jidhash
Opava, konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie
Výstavba kostela
Vznik kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je spojen s Řádem německých rytířů. S výstavbou kostela bylo pravděpodobně započato brzy po roce 1204. O podobě tohoto románského kostela není nic bližšího známo. V listině českého krále Václava I. z 12. května 1237 se zmiňuje fara v Opavě, který byla v držení Řádu německých rytířů.
Po smrti Přemysla Otakara II. se výstavba kostela zastavila a byla obnovena až po návratu jeho nemanželského syna Mikuláše I. Opavského z uherského zajetí.
Dokončený kostel se stal největší církevní stavbou v Opavě a hlavní dominantou města.
Pravděpodobně těsně před rokem 1452 nechal opavský kníže Vilém k západnímu poli jižní lodi kostela přistavět kapli sv. Hrobu s oltářem zasvěceným Zmrtvýchvstání Páně. V této kapli zamýšlel kníže zřídit nové pohřebiště opavských Přemyslovců, kteří byli dosud obvykle pohřbíváni v kostele sv. Ducha v Opavě.
Při požáru města 9. srpna 1461 shořel letnerový kříž a poté byl stržen poškozený letner, který odděloval presbytář vyhrazený řádovým bratřím od trojlodí vyhrazeného laikům. Letner už nebyl nikdy obnoven.
V roce 1540 získala opavská městská rada od Řádu německých rytířů patronátní práva ke kostelu Panny Marie. To jim potvrdil o dva roky později český král Ferdinand I. s podmínkou, že faráři budou jen řádní katoličtí kněží, které schválí olomoucký biskup. V roce 1555 tak byl jmenován farářem katolík Blažej Sibenlot. Městská rada se v této době soustředila na vybudování reprezentativní střechy nad jižní věží. Po roce 1540 blíže neznámy opavský tesař zhotovil na koruně hranolové části věže ochoz a nad oktogonální nástavbou byl vztyčen štíhlý jehlancový krov dosahující do výšky přesahující 70 metrů
Obnovu vyhořelého kostela realizoval v roce 1699 stavitel Hans Georg Hausrucker ve spolupráci s Jordanem Zellerem.
Barokní přestavba
Dne 25. srpna 1758 vyhořel kostel při velkém požáru Opavy. Z 21 tehdejších oltářů se zachránil jediný oltář sv. Trojice. Byl zničen i teprve před rokem zhotovený hlavní oltář, velké varhany, které byly považovány za nejcennější ve Slezsku a také tři nové velké zvony. Škoda na kostele činila 100 000 zlatých.
Opavský děkan Schwab původně nabídl zakázku na výmalbu bočních oltářů malíři Ignáci Raabovi, ale ten ji pro svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odmítl. Po Raabově odmítnutí se o zakázku ucházel v roce 1781 opavský malíř Josef Lux. Místodržitel řádu německých rytířů v Bruntále Maxmilián Xaver z Riedheimu však vyjádřil přesvědčení, že Lux není malíř, který by byl schopen uspokojivě zvládnout tak významnou zakázku.Oltářní obrazy poté realizoval vídeňský malíř pocházející z Bílovce Felix Ivo Leicher. Soubor těchto obrazů představuje jeho umělecké schopnosti v nejvyzrálejší podobě. Při požáru v roce 1758 zničený Lehnerův oltář nahradil nový koncepčně průkopnický baldachýnový oltář navržený architektem Mauriziem Pedettim. Zhotovení oltáře realizoval v letech 1782–1784 Jan Schubert.
V roce 1784 byla v přízemí jižní věže zřízena kaple sv. Valentina. Její zřízení souviselo s kultem sv. Valentina, jehož ostatky byly v srpnu 1688 slavnostně přeneseny do kostela sv. Vojtěcha v Opavě. Barokní úpravy kostela byly dokončeny v roce 1788 a o rok později (12. června 1789) byl kostel slavnostně vysvěcen olomouckým pomocným biskupem Karlem Godefriedem z Rosenthalu. Kolem kostela se až do roku 1796 nacházel hřbitov s kaplí sv. Michaela. Na jeho místě vyrostla v roce 1804 novostavba divadla
Plány regotizace kostela
Během 80. a 90. let 19. století se začaly objevovat záměry regotizace kostela. Na podporu plánované opravy vznikl spolek pro obnovu kostela, který se jako ke svému vzoru hlásil k obdobnému spolku založeném v souvislosti s přestavbou kostela sv. Mořice v Olomouci. Snahy spolku zaštítil velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen. Už v roce 1887 navštívil Opavu Friedrich von Schmidt, který zpracoval průzkum kostela a nastínil postup obnovy. Architektem uvažované přestavby se měl stál Schmidtův žák Georg Hauberrisser. O tři roky předložil Hauberisser dva návrhy pro přestavbu, které měly kostelu vrátit „gotickou podobu“. První jednodušší plán měl rozpočet 160 000 zlatých, druhý pak 210 000 zlatých. Více pozornosti věnoval druhému návrhu, jehož realizace by znamenala zásadní zásah do podoby kostela. Centrální komise ve Vídni sice plán přestavby schválila, ale změna v chápání památkové ochrany a položení důrazu spíše na konzervaci však už neumožnila provést regotizaci v uvažovaném rozsahu. Z projektu Georga Hauberrissera tak bylo využito jen několik detailů. Realizovaná kompromisní varianta nakonec proměnila prakticky jen západní průčelí kostela. Zde byly například osazeny v letech 1902–1906 dva novogotické chrliče ve tvaru okřídlených nestvůr.
Od roku 1995 je kostel národní kulturní památkou, od roku 1996 pak konkatedrálou nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze.
