jidhash
Houska
Gotický hrad nechal vystavět Přemysl Otakar II. V roce 1502 koupili hrad Hrzánové a nechali jej renesančně přestavět. Po třicetileté válce určen k demolici. V 19. stol částečně opraven.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hrad Houska se v srpnu 1943 pod krycím jménem Burgund II stal jedním ze čtyř severočeských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z celé okupované Evropy. RSHA jako správce těchto ukradených fondů je sem převezl z archivů a knihoven v Hamburku a Berlíně ohrožených bombardováním v rámci operace Gomorrha (likvidační bombardování německých měst). Pražské židovské muzeum převzalo (zbylé?) rukopisy, knihy a dokumenty až 7.11.1947. Část vrátilo původním majitelům a část předalo v roce 1948 jeruzalémské univerzitní knhovně.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Traduje se, že hrad Houska by měl být starší, než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. I když dnes můžete vidět jenom torzo kdysi majestátního hradu, staré plány napovídají, že šlo o velmi rozsáhlou stavbu. A tady začínají první otazníky.
Hrad Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině, a navíc bez dostupného zdroje vody. Neexistuje tedy žádný rozumný důvod, proč byl vlastně zbudován.
Velmi zajímavý je tento hrad i po architektonické stránce. Stavba je čtvercového půdorysu a na rozdíl od ostatních hradů je zbudován ne tak, aby se bránil proti nájezdníkům a oblehatelům, zkrátka proti nebezpečí přicházejícímu zvenčí, ale naopak tak, aby se co nejlépe střežilo něco, co je uvnitř. Tomu napovídá i rozmístění dnes už neexistujících věží, které byly postaveny ve vnitřním areálu hradu. Samozřejmě i dnes známe stavby podobného charakteru – totiž věznice se svými strážními stanovišti. Celý „obranný“ systém zaměřený proti „vnitřními nepříteli“ svíral jako v kleštích tu část hradu, která se jako jediná zachovala dodnes. Ano, jedná se o obytnou část, která – jako jediná – nebyla v 17. století zbořena. Její součástí je hradní kaple, která stála v centru celého hradního systému, a jak se zdá, je tím nejdůležitějším místem….
Staré kronikářské zápisy potvrzují výjimečnost Housky; odedávna zde konali službu nejlepší páni z celé České země. Proč asi tehdejší elita sloužila právě na hradě strategicky tak bezvýznamném? Kronikáři dále naznačují, že se zde střežilo „něco“, co se nesmělo dostat ven. Vodítkem by snad mohla být legenda o tom, že ve skále, na níž byl hrad zbudován, vedla průrva až do pekla. Za pojem peklo si můžeme dosadit prakticky cokoliv. Nechme ale promluvit kronikáře Václava Hájka z Libočan:
Léta 878: Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Housek neb Houskov jmenovati. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy ten hrad byl pustý zuostaven.
Je možné, že právě nad touto průrvou byla zbudována hradní kaple. Mimochodem, je zvláštní, že stěny této kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, zatímco stěny sousedních místností jsou zcela suché. Sama kaple je považována za nejpozoruhodnější prostoru hradu. Zaujímá na výšku celé přízemí a první patro. Na východě je uzavřená pěti stranami osmiúhelníka, na západě ji zakončuje tribuna přístupná buď z vnější dřevěné pavlače, nebo točitým schodištěm z dolní části kaple. Tím nejdůležitějším v kapli je fresková výzdoba, nalezená při opravách hradu v letech 1928-29. Fresky pocházejí s největší pravděpodobností z 30. let 14. století a zachovaly se téměř v původní podobě. Patří jak tematicky, tak výtvarně k nejvýznamnějším památkám ve střední Evropě. Pokrývají stěny v obdélníkových pásech. Ústředním motivem je obraz ukřižování, v té době nepříliš obvyklý. Na bočních stěnách jsou výjevy ze života Panny Marie. Na stranách lodi jsou proti sobě umístěny dvě velké postavy archanděla Michaela, vůdce nebeského vojska proti padlým andělům, ochránce proti mocnostem zla a ochranného ducha anděla Izraele, vůdce křesťanských vojsk. Na jedné straně Michael váží duše při posledním soudu, na druhé straně bojuje s drakem, symbolem zla, ďábla.
Nad tribunou se tyčí, obklopen postavami světic, svatý Kryštof, legendární mučední ze třetího století. Další fresky se nacházejí na oblých stěnách schodiště a znázorňují opět boj dobra se zlem; zajímavá je postava bojovníka s obrovským lukem, u nás v té době nepříliš obvyklá.
Vzhledem k zlověstným pověstem, které se vztahují k hradu, nás výzdoba kaple ani příliš nepřekvapuje. Zato je stále naléhavější otázka – co se zde skrývalo, že byl kvůli „tomu“ vybudován celý hrad, navíc střežený elitní posádkou své doby? Pojďme dál, možná že nám další vyprávění poodkryje závoj tajemství…
Traduje se, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž má být pohřbena spousta „věcí“ a koster „nelidí“. Vodítkem pro vstup do těchto chodeb by mělo být znamení nad dnes už neexistující hradní bránou.
Otázek vyvstává víc než dost. Byl snad hrad Houska spolu s hradní kaplí postaven jako ohromná zátka, která brání vstupu čehosi z „pekla“ na tento svět? Kdo to jsou „nelidé“? Existovala nebo existuje zde „brána“ do jiného (paralelního?) světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel – ďáblech a démonech?
