancov Železničnej spoločnosti Cargo Slovakia vykonávané technicky náročnejšie opravy a ďalšie práce vrátane aplikovania finálneho náteru. Práce vyvrcholili vážením v Haniske pri Košiciach a úspešnou skúšobnou jazdou. To celé by nešlo bez oddaných dobrovoľníkov, ktorí strávili pri rušni nespočetné množstvo hodín. Fotografia zachytáva Bobinku počas krátkeho technicko-kontrolného pobytu v stanici Východná.

Rv 30000 Sp. Nová Ves - Liptovský Mikuláš / 25.02.2021

V rámci poznávacích jázd zahraničných turistov po krásach Slovenska bol dnes vypravený ďalší mimoriadny vlak z Trstenej do Banskej Bystrice. V čele vlaku sa prestriedali dva rušne, a to "zamračená" 749.246, v úseku Trstená – Vrútky, odkiaľ ďalej cez 22 tunelov až do Banskej Bystrice pokračoval Sergej T679.1168 zo Spolku Výhrevňa Vrútky.

Na fotografii vlak prechádza Kostiviarskym viaduktom v objatí pôvabných Starohorských vrchov, odetých do jesenného rúcha.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Dne 7. listopadu 2022 byl mezi stanicemi Ascotán (3 956 m n. m.) a Cebollar (3 729 m n. m.) zachycen prázdný nákladní vlak společnosti FCAB, mířící z chilského přístavu Mejillones zpět do Bolívie. Soupravu tvoří typické vozy s válcovými kontejnery – mezi zaměstnanci i fanoušky přezdívané „baňky“ – které směřují do obrovského bolivijského dolu San Cristóbal. Právě zde se nakládá zinko-stříbrný a zinko-olověný koncentrát. Každý ložený vůz nese dvě baňky o hmotnosti až 21 tun (u lehčího olověno-stříbrného koncentrátu 17,6 tun), takže plně ložený vlak dosahuje přibližně 2 300 tun. Denně je vypravena jedna souprava, která musí absolvovat více než 600 km dlouhou trasu a vystoupat do nadmořských výšek přesahujících 4 000 metrů. Samotná jízda trvá více než jeden den.

Po příjezdu do Mejillones jsou kontejnery vykládány v uzavřených halách a koncentráty postupují do skladů a následně do lodí prostřednictvím zcela uzavřeného pásového systému dlouhého zhruba 700 metrů. Tento systém umožňuje maximálně kontrolovanou, ekologicky šetrnou manipulaci, což je zásadní pro citlivé pouštní prostředí severního Chile.

V čele soupravy byla zachycena trojice lokomotiv č. 2406, 2401 a 2011. První dvě, 2406 a 2401, jsou typu GT22CU-3 – jde o výkonné šestinápravové stroje americké konstrukce EMD, určené pro náročné horské tratě a těžkou nákladní dopravu. Třetí stroj, lokomotiva 2011, představuje řadu G26C vyráběnou firmou Clyde-EMD v Austrálii. Tento typ je známý svou robustností, jednoduchou údržbou a spolehlivostí při provozu v extrémních podmínkách, zejména ve vysokých nadmořských výškách, kde FCAB běžně operuje. Podrobnosti o jednotlivých řadách lze nalézt v technických přehledech zabývajících se lokomotivami FCAB nebo v historických zdrojích věnovaných typům G26 a A-Class.

FCAB (Ferrocarril de Antofagasta a Bolivia) je klíčovým železničním dopravcem severního Chile. Ročně přepravuje přes 7 milionů tun nákladu (v roce 2022 dosáhla 7,1 milionu) a do budoucna míří až k 10 milionům. Přibližně polovinu tvoří přeprava kyseliny sírové, druhou polovinu pak měď ve formě anod, katod a koncentrátů z tak významných dolů, jako jsou Escondida, El Abra či Chuquicamata. Samotná trať Calama – Ollagüe vznikla už v letech 1886–1888, do Uyuni byla dovedena roku 1889 a v roce 1928 byla přerozchodována na dnešních 1 000 mm.

Vlak je zachycen těsně před stanicí Cebolar kdy vyjíždí ze stejnojmenných solných plání „Cebolar“, na pozadí snímku pozorujeme Cerro Cañapa (5 870 m n. m.) což je výrazná sopka ležící v oblasti jihozápadní Bolívie, nedaleko hranic s Chile. Patří do vulkanického pásma Západní Kordillery a je součástí rozsáhlé sopečné provincie, která formovala dnešní krajinu náhorní plošiny Altiplano. Hora je tvořena především andezitovými a dacitovými horninami a její svahy jsou typické pestrými barvami vzniklými zvětráváním minerálů v extrémně suchém, pouštním klimatu.

Cerro Cañapa je známá především díky své poloze v blízkosti solných pánví a vysokohorských lagun, které tvoří jedny z nejfotogeničtějších scenérií celého Altiplana. V okolí žijí vzácné druhy fauny, například plameňáci andští a chilští. Přestože sopka není aktivní, představuje významný orientační bod v jinak pusté krajině.

V sobotu 22. února 2025 se do čela nákladního vlaku 53284 z Liberce do Děčína postavila dvojice lokomotiv 753.763 a 753.772. S těžkým nákladem (1529 tun) do Křižanského sedla vypomohla dvojici Katrů, dvojice libereckých Elektroniků 743.004 a 743.003 na postrku. Právě zmíněná dvojice Elektroniků je zachycena na snímku při překonávání Novinského viaduktu na trati z Liberce do České Lípy.