Opava, konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie
Výstavba kostela
Vznik kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je spojen s Řádem německých rytířů. S výstavbou kostela bylo pravděpodobně započato brzy po roce 1204. O podobě tohoto románského kostela není nic bližšího známo. V listině českého krále Václava I. z 12. května 1237 se zmiňuje fara v Opavě, který byla v držení Řádu německých rytířů.
Po smrti Přemysla Otakara II. se výstavba kostela zastavila a byla obnovena až po návratu jeho nemanželského syna Mikuláše I. Opavského z uherského zajetí.
Dokončený kostel se stal největší církevní stavbou v Opavě a hlavní dominantou města.
Pravděpodobně těsně před rokem 1452 nechal opavský kníže Vilém k západnímu poli jižní lodi kostela přistavět kapli sv. Hrobu s oltářem zasvěceným Zmrtvýchvstání Páně. V této kapli zamýšlel kníže zřídit nové pohřebiště opavských Přemyslovců, kteří byli dosud obvykle pohřbíváni v kostele sv. Ducha v Opavě.
Při požáru města 9. srpna 1461 shořel letnerový kříž a poté byl stržen poškozený letner, který odděloval presbytář vyhrazený řádovým bratřím od trojlodí vyhrazeného laikům. Letner už nebyl nikdy obnoven.
V roce 1540 získala opavská městská rada od Řádu německých rytířů patronátní práva ke kostelu Panny Marie. To jim potvrdil o dva roky později český král Ferdinand I. s podmínkou, že faráři budou jen řádní katoličtí kněží, které schválí olomoucký biskup. V roce 1555 tak byl jmenován farářem katolík Blažej Sibenlot. Městská rada se v této době soustředila na vybudování reprezentativní střechy nad jižní věží. Po roce 1540 blíže neznámy opavský tesař zhotovil na koruně hranolové části věže ochoz a nad oktogonální nástavbou byl vztyčen štíhlý jehlancový krov dosahující do výšky přesahující 70 metrů
Obnovu vyhořelého kostela realizoval v roce 1699 stavitel Hans Georg Hausrucker ve spolupráci s Jordanem Zellerem.
Barokní přestavba
Dne 25. srpna 1758 vyhořel kostel při velkém požáru Opavy. Z 21 tehdejších oltářů se zachránil jediný oltář sv. Trojice. Byl zničen i teprve před rokem zhotovený hlavní oltář, velké varhany, které byly považovány za nejcennější ve Slezsku a také tři nové velké zvony. Škoda na kostele činila 100 000 zlatých.
Opavský děkan Schwab původně nabídl zakázku na výmalbu bočních oltářů malíři Ignáci Raabovi, ale ten ji pro svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odmítl. Po Raabově odmítnutí se o zakázku ucházel v roce 1781 opavský malíř Josef Lux. Místodržitel řádu německých rytířů v Bruntále Maxmilián Xaver z Riedheimu však vyjádřil přesvědčení, že Lux není malíř, který by byl schopen uspokojivě zvládnout tak významnou zakázku.Oltářní obrazy poté realizoval vídeňský malíř pocházející z Bílovce Felix Ivo Leicher. Soubor těchto obrazů představuje jeho umělecké schopnosti v nejvyzrálejší podobě. Při požáru v roce 1758 zničený Lehnerův oltář nahradil nový koncepčně průkopnický baldachýnový oltář navržený architektem Mauriziem Pedettim. Zhotovení oltáře realizoval v letech 1782–1784 Jan Schubert.
V roce 1784 byla v přízemí jižní věže zřízena kaple sv. Valentina. Její zřízení souviselo s kultem sv. Valentina, jehož ostatky byly v srpnu 1688 slavnostně přeneseny do kostela sv. Vojtěcha v Opavě. Barokní úpravy kostela byly dokončeny v roce 1788 a o rok později (12. června 1789) byl kostel slavnostně vysvěcen olomouckým pomocným biskupem Karlem Godefriedem z Rosenthalu. Kolem kostela se až do roku 1796 nacházel hřbitov s kaplí sv. Michaela. Na jeho místě vyrostla v roce 1804 novostavba divadla
Plány regotizace kostela
Během 80. a 90. let 19. století se začaly objevovat záměry regotizace kostela. Na podporu plánované opravy vznikl spolek pro obnovu kostela, který se jako ke svému vzoru hlásil k obdobnému spolku založeném v souvislosti s přestavbou kostela sv. Mořice v Olomouci. Snahy spolku zaštítil velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen. Už v roce 1887 navštívil Opavu Friedrich von Schmidt, který zpracoval průzkum kostela a nastínil postup obnovy. Architektem uvažované přestavby se měl stál Schmidtův žák Georg Hauberrisser. O tři roky předložil Hauberisser dva návrhy pro přestavbu, které měly kostelu vrátit „gotickou podobu“. První jednodušší plán měl rozpočet 160 000 zlatých, druhý pak 210 000 zlatých. Více pozornosti věnoval druhému návrhu, jehož realizace by znamenala zásadní zásah do podoby kostela. Centrální komise ve Vídni sice plán přestavby schválila, ale změna v chápání památkové ochrany a položení důrazu spíše na konzervaci však už neumožnila provést regotizaci v uvažovaném rozsahu. Z projektu Georga Hauberrissera tak bylo využito jen několik detailů. Realizovaná kompromisní varianta nakonec proměnila prakticky jen západní průčelí kostela. Zde byly například osazeny v letech 1902–1906 dva novogotické chrliče ve tvaru okřídlených nestvůr.
Od roku 1995 je kostel národní kulturní památkou, od roku 1996 pak konkatedrálou nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze.