jidhash
Jindřichův Hradec, zámecký areál a rybník Vajgar
Středověký hrad Jindřichův Hradec založil nejspíš Jindřich, jeden z pěti synů Vítka z Prčic, prapředka rodu Vítkovců. Hrad vznikl na místě staršího přemyslovského hradiště a první zmínka o něm pochází z r. 1220, kdy se Jindřich psal „de Nova Domo“ či „de novo castro“. Tím byl současně položen základ mocného jihočeského rodu pánů z Hradce, který své rodové sídlo vlastnil a rozvíjel až do vymření r. 1604. Ještě do konce 13. století byl raně gotický hrad dobudován, a to jednak díky Jindřichovu synovi Oldřichovi I., jednak díky českému králi Přemyslu Otakarovi II., který jako jediný nakrátko v r. 1277 jindřichohradeckou hegemonii pánů z Hradce přerušil. Hrad pak stále více nabýval na významu a byl rozšiřován a přestavován až do konce 15. století. Za husitských válek byl sídlem Menharta z Hradce (1398 – 1449), jednoho z nejmocnějších velmožů země a na sklonku života odpůrce Jiřího z Poděbrad. Menhartova smrt r. 1449 dala Jiříkovým odpůrcům záminku ke sjezdu ve Strakonicích, kde vytvořili protipoděbradskou zelenohorskou jednotu. R. 1466 se v Jindřichově Hradci sešli představitelé zelenohorské jednoty a radili se zde o dalším postupu; proto byl Hradec r. 1467 obležen a do října onoho roku po několik měsíců neúspěšně dobýván synem krále Jiřího, knížetem Jindřichem. Rozhodující pro další vývoj jindřichohradeckého panského sídla byla druhá polovina 16. století, kdy Jáchym z Hradce (1526 – 1565) a jeho syn Adam II. (1546 – 1596) přestavěli gotický hrad na skvělý renesanční zámek. Přestavbu řídili architekti světového formátu Antonio Erizer Vlach a po r. 1580 Baltazar Maggi z Arogna. Jáchymem Oldřichem r. 1604 slavný rod pánů z Hradce vymřel, čímž pro Jindřichův Hradec nastal ústup ze slávy. Majiteli zámku byli po r. 1604 Slavatové a od r. 1693 jejich příbuzní Černínové. R. 1773 zámek těžce poškodil požár, takže objekt se pak po dlouhá léta potácel na pokraji zániku; od něj jej definitivně zachránila až rozsáhlá rekonstrukce Eugena Černína zahájená r. 1906 a trvající do r. 1923. Černínové vlastnili jindřichohradecký zámek až do jeho zestátnění r. 1945.
Raně gotický hrad Jindřichův Hradec částečně využil starší dispozici přemyslovského hradiště, jehož podobu neznáme. Hradištní opevnění, z nějž byla archeologickým průzkumem odhalena část ramene příkopu a valu, významně ovlivnilo tvar hradního nádvoří: pravoúhlý trojúhelník s navenek zaoblenou přeponou na západě. Nejstarší hradní stavbou je okrouhlá Černá věž v severním nároží, přístupná románským portálkem v patře. Funkčnost hradištních fortifikací poněkud netypicky umožnila, aby časově na stavbu bergfritu navázal románsko–gotický čtyřprostorový palác, jenž vyplnil asi dvě třetiny délky kratší, severovýchodní odvěsny zhruba trojúhelníkového obvodu nádvoří. Poté vymezila nádvoří masivní kamenná hradba s další válcovou věží v jihozápadním nároží a před ní po celém obvodu jádra parkán, jehož vnější zeď kopírovala okraj kontreskarpy staršího hradištního příkopu. Blíže neurčená zástavba existovala i v nádvoří při – minimálně západní – hradbě. Vstup do parkánu zajišťovala menší hranolová věž pod Černou věží, která současně střežila kulisovou bránu do nádvoří. Před hlavní, severovýchodní frontou hradu byly vyhloubeny tři příkopy v natolik dostatečných rozestupech, aby zde mohla vzniknout dvě přehradí. Do prvního z nich se vcházelo hranolovou věží s průjezdem vybaveným po stranách sediliemi, čelo druhého ještě zpevnil úzký parkán. Ještě do konce 13. století byla v patře paláce zřízena kaple sv. Ducha a k východnímu