jidhash
Slavkov - Austerlitz
Město Slavkov u Brna, do 15. století Novosedlice, se připomíná r. 1237 jako majetek řádu německých rytířů. Ti si ve Slavkově postavili komendu, která se v průběhu 13. a 14. století stala nejvýznamnějším centrem řádu na Moravě. Po porážce řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu (1410) získal slavkovské panství český král Václav IV. (1411). Na počátku husitských válek zpustošilo slavkovský hrad vojsko Haška Ostrožského z Valdštejna, nejspíš Petr z Konice jej však po r. 1435 nechal opravit. Od r. 1453, kdy Petrova dcera Kateřina Slavkov prodala svému manželovi Janovi z Valdštejna, se jeho majitelé střídali až do r. 1509, kdy panství přešlo do rukou pánů z Kounic. Patrně Oldřich z Kounic a jeho stejnojmenný syn přikročili někdy po r. 1566 k přestavbě staré komendy na renesanční zámek. Ani ten však nestačil významnému státníku a diplomatu v císařských službách Dominiku Ondřejovi z Kounic (1654 – 1705), který na konci 17. století přistoupil k přestavbě slavkovského zámku na skvělou barokní rezidenci. Smrtí Dominika Ondřeje r. 1705 se práce na zámku na čas zastavily, po r. 1731 se však rozběhly s novou silou a pokračovaly dalších padesát let. Na jejich konci stál objekt, který posloužil nejen jako ústřední sídlo rodu Kouniců, ale i místo konání významných politických aktů a jednání: konala se zde mj. svatba Eleonory, dcery státního kancléře Václava Antonína z Kounic, s Klemensem Lotharem Metternichem, a po „bitvě tří císařů“ (1805) zde bylo podepsáno příměří. Za druhé světové války byl slavkovský zámek poškozen. Kounicům náležel do svého zestátnění r. 1945.
Zámek Slavkov stojí na mírném návrší západně od centra městečka. Na pohled působí dojmem výhradně barokní stavby, ale opak je pravdou, jak ukázaly výzkumy F. Vícha a zejména L. Belcrediho v nedávné době. První stavbou v místě zámku byla ve 13. století komenda řádu německých rytířů, která se v dalším průběhu středověku rozvinula do podoby významného řádového hradu. Ústřední a současně nejstarší stavbou komendy byl obdélný trojprostorový palác (27 × 15,5 m, zdi až 3 m silné) s okrouhlou věží (o průměru 7,6 m) v jihozápadním nároží. Stavbu obíhalo opevnění lehčí konstrukce a příkop. Na jižní straně stával gotický kostel, který byl ke komendě přihrazen obdobným způsobem. Ve 14. století vymezila obdélníkový areál komendy o rozměrech 55 × 47 m obvodová hradba o síle 2 m, přičemž palácová budova se ocitla v severovýchodním nároží. Okrouhlá věž při paláci byla tehdy zbourána, obdélné (a snad alespoň z části věžovité) stavby však vznikly ve zbylých rozích areálu. Kostel byl ke komendě přihrazen hradbou s hranolovou věží a drobnou baštou. Při přestavbě na renesanční zámek po r. 1566 zůstala z komendy jen její palácová budova a kostel. Ostatní stavby a opevnění byly odstraněny a jejich místo zaujala renesanční obvodová zástavba, jenž se na západě vysunula před původní linii vymezenou zbořenou hradbou. Barokní přestavba zámku, zahájená na konci 17. a pokračující až do poslední čtvrtiny století následujícího, byla snad ještě dramatičtější. V první fázi (do r. 1705), která probíhala podle projektu D. Martinelliho, vzniklo západní křídlo s masivními pavilony v nárožích a část bočních křídel. Budovu obklopil obezděný příkop. Tehdy se ještě počítalo se zachováním hmoty starého paláce komendy v podobě rozšíření východního konce severního křídla, se zbudováním symetrického útvaru na konci křídla jižního a s uzavřením prostoru čestného dvora mříží s bránou. Po r. 1731, kdy původní projekt radikálně přepracoval V. Petruzzi, byl palác komendy zbořen a obě boční křídla dostala na svých východních koncích konkávně se rozevírající pavilony. Upuštěno bylo i od zamýšlené barokizace původního gotického kostela. Starý chrám byl zbořen a nový barokní kostel vznikl v severovýchodním sousedství zámku, v ose náměstí. Posledním stavebním počinem v rámci velké barokní přestavby Slavkova bylo – mimo zmíněné vyzdvižení kostela – zbudování přízemních půlkruhových koníren nad náměstím. Okolo zámku vznikl park o rozloze 15 ha s oranžérií, která byla zrušena v rámci adaptace zahrady v anglickém stylu v 19. století. Park zdobí sochy Itala G. Giulianiho.
