jidhash
Château de Tours
Zámek se nachází ve městě Tours v departementu Indre-et-Loire, region Centre-Val de Loire a patří k zámkům na Loiře. Jeho existence se datuje od 11. století, kdy nové kamenné budovy nahrazují dřívější dřevěné, patrně z 5. století. Ve třináctém a patnáctého století dochází k jeho přestavbě a získává status královská rezidence. V 18. St. Je téměř kompletně zničen. Jeho dvě zbývající věže slouží jako ubytovny pro armádu. Obnova je započata ve druhé polovině dvacátého století.
Hrad nechal postavit nejspíš Geoffroy II. z Anjou (francouzsky Geoffroy Martel; 14. října 1006– 16. listopadu 1060), což byl hrabě z Anjou, Tours a Vendôme. Současníci jej pro jeho vojenské schopnosti a ustavičné válčení s okolím nazývali Kladivo. Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností.
Hrad je budován v letech 1044 a 1060. Jako stavební materiál slouží kamenné bloky a cihly ze zdi starého galsko-římského opevnění starého města. Ke konci dvanáctého století, během bojů mezi Filipem II. a Jindřichem II. Plantagenetem, byl hrad poškozen. Při těchto bojích byla zničena i románská katedrála, která stála v blízkosti hradu.
Po francouzském dobytí a záboru Touraine do královské moci v roce 1204 králem Filipem II., je jedním z jeho nástupců, pravděpodobně Filipem III.(vládl 1270- 1285) hrad obnoven a rozšířen.
V roce 1467 nařizuje francouzská královna Marie z Anjou přestavbu hradu na pohodlnější sídlo. V průběhu 16. století pak králové postupně ztrácejí zájem o hrad ve prospěch nově zbudovaných zámků v okolí řeky Loiry. Od roku 1545 až do revoluce, sídlí na hradě guvernér. V sedmnáctém století byl již hrad velmi zpustošen. Sloužil jako vězení (od pol.15.st), a jako vojenský sklad (16-17.st.), k těmto účelům byl také upraven. Mezi léty 1768-1782 slouží dokonce jako chudobinec. Od roku 1780 je rozebírán a přestavován z důvodu potřeby kamene pro nově vznikající stavby ve městě (doky, kasárna, most). Poté slouží pro různé vojenské účely až do roku 1960. V roce 1968 byl navrácen městu Tours.
Na zámku se nachází expozice malířských děl autorů, mezi něž patří Joan Miró, Daniel Buren, Nadar, aj., dále pak expozice historie regionu Touraine i audiovizuální projekce dějin města Tours
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tours je město ve Francii, je hlavním městem departementu Indre-et-Loire.
Archeologické vykopávky odhalily, že místo bylo osídleno keltským kmenem Turonů. Keltská osada byla vystavěna ve strategickém místě brodu přes řeku Loiru. V průběhu 1. století se celá oblast dostává pod nadvládu Římanů a město získává název „Caesarodunum" (kopec Caesara); dnešní název se vyvinul ve 4. století, kdy se z původního galského názvu Turones, stává "Civitas Turonum" a poté "Tours". Římané zde mimo jiné staví nové mosty přes řeku, lázně, chrámy, opevnění a taky amfiteátr, který prý byl jeden z pěti největších v říši.
Poslední čtvrtina čtvrtého století je poznamenána rozšiřujícím se křesťanstvím, v této oblasti spjata se svatým Martinem, který ve městě sloužil jako jeho třetí biskup v období od roku 370 až do své smrti v roce 397.
Svatý Martin z Tours, byl římský voják, poustevník a biskup. Stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Martin byl v patnácti letech odveden do armády. Přestože byl vojákem nerad, plnil vojenské povinnosti spolehlivě a odvážně, a proto byl nakonec povýšen na důstojníka. Kolem roku 334 byl přidělen k posádce v dnešním Amiensu ve Francii, kde strávil největší část svého vojenského života. Svou misijní činností horlivě potíral pohanství a obracel lidi na křesťanství. Ve 4. století nechal vykácet kilometry lesů pro pohany posvátných megalitických řad v Bretani. Je znám díky legendě, kdy se rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Je také zakladatelem prvních klášterů ve Francii.
V roce 461 se ve městě koná první koncil. Roku 473 město dobývají Vizigótia mají celou oblast v držení až do roku 507, kdy jsou poraženi v bitvě u Vouillé franckým králem Chlodvíkem I. V roce 567 se koná další koncil.
