View allAll Photos Tagged Podzim
Je podzim, konec sezóny,
mraky lítaj těsně nad stromy,
černé mraky nad zády roztrhaný.
(Priessnitz: Jeremiáš, in: Potichu, 1997)
Je to jenom pár dnů, ale změní se během nich skoro všechno. Vybarvenej podzim do strohý hnědi kmenů, listí do námrazy. A ten rok to přišlo právě tehdy. Čas na poslední jesenickou misi. Poslední misi přes koncem grafikonu, foťák už po tomhle poletí do kouta.
Za sedlem nádherně, u Ramzové čára mraků, co se válí nad celým zbytkem Česka. Omezený hřiště, ale o to lepší provoz. A hned na začátek to nejlepší a nejcennější: 749.261 v olomouckém laku s dopoledním R 902.
Půl desátý dopoledne a jsem přesně na tý hraně. Chvíli blik, chvíli tma. Kopce ještě namrzlé a mraky tak nízko, že si můžeš sáhnout. Tohle by mě hodně mrzelo, říkám si.
Nakonec ten štych světla protnul dráhu vlaku přesně nad přejezdem. Wow, to nám ten den teda začíná!
Jo, rezervace, stýská se mi po tobě...
Je podzim tak jako vždy,
brouci a pavouci náhle mění směr
přímo do mý hlavy.
Kostelík sv. Michala, zvaný "Karpatský" byl postaven ve 2. polovině 17. století. Na Petřín přenesen v roce 1929 z Medvědovců u Mukačeva, aby se stal součástí sbírek Národopisného muzea. Je celý ze dřeva včetně věží, střecha je krytá šindeli.
Podzim roku 2024 přinesl na sever Čech několik výluk. Denní výluky na trati 080 pod Bezdězem a dlouhodobou výluku na trati 081 mezi Českou Kamenicí a Mlýny.
Nastala tak jedinečná možnost vést Lužickohorský rychlík R1275 přes část tratě 086 a to z Benešova nad Ploučnicí do České Lípy. Zmíněný spoj s Bardotkou 749.253 v čele se rozjíždí 27.10. z Horní Police.
749.253
R 1275
Horní Police
27.10.2024
Podzim je melancholickej. A tenhle podzim před deseti lety tak působí po deseti letech ještě čím dál víc...
Je neděle, 31. říjen 2010. Vracíme se s Vandou z víkendovýho výletu do Krkonoš a samozřejmě že nejedeme po dálnici, ale touhle trasou, na který si můžeš ruce ukroutit. Kocháme se barevným listím v údolích a svět je melancholicky nádhernej.
Taky trochu tlačím mraky očima, aby mi dopřály aspoň krátkou zastávku na ikonickejch místech. Do změny jízdního řádu už zbývá jenom něco přes měsíc a zase je ve vzduchu otázka, jestli už ta éra severočeských brejlovců nekončí nadobro.
Tři čtvrtě na dvě a údolím už slabě slyšíš ten nezaměnitelnej hukot dvanáctiválce, střídavě se ozývá a utichá, jak vlak projíždí tou rozeklanou krajinou. Až pak zaburácí opravdu jasně a víš, že za vteřinu je tam. Na Novině, nejikoničtějším mostě, nejkouzelnějším místě týhle bohovský tratě.
O tuhle fotku jsem se ten podzim nesnažil poprvý, ale až teď to do sebe všechno zapadlo.
Po těch letech si fakt nevybavím, jakou muziku jsem měl tehdy puštěnou v autě. Kdybych si to mohl vybrat zpětně, bude to Tiersen, soundtrack k Good Bye, Lenin. Melancholie za tou ztracenou dobou, která vlastně nebyla tak super, jak se může zdát, ale něco do sebe měla.
Když už nic, tak to mládí. Roky, který ti nikdo nemůže vzít.
A přitom ti je už dávno vzal.
(750.160, R 1162, Novina, 31. 10. 2010)
I am sorry it was windy,
but you probably can't get the best reflection and nice clouds in one picture
Podzim je to nejlepší roční období pro fotografy, protože příroda se barví z nudné letní zelené do žluto-zlato-červeno-hnědých tónů. Když se postavíte v dobrou dobu ke koridoru, projede vám pod nosem klidně i deset vlaků za hodinu. Když jsem došel na flek a viděl, že ty topoly už trošku pelichají, říkal jsem si, že by to chtělo nejakou pěknou soupravu. Ke žluté se hodí komplementární fialová. Taková mi tu asi těžko pojede. No ale ony ty stromy jsou trošku do oranžová, když přimhouříme vočko, a pak je komplementární modrá, korporátní matčina. Ale co ta lokomotiva? Vždyť je šedivá jak myš. No, šedivá, jak krysa. První krysa. První krysa ze všech.
Herbst.
Gärtner, laß die Blätter liegen,
Die jetzt über die Erde rollen
Und die müde von der Reise
Sich zur Ruhe legen wollen.
Wie sie gelb und braun geworden-
Und der Reif an ihrem Rande-
Ruhn sie, tote Sommervögel,
Auf dem dunkelroten Sande.
Sieh, sie wollen deinem rauhen
Besen sich nur ungern fügen;
Du vermagst des Winters Nahen
Doch nicht recht hinwegzulügen.
Heinrich Lersch, www.gedichte.xbib.de