14. březen 2009: Rudý ďábel / The Red Devil (Turns Pale)

(for English see below)

Klišé č. 1. Každá fotka má svůj příběh. Jo, sice má, ale když si ho neodžijete naplno, za chvíli se ztratí a pak si sotva vzpomenete, že jste ji vyfotili. Detailů zbude jen pár.

 

No a tenhle příběh patří k těm nejbizarnějším. Pohodlně se opřete, tohle bude na dlouho a jenom pro odolné.

 

***********************************************

Teplice vyrazily na Baník pendolinem (ČTK)

Tepličtí fotbalisté se pokusili vyzrát na přetíženou dálnici D1 a na sobotní ligový zápas do Ostravy vyrazili vlakem. A vyplatilo se jim to. (...) Především dvacetiletý Japonec Osama Elsamni je na takové cestování zvyklý z domova a bylo to poznat.

Na cestu se uměl přichystat - jen co usedl, otevřel notebook a pustil si film. "Gladiátor, mám ho hrozně rád," podotkl. Oči z filmu spustil Elsamni jen v údolí Orlice, kde jej na několik minut upoutala přírodní scenérie. (...)

Dodneška se to dá najít celý: bit.ly/2JkQh7c

**********************************************

 

Chápete to? Já dokázal propašovat mašinky i do sportovního zpravodajství, který mě tehdy živilo. Navíc moravský kluby byly velký svéráz - zatímco po Čechách jezdili "Pražáci", kteří stranili maximálně S+S, na Moravě mívaly redakce místní lidi. A ti to dělali občas taky trochu...svérázně.

 

Tehdy se nějak namanula příležitost, že Teplice hrály na Baníku ve stejnou dobu jako Vítkovice hokej, takže byl potřeba jeden člověk. Služebku by mi nikdo neschválil, takže jsem si to dal vlakem. Takhle bizarně.

 

Spal jsem u známého v Opavě (díky, Vlade!), no a zatímco se kopačky protahovaly a chystaly na zápas, zajel jsem si směrem na Čeladnou. S nulovým povědomím o flecích, oběhách. Matně si pamatuju, že se mi z okna vlaku zalíbil vjezd do Frýdku, tak jsem automaticky vylezl tady.

 

Je slunečný odpoledne, 14. březen 2009, pomalu se dělají mraky, ale jaro už je fakt ve vzduchu. S osobákem číslo 3120 míří do Beskyd 754.068. A jestli byla v nultých letech něco fakt ostravská klasika, bylo to tohle. Čtyři Bdt a rudá mašina v čele.

 

No, rudá... Ruďoch už dávno není ta výjimečná mašinka, nad kterou jsem jako kluk slintal v mašinkářských atlasech a časopisech. Do původní barvy hodně daleko, ale zase připomíná správnou olezlou mašinu z časů reálnýho socíku, kdy nátěry vydržely jenom pár let. Ale tenhle už to má taky za pár, příští jaro už ponese najbrtí prapor v první vlně útoku.

 

Jo a ten fotbal? Teplice prohrály. Pitomě, zbytečně, ale zase se to aspoň zapsalo do historie. Poprvé v Ostravě reportér domácím rozhodně nenadržoval. :-)

 

*********************************************************

Every picture has its own story behind, says the cliché. In this case I can hardly forget it, however it needs some explanation. Back in the day I was finishing my BA and had a part-time contract in the sports department of the national news agency. And I got the offer to cover the football league match in quite distant Ostrava. And this was a bit special as the away team went by train. So I covered both - the journey and the match.

 

And as it is quite plenty of time between both things, I went to track. Just with very little knowledge where am I actually, I took a train to Beskydy mountains, which is a sort of classic. But I didn't reach it, as I suddenly saw this place and liked it. It was rather a stupid decision, but ended up with this picture I really like after all those years.

 

It is Saturday, March 14th 2009, time is a bit after 1 PM and a warm afternoon begins. And there it comes, the most classic train you could meet there back in the day. Standard four coaches from late 1980's plus HIM. The so-called Red Devil, once it used to be the pride of a local depot. But in 2009 its fame was fading like its paint. Within a year it will come back from overhaul - with the brand new (and one of the very first) corporate blue-white livery. Bye, Red Devil.

Done