V kotlových vozech se převáží chemikálie (BIO nafta) z Libereckých Rochlic, kde ji zpracovává firma OleoChemical. BIO nafta míří nejčastěji k exportu do zahraničí, ale také pro tuzemské potřeby. Konkrétně tento vlak míří do Belgie, další vlaky mohou míří do Nizozemska, či do Itálie.

Nákladní vlak z Ollagüe do přístavu Antofagasta číslo 207 velice pomalu stoupá do vrcholové stanice této trati - Ascotán. V čele vlaku jsou nasazeny lokomotivy GL26C-2 s čísly FCAB 2003 a 2004.

Vlak projíždí nehostinnou krajinou pouště Atacama, projede dokonce několika Salary, z nichž jeden můžeme vidět na pozadí snímku. Jedná se o Salar de Ascotán (také známý jako Salar de Cebollar). Salar se nachází v nadmořské výšce 3724 metrů nad mořem a má rozlohu 246 km čtverečných, je to také jedno z míst, kde vlak na chvilku přeruší své stoupání k vrcholu trati. Železnice protíná tuto pláň v úctyhodné délce 35 kilometrů. A co je to vlastně Salar? Jedná se o solnou pláň nebo také solnou pánev, která je bezodtoková, rovinatá sníženina, jež je občasně vyplňována vodou. V samotném salaru nenajdete moc života, žijí zde však plameňáci a také vikuně, vyjímečně i Alpaky a z ptáků Pariny.

Další viditelnou krásou této krajiny je pás sopek, jenž lemuje hranice s Bolívií. Na snímku pozorujeme protáhlou horu nikoliv vulkán samotný, hora Cerro Caňapa se tyčí do výšky 5882 metrů nad mořem a hora celou svojí rozlohou leží na území Bolívie.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

V dubnu roku 2021 se ze ŽOS Zvolen do Brna přepravovala dlouho očekávaná retrovka - Petruška 754.067, která obdržela po několika letech v Najbrtu nový slušivý červený lak se žlutým proužkem na čele. Jelikož se na ní projevilo několik hrubých závad, do čela vlaků se nepodívala a byla vrácena zpět do Zvolena na garanční opravu. Tento proces vrácení se během letních měsíců roku 2021 opakoval hned několikrát. Až začátkem září, kdy už by další vrácení nebylo překvapením pro nikoho, se podařilo lokomotivu konečně nasadit do provozu. 8. září se postavila do čela vlaku Sp 1771. Následující den, 9. září 2021, se ukázala na výlukou zkrácených Slováckých expresech mezi Starým Městem u Uh. Hradiště a Uherským Brodem. Zachycena byla v čele dopoledního R 885 nedaleko obce Popovice.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Je 10. listopadu 2022, míříme napodruhé do nižší nadmořské výšky do tzv. Combre Pass. A hned první ranní vlak v těchto místech nás velmi potěšil, nejen, že se jednalo o vlak převážející „baňky“, ale byl to ten samý vlak, který se nám podařilo vyfotografovat den předem nedaleko Conchi asi 251 kilometrů vzdušnou čarou. Jen s tím rozdílem, že jsme stihli ten den vyfotit ještě jeden vlak nedaleko Ascotánu a vrátit se na hotel cca 90km, navečeřet se, přespat, dát si snídani a urazit dalších 205 kilometrů.

Nákladní vlak v čele s trojicí lokomotiv FCAB 2403 + 2007 + 2009 převáží 40 ložených „baněk“ (neboli kontejnerů) se zinko-stříbrným a zinko-olověným koncentrátem. Tyto koncentráty se těží v Bolivijském dole San Cristobal odkud je na hranice z Chile dopraví Bolivijské dráhy. Vlečka z dolu je dlouhá 65 kilometrů a na státní dráhu z Uyuni do Avaroa se napojuje u Río Grande, pak čeká vlak ještě 100 kilometrů dlouhá trasa na hranice do stanice Avaroa – Ollagüe, kde dojde k předání nákladu dorpavci FCAB. Ten jej odveze až do přístavu v Mejillones. Trasa je dlouhá přibližně 650 kilometrů a trvá déle jak jeden den. V Mejillones se vozy vykládají v uzavřené budově, odkud jsou koncentráty dále přepraveny pomocí pásů v uzavřených chodbách do skladovací budovy. Na loď jsou koncentráty transportovány v uzavřeném systému po dopravním pásu dlouhém cca 700metrů, aby se zabránilo poškození krajiny a životního prostředí v okolí. Ložená souprava vlaku váží 2320 tun (náklad cca 1900 tun). Během roku se tak převeze přibližně 700 tisíc tun koncentrátů a přeprava nadále stoupá.

Pár slov o lokomotivách v čele FCAB 2403 je typem lokomotivy GT22CU-3, zbylé dvě FCAB 2007 a FCAB 2009 jsou GL26-C (od Clyde Engineering), obě lokomotivy byly zakoupeny od bývalých Queensland Rail – Australských drah v roce 2001. Lokomotiva FCAB 2403 pochází od FNC (státní dráhy Columbie), kde jezdila pod číslem 405,ty ji získaly od bývalého dopravce STF, kde nosila označení 120. Vyrobena byla v roce 1963 a FCAB ji zakoupily v roce 2005, kdy byla také rekonstruována.

