jidhash
Bouzov
Hrad Bouzov založil velmi pravděpodobně Budislav (Buz) z Lešan někdy okolo roku 1300. Průkazně stál roku 1317, kdy je písemně doložen „Buzo von Buzowe“ – Buz z Bouzova. Ten na hradě sídlil do roku 1339 či 1340, avšak jeho dědici – synové Zpitata a Vojtěch – neměli o Bouzov zájem a prodali jej pánům z Vildenberka (1340). Ti na hradě, který měl dosud velmi strohý charakter, vybudovali nový, na svou dobu výstavný palác.
V roce 1382 byl Beneš z Vildenberka ekonomickými těžkostmi přinucen Bouzov prodat moravskému markraběti Joštovi. Markrabě Jošt ustavil bouzovským správcem Procka Bůzovského z Vildenberka, který byl nechvalně známým loupeživým rytířem. Zničující boje mezi Joštem a jeho bratrem Prokopem se Bouzova nedotkly, nicméně, tehdejší neklidná doba si vynutila zesílení hradního opevnění.
V roce 1396 postoupil markrabě Jošt Bouzov zemskému hejtmanu Heraltovi z Kunštátu; páni z Kunštátu vlastnili bouzovské zboží po následujících sedmdesát let a zasloužili se i o rozšíření a opevnění hradu. Bouzov za nich dosáhl své současné rozlohy. Synové Heralta z Kunštátu neměli o Bouzovsko zájem a přenechali jej svému strýci Bočkovi z Kunštátu. Boček z Kunštátu a jeho tři synové - Boček, Hynek a Viktorin – patřili k významným stoupencům Husova učení a největším oporám táborské strany za husitských válek. Viktorin z Kunštátu byl dokonce osobním přítelem Jana Žižky. Dědictví po otci si rozdělili tak, že Boček získal Bouzov a Pyšolec, Hynek Poděbrady a Viktorin Litice nad Orlicí.
Roku 1422 vpadla na Moravu vojska vratislavského biskupa Konráda, která přišla na pomoc králi Zikmundovi proti husitům. Řada hradů, tvrzí a statků kališnických pánů byla tehdy obsazena a zničena; dobýván byl i Bouzov, leč neúspěšně. Význam rodu pánů z Kunštátu po husitských válkách dále stoupal a roku 1458 byl dokonce Viktorinův syn Jiří zvolen českým králem. Jiří svěřil v roce 1464 hrad svému věrnému stoupenci Zdeňku Kostkovi z Postupic. Nedlouho nato, za česko-uherských válek, bylo bouzovské panství stejně jako větší část Moravy popleněno Uhry a sám pan Zdeněk padl v bitvě u Zvole roku 1468.
Bouzov pak drželi Albrecht Kostka z Postupic, bratr Zdeňkův (1468 – 1477), jeho syn Hrabiš (1477 – 1481), Jan ze Šelmberka (1481) a zejména Boček Kuna z Kunštátu (1481 – 1494), který výrazně přispěl ke konsolidaci poměrů na panství po česko-uherských válkách. Od něj koupil zboží roku 1494 Hanuš Haugvic z Biskupic, který nechal na Bouzově vybudovat nový palác. Stalo se tak roku 1499. Hanuš byl ortodoxním katolíkem, který nechal ze svých statků vyhnat kněze podobojí a nahradit kněžími katolickými. Jeho syn Václav Haugvic byl mírným pánem, který zmírnil povinnost roboty svým poddaným.
Roku 1546 Václav prodal hrad a později i panství Prokopu Podstatskému z Prusinovic. I on byl mírným pánem svým poddaným, ale na rozdíl od Haugviců nesmiřitelným vyznavatelem českobratrského vyznání. Vyhnal katolický klér a dosadil kněží své víry.
V roce 1558 zničil Bouzov požár. Hrad pak zůstal pustý až do roku 1617, kdy jej koupil a nechal opravit Bedřich z Oppersdorfu, hejtman knížectví opolského. Působí až komicky, že pan Bedřich jako katolík nechal kněží na svých statcích vyměnit potřetí.
Za třicetileté války byl Bouzov jednou z nemnoha pevných opor císařské armády v kraji; roku 1643 se o jeho dobytí neúspěšně pokusili Švédové. Leč to je poslední významná událost, kdy Bouzov v historii vystupuje jako pevnost. Pan Bedřich z Oppersdorfu jej roku 1651 prodal a objekt, měnící majitele, začíná postupně chátrat.
V roce 1696 jej od Františka z Hodic kupuje řád německých rytířů, který hrad vlastnil příštích téměř dvě a půl století. Po tuto dobu hrad pomalu dále chátral a na konci 19. století byl již téměř zříceninou. V roce 1888 navštívil Bouzov rakouský arcivévoda Evžen, který jím byl okouzlen. Poté, co se stal velmistrem Řádu, vydal příkaz k obnově hradu. Rozsáhlá rekonstrukce byla započata v roce 1896 a trvala do roku 1910; Bouzov se tehdy stal oním „pohádkovým hradem“, který zná veřejnost dnes. Je však třeba uznat, že při přestavbě byl důsledně respektován původní půdorys a že bylo přihlíženo k nálezům učiněným při výkopech. Projekt tak určitě dopadl úspěšněji než např. puristická rekonstrukce Karlštejna. Jako nedostatek lze označit zejména tu skutečnost, že autor projektu – mnichovský profesor Hauberisser – implantoval do stavby českému prostředí cizí německé prvky, což bylo jistě dáno zemí jeho původu.
V roce 1925 byl inventář hradu částečně zestátněn a po krátkém intermezzu v letech 1939 – 1945, kdy Bouzov držela nacistická Gesellschat zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler, přešel do vlastnictví státu úplně.
