jidhash
Bechyně
Původně knížecí hradiště v Bechyni, zmiňované již v 9. století, stojí na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Z majetku pražských biskupů "pustou horu Bechyni" získal před rokem 1268 král Přemysl Otakar II. a vybudoval zde kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského v předhradí bylo založeno město, roku 1323 obehnané hradbami; k mohutnému opevnění hradu došlo v 15. století. Od sedmdesátých let 13. století docházelo ke střídání majitelů; roku 1340 Bechyně byla i v držbě pánů ze Šternberka (znovu v letech 1477 až 1530, pak 1596 až 1715), od nichž ji získal v roce 1367 markrabě Jošt. Za Bechyňů z Lažan došlo na přelomu 1422-1423 k vypálení města husitským hejtmanem Janem Hvězdou z Vicemilic; hrad však byl dobyt Prokopem Holým až v roce 1428. Po éře Švamberků, majitelů Bechyně od roku 1530, tu v letech 1569 až 1596 vládl Petr Vok z Rožmberka, jenž zde měl svatbu (14.2. 1580) s Kateřinou z Ludanic. Sňatkem Marie Terezie ze Šternberka roku 1715 s Janem Leopoldem hrabětem Paarem přechází Bechyně do majetku Paarů, kteří zde setrvali až do roku 1948, kdy zámek konfiskoval stát.
Poté jej využívala ČAV. Po revoluci bylo panství v restituci navráceno a v současné době patří do majetku firmy se sídlem ve Vaduz (Lichtenštejnsko) Panství Bechyně SE/ Herrschaft Bechyne SE, kterýmž majitelem je Josef Šťáva.
Na majetku Panství Bechyně SE/ Herrschaft Bechyne SE, který obnáší 4982 hektarů vlastních lesních pozemků, 500 hektarů lesů pronajatých od okolních obcí, 282 hektarů rybníků, areál BECHYŇSKÉHO ZÁMKU a další nemovitosti na Bechyňsku, hospodaří česká dceřinná společnost Panství Bechyně s.r.o..
Zámek a přilehlé nemovitosti a pozemky jsou v podstatě od roku 1994 nepřetržitě opravovány. Do roku 2007 uskutečnila společnost Panství Bechyně rekonstrukce a opravy za více než 210 milionů korun.
Mezi nejdůležitější a nejnákladnější opravy patří kompletní rekonstrukce celé prohlídkové trasy zámku, zrestaurování nábytku a obrazů, rekonstrukce Vokova svatebního sálu (podlaha, kazetový strop, nástěnné malby) a rekonstrukce Jízdárny. Dále pak bylo investováno do rekonstrukce kašny, Lesního domu, historických fresek na nádvoří, zámecké věže až po kompletní výměnu střešní krytiny a krovů .
Zatím nejnovějšími rekonstrukčními počinami jsou nová střecha Kohoutku – Katovny i se zcela novou kohoutí korouhvičkou, restaurování třetí a poslední části historických fresek na nádvoří zámku a dokončená rekonstrukce původně renesanční fasády vnější strany zámku.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původně knížecí hrad, zmiňovaný již v 9 století, stojící na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Od roku 1268 patřil Přemyslu Otakaru II., který zde vybudoval gotický kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského bylo v předhradí založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. Během husitských válek bylo město i zámek vypáleno. Zámek byl výrazně přestavován ve třech slohových obdobích: pozdní gotika z dob Šternberků, renesance za panování Petra Voka z Rožmberka, klasicismus a empir za působení Paarů. Zámek Bechyně uzavírá velkou éru jihočeské pozdní renesance. Pozoruhodná je především výzdobou interiérů, dávající představu sídla, spjatého s mimořádnou osobností uměnímilovného Petra Voka, jenž zde měl svatbu s Kateřinou z Ludanic. Celkové vzezření zámku je zhruba takové, jako před více než čtyřmi sty lety, kdy tu žil Petr Vok. Zámek dal přestavět do renesanční podoby. Z nejstaršího sídla, přestavovaného zejména v roce 1477 a pak v letech 1510 až 1527, jsou podnes dochovány části dvou podélných staveb, spojených příčným křídlem, jež bylo v době renesance připojeno k nově vybudovanému tzv. Vokovu zámku. Čtvrté křídlo, ukončující jižní stranu nádvoří, bylo v roce 1791 strženo.
Nejhonosnější nástěnné malby s biblickými motivy na nádvoří jsou dílem Bartoloměje Jelínka-Beránka. Nejkrásnější místností je ložnice Petra Voka se štukovými výjevy na stropě, které námětem připomínají představu posledního soudu - Memento mori. Pozornost poutá pracovna Petra Voka, tzv. zbrojnice. Kromě zelených renesančních kamen je tu nejhodnotnější památkou kazetový strop s bohatou malířskou výzdobou s Alegoriemi Blahoslavenství. Reprezentační, tzv. Vokův sál - výzdoba sálu nemá v Čechách obdoby. Nástěnné malby zde představují zasedání nejvyššího soudu království českého. Výklenky oken jsou vyzdobeny postavami Ctností, Neřestí a biblických figur. Éru posledních majitelů, Paarů, připomíná šternbersko-paarovský znak nad krbem z roku 1740.
