Petr Patočka
DF.2081 ; Zibingyi
(Region Mandalaj)
vlak 131 (Mandalaj Central - Lashio)
Čtyřčlenná posádka lokomotivy ranního vlaku z Mandalaje doplňuje po zdolání úseku náročného stoupání písek do písečníků lokomotivy, neboť železniční trať z Mandalaje do Lashia je nucena ve svém počátečním, 32 kilometrů dlouhém úseku do Pyin U Lwinu nastoupat z úrodné roviny kolem řeky Iravádí na náhorní plošinu Šanského státu něco přes 1000 výškovch metrů. Angličtí inženýři, trasující zde na sklonku 19. století železnici, navrhli překročit nejnáročnější stoupaní mezi stanicemi Sedaw a Zibingyi pomocí čtyř uvratí, tedy míst, kde vlak mění směr jízdy, aby mohl lépe stoupat po úbočí svahu. Na kratší vzdálenosti je tak možné nastoupat větší výšku, než za použití stavebně náročnějších protisměrných smyček a oblouků. I tak zde stoupání dosahuje 46,7 ‰. Trať zde tak těsně přimyká ke svahu, že bylo nutné použít oblouky až o poloměru pouhých 106 metrů. Není se tak čemu divit, že úsek z Mandalaje do Pin U Lwinu jede vlak, vezoucí pouze tři vozy, místy zdolávající náročné stoupání rychlostí chůze, celé čtyři hodiny. V úvraťovém úseku proto jede denně jediný pár vlaků, neboť cestující veřejnost dává přednost rychlejšímu spojení po silnici. Vlaky jsou tak využívány pouze dětmi mířícími do škol, či jako spojení vesnic okolo trati, případně hrstkou železničních cestovatelů. Cestovatelský zážitek z jinak překrásné trati kazí pouze fakt, že úvraťový úsek je vždy, jak ráno, tak večer, projížděn už za tmy.
DF.2081 ; Zibingyi
(Region Mandalaj)
vlak 131 (Mandalaj Central - Lashio)
Čtyřčlenná posádka lokomotivy ranního vlaku z Mandalaje doplňuje po zdolání úseku náročného stoupání písek do písečníků lokomotivy, neboť železniční trať z Mandalaje do Lashia je nucena ve svém počátečním, 32 kilometrů dlouhém úseku do Pyin U Lwinu nastoupat z úrodné roviny kolem řeky Iravádí na náhorní plošinu Šanského státu něco přes 1000 výškovch metrů. Angličtí inženýři, trasující zde na sklonku 19. století železnici, navrhli překročit nejnáročnější stoupaní mezi stanicemi Sedaw a Zibingyi pomocí čtyř uvratí, tedy míst, kde vlak mění směr jízdy, aby mohl lépe stoupat po úbočí svahu. Na kratší vzdálenosti je tak možné nastoupat větší výšku, než za použití stavebně náročnějších protisměrných smyček a oblouků. I tak zde stoupání dosahuje 46,7 ‰. Trať zde tak těsně přimyká ke svahu, že bylo nutné použít oblouky až o poloměru pouhých 106 metrů. Není se tak čemu divit, že úsek z Mandalaje do Pin U Lwinu jede vlak, vezoucí pouze tři vozy, místy zdolávající náročné stoupání rychlostí chůze, celé čtyři hodiny. V úvraťovém úseku proto jede denně jediný pár vlaků, neboť cestující veřejnost dává přednost rychlejšímu spojení po silnici. Vlaky jsou tak využívány pouze dětmi mířícími do škol, či jako spojení vesnic okolo trati, případně hrstkou železničních cestovatelů. Cestovatelský zážitek z jinak překrásné trati kazí pouze fakt, že úvraťový úsek je vždy, jak ráno, tak večer, projížděn už za tmy.