Malebná lokálka, označovaná jako 513C a známější pod číslem 023 nebo názvem "Orlickohorský Semmering", zaznamenala v posledních 3 letech nárůst objemu nákladní dopravy a přepravy. Je tomu tak díky nebo snad kvůli kůrovcové kalamitě, která má za důsledek zvýšenou těžbu dřeva. Orlickým horám a Kolowratským lesům se tento trend také nevyhnul. Proto jsme mohli zaznamenat, krom tradičního Carga, na této lokálce i lokomotivy jiných dopravců - zejména IDS Cargo, resp. Junior Market (coby výkon právě pro IDS Cargo). Z flotily JUMA se zde nejčastěji objevuje Zamráča 752.069-5, původně od slovenského Carga, nebo jejich Bertovec či Hektor. Pokud si výkon veze samo IDS Cargo, zpravidla je to v režii dvojčete Kocourů. Ne tak tomu bylo před rokem, kdy se ve dnech 11. a 12. června 2020 svozu kalamitního dřeva ujal dopravce Cargo Motion, a to v čele s pronajatým Brejlovcem TLC 750.111-7. Ten toho času působil ve východních Čechách a v rámci svozu dřeva se krom jiných zapadlých koutů podíval právě i na rokytnickou lokálku. V tyto 2 dny se pod vedením strojvůdce Honzy Kužílka 2x otočil do Rokytnice v Orlických horách. Na snímku je u kultovního Drážního buku zachycen poslední svoz z hor v pátek 12.6.2020. Měl jsem 3 dny po zkouškách na VŠ a s kolegou jsme tehdy zrealizovali >naháněčku< tohoto brejláka - a dobře jsme udělali, během pár týdnů tento Brejlák přešel přes otáčky a nyní stojí odstaven (snad v Pardubicích?) a čeká na svůj další osud...

750.111-7

Rokytnice v Orlických horách - Pěčín

12.6.2020

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Na snímku z Cumbre pass pozorujeme postrk nákladního vlaku z přístavu Mejillones do smyčky Prat, kde se postrk odpojí a vypomůže přes sedlo Cumbre opět jinému vlaku zpět do přístavu. Přední část vlaku bude pokračovat na sever do jednoho z dolů, kam odveze svůj náklad.

V roce 2023 přepravila společnost FCAB po železnici 7,1 milionů tun nákladu, z toho přibližně polovinu tvořila přeprava kyseliny sírové (tedy více jak 3 miliony tun této komodity). Kyselina se přepravuje do dolů na severovýchodě Chile a většina jí míří do dolu Chuquicamata (ten leží severně nad městem Calama, v nadmořské výšce 2770 metrů nad mořem). V tom to dole se vyprodukuje přibližně 650 000 tun mědi ročně.

V čele tohoto 28 vozů dlouhého vlaku s kyselinou je nasazena trojice lokomotiv 1422, 1403 a 2404. Všechny z produkce EMD jen s tím rozdílem, že každá z lokomotiv je jiného typu. Lokomotiva FCAB 1422 je typu GR12UM a byla vyrobena v roce 1960, společnost FCAB tuto lokomotivu zakoupila v roce 1988 od bývalé národní Kanadské železnice – Newfoundland (ta byla v provozu na ostrově Newfoundland v letech 1898 až 1988 a měřila 1458 km). Lokomotiva FCAB 1403 je typu GR12U a pochází z roku 1961, vyrobena byla přímo pro tohoto dopravce. Stroj FCAB 2404 je z této trojice nejmladší, pochází z roku 1964 a jedná se o typ GT22CU-3 (přestavěna z GR12) a zakoupena byla od drah z Kolumbie v roce 2005. Na postrku (pro nás na snímku lokomotiva nejblíže) zdatně vypomáhá Progress 3202 (typ GT42AC). Tato lokomotiva je zánovní, vyrobena byla v roce 2018 společností Progress rail a společnost FCAB má k dispozici hned 14 těchto lokomotiv (lokomotivy mají 12 válcový motor s označením 12-710, lokomotiva je 20,3 metrů dlouhá, její maximální rychlost je 100 km/h, a pojme 5000 litrů paliva, její váha je 120 tun, výkon lokomotivy se uvádí 3 207 kW).

EN

In the picture from the Cumbre pass, we can see the push of a freight train from the port of Mejillones to the Prat loop, where the push is disconnected and helps another train back to the port via the Cumbre pass. The front of the train will continue north to one of the mines where it will take its cargo.

In 2023, FCAB transported 7.1 million tons of cargo by rail, approximately half of which was transportation of sulfuric acid (that is, more than 3 million tons of this commodity). The acid is transported to mines in northeastern Chile, and most of it goes to the Chuquicamata mine (which is located north of the city of Calama, at an altitude of 2,770 meters above sea level). Around 650,000 tons of copper are produced annually in that mine.

At the head of this 28-car long acid train is a trio of locomotives 1422, 1403 and 2404. All EMD production, with the only difference being that each of the locomotives is of a different type. Locomotive FCAB 1422 is a GR12UM type and was built in 1960, FCAB purchased this locomotive in 1988 from the former Canadian National Railway - Newfoundland (which operated on the island of Newfoundland from 1898 to 1988 and measured 1458 km). The locomotive FCAB 1403 is of the GR12U type and dates from 1961, it was produced directly for this carrier. FCAB 2404 is the youngest of the trio, it dates from 1964 and is a GT22CU-3 type (converted from a GR12) and was purchased from the railways of Colombia in 2005. locomotive closest to the picture) is ably assisted by Progress 3202 (type GT42AC). This locomotive is brand new, it was manufactured in 2018 by Progress rail and FCAB has 14 of these locomotives at its disposal (the locomotives have a 12-cylinder engine with the designation 12-710, the locomotive is 20.3 meters long, its maximum speed is 100 km/h h, and holds 5,000 liters of fuel, its weight is 120 tons, the traction power of the locomotive is stated to be 3,207 kW).