Bechyně
Původně knížecí hradiště v Bechyni, zmiňované již v 9. století, stojí na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Z majetku pražských biskupů "pustou horu Bechyni" získal před rokem 1268 král Přemysl Otakar II. a vybudoval zde kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského v předhradí bylo založeno město, roku 1323 obehnané hradbami; k mohutnému opevnění hradu došlo v 15. století. Od sedmdesátých let 13. století docházelo ke střídání majitelů; roku 1340 Bechyně byla i v držbě pánů ze Šternberka (znovu v letech 1477 až 1530, pak 1596 až 1715), od nichž ji získal v roce 1367 markrabě Jošt. Za Bechyňů z Lažan došlo na přelomu 1422-1423 k vypálení města husitským hejtmanem Janem Hvězdou z Vicemilic; hrad však byl dobyt Prokopem Holým až v roce 1428. Po éře Švamberků, majitelů Bechyně od roku 1530, tu v letech 1569 až 1596 vládl Petr Vok z Rožmberka, jenž zde měl svatbu (14.2. 1580) s Kateřinou z Ludanic. Sňatkem Marie Terezie ze Šternberka roku 1715 s Janem Leopoldem hrabětem Paarem přechází Bechyně do majetku Paarů, kteří zde setrvali až do roku 1948, kdy zámek konfiskoval stát.
Poté jej využívala ČAV. Po revoluci bylo panství v restituci navráceno a v současné době patří do majetku firmy se sídlem ve Vaduz (Lichtenštejnsko) Panství Bechyně SE/ Herrschaft Bechyne SE, kterýmž majitelem je Josef Šťáva.
Na majetku Panství Bechyně SE/ Herrschaft Bechyne SE, který obnáší 4982 hektarů vlastních lesních pozemků, 500 hektarů lesů pronajatých od okolních obcí, 282 hektarů rybníků, areál BECHYŇSKÉHO ZÁMKU a další nemovitosti na Bechyňsku, hospodaří česká dceřinná společnost Panství Bechyně s.r.o..
Zámek a přilehlé nemovitosti a pozemky jsou v podstatě od roku 1994 nepřetržitě opravovány. Do roku 2007 uskutečnila společnost Panství Bechyně rekonstrukce a opravy za více než 210 milionů korun.
Mezi nejdůležitější a nejnákladnější opravy patří kompletní rekonstrukce celé prohlídkové trasy zámku, zrestaurování nábytku a obrazů, rekonstrukce Vokova svatebního sálu (podlaha, kazetový strop, nástěnné malby) a rekonstrukce Jízdárny. Dále pak bylo investováno do rekonstrukce kašny, Lesního domu, historických fresek na nádvoří, zámecké věže až po kompletní výměnu střešní krytiny a krovů .
Zatím nejnovějšími rekonstrukčními počinami jsou nová střecha Kohoutku – Katovny i se zcela novou kohoutí korouhvičkou, restaurování třetí a poslední části historických fresek na nádvoří zámku a dokončená rekonstrukce původně renesanční fasády vnější strany zámku.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původně knížecí hrad, zmiňovaný již v 9 století, stojící na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Od roku 1268 patřil Přemyslu Otakaru II., který zde vybudoval gotický kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského bylo v předhradí založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. Během husitských válek bylo město i zámek vypáleno. Zámek byl výrazně přestavován ve třech slohových obdobích: pozdní gotika z dob Šternberků, renesance za panování Petra Voka z Rožmberka, klasicismus a empir za působení Paarů. Zámek Bechyně uzavírá velkou éru jihočeské pozdní renesance. Pozoruhodná je především výzdobou interiérů, dávající představu sídla, spjatého s mimořádnou osobností uměnímilovného Petra Voka, jenž zde měl svatbu s Kateřinou z Ludanic. Celkové vzezření zámku je zhruba takové, jako před více než čtyřmi sty lety, kdy tu žil Petr Vok. Zámek dal přestavět do renesanční podoby. Z nejstaršího sídla, přestavovaného zejména v roce 1477 a pak v letech 1510 až 1527, jsou podnes dochovány části dvou podélných staveb, spojených příčným křídlem, jež bylo v době renesance připojeno k nově vybudovanému tzv. Vokovu zámku. Čtvrté křídlo, ukončující jižní stranu nádvoří, bylo v roce 1791 strženo.
Nejhonosnější nástěnné malby s biblickými motivy na nádvoří jsou dílem Bartoloměje Jelínka-Beránka. Nejkrásnější místností je ložnice Petra Voka se štukovými výjevy na stropě, které námětem připomínají představu posledního soudu - Memento mori. Pozornost poutá pracovna Petra Voka, tzv. zbrojnice. Kromě zelených renesančních kamen je tu nejhodnotnější památkou kazetový strop s bohatou malířskou výzdobou s Alegoriemi Blahoslavenství. Reprezentační, tzv. Vokův sál - výzdoba sálu nemá v Čechách obdoby. Nástěnné malby zde představují zasedání nejvyššího soudu království českého. Výklenky oken jsou vyzdobeny postavami Ctností, Neřestí a biblických figur. Éru posledních majitelů, Paarů, připomíná šternbersko-paarovský znak nad krbem z roku 1740.