Petr Patočka
2M62-1038, ČME2-519 ; Stryj/Стрий
(Lvovská oblast/ Львівська область)
V letech 1958 - 1965 byly z Československa do Sovětského svazu exportovány postupně v pěti výrobních sériích lokomotivy označené u Sovětských železnic (SŽD) řadou ČME2. ČKD-Sokolovo, jak se tehdy světoznámá lokomotivka jmenovala, vyrobila pro lehkou traťovou a posunovací službu celkem 522 lokomotiv. Uplatnění našly především u drah SŽD ležící v evropské části Sovětského svazu. Nejvíce lokomotiv této řady užívala Moskevská, Severní a Gorkovská dráha v Rusku. Na Ukrajině se jednalo o Lvovskou a Jihozápadní dráhu. Nejvýchodněji byly „Češi”, jak bylo a je lokomotivám ČME2 v bývalém Sovětském svazu přezdíváno, provozovány v depu Judino v Tatarstánu na Kujbyševské dráze. Nebylo jim cizí ani poměrně exotické prostředí Zakavkazké dráhy, konkrétně lokomotivního depa v gruzínském Tbilisi. Převážná část lokomotiv byla u SŽD vyřazena v letech 1986 - 1988. Přibližně třicet kusů se však dočkalo i dnešních dnů, ať už jako posunovacích na vlečkách, které mají velké poloměry oblouků a nejsou tudíž vhodné pro řadu ČME3, v depech anebo v opravárenských závodech, kde jsou vhodné pro posun na točnách a přesuvnách menší délky. Pro budoucí generace zůstalo pět lokomotiv zachováno i v železničních muzejích v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě, Brestu a Sejatelu u Novosibirska.
Jednou z těchto lokomotiv je i stroj s pořadovým číslem 519. Lokomotiva byla vyrobena, jako jedna z posledních, roku 1965 v pražském ČKD (výrobní číslo 6496) v rámci páté a poslední série. Od dodávky až doposud jezdí ve službách Lvovské dráhy, byť posledních pár let už jenom jako záloha stryjského depa. Na topírenském posunu zde, díky rozměrům točny, však nemá zatím adekvátní náhradu.
2M62-1038, ČME2-519 ; Stryj/Стрий
(Lvovská oblast/ Львівська область)
V letech 1958 - 1965 byly z Československa do Sovětského svazu exportovány postupně v pěti výrobních sériích lokomotivy označené u Sovětských železnic (SŽD) řadou ČME2. ČKD-Sokolovo, jak se tehdy světoznámá lokomotivka jmenovala, vyrobila pro lehkou traťovou a posunovací službu celkem 522 lokomotiv. Uplatnění našly především u drah SŽD ležící v evropské části Sovětského svazu. Nejvíce lokomotiv této řady užívala Moskevská, Severní a Gorkovská dráha v Rusku. Na Ukrajině se jednalo o Lvovskou a Jihozápadní dráhu. Nejvýchodněji byly „Češi”, jak bylo a je lokomotivám ČME2 v bývalém Sovětském svazu přezdíváno, provozovány v depu Judino v Tatarstánu na Kujbyševské dráze. Nebylo jim cizí ani poměrně exotické prostředí Zakavkazké dráhy, konkrétně lokomotivního depa v gruzínském Tbilisi. Převážná část lokomotiv byla u SŽD vyřazena v letech 1986 - 1988. Přibližně třicet kusů se však dočkalo i dnešních dnů, ať už jako posunovacích na vlečkách, které mají velké poloměry oblouků a nejsou tudíž vhodné pro řadu ČME3, v depech anebo v opravárenských závodech, kde jsou vhodné pro posun na točnách a přesuvnách menší délky. Pro budoucí generace zůstalo pět lokomotiv zachováno i v železničních muzejích v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě, Brestu a Sejatelu u Novosibirska.
Jednou z těchto lokomotiv je i stroj s pořadovým číslem 519. Lokomotiva byla vyrobena, jako jedna z posledních, roku 1965 v pražském ČKD (výrobní číslo 6496) v rámci páté a poslední série. Od dodávky až doposud jezdí ve službách Lvovské dráhy, byť posledních pár let už jenom jako záloha stryjského depa. Na topírenském posunu zde, díky rozměrům točny, však nemá zatím adekvátní náhradu.