V pátek 19. ledna 2024 ráno vyrazil z Turnova lokomotivní vlak číslo 84114 do Tanvaldu pro připravenou zátěž. Cestou dobral ve stanici Velké Hamry dva ložené vozy dřevem a krátce po desáté hodině dorazil do Tanvaldu. Ve stanici Tanvald lokomotiva k soupravě přidala další dva ložené vozy dřeva. Deset minut po jedenácté hodině vyrazil manipulační vlak již pod číslem 84113 zpět do Turnova. Tento dopolední obrat nákladních vlaků do Tanvaldu je zaveden z důvodu, zákazu nakládky a vykládky na „Zubačce“( Desné, Dolního Polubného a Kořenova) v zimních měsících a tak je obsloužen Tanvald a Velké Hamry dopoledním vlakem.

Na snímku je zachycen již zmíněný vlak 84113 při cestě do Turnova před stanicí Jesenný v čele s lokomotivou 743.002, která na nějaký čas vystřídala v Turnově stálici 743.007. První dva vozy dřeva z Tanvaldu jsou určeny pro pilu ve Ždírci nad Doubravou, z Velkých Hamrů putuje jeden vůz do Plané u Mariánských Lázní a druhý do Ptení.

Připomeňme si ještě namátkou, že ve stanici Tanvald bylo v roce 2023 naloženo 159 vozů dřeva, oproti roku 2022 došlo k navýšení o 113 vozů (v roce 2020 a 2021, zde nebylo naloženo dokonce nic), ve stanici Velké Hamry to v roce 2023 dělalo 95 vozů a v roce 2022 vozů 126.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Jeden z mála vlaků, který jsme potkali na cestě ze směru Prat do přístavu Mejillones (stanice Prat leží mezi Calamou a Antofagastou, kde odbočuje trať do zmíněného přístavu Mejillones a kde se seřaďují vlaky k další cestě), byl prázdný cisternový vlak z dolů k nové nakládce kyseliny sírové. Nakládka probíhá v přístavu ve speciálním terminálu v nákladišti přístavu Mejillones. Společnost FCAB přepraví více jak 3 miliony tun kyseliny sírové do dolů na severovýchodě Chile a většina kyseliny se přepravuje do dolu Chuquicamata, kde se vyprodukuje přibližně 630 000 tun mědi ročně.

Trať z přístavu Mejillones do uzlu Prat byla vystavěná jako úzkokolejná o rozchodu 762 mm a to již na počátku dvacátého století (1906), ale již v roce 1919 byla uzavřena. A pro jízdu vlaku z přístavu se používala pobřežní trať do Antofagasty, tedy Mejillones – Pampa – Antofagasta (o tom zase pod jinou fotkou). O 70 let později v devadesátých letech ji (trať Mejillones – Pampa – Prat) postupně zrekonstruovali a přestavěli na rozchod 1000 mm, hlavním důvodem bylo obejít město Anafagasta (z důvodu přepravy velkého množství kyseliny sírové v hustě osídleném městě) a také přiblížit se četným dolům v poušti Atacama. Ve vrcholové stanici (výhybně) Cumbre na této spojovací trati, je ještě vidět železniční trojúhelník k otáčení lokomotivy, kde je stále rozchod 762mm, ale koleje jsou již sneseny.

V čele vlaku na zachyceném obrázku jsou nasazeny stroje 1432 + 1418. Lokomotiva 1432 pochází od společnosti Westrail a byla vyrobena v roce 1967 (Clyde-EMD typ G22CU). Jedná se o lokomotivu takzvané třídy WAGR třídy AA. Společnost FCAB lokomotivu zakoupila v roce 1998. Druhá lokomotiva v soupravě s označením 1418 pochází z roku 1960 a jedná se o jednu z nejstarších ve vozovém parku společnosti (starší jsou již jen z let 1956), nasazována na traťovou službu. Jedná se o lokomotivu typu EMD GR12UM (NF-210 - GMD), která byl původně dodána Kanadským národním železnicím (Newfoundland Railway), odkud byla v roce 1988 zakoupena společně s dalšími stroji právě dopravcem FCAB.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Ještě za hluboké tmy vyráží z Calamy dvojice lokomotiv pro soupravu „boxcars“ do blízkých dolů San Salvador. Zde v předávacím nádraží v nadmořské výšce 2500 m n.m. vozy zapřáhnou a vyráží s nimi směrem do Bolívie. Vlak postupně nabírá výšku až do sedla Ascotán 3 996 m n.m., odkud již vlak klesá k bolivijské hranici.

Zde na snímku je nákladní vlak zachycen před výhybnou Polapi, kterou však pouze projíždí, je zde i druhá kolej sloužící k odstavení lokomotivy či vozů a dle vizuálních známek použití se druhá kolej delší dobu nepoužívala. V místě výhybny se nacházela ještě jakási násypka pro nákladní vozy, které dle známek opotřebení a stáří se téže více jak desetiletí nepoužívala. My jsme pro pořízení záběru vyšplhali na blízký kopec, a i když nám výstup těch pár metrů trval několik minut, naskytl se nám pohled do údolí, kudy měl vlak o 25 vagónech zanedlouho projíždět. Dunění přijíždějících lokomotiv bylo slyšet dlouho dopředu a vlak se posléze doslova připlazil (záběr je i ve videu).

V čele vlaku je pro nás nasazena „stálá“ dvojice lokomotiv FCAB 2004 a 2003, kterou jsme zde potkávali každý den pravidelně. Jedná se o lokomotivy z produkce Clyde Engineering typu GL26C-2 (australská licenční výroba typu EMD G26), oba stroje byly vyrobeny v roce 1971 a společností FCAB byly zakoupeny v roce 2001 od Australské společnosti Queensland Rail.

Ve skříňových vozech označených také jako BoxCars, se dříve převáželo různé zboží, například i potraviny (vozy patří Bolívijským drahám). Nyní je skutečnost taková, že z důvodu nedostatku vhodných vozů na přepravu koncentrátů se používají právě tyto skříňové vozy. Vozy jsou na tuto přepravu kovových / minerálních koncentrátu nevhodné a i když se v každém voze přepravuje téměř 20 tun nákladu, není za ně v současné době vhodná náhrada.