nároží parkánu zvnějšku přistavěna hranolová obytná věž Hranatka. Ve 14. století došlo ke zdvojnásobení obytné kapacity paláce jeho rozšířením do nádvoří, přičemž kaple obsadila i přízemí a byla opatřena novým presbyteriem. Parkán, průběh jehož vnější hradby na severovýchodě byl poněkud pozměněn, přeťala nedaleko za vstupní bránou nová budova, čímž před bránou do nádvoří vznikla úzká soutka. Nová budova se přiložila i k západní hradbě v nádvoří. Radikálních změn doznal Jindřichův Hradec v pozdní gotice. Došlo k výraznému zlepšení obytných kvalit hradu: starý palác se díky obdélné přístavbě rozšířil až do východního nároží jádra a především na západě vznikla prostorná dvoutraktová palácová novostavba s malou kaplí Panny Marie, která vyplnila i starý parkán a již se starým palácem spojila arkáda o dvou obloucích. Menší palácové křídlo s čtverhrannou věží na vnější straně vzniklo i na jihovýchodě a do parkánové hradby v prostoru soutky byla vložena hranolová Červená věž (též Menhartka). Změn doznala i předhradí, když v prvním vznikla podélná hospodářská a ve druhém náročnější, zřejmě obytná budova. Pozornosti se dostalo i hradnímu opevnění, zvláště když rozšíření paláců značně zeslabilo odolnost parkánů. Váhu obrany na jihu, východě a západě převzal nový hradební okruh s půlkruhovými baštami a subtilní čtverhrannou věží Lázeňkou pod věží Menhartkou, tam, kde se hradní opevnění připojovalo k městské fortifikaci. Zeď nového hradebního okruhu nebyla nikterak silná, zato však na jihu přecházela v mohutný torion. Pamatováno bylo i na odolnost opevnění předhradí. Příkopy dostaly obezdění a před severní čelo prvního předhradí předstoupily dvě půlkruhové bašty; při jeho východním nároží pak vznikla bašta čtverhranná (nebo věž). Úvodem k přestavbě hradu na zámek ve druhé polovině 16. století se stala úprava interiérů starého paláce a výstavba tzv. Rožmberských pokojů Jáchymem z Hradce, které od sebe oddělovaly první a druhé předhradí. Následující úpravy Jáchyma z Hradce a jeho syna Adama již znamenaly zásadní přestavbu hradního jádra, při nichž byl postupně odstraněn parkán a zasypán příkop. Byla zbořena věž Hranatka a uvolněné místo vyplnil nový dům zvaný Jáchymovo stavení, který navázal na východní nároží starého paláce. V přízemí Jáchymova stavení vznikl nový průjezd do nádvoří a starý příjezd soutkou byl zrušen. Nejdramatičtější proměnou prošla jihovýchodní strana, kde byl zbořen starý palác s věží a jeho pozici a prostor někdejšího parkánu vyplnilo tzv. Adamovo stavení s polygonální věží na jihu. Na stavbu Adamova stavení, která byla dokončena v osmdesátých letech 16. století, navázala na jihu stavba třípatrových, tzv. Velkých arkád a zcela přestavěn byl i západní trakt tzv. Španělského křídla s Malou arkádou. V letech 1594 – 1595 dostal nástavbu a renesanční rustiku starý palác, čímž byla renesanční přestavba jádra ukončena. Navázalo na ni zřízení zahrady s bazénem a vodotryskem v jihozápadním cípu bývalého opevnění, kde původní torion nahradil okrouhlý renesanční altán zvaný Rondel. Mezi Rondelem a Adamovým stavením byla zřízena spojovací přízemní arkádová chodba. K drobným úpravám v této části přistoupili na sklonku 17. století Slavatové, kteří proměnili vnitřek staré bašty na západě v napodobeninu jeskyně s fontánou a spojili jej s Rondelem druhou krytu přízemní arkádou. Vstup do zahrady pod Velkými arkádami dostal umělecky kovanou mříž a renesanční nádrž byla r. 1688 nahrazena kašnou s vodotryskem. Jinak se úpravy 17. – 19. století omezily zejména na výstavbu účelových staveb v někdejším prvním předhradí.