Interiér:
Vnitřní uspořádání západního křídla je typické pro svého autora – architekta D. Martinelliho. V přízemí se nachází vestibul členěný mohutnými přízemními sloupy, po jehož stranách vedou do patra dvě samostatná schodiště. Místnosti prvního patra mají na stropech fresky obklopené po okrajích jemnými štukovými reliéfy andělů, flóry, fauny, atd. Náměty maleb pocházejí převážně z antické mytologie. Autorem fresek, vzniklých r. 1701, byl italský malíř A. Lanzani, který spolupracoval s rovněž italským štukatérem S. Bussim. V patře západního křídla jsou instalovány Kounici nashromážděné sbírky uměleckých předmětů z 18. a 19. století. Výjimečným vnitřním prostorem je oválný společenský či Historický sál západního křídla, zdobený iluzivní výmalbou vídeňského malíře J. Pichlera z r. 1767. Stejný malíř vyzdobil i interiéry kaple sv. Kříže v koncovém východním pavilonu jižného křídla. Místnosti severního a jižního křídla jsou zdobeny bohatou štukovou a freskovou výzdobou rovněž s mytologickými motivy.
Slavkov - Austerlitz
Město Slavkov u Brna, do 15. století Novosedlice, se připomíná r. 1237 jako majetek řádu německých rytířů. Ti si ve Slavkově postavili komendu, která se v průběhu 13. a 14. století stala nejvýznamnějším centrem řádu na Moravě. Po porážce řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu (1410) získal slavkovské panství český král Václav IV. (1411). Na počátku husitských válek zpustošilo slavkovský hrad vojsko Haška Ostrožského z Valdštejna, nejspíš Petr z Konice jej však po r. 1435 nechal opravit. Od r. 1453, kdy Petrova dcera Kateřina Slavkov prodala svému manželovi Janovi z Valdštejna, se jeho majitelé střídali až do r. 1509, kdy panství přešlo do rukou pánů z Kounic. Patrně Oldřich z Kounic a jeho stejnojmenný syn přikročili někdy po r. 1566 k přestavbě staré komendy na renesanční zámek. Ani ten však nestačil významnému státníku a diplomatu v císařských službách Dominiku Ondřejovi z Kounic (1654 – 1705), který na konci 17. století přistoupil k přestavbě slavkovského zámku na skvělou barokní rezidenci. Smrtí Dominika Ondřeje r. 1705 se práce na zámku na čas zastavily, po r. 1731 se však rozběhly s novou silou a pokračovaly dalších padesát let. Na jejich konci stál objekt, který posloužil nejen jako ústřední sídlo rodu Kouniců, ale i místo konání významných politických aktů a jednání: konala se zde mj. svatba Eleonory, dcery státního kancléře Václava Antonína z Kounic, s Klemensem Lotharem Metternichem, a po „bitvě tří císařů“ (1805) zde bylo podepsáno příměří. Za druhé světové války byl slavkovský zámek poškozen. Kounicům náležel do svého zestátnění r. 1945.