ES

Incluso en la profunda oscuridad, un par de locomotoras partieron de Calama hacia las cercanas minas de San Salvador. Aquí en la estación de transferencia a una altitud de 2500 m sobre el nivel del mar. Enganchó los carros y partió con ellos en dirección a Bolivia. El tren va ganando altura paulatinamente hasta llegar al collado de Ascotán a 3.996 m sobre el nivel del mar.

Aquí en la imagen se capta el tren de carga frente al interruptor de Polapi, por el cual solo pasa, también hay una segunda vía utilizada para detener la locomotora o los vagones, y según las señales de uso, la segunda vía no ha sido utilizado durante mucho tiempo. En el punto de desvío también se encontraba una especie de tolva para camiones que, según signos de desgaste y antigüedad, tampoco se había utilizado desde hacía más de una década. Subimos a una colina cercana para tomar la foto, y aunque nos tomó unos minutos subir los pocos metros, teníamos una vista del valle por donde pronto pasaría el tren de 25 vagones. El estruendo de las locomotoras que llegaban se escuchó durante mucho tiempo, y finalmente el tren literalmente se arrastró (las imágenes también están en el video).

Para nosotros, delante del tren está desplegada una pareja "permanente" de locomotoras FCAB 2004 y 2003, con las que nos encontramos aquí regularmente todos los días. Se trata de locomotoras Clyde Engineering tipo GL26C-2 (tipo EMD G26 con licencia australiana), ambas construidas en 1971 y compradas por FCAB en 2001 a Queensland Rail de Australia.

Los furgones, también conocidos como BoxCars, se utilizan para transportar diversas mercancías, por ejemplo alimentos (los vagones pertenecen a los Ferrocarriles de Bolivia). Ahora la realidad es que ante la falta de vagones adecuados para el transporte de concentrados, son precisamente estos vagones los que se utilizan. Los vagones no son adecuados para este transporte de concentrados de metales y minerales y, aunque cada vagón transporta casi 20 toneladas de carga, actualmente no existe ningún sustituto adecuado para ellos.

VIDEO - YOUTUBE

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Skrze solnou pláň „Salar de Ascotán“ projíždí nákladní vlak č.209. V čele tohoto „vyrovnávkového“ vlaku (ano kontejnery jsou prázdné) je nasazena trojice lokomotiv FCAB 2405, 2501 a 2704.

Solná pláň „Salar de Ascotán“ se nachází na severovýchodě Chile, poblíž hranic s Bolívií. Tato solná pláň je také známá jako Salar de Cebollar. Její rozloha činí 1455 kilometrů čtverečných a nachází v nadmořské výšce 3 716 metrů nad mořem. Těžba nerostu na této solné pláni je již velmi omezena a těží se na dvou místech, celý proces těžby je bedlivě sledována místními úřady, jelikož se jedná o dávné dědictví předků Ascotán. V roce 2022 byla dokonce těžba jedné z firem ukončena, jelikož se dopustili přestupku ohledně těžby a převozu nerostu. Fauna i Flóra je zde zastoupena jen několika druhy rostlin a zvířat. Ze zvířat zde žije pouze pár druhů, jedná se hlavně o plameňáky a Vikuně (lama vikuňa), ve vodě lze narazit na vzácný druh ryb známých jako Orestias Acotanensis. Ti všichni vydrží zdejší drsné a nehostinné podmínky. Železniční trať společnosti FCAB vede na západní straně této solné pláně a to v délce více než 35 kilometrů. Chilské solné pláně nejsou tak veliké jako v nedaleké Bolívii, kde leží největší solná pláň na světě - Salar de Uyuni.

Železniční trať z Calamy do Ollagüe byla postavena v letech 1886 – 1888 a prodloužení do Uyuni v Bolívii se pak dočkala o rok později 25. listopadu 1889. Celá trať byla vystavěna na rozchodu 76,2 cm, a její rozšíření na 1 metr se uskutečnilo v roce 1928. Trať z Calamy (2 265 m n m.) postupně stoupá až do sedla Ascotán (3 956 m n m.), aby pak postupně klesala k hranicím s Bolívií, kde je předávací nádraží Ollagüe (3 696 m n m.). Vzdušnou čarou z Calamy do Ollagüe to je 154 kilometrů, po železnici 202 kilometrů a vlak tuto vzdálenost urazí přibližně za 6-8 hodin (někdy i více). Zmínit můžeme ještě to, že výchozí stanicí tohoto „prázdného“ vlaku je přístav Mejillones, který je po železnici od hranic s Bolívií vzdálen 510,5 kilometrů a vlak jej urazí přibližně za 22-24 hodin. Cílovou stanicí kde dojde k opětovné nakládce je důl San Cristobal v Bolívii.

EN

Freight train No. 209 passes through the "Salar de Ascotán" salt flat. A trio of FCAB locomotives 2405, 2501 and 2704 is deployed at the head of this "balancing" train (yes, the containers are empty).

The "Salar de Ascotán" salt flat is located in northeastern Chile, near the border with Bolivia. This salt flat is also known as Salar de Cebollar. Its area is 1,455 square kilometers and it is located at an altitude of 3,716 meters above sea level. Mining of the mineral on this salt flat is already very limited and is mined in two places, the whole mining process is closely monitored by the local authorities, as it is an ancient heritage of the Ascotán ancestors. In 2022, the mining of one of the companies was even terminated, because they committed an offense regarding the mining and transportation of the mineral. Fauna and Flora are represented here by only a few species of plants and animals. Only a few species of animals live here, mainly flamingos and vicuña (llama vicuña), in the water you can come across a rare species of fish known as Orestias Acotanensis. All of them can withstand the harsh and inhospitable conditions here. The FCAB railway line runs on the western side of this salt flat for more than 35 kilometers. The Chilean salt flats are not as big as in nearby Bolivia, where the largest salt flat in the world - Salar de Uyuni - is located.