V roce 573 přijíždí do města Řehoř zvaný z Tours, původním jménem Gregorius Florentius (539 - 594). Řehoř byl franský biskup a historik, autor desetisvazkových dějin, známých jako Historia Francorum. Jeho monumentální dějiny (Libri historiarum), známější jako Historia Francorum, začíná stvořením světa a popisuje dějiny až do roku 591. Zejména současným dějinám se Řehoř věnuje podrobně, a jeho dílo je tak jedním z nejdůležitějších pramenů pro raně středověké dějiny. Řehoř byl vzdělaný člověk a ve svých dílech cituje Vergilia, Plinia i Sallustia. Pokračovatelé jeho díla se obvykle shrnují pod jménem Fredegar.
Roku 732 se zde odehrála bitva známá jako bitva u Tours (známá též jako bitva u Poitiers), ve které Frankové pod vedením Karla Martela porazili Maury a tím ukončili muslimskou invazi v Evropě.
V roce 813 se zde koná koncil, který nechal svolat Karel Veliký (jedním z bodů bylo ustanovení jednotného jazyka - Romana Rustica). Mezi léty 845-853 je oblast pleněna nájezdy Vikingů. V roce 998 město ničí požár. V 11. století dochází k výstavbě místního hradu a roku 1170 se začíná s výstavbou katedrály. V letech 1055, 1163 a 1236 se konají další koncily. V letech 1405, 1421 a 1424 dochází díky klimatickým změnám k rozsáhlým záplavám.
V roce 1492 do města přijíždí Johanka z Arku, která míří na Orléans a nechává si zde vyrobit zbroj. V dubnu 1562 vypukají náboženské nepokoje, město získávají protestanti, ale již v červenci téhož roku jsou poraženi. Dochází k jejich vyhnání a tím pádem k ekonomickému poklesu města, protože značná část průmyslu (např. zprac.hedvábí) byla v právě v držení protestantů. Tento pokles pak trval až do 19. století.
Město bylo značně poškozeno během 2. světové války, dochází ke zničení mnoha cenných historických budov a památek.
Château de Tours
Zámek se nachází ve městě Tours v departementu Indre-et-Loire, region Centre-Val de Loire a patří k zámkům na Loiře. Jeho existence se datuje od 11. století, kdy nové kamenné budovy nahrazují dřívější dřevěné, patrně z 5. století. Ve třináctém a patnáctého století dochází k jeho přestavbě a získává status královská rezidence. V 18. St. Je téměř kompletně zničen. Jeho dvě zbývající věže slouží jako ubytovny pro armádu. Obnova je započata ve druhé polovině dvacátého století.
Hrad nechal postavit nejspíš Geoffroy II. z Anjou (francouzsky Geoffroy Martel; 14. října 1006– 16. listopadu 1060), což byl hrabě z Anjou, Tours a Vendôme. Současníci jej pro jeho vojenské schopnosti a ustavičné válčení s okolím nazývali Kladivo. Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností.
Hrad je budován v letech 1044 a 1060. Jako stavební materiál slouží kamenné bloky a cihly ze zdi starého galsko-římského opevnění starého města. Ke konci dvanáctého století, během bojů mezi Filipem II. a Jindřichem II. Plantagenetem, byl hrad poškozen. Při těchto bojích byla zničena i románská katedrála, která stála v blízkosti hradu.
Po francouzském dobytí a záboru Touraine do královské moci v roce 1204 králem Filipem II., je jedním z jeho nástupců, pravděpodobně Filipem III.(vládl 1270- 1285) hrad obnoven a rozšířen.
V roce 1467 nařizuje francouzská královna Marie z Anjou přestavbu hradu na pohodlnější sídlo. V průběhu 16. století pak králové postupně ztrácejí zájem o hrad ve prospěch nově zbudovaných zámků v okolí řeky Loiry. Od roku 1545 až do revoluce, sídlí na hradě guvernér. V sedmnáctém století byl již hrad velmi zpustošen. Sloužil jako vězení (od pol.15.st), a jako vojenský sklad (16-17.st.), k těmto účelům byl také upraven. Mezi léty 1768-1782 slouží dokonce jako chudobinec. Od roku 1780 je rozebírán a přestavován z důvodu potřeby kamene pro nově vznikající stavby ve městě (doky, kasárna, most). Poté slouží pro různé vojenské účely až do roku 1960. V roce 1968 byl navrácen městu Tours.