Houska
Gotický hrad nechal vystavět Přemysl Otakar II. V roce 1502 koupili hrad Hrzánové a nechali jej renesančně přestavět. Po třicetileté válce určen k demolici. V 19. stol částečně opraven.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hrad Houska se v srpnu 1943 pod krycím jménem Burgund II stal jedním ze čtyř severočeských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z celé okupované Evropy. RSHA jako správce těchto ukradených fondů je sem převezl z archivů a knihoven v Hamburku a Berlíně ohrožených bombardováním v rámci operace Gomorrha (likvidační bombardování německých měst). Pražské židovské muzeum převzalo (zbylé?) rukopisy, knihy a dokumenty až 7.11.1947. Část vrátilo původním majitelům a část předalo v roce 1948 jeruzalémské univerzitní knhovně.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Traduje se, že hrad Houska by měl být starší, než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. I když dnes můžete vidět jenom torzo kdysi majestátního hradu, staré plány napovídají, že šlo o velmi rozsáhlou stavbu. A tady začínají první otazníky.
Hrad Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině, a navíc bez dostupného zdroje vody. Neexistuje tedy žádný rozumný důvod, proč byl vlastně zbudován.
Velmi zajímavý je tento hrad i po architektonické stránce. Stavba je čtvercového půdorysu a na rozdíl od ostatních hradů je zbudován ne tak, aby se bránil proti nájezdníkům a oblehatelům, zkrátka proti nebezpečí přicházejícímu zvenčí, ale naopak tak, aby se co nejlépe střežilo něco, co je uvnitř. Tomu napovídá i rozmístění dnes už neexistujících věží, které byly postaveny ve vnitřním areálu hradu. Samozřejmě i dnes známe stavby podobného charakteru – totiž věznice se svými strážními stanovišti. Celý „obranný“ systém zaměřený proti „vnitřními nepříteli“ svíral jako v kleštích tu část hradu, která se jako jediná zachovala dodnes. Ano, jedná se o obytnou část, která – jako jediná – nebyla v 17. století zbořena. Její součástí je hradní kaple, která stála v centru celého hradního systému, a jak se zdá, je tím nejdůležitějším místem….
Staré kronikářské zápisy potvrzují výjimečnost Housky; odedávna zde konali službu nejlepší páni z celé České země. Proč asi tehdejší elita sloužila právě na hradě strategicky tak bezvýznamném? Kronikáři dále naznačují, že se zde střežilo „něco“, co se nesmělo dostat ven. Vodítkem by snad mohla být legenda o tom, že ve skále, na níž byl hrad zbudován, vedla průrva až do pekla. Za pojem peklo si můžeme dosadit prakticky cokoliv. Nechme ale promluvit kronikáře Václava Hájka z Libočan:
Léta 878: Slavibor Bšovský, jinák Mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrabě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Housek neb Houskov jmenovati. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od tých duchuov překážky a přísahy ten hrad byl pustý zuostaven.
Je možné, že právě nad touto průrvou byla zbudována hradní kaple. Mimochodem, je zvláštní, že stěny této kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, zatímco stěny sousedních místností jsou zcela suché. Sama kaple je považována za nejpozoruhodnější prostoru hradu. Zaujímá na výšku celé přízemí a první patro. Na východě je uzavřená pěti stranami osmiúhelníka, na západě ji zakončuje tribuna přístupná buď z vnější dřevěné pavlače, nebo točitým schodištěm z dolní části kaple. Tím nejdůležitějším v kapli je fresková výzdoba, nalezená při opravách hradu v letech 1928-29. Fresky pocházejí s největší pravděpodobností z 30. let 14. století a zachovaly se téměř v původní podobě. Patří jak tematicky, tak výtvarně k nejvýznamnějším památkám ve střední Evropě. Pokrývají stěny v obdélníkových pásech. Ústředním motivem je obraz ukřižování, v té době nepříliš obvyklý. Na bočních stěnách jsou výjevy ze života Panny Marie. Na stranách lodi jsou proti sobě umístěny dvě velké postavy archanděla Michaela, vůdce nebeského vojska proti padlým andělům, ochránce proti mocnostem zla a ochranného ducha anděla Izraele, vůdce křesťanských vojsk. Na jedné straně Michael váží duše při posledním soudu, na druhé straně bojuje s drakem, symbolem zla, ďábla.
Nad tribunou se tyčí, obklopen postavami světic, svatý Kryštof, legendární mučední ze třetího století. Další fresky se nacházejí na oblých stěnách schodiště a znázorňují opět boj dobra se zlem; zajímavá je postava bojovníka s obrovským lukem, u nás v té době nepříliš obvyklá.
Vzhledem k zlověstným pověstem, které se vztahují k hradu, nás výzdoba kaple ani příliš nepřekvapuje. Zato je stále naléhavější otázka – co se zde skrývalo, že byl kvůli „tomu“ vybudován celý hrad, navíc střežený elitní posádkou své doby? Pojďme dál, možná že nám další vyprávění poodkryje závoj tajemství…
Traduje se, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž má být pohřbena spousta „věcí“ a koster „nelidí“. Vodítkem pro vstup do těchto chodeb by mělo být znamení nad dnes už neexistující hradní bránou.
Otázek vyvstává víc než dost. Byl snad hrad Houska spolu s hradní kaplí postaven jako ohromná zátka, která brání vstupu čehosi z „pekla“ na tento svět? Kdo to jsou „nelidé“? Existovala nebo existuje zde „brána“ do jiného (paralelního?) světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel – ďáblech a démonech?