The railway line from Calama to Ollagüe was built between 1886 and 1888 and was extended to Uyuni in Bolivia a year later on November 25, 1889. The entire line was built on a 76.2 cm gauge, and its extension to 1 meter took place in in 1928. The track from Calama (2,265 masl) gradually rises to the Ascotán saddle (3,956 masl) and then gradually descends to the border with Bolivia, where there is the transfer station Ollagüe (3,696 masl). It is 154 kilometers as the crow flies from Calama to Ollagüe, 202 kilometers by rail, and the train covers this distance in approximately 6-8 hours (sometimes more). We can also mention that the starting station of this "empty" train is the port of Mejillones, which is 510.5 kilometers from the border with Bolivia by rail, and the train takes approximately 22-24 hours to reach it. The destination station for reloading is the San Cristobal mine in Bolivia.

Os 8513 (Prešov - Košice)

Ďalší panťák po EH oprave 460.044+043 už naplno zarezáva v prevádzke. Odfotený na Os 8513 z Prešova vchádza do zastávky Kendice. 10.04.2021

VIDEO - 1 part YOUTUBE okolí Zuunkharaa

VIDEO - 2 part YOUTUBE okolí Shatanga

VIDEO - 3 part YOUTUBE smyčky Khonkhor a Bayan

VIDEO – 4 part YOUTUBE osobní doprava / passanger train

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Zlatá hodinka na trans-mongolské magistrále

Poslední paprsky červnového slunce olizují údolí řeky Kharaa gol, zatímco se krajinou nese dunění modernizovaného stroje 2ZAGAL-006. Na snímku zachycený nákladní vlak společnosti UBTZ (Ulanbátarská železnice) právě projíždí úsekem mezi stanicemi Bayanbuural a Mandal. Dlouhý had kontejnerů, zakončený řadou cisteren, dokonale ilustruje tepnu mongolského exportu a importu podvečerní scenérií severního Mongolska.

Bayanbuural a údolí Kharaa - Městečko (respektive osada) Bayanbuural leží v malebném údolí, které je pro fotografy jedním z nejoblíbenějších úseků na cestě z Ruska do Ulanbátaru. Protéká tudy řeka Kharaa gol, která napájí okolní stepi a dává krajině svěže zelený nádech, což v kombinaci s okolními kopci vytváří dramatické pozadí pro železniční kompozice. Oblast kolem Mandalu je klíčovým bodem trati, kde se step začíná měnit v hornatější terén.

Lokomotivy typu 2ZAGAL (v mongolštině „Zagal“ znamená „bílý kůň“ nebo „bělouš“) jsou fascinujícím příkladem modernizace. Původem jde o rozsáhlou rekonstrukci starších sovětských strojů řady 2M62. Modernizaci lokomotiv provedla UBTZ ve spolupráci s americkou firmou GE (Wabtec). Původní nespolehlivé dvoutaktní motory byly nahrazeny moderními úspornými agregáty, byla dosazena nová kabina a elektronika.

Taurus nebo spíše Živa 541.009 jak se ve Slovinsku těmto strojům přezdívá, vypomáhá 4. července 2019 na postrku nákladnímu vlaku, který vede Taurus 541.010 z přístavu Koper do stanice Divača. Odtud se bude opět vracet zpět do přístavu, aby pomohl vytlačit další nákladní vlak.

VIDEO - 1 part YOUTUBE okolí Zuunkharaa

VIDEO - 2 part YOUTUBE okolí Shatanga

VIDEO - 3 part YOUTUBE smyčky Khonkhor a Bayan

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Dne 15. června 2025 projížděla úsekem Ulgi (290 km) – Schatan dvoudílná dieselová lokomotiva 2TE25KM 0731 provozovaná železnicí Ulaanbaatar Railway (UBTZ). Soupravu vlaku tvoří výhradně nákladní vozy typu "uhláky", které jsou těžce ložené rudou. Tato ruda pochází ze známého mongolského měděného a molybdenového dolu Erdenet, ke kterému vede odbočná trať ze stanice Salkhit (nedaleko města Khongor). Přeprava této komodity představuje klíčový zdroj příjmů pro Mongolsko.

Krajině v tomto úseku dominuje meandrující řeka Kharaa gol, podél níž se pasou stáda dobytka, zatímco na pozadí tohoto snímku pozorujeme ležící osadu Ulgi, v které se nachází železniční zastávka, která připomíná význam této trasy i pro regionální dopravu. Lokomotiva 2TE25KM-0731, patřící do nejvyšší dodané série této řady, podtrhuje modernizaci a růst nákladní kapacity Mongolských drah.

