michal volf
08 heimkehr
Prag 22.12.2007 Ansichtskarte 08 Heimkehr
O karaoke, dalsich navstevach a ceste domu
(na pohlednici je kostel na Bile Hore v Praze)
Dnesni pohlednice je netradicni v tom, ze ji pisu z Prahy, kam jsem prijel travit cas vanocni a take, ze od te minule ji deli vice jak tritydenni pauza. Ve skole jsem mel koncem roku trosku shon a ackoli jsem si obcas nasel cas na nejakou vedlejsi zabavu, na psani kratkych videnskych komentaru mi nejak chvile nezbyla.
Tou vedlejsi zabavou byla napriklad navsteva karaoke, ktera se v jednom z videnskych klubu kona pod hlavickou akce pro vymenne studenty kazdou stredu. Na studentskou prukazku se dostanete dovnitr zdarma a muzete uplatnit i ruzne slevy na alkoholicke napoje. To je lakadlo, na ktere slysi vetsina prichozich, ja jsem si ale prisel predevsim zazpivat. Po jednom pivu jsem se chopil katalogu pisni a zacal jsem premitat, jakou skladbu si pro svoje solo vyberu. Zabrousil jsem nekam k Britney, ale pak jsem z nejakeho duvodu, ackoliv zpivam docela hezky, zacal pochybovat, jestli moje hlasove kvality jsou takoveho razu, ze moje vystoupeni neskonci vysmechem publika, az jsem si to nakonec zbabele rozmyslel. Vzapeti jsem tam ale potkal jednu moc hezkou kamaradku Evu z Brna, ktera mi navrhla, ze si spolecne zazpivame jeden song od Roxette. Pribrali jsme do trojice jeste kamarada ze Slovenska a sli jsme si za dydzejem pro mikrofon. Dydzej se nachazel v druhe casti klubu, kde bylo nesnesitelne vedro a kde uplne chybelo podium pro zpivajici, ktere jsem ocekaval a na ktere jsem se puvodne tesil. Podal nam mikrofon, pustil pisnicku a my davem tancicich lidi pritisknuti k jeho mixaznimu pultu, rozjeli jsme nase karaoke. Eva zpivala moc hezky a diky jejimu vyraznemu hlasu nebylo me ani toho Slovaka prilis slyset, coz ale ve vysledku nasemu vystoupeni docela prospelo.
V uplynulych trech tydnech jsem u sebe v Gasometru prijal dalsi dve navstevy. Nejdrive prijeli Helena s Vitou a minuly vikend do Vidne zavitali i Verca se Sadim. Bylo zajimave porovnat, jakym zpusobem oba pary svoji navstevu stravily.
Helena a Vita se zajimaji o architekturu, takze si nenechali ujit hlavni i vedlejsi pamatky a nemalou porci casu stravili take v kunsthistorickem muzeu. Zato Verca a Sadi smeruji svuj zajem do jinych sfer, a ackoliv jsem jim lehce naplanoval prijemnou poznavaci prochazku mestem, nakonec si program upravili dle vlastnich potreb. Po ranni navsteve Hundertwasserhausu, po niz jsem jim doporucil pesmo obejit kanal a dale prozkoumat pamatky na Ringu, vratili se tito do metra, aby se rychle presunuli ke chramu Sv.Stepana. Ten si pouze obesli, dovnitr je jit nenapadlo, a pak se stavili na obed v retezci Nordsee. Pote absolvovali prochazku pres Hofburg smerem k Mariahilfu, kde jsou dle meho nazoru prijemne kavarny zvouci na sachr a kavu. Verca se Sadim, chuzi znaveni, uchylili se bez zdlouhaveho hledani do jedne z mistnich pobocek Starbucks coffee. Pak, kavou posileni, stravili nekolik nemalo minut v obchode s cd a dvd, kde si Sadi koupil PC hru a Verca soundtrack k jednomu filmu. A nato uz nasledoval hlavni hreb dne, vanocni trh pred radnici, jehoz navsteve jsem byl s nimi pritomen.
