jetebe.cz
19. září 2009: Modrá / The Blue One
Je to trochu klišé z dob klasiků: dobrá fotka má říct všechno sama. Nemám to moc rád: když vidíte celou sérii, víte a prožijete z toho mnohem víc. A je to i tenhle případ.
Jediný, co si pořádně pamatuju, je totiž tohle: jak se mi tu sobotu ke štrece ani moc nechtělo. Sednul jsem do auta jen tak ze zvyku, prostě jsem nevěděl, co lepšího s časem. Úplně prvoplánově k Sázavě, rozkrámovat věci u motokrosový tratě v Poříčí a počkat na to defilé. V devět přijela 749.011, v deset 749.181, v jedenáct 749.039 a ve dvanáct 751.004. A pak jsem se zvednul a jel po obědě na druhou stranu Prahy, bratru padesát kiláků. Třeba mě ta modrá 749.260 na rychlíku od Tanvaldu chytne víc.
Neskutečnej ráj. Neskutečnej nezájem. Ještě pořád ve mně dozníval ten divnej pocit marnosti a otrávenosti ze setkání se slovenskými zloději. Ty fotky jsem poprvý od tý doby viděl až teď, po deseti letech. Prostě mi přišly nezajímavý.
Jako kdybych teď našel poklad. Je 19. září 2009 a i ted ve dvě odpoledne je už sluníčko takový unavený a zaprášený. Od Všetat už je slyšet tlumený lomoz šestiválce a zpívající trakčáky, to uhání ku Praze tanvaldský rychlík R 1148, sobotní výspa velkých vršovických mašin. Tradice, která deset let pomalu vadne, až letos v zimě umře docela. Ostatně, co z vozidel na fotce už taky není po smrti?
19. září 2009: Modrá / The Blue One
Je to trochu klišé z dob klasiků: dobrá fotka má říct všechno sama. Nemám to moc rád: když vidíte celou sérii, víte a prožijete z toho mnohem víc. A je to i tenhle případ.
Jediný, co si pořádně pamatuju, je totiž tohle: jak se mi tu sobotu ke štrece ani moc nechtělo. Sednul jsem do auta jen tak ze zvyku, prostě jsem nevěděl, co lepšího s časem. Úplně prvoplánově k Sázavě, rozkrámovat věci u motokrosový tratě v Poříčí a počkat na to defilé. V devět přijela 749.011, v deset 749.181, v jedenáct 749.039 a ve dvanáct 751.004. A pak jsem se zvednul a jel po obědě na druhou stranu Prahy, bratru padesát kiláků. Třeba mě ta modrá 749.260 na rychlíku od Tanvaldu chytne víc.
Neskutečnej ráj. Neskutečnej nezájem. Ještě pořád ve mně dozníval ten divnej pocit marnosti a otrávenosti ze setkání se slovenskými zloději. Ty fotky jsem poprvý od tý doby viděl až teď, po deseti letech. Prostě mi přišly nezajímavý.
Jako kdybych teď našel poklad. Je 19. září 2009 a i ted ve dvě odpoledne je už sluníčko takový unavený a zaprášený. Od Všetat už je slyšet tlumený lomoz šestiválce a zpívající trakčáky, to uhání ku Praze tanvaldský rychlík R 1148, sobotní výspa velkých vršovických mašin. Tradice, která deset let pomalu vadne, až letos v zimě umře docela. Ostatně, co z vozidel na fotce už taky není po smrti?