Fotografie spojuje technickou sílu nákladní železnice s otevřenou krajinou Mongolska, kde se severo-jižní tranzit surovin potkává s klidným obrazem přírody, zvěře, řeky a života lidí.

www.lokomotivy.net/adm/zobraz2.php?rada=r754&loko=1288

Nástup jízdního řádu 2024/2025 se na vlárské trati nesl ve znamení ukončení turnusového nasazení lokomotiv řady 754. Výjimkou zůstal obrat Sp 1762/1773, kde vydržela řada 754 jako záskok za motorové vozy 843 až do červnové změny jízdního řádu. Legendární "čtyřky" se tak přesunuly do zálohy a zaskakují v případě nedostatku turnusových "kundálů" řady 750.7. Těm zbyl na dolní Vláře jen jeden pár spěšných vlaků během školního roku, a to v pátek Sp 1767 a v neděli Sp 1772. První zářijový víkend se na zmíněném obratu ukázala náhrada v podobě lokomotivy 754.012, kdy v pátek 5. září vezla Sp 1767 společně s kolegyní 754.075, která se navážela do Veselí nad Moravou pro výkony v čele Slováckých expresů. V neděli 7. září se pak v čele Sp 1772 ukázala opět přípřež "čtyřek" 754.012+047. Druhá zmíněná se vracela do domovského depa po více než týdnu, kdy o víkendu 30. a 31. srpna byla nasazena do čela fotovlaku na vlárské trati a další víkend sloužila jako exponát na výstavě, která se konala u příležitosti 140 let výtopny, depa a železničních dílen ve Veselí nad Moravou. Snímek zachycuje nedělní vlak Sp 1772 před zastávkou Vracov. Na pozadí lze vidět jedny z hlavních pamětihodností města Bzenec. Na vrcholu kopce Starý hrad to je kaple sv. Floriána a Šebestiána, vpravo od ní budova obecné a měšťanské školy a vedle ní kostel sv. Jana Křtitele. Vpravo se pak tyčí 911 metrů vysoký vrchol Velký Lopeník.

Postupný útlum těžby uhlí se netýká pouze "západu", i na Ukrajině měl zdejší uhelný průmysl těžká období již dávno před válkou. Uhelná společnost Lvovugol v roce 2019 přestala vyplácet platy svým zaměstnancům, především horníkům, z důvodu nedostatečných prostředků na výplaty. To ovšem nebyla až tak pravda. Vlaky naloženého uhlí stály na zdejších uhelných vlečkách s údajným důvodem, že není odbyt. Ale v té samé době přijely do zdejší těžební oblasti dva vlaky z Ruska s ruským uhlím do zdejší elektrárny. To zvedlo vlnu nepokojů a zdejší obyvatelé začali tyto vlaky blokovat a nakonec se snad do elektrárny jeden vlak s ruským uhlím vůbec nedostal. Od té doby se problémy s výplatami zaměstnanců táhnou až do dnešních dnů. Původně bylo v plánu, že v této době již bude část dolů zavřená a další měli zanedlouho následovat. Díky nepříznivé situaci jak na Ukrajině, tak ve světě, zatím zdejší doly fungují a ukončení provozu není rozhodně plánováno.

Na fotce je zachycena dnes již neprovozní "Tamara" TEM2M - 044 v areálu uhelného prádla nedaleko města Sosnivka, která právě přijela s uhelným vlakem ze šachty č.6 a připravuje tento vlak na vážení a následný přetah na nádraží státní dráhy v Sosnivce. Lokomotiva ukončila svojí provozní kariéru v roce 2020, kdy došlo ke zlomení klikové hřídele.

VIDEO - 1 part YOUTUBE okolí Zuunkharaa

VIDEO - 2 part YOUTUBE okolí Shatanga

VIDEO - 3 part YOUTUBE smyčky Khonkhor a Bayan

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Na snímku pořízeném 16. června 2025 je zachycena dvojice lokomotiv 2TE25KM-0357 mongolského státního dopravce UBTZ při jízdě v úseku Bumbat – Chonchor. Fotografie vznikla na charakteristických smyčkách trati u města Chonchor, přibližně 20 kilometrů jižně od hlavího města Ulánbátaru. Tento úsek je známý svým výrazným převýšením a členitým terénem, který si vynucuje množství oblouků a esovitých zakřivení, díky nimž lze na jednom záběru často zachytit velkou část soupravy.

Vlak tvoří dvě různé části: ihned za lokomotivou jedou vozy s červenými kontejnery, zatímco zadní část pokračuje soupravou uhláků, jejichž poslední vozy mizí téměř u levého okraje snímku. Smíšené sestavy nejsou na této trati výjimečné, protože UBTZ často spojuje různé druhy nákladů do jedné dlouhé soupravy, aby lépe využil kapacitu hlavního mongolského železničního koridoru. V kombinaci s dramatickým horským prostředím vzniká typický obraz provozu na trati vedoucí z centrálního Mongolska směrem k poušti Gobi a dál k čínským hranicím.

EN

A pair of 2TE25KM-0357 locomotives of Mongolian state-owned railway company UBTZ are seen on the Bumbat-Khonkhor section of the line in this image taken on June 16, 2025. The image was taken on the characteristic loops of the line near the town of Khonkhor, approximately 20 kilometers south of the capital Ulaanbaatar. The section is known for its steep inclines and rugged terrain, which necessitates numerous curves and s-shaped bends, which often allow a large portion of the train to be captured in one shot.

The train consists of two distinct sections: immediately behind the locomotive are red container cars, while the rear section continues with a coal train, the last cars of which disappear almost at the left edge of the image. Mixed trains are not uncommon on this line, as UBTZ often combines different types of cargo into one long train to better utilize the capacity of Mongolia's main railway corridor. Combined with the dramatic mountain environment, it creates a typical picture of traffic on the line leading from central Mongolia towards the Gobi Desert and further to the Chinese border.

VIDEO - 1 part YOUTUBE okolí Zuunkharaa

VIDEO - 2 part YOUTUBE okolí Shatanga

VIDEO - 3 part YOUTUBE smyčky Khonkhor a Bayan

VIDEO – 4 part YOUTUBE osobní doprava / passanger train

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Dne 14. června 2025 (sobota) projíždí severní větví Transmongolské železnice mezinárodní osobní vlak č. 305 z Ulaanbaataru do ruského Irkutsku. Na snímku je zachycen v úseku mezi stanicí Schatan a zastávkou Ulgi, na 290. kilometru trati. V čele soupravy stojí dieselová lokomotiva M62UMM 011, typický zástupce této legendární řady, která je s dálkovými výkony v Mongolsku neodmyslitelně spjata. Za lokomotivou je řazena ruská osobní souprava RŽD, což připomíná střídání vozových parků mezi mongolským a ruským dopravcem na těchto mezinárodních spojích.