Ve sve predchozi pohlednici jsem tvrdil, ze jsem na vanocni trhy alergicky. Svuj nazor jsem od te chvile trosku pozmenil, protoze ne vsechny trhy ve Vidni pro me byly nesnesitelne, nektere jsem si hlavne diky jejich poloze i lehce oblibil, ale to, co jsem videl pred radnici, byl jeden z mych nejhorsich zazitku za posledni roky. Predradnicni vanocni trh je nejvetsi ve meste, je to takovy vanocni theme park, mate tam obsazny planek mista, kde si zjistite, odkud jezdi okruzni vlacek, kde jsou kolotoce, vanocni dilna pro deti, ziva zviratka, vanocni stromecek, verejne zachodky atd. Cele je to vyrazne prezdobene, nachazi se tam desitky stanku a mezi nimi stovky lidi, z nichz minimalne sedesat procent jsou Cesi. Mel jsem z toho sok. V jakem stavu jsem se nachazel, nejlepe dokumentuje veta, kterou jsem odezrel z ust jednoho chlapce z Cech, ktery svemu kamaradovi zrovna sdeloval svoje okouzleni z vanocniho trhu pred radnici stylem: ty vole, me z toho asi mrdne.
A tak jsem se nakonec domu na Vanoce docela tesil. Cesta autobusem se student agency probehla relativne v poklidu a do Prahy jsem se vratil v optimisticke nalade. Byl jsem rad, ze na chvili vypadnu ze zakourene Vidne a nadycham se cerstveho prazskeho smogu. Kdybych mel po necelych trech mesicich sve dosavadni ucinkovani v habsburske metropoli strucne bilancovat, rekl bych, ze co se jazyku tyce, vyrazne jsem se zlepsil pouze ve slovenstine, v jazyce nemeckem jsem zaznamenal jen mirny pokrok, a co se tyce ostatniho, stal se ze me krome odpurce koureni, jimz jsem ale odjakziva, i aktivista v boji proti vanocnim trhum. Stastne a vesele. M.
08 heimkehr
Prag 22.12.2007 Ansichtskarte 08 Heimkehr
O karaoke, dalsich navstevach a ceste domu
(na pohlednici je kostel na Bile Hore v Praze)
Dnesni pohlednice je netradicni v tom, ze ji pisu z Prahy, kam jsem prijel travit cas vanocni a take, ze od te minule ji deli vice jak tritydenni pauza. Ve skole jsem mel koncem roku trosku shon a ackoli jsem si obcas nasel cas na nejakou vedlejsi zabavu, na psani kratkych videnskych komentaru mi nejak chvile nezbyla.
Tou vedlejsi zabavou byla napriklad navsteva karaoke, ktera se v jednom z videnskych klubu kona pod hlavickou akce pro vymenne studenty kazdou stredu. Na studentskou prukazku se dostanete dovnitr zdarma a muzete uplatnit i ruzne slevy na alkoholicke napoje. To je lakadlo, na ktere slysi vetsina prichozich, ja jsem si ale prisel predevsim zazpivat. Po jednom pivu jsem se chopil katalogu pisni a zacal jsem premitat, jakou skladbu si pro svoje solo vyberu. Zabrousil jsem nekam k Britney, ale pak jsem z nejakeho duvodu, ackoliv zpivam docela hezky, zacal pochybovat, jestli moje hlasove kvality jsou takoveho razu, ze moje vystoupeni neskonci vysmechem publika, az jsem si to nakonec zbabele rozmyslel. Vzapeti jsem tam ale potkal jednu moc hezkou kamaradku Evu z Brna, ktera mi navrhla, ze si spolecne zazpivame jeden song od Roxette. Pribrali jsme do trojice jeste kamarada ze Slovenska a sli jsme si za dydzejem pro mikrofon. Dydzej se nachazel v druhe casti klubu, kde bylo nesnesitelne vedro a kde uplne chybelo podium pro zpivajici, ktere jsem ocekaval a na ktere jsem se puvodne tesil. Podal nam mikrofon, pustil pisnicku a my davem tancicich lidi pritisknuti k jeho mixaznimu pultu, rozjeli jsme nase karaoke. Eva zpivala moc hezky a diky jejimu vyraznemu hlasu nebylo me ani toho Slovaka prilis slyset, coz ale ve vysledku nasemu vystoupeni docela prospelo.