V nejstarší části zámku se dochovaly zbytky románských ostění a gotické portálky. První patro východního křídla starého paláce obsahuje tzv. Královský sál se třemi poli síťové klenby, v němž je umístěn soubor tzv. fiktivních podobizen českých panovníků. V patře nejstaršího traktu se nachází cenná gotická místnost s nástěnnou výmalbou legendy sv. Jiří z r. 1338, která sousedí s komnatou s gotickým válcovým krbem. Kaple sv. Ducha, prostupující dvěma podlažími, je zaklenuta dvěma poli křížových kleneb; v letech 1709 – 1710 byla zbarokizována F. M. Kaňkou, původní gotické malby nahradily výjevy ze života Páně a jiné biblické motivy (1727). V přízemí věže Menhartky se dochovala pozdně gotická Černá kuchyně a v patře místnost zvaná Soudnice, zaklenutá křížovou klenbou a zdobená zbytky fresek Mistra Žirovnického z doby okolo r. 1500. V patře Španělského křídla je Španělský (též zlatý) sál s dřevěným stropem a galerií a Divadelní sál. Místnosti v Adamově křídle jsou částečně zaklenuté klenbami s lunetami, částečně mají ploché stropy, nezřídka malované kazetové. Špalety oken, ostění dveří a krby jsou dekorativní, mobiliáře tvoří hodnotný nábytek, obrazy, tapiserie, porcelán atd. V polygonální věži Adamova křídla se nachází Věžní salon, nejsvětlejší komnata zařízená Černíny ve stylu druhého rokoka. Pozoruhodná je i štuková výzdoba zahradního Rondelu s fiktivním rodokmenem Adama II. z Hradce.
Jindřichův Hradec, zámecký areál a rybník Vajgar
Středověký hrad Jindřichův Hradec založil nejspíš Jindřich, jeden z pěti synů Vítka z Prčic, prapředka rodu Vítkovců. Hrad vznikl na místě staršího přemyslovského hradiště a první zmínka o něm pochází z r. 1220, kdy se Jindřich psal „de Nova Domo“ či „de novo castro“. Tím byl současně položen základ mocného jihočeského rodu pánů z Hradce, který své rodové sídlo vlastnil a rozvíjel až do vymření r. 1604. Ještě do konce 13. století byl raně gotický hrad dobudován, a to jednak díky Jindřichovu synovi Oldřichovi I., jednak díky českému králi Přemyslu Otakarovi II., který jako jediný nakrátko v r. 1277 jindřichohradeckou hegemonii pánů z Hradce přerušil. Hrad pak stále více nabýval na významu a byl rozšiřován a přestavován až do konce 15. století. Za husitských válek byl sídlem Menharta z Hradce (1398 – 1449), jednoho z nejmocnějších velmožů země a na sklonku života odpůrce Jiřího z Poděbrad. Menhartova smrt r. 1449 dala Jiříkovým odpůrcům záminku ke sjezdu ve Strakonicích, kde vytvořili protipoděbradskou zelenohorskou jednotu. R. 1466 se v Jindřichově Hradci sešli představitelé zelenohorské jednoty a radili se zde o dalším postupu; proto byl Hradec r. 1467 obležen a do října onoho roku po několik měsíců neúspěšně dobýván synem krále Jiřího, knížetem Jindřichem. Rozhodující pro další vývoj jindřichohradeckého panského sídla byla druhá polovina 16. století, kdy Jáchym z Hradce (1526 – 1565) a jeho syn Adam II. (1546 – 1596) přestavěli gotický hrad na skvělý renesanční zámek. Přestavbu řídili architekti světového formátu Antonio Erizer Vlach a po r. 1580 Baltazar Maggi z Arogna. Jáchymem Oldřichem r. 1604 slavný rod pánů z Hradce vymřel, čímž pro Jindřichův Hradec nastal ústup ze slávy. Majiteli zámku byli po r. 1604 Slavatové a od r. 1693 jejich příbuzní Černínové. R. 1773 zámek těžce poškodil požár, takže objekt se pak po dlouhá léta potácel na pokraji zániku; od něj jej definitivně zachránila až rozsáhlá rekonstrukce Eugena Černína zahájená r. 1906 a trvající do r. 1923. Černínové vlastnili jindřichohradecký zámek až do jeho zestátnění r. 1945.
