jidhash
Tábor, Žižkovo náměstí
Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. S jejím budováním se začalo pravděpodobně v prvních letech 16. století, kdy městská rada nechala strhnout tři domy na západní frontě náměstí. Uvolnil se tak dostatečný prostor pro vybudování monumentální radniční budovy. Rozlehlá stavba čtyřmi křídly obklopovala malé nádvoří, otevřené náměstí prostornou síní se širokými lomenými oblouky portálů. Odtud vedl přes schodiště a kamenný ochoz vchod do patra, kde se nacházely hlavní radniční místnosti.
Velký sál, nazývaný též "palác", je oprávněně pokládán za historicky nejcennější veřejný interiér v Táboře. Vznikl odstraněním větší části původního druhého patra a zaklenutím vysokého prostoru dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Tíhu klenby svedl její architekt jednak do bočních stěn haly, a jednak do dvou štíhlých vícebokých sloupů. Estetický dojem podtrhují drobné plastiky, jež zdobí konzoly a svorníky klenby. Dvě mužské hlavy na jednom ze svorníků podle tradice zobrazují Jana Žižku a Prokopa Holého, nejslavnější hejtmany táborských polních vojsk. V síni umístěný znak města byl vytvořen na základě městské pečeti udělené Táboru císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v roce 1437. Jde o náročnou keramickou práci, která vyžadovala nevšední řemeslnickou zručnost. V rámu znaku najdeme i plastiku Jana Husa, jedno z prvních vyobrazeních věhlasného církevního reformátora. Městský znak spolu s erbem Českého království na jednom z klenebních svorníků zdůrazňuje majestátnost prostoru. Naopak drobné pozlacené sošky, zdobící žebra klenby, ukazují, že naši předkové měli i smysl pro humor a ironii. K postavičce muže s nahou zadnicí a výmluvným gestem se váže bajka o rozhořčeném staviteli síně, který se takto chtěl pomstít táborským radním za jejich lakotu, s jakou odměňovali stavitelovo úsilí.
Autorství paláce i celé radniční budovy je nutno připsat architektu a kameníkovi Wendelu Roskopfovi, snad původem z Lužnice. Roskopfovo působení při výstavbě radnice dosvědčuje i nápis a kamenická značka na opukovém městském znaku s letopočtem 1515-1516. Stavbu radnice dokončil Roskopf kolem roku 1521. Ve druhé polovině 17. století byla budova, poškozená předchozími válečnými léty, barokně upravena podle projektu Antonia de Alfieriho. Roku 1878 se architekt Josef Niklas pokusil vrátit radnici opět její pozdně gotický charakter. Za svou dnešní podobu tak radnice vděčí mimo jiné i Niklasově historizující úpravě.
Zatímco v přízemí budovy se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice dnes slouží expozicím Husitského muzea i k pořádání významných kulturních akcí.
-------------------------------------
Kašna na Žižkově náměstí
Pochází z roku 1567-1568 od Ondřeje ze Sušice. Kámen na její stavbu pochází ze skály u Dobré Vody u Pelhřimova. Ve středu kašny na vysokém kamenném sloupu je umístěna postava s praporkem v ruce. Podle posledních bádání ona postava nepředstavuje ani postavu Koudelky či Hromádky, ale „jen symbol a znak města samosprávného a jeho hrdelního práva“. Domníváme se, že se jedná o jistou obdobu tzv. Rollandových sloupů v řadě německých měst.
Obec kašně věnovala vždy náležitou pozornost. V srpnu 1877 kašnu poměrně rozsáhle opravuje zdejší stavitel Fr. Klier. Ze října téhož roku pochází i nákres nového bednění na kašnu, které vypracoval městský stavitel M. Procháska.
Kašna pak postupně chátrala a v roce 1910 v táborské týdeníku je zveřejněna informace a neutěšeném stavu kašny, včetně praskliny, z níž vytéká voda. Roku 1925 byla oprava kašna svěřena táborskému sochaři J. V. Duškovi.
Další oprava proběhla kolem roku 1968. Byla součástí komplexního předláždění Žižkova náměstí.