V uplynulych trech tydnech jsem u sebe v Gasometru prijal dalsi dve navstevy. Nejdrive prijeli Helena s Vitou a minuly vikend do Vidne zavitali i Verca se Sadim. Bylo zajimave porovnat, jakym zpusobem oba pary svoji navstevu stravily.
Helena a Vita se zajimaji o architekturu, takze si nenechali ujit hlavni i vedlejsi pamatky a nemalou porci casu stravili take v kunsthistorickem muzeu. Zato Verca a Sadi smeruji svuj zajem do jinych sfer, a ackoliv jsem jim lehce naplanoval prijemnou poznavaci prochazku mestem, nakonec si program upravili dle vlastnich potreb. Po ranni navsteve Hundertwasserhausu, po niz jsem jim doporucil pesmo obejit kanal a dale prozkoumat pamatky na Ringu, vratili se tito do metra, aby se rychle presunuli ke chramu Sv.Stepana. Ten si pouze obesli, dovnitr je jit nenapadlo, a pak se stavili na obed v retezci Nordsee. Pote absolvovali prochazku pres Hofburg smerem k Mariahilfu, kde jsou dle meho nazoru prijemne kavarny zvouci na sachr a kavu. Verca se Sadim, chuzi znaveni, uchylili se bez zdlouhaveho hledani do jedne z mistnich pobocek Starbucks coffee. Pak, kavou posileni, stravili nekolik nemalo minut v obchode s cd a dvd, kde si Sadi koupil PC hru a Verca soundtrack k jednomu filmu. A nato uz nasledoval hlavni hreb dne, vanocni trh pred radnici, jehoz navsteve jsem byl s nimi pritomen.
Ve sve predchozi pohlednici jsem tvrdil, ze jsem na vanocni trhy alergicky. Svuj nazor jsem od te chvile trosku pozmenil, protoze ne vsechny trhy ve Vidni pro me byly nesnesitelne, nektere jsem si hlavne diky jejich poloze i lehce oblibil, ale to, co jsem videl pred radnici, byl jeden z mych nejhorsich zazitku za posledni roky. Predradnicni vanocni trh je nejvetsi ve meste, je to takovy vanocni theme park, mate tam obsazny planek mista, kde si zjistite, odkud jezdi okruzni vlacek, kde jsou kolotoce, vanocni dilna pro deti, ziva zviratka, vanocni stromecek, verejne zachodky atd. Cele je to vyrazne prezdobene, nachazi se tam desitky stanku a mezi nimi stovky lidi, z nichz minimalne sedesat procent jsou Cesi. Mel jsem z toho sok. V jakem stavu jsem se nachazel, nejlepe dokumentuje veta, kterou jsem odezrel z ust jednoho chlapce z Cech, ktery svemu kamaradovi zrovna sdeloval svoje okouzleni z vanocniho trhu pred radnici stylem: ty vole, me z toho asi mrdne.
A tak jsem se nakonec domu na Vanoce docela tesil. Cesta autobusem se student agency probehla relativne v poklidu a do Prahy jsem se vratil v optimisticke nalade. Byl jsem rad, ze na chvili vypadnu ze zakourene Vidne a nadycham se cerstveho prazskeho smogu. Kdybych mel po necelych trech mesicich sve dosavadni ucinkovani v habsburske metropoli strucne bilancovat, rekl bych, ze co se jazyku tyce, vyrazne jsem se zlepsil pouze ve slovenstine, v jazyce nemeckem jsem zaznamenal jen mirny pokrok, a co se tyce ostatniho, stal se ze me krome odpurce koureni, jimz jsem ale odjakziva, i aktivista v boji proti vanocnim trhum. Stastne a vesele. M.