Raně gotický hrad Jindřichův Hradec částečně využil starší dispozici přemyslovského hradiště, jehož podobu neznáme. Hradištní opevnění, z nějž byla archeologickým průzkumem odhalena část ramene příkopu a valu, významně ovlivnilo tvar hradního nádvoří: pravoúhlý trojúhelník s navenek zaoblenou přeponou na západě. Nejstarší hradní stavbou je okrouhlá Černá věž v severním nároží, přístupná románským portálkem v patře. Funkčnost hradištních fortifikací poněkud netypicky umožnila, aby časově na stavbu bergfritu navázal románsko–gotický čtyřprostorový palác, jenž vyplnil asi dvě třetiny délky kratší, severovýchodní odvěsny zhruba trojúhelníkového obvodu nádvoří. Poté vymezila nádvoří masivní kamenná hradba s další válcovou věží v jihozápadním nároží a před ní po celém obvodu jádra parkán, jehož vnější zeď kopírovala okraj kontreskarpy staršího hradištního příkopu. Blíže neurčená zástavba existovala i v nádvoří při – minimálně západní – hradbě. Vstup do parkánu zajišťovala menší hranolová věž pod Černou věží, která současně střežila kulisovou bránu do nádvoří. Před hlavní, severovýchodní frontou hradu byly vyhloubeny tři příkopy v natolik dostatečných rozestupech, aby zde mohla vzniknout dvě přehradí. Do prvního z nich se vcházelo hranolovou věží s průjezdem vybaveným po stranách sediliemi, čelo druhého ještě zpevnil úzký parkán. Ještě do konce 13. století byla v patře paláce zřízena kaple sv. Ducha a k východnímu nároží parkánu zvnějšku přistavěna hranolová obytná věž Hranatka. Ve 14. století došlo ke zdvojnásobení obytné kapacity paláce jeho rozšířením do nádvoří, přičemž kaple obsadila i přízemí a byla opatřena novým presbyteriem. Parkán, průběh jehož vnější hradby na severovýchodě byl poněkud pozměněn, přeťala nedaleko za vstupní bránou nová budova, čímž před bránou do nádvoří vznikla úzká soutka. Nová budova se přiložila i k západní hradbě v nádvoří. Radikálních změn doznal Jindřichův Hradec v pozdní gotice. Došlo k výraznému zlepšení obytných kvalit hradu: starý palác se díky obdélné přístavbě rozšířil až do východního nároží jádra a především na západě vznikla prostorná dvoutraktová palácová novostavba s malou kaplí Panny Marie, která vyplnila i starý parkán a již se starým palácem spojila arkáda o dvou obloucích. Menší palácové křídlo s čtverhrannou věží na vnější straně vzniklo i na jihovýchodě a do parkánové hradby v prostoru soutky byla vložena hranolová Červená věž (též Menhartka). Změn doznala i předhradí, když v prvním vznikla podélná hospodářská a ve druhém náročnější, zřejmě obytná budova. Pozornosti se dostalo i hradnímu opevnění, zvláště když rozšíření paláců značně zeslabilo odolnost parkánů. Váhu obrany na jihu, východě a západě převzal nový hradební okruh s půlkruhovými baštami a subtilní čtverhrannou věží Lázeňkou pod věží Menhartkou, tam, kde se hradní opevnění připojovalo k městské fortifikaci. Zeď nového hradebního okruhu nebyla nikterak silná, zato však na jihu přecházela v mohutný torion. Pamatováno bylo i na odolnost opevnění předhradí. Příkopy dostaly obezdění a před severní čelo prvního předhradí předstoupily dvě půlkruhové bašty; při jeho východním nároží pak vznikla bašta čtverhranná (nebo věž). Úvodem k přestavbě hradu