Vlak 305 patří mezi prestižní spoje, které dvakrát týdně propojují Mongolsko s Ruskem a navazují na širší síť transsibiřské magistrály. Cesta vede přes Darkhan, Sükhbaatar a hraniční přechod Naushki až do Irkutsku, odkud mohou cestující pokračovat dál do evropské části Ruska nebo k Bajkalu.

Kromě těchto mezinárodních vlaků projíždějí stejným úsekem také denní/noční vnitrostátní osobní spoje mezi Ulaanbaatarem, Darkhanem a Sükhbaatarem, které zajišťují základní dopravní obsluhu severního Mongolska. Společně s nákladními vlaky tak vytvářejí nepřetržitý provoz na jedné z nejdůležitějších železničních tepen země.

EN

International train No. 305 on the northern section of the Trans-Mongolian Railway

On Saturday, June 14, 2025, international passenger train No. 305 from Ulaanbaatar to Irkutsk travels along the northern branch of the Trans-Mongolian Railway. The photograph captures the train between Schatan station and Ulgi stop, at the 290-kilometre point of the line. At the head of the train is diesel locomotive M62UMM 011, a representative of the legendary M62 family, long associated with long-distance passenger services in Mongolia. The locomotive is hauling a Russian Railways (RZD) passenger consist, reflecting the regular rotation of rolling stock between Mongolian and Russian operators on these international services.

Train No. 305 is one of the key international connections, running twice a week and linking Mongolia with Russia, with onward connections to the Trans-Siberian Railway. The route passes through Darkhan, Sükhbaatar and the border crossing at Naushki before continuing to Irkutsk, providing access to Lake Baikal and further destinations across Russia.

In addition to these international services, the same line is used daily by domestic passenger trains connecting Ulaanbaatar with Darkhan and Sükhbaatar, ensuring essential transport for northern Mongolia. Together with heavy freight traffic, they form a continuous and vital flow on one of the country’s most important railway corridors.

Všetky rušne radu 350 známe aj ako "Gorila" pri hlavných opravách postupne získavajú nový červeno-šedý náter, ktorý im celkom svedčí.

Výnimkou nie je ani "Gorila" 350.011, ktorej ďalší osud bol po tragickej zrážke v decembri 2013 pri Okoličnom otázny. Nakoniec sa rozhodlo o oprave rušňa, napriek tomu však "Gorila" dlhú dobu nejazdila a slúžila ako zdroj náhradných dielov.

Po absolvovaní EH opravy koncom roka 2018 ale znova spoľahlivo brázdi naše trate v ČR a SR naďalej...

31.januára stále čistá v čele R 601 Horalky Sedita zachytená pred Bujanovským tunelom.

Tímto atypickým šedým nátěrem se jako první pyšnila lokomotiva řady ES499.0001, která byla drahám dodána 28.12.1974. Její ověřovací jízdy probíhaly již v první polovině téhož roku na vlaku Ex 172/173 Slovenská strela, kde se objevovala zpravidla jako přípřežní. Další sériové stroje, včetně druhého prototypu, měly dostat totožný šedivý nátěr. V září však byl stroj ES499.0001 opatřen, pro atraktivnější vzhled, veletržním nátěrem červené barvy s krémovým pruhem. Druhý prototyp vyjel již z výroby taktéž červeno-krémový. Situaci ještě změnilo opatření tehdejšího ministerstva dopravy (rok 1976), kdy vícesystémové lokomotivy musely být opatřeny modro-krémovou kombinací.

Na snímku stroj 350.001 projíždí viadukt v Lužné u Vsetína s vlakem Ex 122 dne 6. července 2019.

VIDEO - 1 part YOUTUBE okolí Zuunkharaa

VIDEO - 2 part YOUTUBE okolí Shatanga

VIDEO - 3 part YOUTUBE smyčky Khonkhor a Bayan

Další FOTO, Next PHOTO ZDE / HERE

Na fotografii ze dne 14. června 2025 projíždí kontejnerový vlak společnosti UBTZ mezi zastávkami Ulgi (290. km) a Schatan. V čele soupravy jedoucí ze severu od Ruska směrem k čínské hranici pracuje dvojice lokomotiv řady 2TE116UD-077. Tyto stroje představují modernizovanou verzi původních sovětských lokomotiv 2TE116, vybavenou novými motory a elektronikou, které zajišťují vyšší spolehlivost a nižší spotřebu paliva.

Řada 2TE116UD patří k nejvýkonnějším dieselovým lokomotivám provozovaným v Mongolsku. Každý dvoudílný stroj disponuje výkonem přes 6 000 kW, což umožňuje vést těžké tranzitní vlaky na náročném profilu Transmongolské magistrály. Právě tento úsek s četnými oblouky a stoupáními vyžaduje spolehlivou trakci a vysoký výkon.

Na snímku je zachycen dálkový kontejnerový vlak, který je typickým příkladem tranzitní dopravy mezi Ruskem a Čínou. Mongolská železnice díky těmto přepravám plní významnou roli v euroasijských koridorech a generuje značnou část svých příjmů.

V popředí fotografie protéká řeka Kharaa gol, za níž se v otevřeném údolí vine barevná souprava kontejnerů, tvořící výrazný kontrast k okolní přírodní scenérii.