Pelhřimov, Masarykovo náměstí

Prvotní osídlení se pravděpodobně rozkládalo kolem kostela sv. Víta a v ulici Hrnčířské již v první polovině 13. století. Tato osada byla v roce 1289 vypleněna Vítkem z Hluboké. V roce 1290 bylo biskupovi Tobiáši z Bechyně králem Václavem II. uděleno právo znovu město založit a opevnit jej hradbami. Samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo.

V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad.

 

Rozvoj města příznivě ovlivnila těžba stříbra v okolí Křemešníku. Ve městě byla také rozvinuta celá řada řemesel, hlavně soukenictví, plátenictví, tkalcovství, barvířství, perníkářství a pivovarnictví.

 

Roku 1434 přešlo město do držení Trčků z Lípy, kteří panství roku 1550 prodali Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské dohnal k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství. Roku 1596 byl Pelhřimov císařem Rudofem II. povýšen na královské město.

 

Slibný rozvoj města zastavily represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Další katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter.

 

Náměstí uprostřed historického centra Pelhřimova se od začátku 20. století jmenovalo Hlavní, po vzniku samostatného Československa bylo pojmenováno jménem prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850 Hodonín - +1937 Lány). Za války a Protektorátu Čechy a Morava bylo náměstí v roce 1943 přejmenováno na náměstí Reinharda Heydricha. Po roce 1948 bylo přejmenováno na Mírové náměstí. Po „sametové revoluci“ byl v roce 1990 městským zastupitelstvem navrácen jeho původní název Masarykovo náměstí.

 

kašna se sochou sv. Jakuba

První zmínka o existenci kašny na pelhřimovském náměstí je z roku 1546. Kašna bývala původně napájena legendárním pramenem Bělka, poté byla do kašny vedena voda potrubím ze Strachovských rybníků. Současná podoba kašny pochází z roku 1828. Nádrž vytvořila Schlesingerova huť ze Světlé nad Sázavou. V roce 1888 proběhla velká oprava, kterou provedl Jan Bouda z Jindřichova Hradce.

Kašna má kruhový půdorys. Uprostřed stojí osmiboký sloup zakončený římsou a čtyřbokou hlavicí se čtyřmi chrliči v podobě lvích hlav. Na vrcholu sloupu je barokní socha sv. Jakuba Většího (či Staršího). Sv. Jakub je oblečen do poutnického roucha zdobeného lasturami s kloboukem spuštěným na záda. Levou ruku drží na prsou, do ohybu lokte má vloženu poutnickou hůl zakončenou křížem, v pravé drží džbán, který slouží jako pátý chrlič vody. Název Pelhřimov bývá odvozován od latinského Pelegrimus, což znamená poutník. Sochu na kašně tudíž lze považovat za znázornění patrona města.

Done