na zámek ve druhé polovině 16. století se stala úprava interiérů starého paláce a výstavba tzv. Rožmberských pokojů Jáchymem z Hradce, které od sebe oddělovaly první a druhé předhradí. Následující úpravy Jáchyma z Hradce a jeho syna Adama již znamenaly zásadní přestavbu hradního jádra, při nichž byl postupně odstraněn parkán a zasypán příkop. Byla zbořena věž Hranatka a uvolněné místo vyplnil nový dům zvaný Jáchymovo stavení, který navázal na východní nároží starého paláce. V přízemí Jáchymova stavení vznikl nový průjezd do nádvoří a starý příjezd soutkou byl zrušen. Nejdramatičtější proměnou prošla jihovýchodní strana, kde byl zbořen starý palác s věží a jeho pozici a prostor někdejšího parkánu vyplnilo tzv. Adamovo stavení s polygonální věží na jihu. Na stavbu Adamova stavení, která byla dokončena v osmdesátých letech 16. století, navázala na jihu stavba třípatrových, tzv. Velkých arkád a zcela přestavěn byl i západní trakt tzv. Španělského křídla s Malou arkádou. V letech 1594 – 1595 dostal nástavbu a renesanční rustiku starý palác, čímž byla renesanční přestavba jádra ukončena. Navázalo na ni zřízení zahrady s bazénem a vodotryskem v jihozápadním cípu bývalého opevnění, kde původní torion nahradil okrouhlý renesanční altán zvaný Rondel. Mezi Rondelem a Adamovým stavením byla zřízena spojovací přízemní arkádová chodba. K drobným úpravám v této části přistoupili na sklonku 17. století Slavatové, kteří proměnili vnitřek staré bašty na západě v napodobeninu jeskyně s fontánou a spojili jej s Rondelem druhou krytu přízemní arkádou. Vstup do zahrady pod Velkými arkádami dostal umělecky kovanou mříž a renesanční nádrž byla r. 1688 nahrazena kašnou s vodotryskem. Jinak se úpravy 17. – 19. století omezily zejména na výstavbu účelových staveb v někdejším prvním předhradí.
V nejstarší části zámku se dochovaly zbytky románských ostění a gotické portálky. První patro východního křídla starého paláce obsahuje tzv. Královský sál se třemi poli síťové klenby, v němž je umístěn soubor tzv. fiktivních podobizen českých panovníků. V patře nejstaršího traktu se nachází cenná gotická místnost s nástěnnou výmalbou legendy sv. Jiří z r. 1338, která sousedí s komnatou s gotickým válcovým krbem. Kaple sv. Ducha, prostupující dvěma podlažími, je zaklenuta dvěma poli křížových kleneb; v letech 1709 – 1710 byla zbarokizována F. M. Kaňkou, původní gotické malby nahradily výjevy ze života Páně a jiné biblické motivy (1727). V přízemí věže Menhartky se dochovala pozdně gotická Černá kuchyně a v patře místnost zvaná Soudnice, zaklenutá křížovou klenbou a zdobená zbytky fresek Mistra Žirovnického z doby okolo r. 1500. V patře Španělského křídla je Španělský (též zlatý) sál s dřevěným stropem a galerií a Divadelní sál. Místnosti v Adamově křídle jsou částečně zaklenuté klenbami s lunetami, částečně mají ploché stropy, nezřídka malované kazetové. Špalety oken, ostění dveří a krby jsou dekorativní, mobiliáře tvoří hodnotný nábytek, obrazy, tapiserie, porcelán atd. V polygonální věži Adamova křídla se nachází Věžní salon, nejsvětlejší komnata zařízená Černíny ve stylu druhého rokoka. Pozoruhodná je i štuková výzdoba zahradního Rondelu s fiktivním rodokmenem Adama II. z Hradce.