Zámek Slavkov stojí na mírném návrší západně od centra městečka. Na pohled působí dojmem výhradně barokní stavby, ale opak je pravdou, jak ukázaly výzkumy F. Vícha a zejména L. Belcrediho v nedávné době. První stavbou v místě zámku byla ve 13. století komenda řádu německých rytířů, která se v dalším průběhu středověku rozvinula do podoby významného řádového hradu. Ústřední a současně nejstarší stavbou komendy byl obdélný trojprostorový palác (27 × 15,5 m, zdi až 3 m silné) s okrouhlou věží (o průměru 7,6 m) v jihozápadním nároží. Stavbu obíhalo opevnění lehčí konstrukce a příkop. Na jižní straně stával gotický kostel, který byl ke komendě přihrazen obdobným způsobem. Ve 14. století vymezila obdélníkový areál komendy o rozměrech 55 × 47 m obvodová hradba o síle 2 m, přičemž palácová budova se ocitla v severovýchodním nároží. Okrouhlá věž při paláci byla tehdy zbourána, obdélné (a snad alespoň z části věžovité) stavby však vznikly ve zbylých rozích areálu. Kostel byl ke komendě přihrazen hradbou s hranolovou věží a drobnou baštou. Při přestavbě na renesanční zámek po r. 1566 zůstala z komendy jen její palácová budova a kostel. Ostatní stavby a opevnění byly odstraněny a jejich místo zaujala renesanční obvodová zástavba, jenž se na západě vysunula před původní linii vymezenou zbořenou hradbou. Barokní přestavba zámku, zahájená na konci 17. a pokračující až do poslední čtvrtiny století následujícího, byla snad ještě dramatičtější. V první fázi (do r. 1705), která probíhala podle projektu D. Martinelliho, vzniklo západní křídlo s masivními pavilony v nárožích a část bočních křídel. Budovu obklopil obezděný příkop. Tehdy se ještě počítalo se zachováním hmoty starého paláce komendy v podobě rozšíření východního konce severního křídla, se zbudováním symetrického útvaru na konci křídla jižního a s uzavřením prostoru čestného dvora mříží s bránou. Po r. 1731, kdy původní projekt radikálně přepracoval V. Petruzzi, byl palác komendy zbořen a obě boční křídla dostala na svých východních koncích konkávně se rozevírající pavilony. Upuštěno bylo i od zamýšlené barokizace původního gotického kostela. Starý chrám byl zbořen a nový barokní kostel vznikl v severovýchodním sousedství zámku, v ose náměstí. Posledním stavebním počinem v rámci velké barokní přestavby Slavkova bylo – mimo zmíněné vyzdvižení kostela – zbudování přízemních půlkruhových koníren nad náměstím. Okolo zámku vznikl park o rozloze 15 ha s oranžérií, která byla zrušena v rámci adaptace zahrady v anglickém stylu v 19. století. Park zdobí sochy Itala G. Giulianiho.
Interiér:
Vnitřní uspořádání západního křídla je typické pro svého autora – architekta D. Martinelliho. V přízemí se nachází vestibul členěný mohutnými přízemními sloupy, po jehož stranách vedou do patra dvě samostatná schodiště. Místnosti prvního patra mají na stropech fresky obklopené po okrajích jemnými štukovými reliéfy andělů, flóry, fauny, atd. Náměty maleb pocházejí převážně z antické mytologie. Autorem fresek, vzniklých r. 1701, byl italský malíř A. Lanzani, který spolupracoval s rovněž italským štukatérem S. Bussim. V patře západního křídla jsou instalovány Kounici nashromážděné sbírky uměleckých předmětů z 18. a 19. století. Výjimečným vnitřním prostorem je oválný společenský či Historický sál západního křídla, zdobený iluzivní výmalbou vídeňského malíře J. Pichlera z r. 1767. Stejný malíř vyzdobil i interiéry kaple sv. Kříže v koncovém východním pavilonu jižného křídla. Místnosti severního a jižního křídla jsou zdobeny bohatou štukovou a freskovou výzdobou rovněž s mytologickými motivy.