Na zámku se nachází expozice malířských děl autorů, mezi něž patří Joan Miró, Daniel Buren, Nadar, aj., dále pak expozice historie regionu Touraine i audiovizuální projekce dějin města Tours
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tours je město ve Francii, je hlavním městem departementu Indre-et-Loire.
Archeologické vykopávky odhalily, že místo bylo osídleno keltským kmenem Turonů. Keltská osada byla vystavěna ve strategickém místě brodu přes řeku Loiru. V průběhu 1. století se celá oblast dostává pod nadvládu Římanů a město získává název „Caesarodunum" (kopec Caesara); dnešní název se vyvinul ve 4. století, kdy se z původního galského názvu Turones, stává "Civitas Turonum" a poté "Tours". Římané zde mimo jiné staví nové mosty přes řeku, lázně, chrámy, opevnění a taky amfiteátr, který prý byl jeden z pěti největších v říši.
Poslední čtvrtina čtvrtého století je poznamenána rozšiřujícím se křesťanstvím, v této oblasti spjata se svatým Martinem, který ve městě sloužil jako jeho třetí biskup v období od roku 370 až do své smrti v roce 397.
Svatý Martin z Tours, byl římský voják, poustevník a biskup. Stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Martin byl v patnácti letech odveden do armády. Přestože byl vojákem nerad, plnil vojenské povinnosti spolehlivě a odvážně, a proto byl nakonec povýšen na důstojníka. Kolem roku 334 byl přidělen k posádce v dnešním Amiensu ve Francii, kde strávil největší část svého vojenského života. Svou misijní činností horlivě potíral pohanství a obracel lidi na křesťanství. Ve 4. století nechal vykácet kilometry lesů pro pohany posvátných megalitických řad v Bretani. Je znám díky legendě, kdy se rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Je také zakladatelem prvních klášterů ve Francii.
V roce 461 se ve městě koná první koncil. Roku 473 město dobývají Vizigótia mají celou oblast v držení až do roku 507, kdy jsou poraženi v bitvě u Vouillé franckým králem Chlodvíkem I. V roce 567 se koná další koncil.
V roce 573 přijíždí do města Řehoř zvaný z Tours, původním jménem Gregorius Florentius (539 - 594). Řehoř byl franský biskup a historik, autor desetisvazkových dějin, známých jako Historia Francorum. Jeho monumentální dějiny (Libri historiarum), známější jako Historia Francorum, začíná stvořením světa a popisuje dějiny až do roku 591. Zejména současným dějinám se Řehoř věnuje podrobně, a jeho dílo je tak jedním z nejdůležitějších pramenů pro raně středověké dějiny. Řehoř byl vzdělaný člověk a ve svých dílech cituje Vergilia, Plinia i Sallustia. Pokračovatelé jeho díla se obvykle shrnují pod jménem Fredegar.
Roku 732 se zde odehrála bitva známá jako bitva u Tours (známá též jako bitva u Poitiers), ve které Frankové pod vedením Karla Martela porazili Maury a tím ukončili muslimskou invazi v Evropě.
V roce 813 se zde koná koncil, který nechal svolat Karel Veliký (jedním z bodů bylo ustanovení jednotného jazyka - Romana Rustica). Mezi léty 845-853 je oblast pleněna nájezdy Vikingů. V roce 998 město ničí požár. V 11. století dochází k výstavbě místního hradu a roku 1170 se začíná s výstavbou katedrály. V letech 1055, 1163 a 1236 se konají další koncily. V letech 1405, 1421 a 1424 dochází díky klimatickým změnám k rozsáhlým záplavám.
V roce 1492 do města přijíždí Johanka z Arku, která míří na Orléans a nechává si zde vyrobit zbroj. V dubnu 1562 vypukají náboženské nepokoje, město získávají protestanti, ale již v červenci téhož roku jsou poraženi. Dochází k jejich vyhnání a tím pádem k ekonomickému poklesu města, protože značná část průmyslu (např. zprac.hedvábí) byla v právě v držení protestantů. Tento pokles pak trval až do 19. století.
Město bylo značně poškozeno během 2. světové války, dochází ke zničení mnoha cenných historických budov a památek.