jidhash
Lešná
V roce 1724 koupil panství Lukov hrabě Jan Fridrich ze Seilern-Aspangu, který nechal přemístit vrchnostenské kanceláře z chátrajícího hradu Lukov do vesnice. Od roku 1793 pak byl hrad neobydlen a už v roce 1804 je uváděn jako zřícenina. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového sídla, které by jej nahradilo. Se stavbou započal Kristian August Seilern, ovšem dostavbu tehdy barokního zámku provedl v letech 1809-1810 Josef Jan Seilern. Ten ještě nechal k zámku přistavět další křídlo s věží. V roce 1887 však byl tento zámek údajně zbořen a František Seilern na jeho místě nechal v letech 1887-1894 vystavět nový zámek. Ten je však svojí dispozicí shodný s tím starým a proto se nedá vyloučit, že starý zámek pouze prošel radikální přestavbou.
Johann Mick jako autor projektu zámku a celkového řešení lešenského areálu předložil ještě v únoru 1890 návrh parkové úpravy kolem budovy, řídil stavební práce od zahájení v roce 1887 do své smrti v roce 1890. Viktor Siedek poté převzal stavbu a dovedl ji k dokončení v roce 1893. Podle historika umění Pavla Zatloukala rozvinul architekt na projektu zámku celý stylový vějíř. Kombinoval neorenesanci s neogotikou a švýcarským stylem, to vše v neskrývaně pompézních, barokně vzrušených gestech. Zdůraznění pozdně romantických tvarů tu mělo zřejmě předobraz v Hasenauerově vídeňské vile Hermes.
V majetku Seilernů zámek zůstal do roku 1945, následně se majitelé odstěhovali do rakouského Litschau a majetek jim byl zkonfiskován. V letech 1991-1993 prošel nákladnou rekonstrukcí. V současné době je vlastní zámek v majetku města Zlína, zámecké sbírky ale patří státu.
Zámek dokumentuje vysokou úroveň bydlení na šlechtickém sídle koncem 19. století. Kromě ústředního topení, elektřiny, domácího telefonu, patří mezi zajímavosti i vlastní vodojem umístěný v zámecké věži s rozvodem studené i teplé vody. Vlastní interiéry jsou bohatě zdobeny řezbářskými pracemi.
Lešná
V roce 1724 koupil panství Lukov hrabě Jan Fridrich ze Seilern-Aspangu, který nechal přemístit vrchnostenské kanceláře z chátrajícího hradu Lukov do vesnice. Od roku 1793 pak byl hrad neobydlen a už v roce 1804 je uváděn jako zřícenina. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového sídla, které by jej nahradilo. Se stavbou započal Kristian August Seilern, ovšem dostavbu tehdy barokního zámku provedl v letech 1809-1810 Josef Jan Seilern. Ten ještě nechal k zámku přistavět další křídlo s věží. V roce 1887 však byl tento zámek údajně zbořen a František Seilern na jeho místě nechal v letech 1887-1894 vystavět nový zámek. Ten je však svojí dispozicí shodný s tím starým a proto se nedá vyloučit, že starý zámek pouze prošel radikální přestavbou.
Johann Mick jako autor projektu zámku a celkového řešení lešenského areálu předložil ještě v únoru 1890 návrh parkové úpravy kolem budovy, řídil stavební práce od zahájení v roce 1887 do své smrti v roce 1890. Viktor Siedek poté převzal stavbu a dovedl ji k dokončení v roce 1893. Podle historika umění Pavla Zatloukala rozvinul architekt na projektu zámku celý stylový vějíř. Kombinoval neorenesanci s neogotikou a švýcarským stylem, to vše v neskrývaně pompézních, barokně vzrušených gestech. Zdůraznění pozdně romantických tvarů tu mělo zřejmě předobraz v Hasenauerově vídeňské vile Hermes.
V majetku Seilernů zámek zůstal do roku 1945, následně se majitelé odstěhovali do rakouského Litschau a majetek jim byl zkonfiskován. V letech 1991-1993 prošel nákladnou rekonstrukcí. V současné době je vlastní zámek v majetku města Zlína, zámecké sbírky ale patří státu.
Zámek dokumentuje vysokou úroveň bydlení na šlechtickém sídle koncem 19. století. Kromě ústředního topení, elektřiny, domácího telefonu, patří mezi zajímavosti i vlastní vodojem umístěný v zámecké věži s rozvodem studené i teplé vody. Vlastní interiéry jsou bohatě zdobeny řezbářskými pracemi.