Bouzov
Hrad Bouzov založil velmi pravděpodobně Budislav (Buz) z Lešan někdy okolo roku 1300. Průkazně stál roku 1317, kdy je písemně doložen „Buzo von Buzowe“ – Buz z Bouzova. Ten na hradě sídlil do roku 1339 či 1340, avšak jeho dědici – synové Zpitata a Vojtěch – neměli o Bouzov zájem a prodali jej pánům z Vildenberka (1340). Ti na hradě, který měl dosud velmi strohý charakter, vybudovali nový, na svou dobu výstavný palác.
V roce 1382 byl Beneš z Vildenberka ekonomickými těžkostmi přinucen Bouzov prodat moravskému markraběti Joštovi. Markrabě Jošt ustavil bouzovským správcem Procka Bůzovského z Vildenberka, který byl nechvalně známým loupeživým rytířem. Zničující boje mezi Joštem a jeho bratrem Prokopem se Bouzova nedotkly, nicméně, tehdejší neklidná doba si vynutila zesílení hradního opevnění.
V roce 1396 postoupil markrabě Jošt Bouzov zemskému hejtmanu Heraltovi z Kunštátu; páni z Kunštátu vlastnili bouzovské zboží po následujících sedmdesát let a zasloužili se i o rozšíření a opevnění hradu. Bouzov za nich dosáhl své současné rozlohy. Synové Heralta z Kunštátu neměli o Bouzovsko zájem a přenechali jej svému strýci Bočkovi z Kunštátu. Boček z Kunštátu a jeho tři synové - Boček, Hynek a Viktorin – patřili k významným stoupencům Husova učení a největším oporám táborské strany za husitských válek. Viktorin z Kunštátu byl dokonce osobním přítelem Jana Žižky. Dědictví po otci si rozdělili tak, že Boček získal Bouzov a Pyšolec, Hynek Poděbrady a Viktorin Litice nad Orlicí.
Roku 1422 vpadla na Moravu vojska vratislavského biskupa Konráda, která přišla na pomoc králi Zikmundovi proti husitům. Řada hradů, tvrzí a statků kališnických pánů byla tehdy obsazena a zničena; dobýván byl i Bouzov, leč neúspěšně. Význam rodu pánů z Kunštátu po husitských válkách dále stoupal a roku 1458 byl dokonce Viktorinův syn Jiří zvolen českým králem. Jiří svěřil v roce 1464 hrad svému věrnému stoupenci Zdeňku Kostkovi z Postupic. Nedlouho nato, za česko-uherských válek, bylo bouzovské panství stejně jako větší část Moravy popleněno Uhry a sám pan Zdeněk padl v bitvě u Zvole roku 1468.
Bouzov pak drželi Albrecht Kostka z Postupic, bratr Zdeňkův (1468 – 1477), jeho syn Hrabiš (1477 – 1481), Jan ze Šelmberka (1481) a zejména Boček Kuna z Kunštátu (1481 – 1494), který výrazně přispěl ke konsolidaci poměrů na panství po česko-uherských válkách. Od něj koupil zboží roku 1494 Hanuš Haugvic z Biskupic, který nechal na Bouzově vybudovat nový palác. Stalo se tak roku 1499. Hanuš byl ortodoxním katolíkem, který nechal ze svých statků vyhnat kněze podobojí a nahradit kněžími katolickými. Jeho syn Václav Haugvic byl mírným pánem, který zmírnil povinnost roboty svým poddaným.
Roku 1546 Václav prodal hrad a později i panství Prokopu Podstatskému z Prusinovic. I on byl mírným pánem svým poddaným, ale na rozdíl od Haugviců nesmiřitelným vyznavatelem českobratrského vyznání. Vyhnal katolický klér a dosadil kněží své víry.
V roce 1558 zničil Bouzov požár. Hrad pak zůstal pustý až do roku 1617, kdy jej koupil a nechal opravit Bedřich z Oppersdorfu, hejtman knížectví opolského. Působí až komicky, že pan Bedřich jako katolík nechal kněží na svých statcích vyměnit potřetí.
Za třicetileté války byl Bouzov jednou z nemnoha pevných opor císařské armády v kraji; roku 1643 se o jeho dobytí neúspěšně pokusili Švédové. Leč to je poslední významná událost, kdy Bouzov v historii vystupuje jako pevnost. Pan Bedřich z Oppersdorfu jej roku 1651 prodal a objekt, měnící majitele, začíná postupně chátrat.
V roce 1696 jej od Františka z Hodic kupuje řád německých rytířů, který hrad vlastnil příštích téměř dvě a půl století. Po tuto dobu hrad pomalu dále chátral a na konci 19. století byl již téměř zříceninou. V roce 1888 navštívil Bouzov rakouský arcivévoda Evžen, který jím byl okouzlen. Poté, co se stal velmistrem Řádu, vydal příkaz k obnově hradu. Rozsáhlá rekonstrukce byla započata v roce 1896 a trvala do roku 1910; Bouzov se tehdy stal oním „pohádkovým hradem“, který zná veřejnost dnes. Je však třeba uznat, že při přestavbě byl důsledně respektován původní půdorys a že bylo přihlíženo k nálezům učiněným při výkopech. Projekt tak určitě dopadl úspěšněji než např. puristická rekonstrukce Karlštejna. Jako nedostatek lze označit zejména tu skutečnost, že autor projektu – mnichovský profesor Hauberisser – implantoval do stavby českému prostředí cizí německé prvky, což bylo jistě dáno zemí jeho původu.
V roce 1925 byl inventář hradu částečně zestátněn a po krátkém intermezzu v letech 1939 – 1945, kdy Bouzov držela nacistická Gesellschat zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler, přešel do vlastnictví státu úplně.