jetebe.cz
31. říjen 2010: Good Bye, Lenin!
Podzim je melancholickej. A tenhle podzim před deseti lety tak působí po deseti letech ještě čím dál víc...
Je neděle, 31. říjen 2010. Vracíme se s Vandou z víkendovýho výletu do Krkonoš a samozřejmě že nejedeme po dálnici, ale touhle trasou, na který si můžeš ruce ukroutit. Kocháme se barevným listím v údolích a svět je melancholicky nádhernej.
Taky trochu tlačím mraky očima, aby mi dopřály aspoň krátkou zastávku na ikonickejch místech. Do změny jízdního řádu už zbývá jenom něco přes měsíc a zase je ve vzduchu otázka, jestli už ta éra severočeských brejlovců nekončí nadobro.
Tři čtvrtě na dvě a údolím už slabě slyšíš ten nezaměnitelnej hukot dvanáctiválce, střídavě se ozývá a utichá, jak vlak projíždí tou rozeklanou krajinou. Až pak zaburácí opravdu jasně a víš, že za vteřinu je tam. Na Novině, nejikoničtějším mostě, nejkouzelnějším místě týhle bohovský tratě.
O tuhle fotku jsem se ten podzim nesnažil poprvý, ale až teď to do sebe všechno zapadlo.
Po těch letech si fakt nevybavím, jakou muziku jsem měl tehdy puštěnou v autě. Kdybych si to mohl vybrat zpětně, bude to Tiersen, soundtrack k Good Bye, Lenin. Melancholie za tou ztracenou dobou, která vlastně nebyla tak super, jak se může zdát, ale něco do sebe měla.
Když už nic, tak to mládí. Roky, který ti nikdo nemůže vzít.
A přitom ti je už dávno vzal.
(750.160, R 1162, Novina, 31. 10. 2010)
31. říjen 2010: Good Bye, Lenin!
Podzim je melancholickej. A tenhle podzim před deseti lety tak působí po deseti letech ještě čím dál víc...
Je neděle, 31. říjen 2010. Vracíme se s Vandou z víkendovýho výletu do Krkonoš a samozřejmě že nejedeme po dálnici, ale touhle trasou, na který si můžeš ruce ukroutit. Kocháme se barevným listím v údolích a svět je melancholicky nádhernej.
Taky trochu tlačím mraky očima, aby mi dopřály aspoň krátkou zastávku na ikonickejch místech. Do změny jízdního řádu už zbývá jenom něco přes měsíc a zase je ve vzduchu otázka, jestli už ta éra severočeských brejlovců nekončí nadobro.
Tři čtvrtě na dvě a údolím už slabě slyšíš ten nezaměnitelnej hukot dvanáctiválce, střídavě se ozývá a utichá, jak vlak projíždí tou rozeklanou krajinou. Až pak zaburácí opravdu jasně a víš, že za vteřinu je tam. Na Novině, nejikoničtějším mostě, nejkouzelnějším místě týhle bohovský tratě.
O tuhle fotku jsem se ten podzim nesnažil poprvý, ale až teď to do sebe všechno zapadlo.
Po těch letech si fakt nevybavím, jakou muziku jsem měl tehdy puštěnou v autě. Kdybych si to mohl vybrat zpětně, bude to Tiersen, soundtrack k Good Bye, Lenin. Melancholie za tou ztracenou dobou, která vlastně nebyla tak super, jak se může zdát, ale něco do sebe měla.
Když už nic, tak to mládí. Roky, který ti nikdo nemůže vzít.
A přitom ti je už dávno vzal.
(750.160, R 1162, Novina, 31. 10. 2010)