Poslední kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1996. Při opravě kašny pro špatný stav sochy bylo rozhodnuto pořídit kopii, kterou zhotovil sochař Václav Dušek. Originál sochy je uložen v depozitáři. Novinkou je večerní osvětlení kašny. Investorem stavby bylo město Tábor, rekonstrukci prováděla společnost Památky Tábor s.r.o., náklady na rekonstrukci činily 1.374 597 Kč
--------------------------------------------
pomník Jana Žižky z Trocnova
Postavení pomníku iniciovali členové výboru Občanské besedy v r.1870 a o rok později byla povolena sbírka na jeho postavení v kraji táborském, budějovickém, pražském, čáslavském a chrudimském. Po shromáždění příspěvků ve výši 4 000 zl. bylo r.1874 přistoupeno k realizaci s tím, že ak. sochař J.Myslbek do konce října 1875 zhotoví velký model sochy dle návrhu Fr. Palackého za 1 500 zl., slévárník Benke do konce června r.1876 odlije sochu za 1 500 zl. a kameník Šídlo do konce června zhotoví kamenný podstavec dle návrhu architektů Zeyera a Wiehla za 1 400 zl.
Po krachu uvažovaných spolutvůrců se dílo zpozdilo, Myslbek zhotovil hliněný model až r.1876 a sádrový až v r.1877, odlití bylo svěřeno slévárníku Grünovi a kamenické práce provedl kameník Burian. Současně se zvedla i cena za dílo.
Pomník byl odhalen 26.8.1877 a ku příležitosti odhalení bylo položeno 40 věnců. Již v červenci r.1878 se projevila špatná práce slévače, socha se naklonila a musela být sňata. Obecní zastupitelstvo objednalo proto novou sochu, dle návrhu ak. sochaře Josefa Strachovského, kterou z pískovcového monolitu vytesal Jaroslav Ducháček.
Socha váží 2,3 tuny a stojí na desce o rozměru 1 m2, která je součástí sochy. Její zhotovení stálo 2 250 zl. Nový pomník byl odhalen 26.10.1884. Pomníku je věnována odpovídající péče, poslední stanovisko k opravě datováno rokem 1989.
Tábor, Žižkovo náměstí
Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. S jejím budováním se začalo pravděpodobně v prvních letech 16. století, kdy městská rada nechala strhnout tři domy na západní frontě náměstí. Uvolnil se tak dostatečný prostor pro vybudování monumentální radniční budovy. Rozlehlá stavba čtyřmi křídly obklopovala malé nádvoří, otevřené náměstí prostornou síní se širokými lomenými oblouky portálů. Odtud vedl přes schodiště a kamenný ochoz vchod do patra, kde se nacházely hlavní radniční místnosti.
Velký sál, nazývaný též "palác", je oprávněně pokládán za historicky nejcennější veřejný interiér v Táboře. Vznikl odstraněním větší části původního druhého patra a zaklenutím vysokého prostoru dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Tíhu klenby svedl její architekt jednak do bočních stěn haly, a jednak do dvou štíhlých vícebokých sloupů. Estetický dojem podtrhují drobné plastiky, jež zdobí konzoly a svorníky klenby. Dvě mužské hlavy na jednom ze svorníků podle tradice zobrazují Jana Žižku a Prokopa Holého, nejslavnější hejtmany táborských polních vojsk. V síni umístěný znak města byl vytvořen na základě městské pečeti udělené Táboru císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v roce 1437. Jde o náročnou keramickou práci, která vyžadovala nevšední řemeslnickou zručnost. V rámu znaku najdeme i plastiku Jana Husa, jedno z prvních vyobrazeních věhlasného církevního reformátora. Městský znak spolu s erbem Českého království na jednom z klenebních svorníků zdůrazňuje majestátnost prostoru. Naopak drobné pozlacené sošky, zdobící žebra klenby, ukazují, že naši předkové měli i smysl pro humor a ironii. K postavičce muže s nahou zadnicí a výmluvným gestem se váže bajka o rozhořčeném staviteli síně, který se takto chtěl pomstít táborským radním za jejich lakotu, s jakou odměňovali stavitelovo úsilí.
Autorství paláce i celé radniční budovy je nutno připsat architektu a kameníkovi Wendelu Roskopfovi, snad původem z Lužnice. Roskopfovo působení při výstavbě radnice dosvědčuje i nápis a kamenická značka na opukovém městském znaku s letopočtem 1515-1516. Stavbu radnice dokončil Roskopf kolem roku 1521. Ve druhé polovině 17. století byla budova, poškozená předchozími válečnými léty, barokně upravena podle projektu Antonia de Alfieriho. Roku 1878 se architekt Josef Niklas pokusil vrátit radnici opět její pozdně gotický charakter. Za svou dnešní podobu tak radnice vděčí mimo jiné i Niklasově historizující úpravě.
Zatímco v přízemí budovy se nachází vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice dnes slouží expozicím Husitského muzea i k pořádání významných kulturních akcí.
-------------------------------------
Kašna na Žižkově náměstí
Pochází z roku 1567-1568 od Ondřeje ze Sušice. Kámen na její stavbu pochází ze skály u Dobré Vody u Pelhřimova. Ve středu kašny na vysokém kamenném sloupu je umístěna postava s praporkem v ruce. Podle posledních bádání ona postava nepředstavuje ani postavu Koudelky či Hromádky, ale „jen symbol a znak města samosprávného a jeho hrdelního práva“. Domníváme se, že se jedná o jistou obdobu tzv. Rollandových sloupů v řadě německých měst.
Obec kašně věnovala vždy náležitou pozornost. V srpnu 1877 kašnu poměrně rozsáhle opravuje zdejší stavitel Fr. Klier. Ze října téhož roku pochází i nákres nového bednění na kašnu, které vypracoval městský stavitel M. Procháska.
Kašna pak postupně chátrala a v roce 1910 v táborské týdeníku je zveřejněna informace a neutěšeném stavu kašny, včetně praskliny, z níž vytéká voda. Roku 1925 byla oprava kašna svěřena táborskému sochaři J. V. Duškovi.
Další oprava proběhla kolem roku 1968. Byla součástí komplexního předláždění Žižkova náměstí.
Poslední kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1996. Při opravě kašny pro špatný stav sochy bylo rozhodnuto pořídit kopii, kterou zhotovil sochař Václav Dušek. Originál sochy je uložen v depozitáři. Novinkou je večerní osvětlení kašny. Investorem stavby bylo město Tábor, rekonstrukci prováděla společnost Památky Tábor s.r.o., náklady na rekonstrukci činily 1.374 597 Kč
--------------------------------------------
pomník Jana Žižky z Trocnova
Postavení pomníku iniciovali členové výboru Občanské besedy v r.1870 a o rok později byla povolena sbírka na jeho postavení v kraji táborském, budějovickém, pražském, čáslavském a chrudimském. Po shromáždění příspěvků ve výši 4 000 zl. bylo r.1874 přistoupeno k realizaci s tím, že ak. sochař J.Myslbek do konce října 1875 zhotoví velký model sochy dle návrhu Fr. Palackého za 1 500 zl., slévárník Benke do konce června r.1876 odlije sochu za 1 500 zl. a kameník Šídlo do konce června zhotoví kamenný podstavec dle návrhu architektů Zeyera a Wiehla za 1 400 zl.
Po krachu uvažovaných spolutvůrců se dílo zpozdilo, Myslbek zhotovil hliněný model až r.1876 a sádrový až v r.1877, odlití bylo svěřeno slévárníku Grünovi a kamenické práce provedl kameník Burian. Současně se zvedla i cena za dílo.
Pomník byl odhalen 26.8.1877 a ku příležitosti odhalení bylo položeno 40 věnců. Již v červenci r.1878 se projevila špatná práce slévače, socha se naklonila a musela být sňata. Obecní zastupitelstvo objednalo proto novou sochu, dle návrhu ak. sochaře Josefa Strachovského, kterou z pískovcového monolitu vytesal Jaroslav Ducháček.
Socha váží 2,3 tuny a stojí na desce o rozměru 1 m2, která je součástí sochy. Její zhotovení stálo 2 250 zl. Nový pomník byl odhalen 26.10.1884. Pomníku je věnována odpovídající péče, poslední stanovisko k opravě datováno rokem 1989.